Jen několik postřehů ze „stávkového“ názorového chvění v českých médiích. Komentátor Jindřich Šídlo to asi na iHNed vyjádřil nejtrefněji: Vedlejším efektem je, že česká pravice našla v této situaci svého nepřehlédnutelného lídra. Ondřej Neff v Neviditelném psovi píše: Z celé vlády projevil akceschopnost jenom Miroslav Kalousek.
Místopředseda a hlavní politický stratég TOP 09 neomylně boduje u nezanedbatelné části veřejnosti, která by sice vládu nejraději poslala do pekel, a to i s Kalouskem, ale jen nerada by se opírala o aktivitu a argumenty odborů. Například v otázkách zvyšování věku odchodu do důchodu, zdravotních nadstandardech, zdanění spotřeby a podobně. To je podstatná veličina v současném společenském napětí a neradno ji přehlížet.
Není jisté, jestli zrovna Václav Klaus a Miroslav Kalousek odpovídají představě pravicového voliče. Ale kdo jiný je na výběr?V nedělních Otázkách Václava Moravce, kromě toho, že projevil razanci, kterou by pravicový volič od konzervativního lídra asi očekával (všimněme si například, že když mluvil o opatřeních k ochraně pořádku, zdraví a majetku, nepoužil sloveso „chránit“, nýbrž „bránit“), Kalousek také poznamenal, že existuje značná část občanů, kterým leze krkem vláda i odbory. A že tohle není fotbalové utkání. Můžeme to chápat jako bagatelizaci, jako sportovní gesto, rétorické cvičení, ale také jako promyšlenou součást budování vlastního obrazu pro roky příští. Jednou se to může, byť s nepřesností typickou pro úroveň veřejného diskursu v Česku, používat jako doklad, že Kalousek je politik se smyslem pro realitu.
Je možné si myslet, že v diskusích na webových serverech lze Miroslava Kalouska znemožnit nadsázkami na téma, že nejprve napadl svaté právo odborářů stávkovat a nejpozději v úterý vyhlásí stanné právo. Ale bylo by dobré si přitom naopak uvědomit, že právě reaganovsko-thatcherovská rozhodnost může konvenovat mnoha lidem, kteří si myslí, že prosperitě České republiky by prospělo něco na způsob ekonomické reformy generála Pinocheta (citace jednoho vlivného českého manažera).
Poptávku po rozumné razanci pravicové vlády reflektuje nepochybně i prezident Václav Klaus, který na téma stávky řekl: „Nezahrávejme si se stávkami. Naše země a společnost je křehká nádoba a moc se do ní drcat nesmí. Zkusme vyjednávat, ale nikoli tou formou, kterou volí naši odboráři. Je to ukradení si stávky pro politické cíle. (...) Doporučuji, aby vláda byla daleko, daleko rezolutnější. Já být na místě vlády a pražského primátora, tak bych se snažil po celé republice najmout soukromé autobusy, nahradil ty stávkující a řekl jim na shledanou, pokud nepřijdou.“
Stávka jako příležitost pro vyhraňování pozic napravo... Jen není jisté, jestli zrovna Václav Klaus a Miroslav Kalousek odpovídají aktuální představě pravicového voliče. Ale kdo jiný je na výběr?
