Od 16. dubna probíhá soud s norským atentátníkem Andersem Breivikem, který při loňském teroristickém útoku v Oslu a na ostrově Utoya zabil 77 lidí. Na některé otázky, které jeho čin i jeho vnímání nastolují, se pokouší ve svém komentáři odpovědět Václav Vlk.
KOMENTÁŘ Václava Vlka / Nad Evropou opět zahřmělo, když 22. července 2011 Anders Breivik spáchal v Norsku dva teroristické útoky. Nejprve výbuch jím nastražené bomby zabil v centru hlavního města Osla osm lidí. A poté on sám postřílel na nedalekém ostrově Utoya 69 účastníků mládežnického sjezdu vládní Norské dělnické strany. Celkově tedy usmrtil 77 Norů.
Proč tato masová vražda Evropu natolik vyděsila? Protože šlo o chladnokrevné vraždy mladých lidí? Protože to v naší kultuře považujeme za obzvlášť zavrženíhodné a nelidské? Protože zločinec je Evropan? Co je však lidského na atentátech islamistických teroristů, kteří nejprve nechají explodovat malou bombu a poté, co se shromáždí lidé, aby obětem pomohli, a přijedou sanitky a policie, vybuchne mnohem větší nálož?
Proč byla média plná úvah o Breivikově nepříčetnosti a o jeho nenormálním činu? Proč stejně nehodnotila například masakr zorganizovaný islamisty 11. března 2004 na madridském nádraží Atocha, při němž zahynulo 191 lidí a víc než dva tisíce jich bylo zraněno? Proč se také netvrdí, že muslimští pachatelé čtyř teroristických útoků 7. července 2005 v Londýně, při nichž bylo usmrceno 52 lidí a na sedm set zraněno, byli šílenci?
Takové a podobné otázky se nabízejí v souvislosti se soudem s Breivikem, který začal 16. dubna a má trvat deset týdnů.
Breivikova trestní odpovědnost
Podle norských zákonů hrozí Andersi Breivikovi trest odnětí svobody ve výši 21 let. Díky možnosti uložit mu poté takzvané „opatření“, které lze opakovaně prodlužovat, se předpokládá, že již z vězení nevyjde. Státní žalobce Christian Hatlo také zvažuje obvinění ze zločinů proti lidskosti, za což by mu hrozil trest odnětí svobody na 30 let. Breivik své věznění v izolaci považuje za „sadistickou mučicí metodu“.
Dne 29. listopadu 2011 předali norští psychiatři soudu zprávu o Breivikově duševním stavu. Dle nich Breivik trpí paranoidní schizofrenií, a proto by za svůj čin neměl nést trestní odpovědnost. V dubnu 2012 však norský soud obdržel novou lékařskou zprávu, ve které psychiatři Agnar Aspaase a Terje Torrisen zpochybnili listopadovou diagnózu Anderse Breivika jako nepříčetného. Za bombový útok v Oslu i střelbu na ostrůvku Utoya proto může nést trestní odpovědnost.
ČESKÁ POZICE se případu norského atentátníka Anderse Breivika věnovala v Hot Topu Norské varování.
Antikapitalismus a antisionismus
Mraky se nad Evropou stahují už delší dobu. Hlavní evropští političtí představitelé však neustále předstírají, že svítí slunce, a nutí nás si myslet, že je krásné počasí. Může však někdo provést něco horšího než Breivik? Obávám se, že může.
Moderní západní socialistický antisionismus ve skutečnosti není ničím jiným než nacionálněsocialistickým antisemitismem z 20. stoletíUvedené i další teroristické útoky muslimských fanatiků, například v keňském hlavním městě Nairobi 7. srpna 1998 s 213 mrtvými a zhruba čtyřmi tisíci zraněnými, totiž surovostí Breivikův čin překonávají. V čem spočívá rozdíl? Jsou snad mrtví různě „cenní“? Nenalháváme si však něco?
Především je třeba si uvědomit, že Norská dělnická strana je mimořádně „antikapitalistická“ a antisionistická a podporuje vše palestinské, zejména „spravedlivý osvobozenecký boj proti židovskému útlaku“. A mladí norští sociální demokraté nesli na ostrově Utoya transparenty na podporu Palestinců a vyzývali k boji proti „sionismu“. Moderní západní socialistický antisionismus však ve skutečnosti není ničím jiným než nacionálněsocialistickým antisemitismem z 20. století. To se ovšem příliš říkat nesmí.
