Lidovky.cz

Na výlet do vesmíru ano, ale se zpožděním

  8:27
Komerční dobývání vesmíru poznamenaly dvě nehody soukromých dopravců. Exploze rakety Antares přinesla jen hmotné škody, zato výbuch SpaceShipTwo si vyžádal i první lidskou oběť. Konec jedné vize?

První oběť. Při zkušebním letu 31. října z kalifornské základny Mojave se raketoplán SpaceShipTwo roztrhal zřejmě vinou chyby v ovládání. Jeden z pilotů havárii nepřežil, druhý vyvázl s těžkými zraněními. foto: Reuters

Vize komerčních letů do vesmíru se objevila zhruba na počátku nového tisíciletí. Myšlenky se chopili vizionáři a podnikatelé, kteří vynikli v jiných oborech. Shodnou vlastností všech souvisejících projektů je, že vykazují výrazné zpoždění za původními plány. A to se po posledních událostech nejspíše ještě zvětší.

Od jedničky k trojce

Světová média o potenciálu zrodu vesmírné turistiky a praktické realizaci začala diskutovat od přistání lodi Apollo 11 na Měsíci v roce 1967. Samotné dobývání vesmíru alespoň v ideologické rovině zahájil Leonardo da Vinci již v 15. století. Právě od jeho návrhů létajících strojů datují někteří autoři dějiny kosmonautiky.

Podnikatel a vizionář Richard Branson čelí kritice zejména britských médií, že před testovacím letem SpaceShipTwo ignoroval bezpečnostní varování.

Historii soukromých letů do vesmíru zahájil v polovině roku 2004 experimentální suborbitální raketoplán SpaceShipOne. Firma Scaled Composites na jeho vývoj vynaložila na 25 milionů dolarů, hlavním investorem se stal spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen. Stroj poháněný hybridním raketovým motorem ani zdaleka nedosahoval výkonnostních parametrů raketoplánů, jež využívala americká NASA.

Úspěšný experiment však inspiroval inženýry i investory k dalšímu vývoji. V roce 2005 vznikla společnost The Spaceship Company, po sedm následujících let joint venture firem Scaled Composites a Virgin Group podnikatele Richarda Bransona. První subjekt zajišťoval technickou část projektu, konkrétně vývoj nosiče White Knight a raketoplánu SpaceShip, druhý rozvíjel obchodní aktivity. V roce 2012 The Spaceship Company plně ovládla Bransonova Virgin Galactic.

SpaceShipTwo pod křídly letounu White Knight Two, který raketoplán vynese do výšky asi 16 kilometrů.

Oproti stroji první generace má SpaceShipTwo jasný cíl – vesmírnou turistiku. Raketoplán dopraví pasažéry nad tzv. Kármánovu hranici, která ve výšce jednoho sta kilometrů nad povrchem Země představuje mezinárodně uznávanou hranici vesmíru. SpaceShipTwo ji má překonat o nejvýše deset kilometrů a nabídnout cestujícím asi osm minut ve stavu beztíže. Původně mělo vzniknout pět osmimístných raketoplánů, jež pojmou dva piloty a šest pasažérů. Virgin Galactic začala prodávat letenky (kus za 200 tisíc dolarů) již před několika lety a dosud si je koupily stovky zájemců.

Na úspěch SpaceShipTwo má navázat projekt SpaceShipThree. Tyto stroje již nabídnou cestujícím orbitální zkušenost, což znamená, že zvládnou cestu, kterou se v roce 1961 poprvé vydal Jurij Gagarin. Nutno dodat, že projekt SpaceShipTwo nabral několikaleté zpoždění a po nehodě z minulého pátku jej nejspíše ještě navýší.

Další vesmírné celebrity

K významným soukromým subjektům na poli vesmírné dopravy však patří i jiní. V roce 2002 založil Elon Musk, inovativní podnikatel a spoluzakladatel firem PayPal nebo Tesla Motors, společnost SpaceX – Space Exploration Technologies Corporation. Z ryze soukromých zdrojů vyvinula raketové nosiče Falcon 1, Falcon 9 a loď Dragon a v roce 2006 zvítězila ve výběrovém řízení agentury NASA na alternativní dopravu nákladů na mezinárodní vesmírnou stanici ISS (vlastní provoz raketoplánů NASA ukončila v roce 2011). Současně získala dotaci v hodnotě 278 milionů dolarů na další vývoj a zkušební lety.

Loď Dragon na oběžné dráze.

Elon Musk vynáší do kosmu i komerční telekomunikační satelity a jeho stroje běžně dosahují oběžné dráhy Země. Tento vizionář se ovšem neomezuje jen na obvyklý byznys, třebaže v novém prostředí. V roce 2012 se nechal slyšet, že hodlá vybudovat lidskou kolonii na Marsu. Ta by dle jeho představ měla pojmout na 80 tisíc osob. O vesmírné turistice v podobě suborbitálních letů firma nejspíše neuvažuje. Tento segment má totiž mnohem více potenciálních hráčů a zjevně poměrně rychle dosáhne jisté míry saturace.

Kromě výše jmenovaných figuruje v souvislosti s dobýváním vesmíru i další celebrita – Jeff Bezos. Zakladatel největšího internetového obchodu světa Amazon se netajil svými kosmickými ambicemi již v 80. letech minulého století, kdy jako student poskytl rozhovor listu Miami Herald, v němž hovoří o budování vesmírných hotelů a kolonií. Těmito počiny chtěl mimo jiné chránit planetu Zemi.

Počítačová simulace suborbitální lodi New Shepard.

V roce 2000 založil bez pozornosti médií firmu Blue Origin a svůj byznys plán průběžně mění a přizpůsobuje realitě. Strategicky se však chce věnovat nízkonákladové dopravě do vesmíru a aktuálně rovněž patří mezi obchodní partnery agentury NASA. Vedle raketových motorů vyvíjí vlastní vesmírné lodi s kolmým startem a horizontálním přistáním. Vedle ukončených projektů se věnuje práci na suborbitální lodi New Shepard sestávající ze dvou modulů, jež se oba mají vrátit na Zem a být znovu použity, třebaže nedokážou přistát horizontálně. Blue Origin pokročila s vývojem daleko, ale stejně jako konkurence se její program zpožďuje. Podle původních předpokladů měl New Shepard již před čtyřmi lety létat jednou týdně do vesmíru a nabízet turistické zážitky.

Suborbitální dvoumístné letadlo Lynx.

Letenky do vesmíru již prodává i americká XCOR Aerospace. Vznikla v roce 1999 a o dvě léta později vyvinula první soukromé letadlo poháněné raketovým motorem. Úspěšně vzlétlo a v modifikované podobě jej firma vyvíjí dodnes. Stroj však není schopen překročit hranici 100 kilometrů od povrchu Země. Pro tento účel XCOR Aerospace vyvíjí suborbitální loď Lynx – má podobu malého dvoumístného letadla, využívá netoxická paliva a bude schopna vzlétnout i několikrát denně. Cena letenky? 95 tisíc dolarů. Komerční provoz měl být zahájen již v roce 2010, ale opět došlo ke zdržení. Aktuálně se zástupci XCOR Aerospace nechali slyšet, že placené lety zahájí v roce příštím.

Podstatně delší historii v kosmickém průmyslu má za sebou další americká firma – Sierra Nevada Corporation. Vznikla v roce 1963 a k pionýrům vesmírné turistiky se přidala před šesti lety, kdy akvírovala společnost SpaceDev. Ta vyvíjela orbitální loď Dream Chaser, v čemž nový vlastník zdárně pokračuje. Na financování prací se podílela agentura NASA a na projektu participují i firmy Lockheed Martin, Craig Technologies, mnohé univerzity a německé a japonské subjekty.

Raketoplán Dream Chaser patřil mezi horké kandidáty na návrat NASA do vesmíru.

Raketoplán Dream Chaser totiž patřil mezi horké kandidáty na návrat NASA do vesmíru. Letos ale agentura upřednostnila projekty firem SpaceX a Boeing, které obdržely několikamiliardové dotace na dokončení svých projektů do roku 2017. NASA jejich výsledky označila za vyspělejší. Sierra Nevada Corporation však ve vývoji pokračuje, první orbitální let ohlásila na rok 2016 a důležitou součást jejího byznysu bude nejspíš tvořit koncept vesmírné turistiky.

Dobývání kosmu s pomocí soukromých prostředků se nevěnují pouze americké firmy. Již před čtyřmi lety ohlásila ruská společnost Orbital Technologies Commercial Space Station, že připravuje projekt obytného vesmírného modulu, jenž by ve výšce 350 kilometrů kroužil kolem Země a sloužil vědeckým účelům i vesmírné turistice. Kapacita zařízení činí sedm osob a do projektu v roce 2010 vstoupila Ruská federální vesmírná agentura.

Raketu Antares provozuje americká Orbital Sciences Corporation, další z partnerů NASA.

Ani tím výčet subjektů aktivních na poli vesmírné dopravy zdaleka nekončí. Velmi aktivní je také americká Orbital Sciences Corporation, další z partnerů NASA a tvůrce i provozovatel raket Pegasus, Taurus, Antares a kosmické lodi Cygnus. Právě tato firma je držitelem historicky prvního záznamu o neúspěchu komerčního letu do vesmíru – její raketa explodovala minulý týden několik vteřin po startu. Let byl ovšem nepilotovaný, tudíž nikdo nepřišel o život.