Hitler a Stalin
Hitlerovy nenávistné žvásty proti Židům a jeho přátelství s jeruzalémským muftím se podobají dnešním výzvám ke zničení Izraele ve znamení „vytvoření společného palestinského státu“. Mladé norské sociální demokraty by asi pobouřilo jejich přirovnání k Hitlerovi. Vypovídá to však spíš o jejich ideologické zaslepenosti.
Jaký je totiž ideový rozdíl mezi bývalým nacionálním socialismem či bolševickým stalinismem a dnešním „nadnárodním“ evropským socialismem? V tom, že se dosud nevraždí Židi, jinak myslící a „buržoazie“? Nebo se vraždí jen málo? To si v minulosti myslela většina Evropanů také.
Jaký je ideový rozdíl mezi bývalým nacionálním socialismem či bolševickým stalinismem a dnešním „nadnárodním“ evropským socialismem?Představme si, že by v roce 1938 během srazu skupiny členů Hitlerjugend nějaký člověk na ně spáchal atentát. Případně zaútočil na sovětské komsomolce, kteří se sešli k poradě, jak co nejlépe zabavit obilí ukrajinským rolníkům. Jak by tehdy takový atentát hodnotila média? Jistě by jej odsoudila. Hitler byl přece „slušný člověk“ a v roce 1938 v Mnichově spolu s tehdejším britským premiérem Nevillem Chamberleinem a francouzským předsedou vlády Édouardem Daladierem „zachránil mír“. A Stalin byl světlem pracující třídy a bohem na zemi.
Jak by však hodnotila Stalina poté, co víme, že v době kolektivizace lidé na Ukrajině jedli z hladu mrtvoly a vlastní děti a že nacismus začal druhou světovou válku, v níž zahynulo 60 milionů lidí? Jako vizionáře, nebo jako odporného teroristu?
Dnes Češi bědují, že kdyby Západ neprováděl vůči Hitlerovi politiku „appeasementu“ a nacistické Německo nás neokupovalo, druhá světová válka by možná nevypukla. A nezahynuly by v ní miliony lidí. Proč tedy neprotestujeme proti podobné ideologické přípravě útoku na demokratický Izrael, po němž bude následovat útok na demokratické Evropany? Stejně jako po zničení tehdejšího Československa následovala druhá světová válka.
Islamisté jako husité
Odsuzujeme Breivika, přestože víme, že za nálepkou „nadnárodní přesvědčení“ se skrývá nejen touha po „vládě pevné ruky“, ale i antisemitismus a nahrávání dnešnímu ohrožení Evropy a světa militantními islamisty. Stejně jako v minulosti někteří evropští státníci velebili Hitlera kvůli „pořádku“ a Stalina kvůli výhružkám, že kapitalistům zakroutí krkem, a současně opomíjeli jejich prohlášení, že všechny zničí a zotročí, ti dnešní vychvalují mírumilovnost islámu a předstírají, že žádné nebezpečí neexistuje. A to v době, kdy političtí i duchovní vůdci islámu stejně jako Stalin a Hitler prohlašují, že jejich cílem je zničit Evropu, jak ji známe a jak ji vytvořili naši předkové.
Není žádný důvod jim nevěřit. Dle mne se o to pokusí všemi jim dostupnými prostředky a silami. Je to totiž jejich svatá víra. A Češi by to měli chápat, rozumí-li vlastním dějinám. Možná by se těmto islamistům líbil i starý husitský hymnus Kdož sú Boží bojovníci, kdyby jej někdo přeložil do arabštiny:
Kdož sú Boží bojovníci
A zákona jeho
Proste od Boha pomoci
A důfajte v něho
Že společně s ním
Vždycky zvítězíte.
Pána svého v srdci mějte
Proň a zaň bojujte…
I u našich předků stály v určitém okamžiku vývoje české společnosti Boží zákony nad lidskými a byli neuvěřitelně nemilosrdní. Řežou-li dnes militantní islamisté před kamerami hlavy odpadlíkům nebo „křižákům“, naši předkové ve jménu své víry lili roztavené zlato do hrdel katolických kněží a nemilosrdně vraždili „odpadlíky“.
Dnes jsou nemilosrdní ve svém boji za svého Boha – Alláha – militantní islamisté. A činí to stejně jako v minulosti husité bez slitování a s Božím jménem na rtech, protože podle svého nejhlubšího přesvědčení konají jen to, co konat musejí. Chtějí totiž dobýt svůj Jeruzalém, tedy Evropu, stejně jako dříve před nimi křesťanští rytíři dobyli Palestinu.