Jaký to bude byznys?

Typologií vesmírné turistiky se na konferenci Global Space Exploration Conference v roce 2012 zabýval Ugur Guven, jaderný a kosmický vědec. Problematiku rozdělil do tří kategorií:

  • suborbitální vesmírné cesty: přiblíží se hranici vesmíru, ale nedosáhnou oběžné dráhy, podle teoretických předpokladů by měly být relativně levné a bezpečné;
  • orbitální lety: dosáhnou oběžné dráhy kolem planety Země;
  • pokročilé cesty vesmírným prostorem.

Nejblíže k realizaci dnes mají komerční lety suborbitální, dle Guvena jim ale prozatím chybí udržitelný obchodní i technický model

Nejblíže k realizaci dnes mají komerční lety suborbitální, dle Guvena jim ale prozatím chybí udržitelný obchodní i technický model. Potřebné technologie k dispozici jsou a dosáhnou na ně i komerční subjekty. Na technickou stránku projektů prozatím dohlížejí orgány činné v civilní letecké dopravě. Suborbitální stroje musejí splňovat stejné požadavky na bezpečnost přepravy pasažérů jako dopravní letadla. Na druhé straně vzniká potřeba certifikovat komponenty, řešení a technologie pro vesmírný provoz. S tím mají zkušenost dosavadní dobyvatelé vesmíru v podobě vládních institucí.

A tržní potenciál vesmírné turistiky? Guven jej rozdělil do čtyř vývojových fází:

  • pionýrská (cena letenky se má pohybovat mezi jedním milionem a 100 tisíci dolarů: v ní se obor pravděpodobně nachází dnes),
  • exkluzivní (cena klesá do intervalu deset až sto tisíc dolarů),
  • vyspělá (vesmírná letenka vyjde na dva až deset tisíc dolarů),
  • masová (dva tisíce dolarů za palubní vstupenku).

Hovoříme ovšem pouze o suborbitální verzi turistiky. A právě na ni většina dnešních komerčních subjektů aktuálně sází.

Ve výšce kolem sta kilometrů již cestující zahlédnou zakřivení planety a současně nahlédnou do temnoty vesmíru

V dohledné době se má vesmírná turistika podle Guvena pohybovat spíše v suborbitálním prostoru, tedy kolem 100 kilometrů od povrchu Země. V této výšce již cestující zahlédnou zakřivení planety a současně nahlédnou do temnoty vesmíru. Guven ovšem předpokládá, že vznikne poptávka i po letech na nižších orbitách (dnes se dopravní letadla pohybují ve výškách nepřesahujících 16 kilometrů, nad nimi je prostor vyhrazen pro vojenské účely).

Masové rozšíření vesmírné turistiky má však z hlediska cestujících i zdravotní omezení – i pro relativně krátký výlet na hranici kosmu bude třeba odhadem čtyřtýdenního tréninku a detailní kontrola fyzického stavu pasažéra.

V případě orbitálních letů budou cestující očekávat, že zvládnou alespoň jeden okruh kolem Země. V tomto případě se zásadně mění užitá technika. Pro vstup na orbitu musí dopravní prostředek využít raketový motor, startovat vertikálně a pohybovat se rychlostí kolem deseti kilometrů za vteřinu. Vesmírný turista za podobný výlet vydá podle Guvenova odhadu na 20 milionů dolarů. Užitá technika je totiž zcela odlišná od suborbitální, která se příliš neliší od běžné letecké. Výcvik účastníků navíc potrvá až půl roku.

V případě orbitálních letů budou cestující očekávat, že zvládnou alespoň jeden okruh kolem Země. Pokročilé cesty vesmírným prostorem zahájí nejspíše lety k Měsíci.

Pokročilé cesty vesmírným prostorem zahájí nejspíše lety k Měsíci. Kosmické lodě opustí Zemi a provedou manévry, jež je přesunou na tzv. interplanetární trajektorii. Prozatím nelze uvažovat o jiné cílové destinaci, než je právě Měsíc, pro případný pobyt na něm ale chybí jakékoli zázemí. Guven však očekává, že poptávka po podobných cestách výrazně vzroste a generovat ji budou i výzkumné instituce.

Velkým tématem vesmírné turistiky, a nejen kvůli aktuálním haváriím, se stane bezpečnost. Řadu parametrů převezme z leteckého provozu, ale doplní je o vlastní specifika. V této souvislosti Guven očekává, že záštitu nad bezpečností, výcvikem posádek a technickou kontrolou strojů převezmou vládní orgány. Ochranná opatření rovněž navýší náklady na podobné projekty, které budou muset být z principu velmi dobře pojištěny.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.