Porodnost rozhoduje
Je možné, že tak nějak to vnímal ve své pokroucené, nebo rozjitřené mysli i Breivik. Je sice výstřední, ale takoví lidé často vidí do budoucna. V tomto případě až bude v Evropě ještě víc muslimů. Už dnes se například Londýnu říká Londonistán a v Belgii je nejčastějším jménem chlapce Mohamed. Muslimové také tvoří čtyři procenta ze zhruba 4,5 milionu norských obyvatel. V hlavním městě Oslo je však už jejich podíl vyšší a má s tím stále větší problémy.
Před dvěma sty lety bylo Čechů také málo a česky příliš nemluvili, najednou však bylo nejčastější chlapecké jméno v zemi Josef. A tito chudí venkovští Josefové, čeští Pepíci, nakonec svou pílí i počtem převálcovali v té době bezstarostně a spokojeně žijící české Němce. Zvítězili, přestože jich původně bylo málo.
Mnoho Evropanů se začíná muslimů bát a nenávidí je, jen se to dosud neodváží říkat veřejně
Bývalý libyjský vůdce Muammar Kaddáfí prohlásil: „Za nás bojují o Evropu dělohy našich žen.“ A i české ženy pomohly české věci, protože rodily víc než sto let deset až dvanáct dětí, zatímco české Němky jen tři až čtyři. Stačí nahlédnout do farních listin a kronik našich předků. Dnes je průměrná porodnost evropské ženy 1,5 dítěte, zatímco muslimky rodí jako o závod.
Občané první a druhé kategorie
Mnoho Evropanů se začíná muslimů bát a nenávidí je, jen se to dosud neodváží říkat veřejně. Někteří z nich sice Breivika odsuzují, ale v duchu se na něho příliš nezlobí. Stále víc Evropanů si také stejně jako Breivik myslí, že multikulturalismus se netýká spravedlnosti, ale systému, který dělá ze slušných lidí – heterosexuálů žijících v rodinách, platících daně a tvrdě pracujících – občany druhé kategorie. Ti musejí živit občany první kategorie, kteří pokud mohou, nepracují, neuznávají evropské hodnoty a odmítají demokracii i práci.
Tito občané druhé kategorie jsou různých ras, ale hlásí se k evropským hodnotám. Dle vládnoucí ideologie multikulturalismu a politické korektnosti by však měli pracovat a platit daně, zatímco občané první kategorie si dělat, co chtějí – zejména nepracovat a zavést v Evropě islám. To si už dnes myslí nejen pomatené „holé lebky“, ale i stále více běžných lidí. Breivik je pouze onou takzvanou špičkou ledovce.
Podle mne by mu slušel trest smrti, ale současně přemýšlím, zda není věrozvěstem zoufalých Evropanů a předvěstí špatných časů. Mnozí z nich si totiž v duchu říkají o svých polických představitelích a intelektuálech totéž, co český básník František Gellner před sto lety v básni Všichni mi lhali (Radosti života):
Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy mi lhaly…
Chod dějin
Hřmění přicházející bouřky už je slyšet. Bosna a Hercegovina, Kosovo, výbuchy bomb v evropských městech, požáry a hořící auta v Paříži, Lyonu a v Berlíně, antisemitské vraždy v Nizozemsku, výstavba obří mešity v Kolíně and Rýnem pro 120 tisíc muslimů. Mešity jsou něčím takovým, jako když pan Povondra v románu Karla Čapka Válka s mloky uviděl ve Vltavě u Národního divadla prvního mloka. Hlasatelé multikulturalismu pak jako onen „chef“ Salamandr, který hlásil: „Haló, vy lidé…“
Mešity se stejně jako katedrály a jiné chrámy budují, aby bylo zřetelně vidět, kdo si na území činí nárok. Tak tomu bylo v dobách Gilgameše, Utanapištima, Baala zvaného též Belzebub, římských legií a boha Jupitera i křesťanství. Nejprve lidé, pak kazatelé, následně idea a chrámy a nakonec světská moc. Takový je od pradávna chod dějin.
Breivik je určitě v jistém smyslu pomatený. A vrah. Jsou to však blázni a malé nerozumné děti, které říkají, že král je nahý.
Související článek: