Jan Kysela, ústavní expert z pražské právnické fakulty, v rozhovoru mimo jiné říká: „Rozhodně bych – i při současném stavu – prodloužil mandát ústavních soudců na dvanáct let. Zbavili by se tím ,závislosti‘ na prezidentovi, který je zvolen na dvě období. Nemělo by to být tak, že každý prezident na dvě období si najmenuje celý Ústavní soud.“
LIDOVÉ NOVINY: Prezident Zeman navrhl do Ústavního soudu Jaromíra Jirsu, odborníka na obchodní právo. Je to dobrý kandidát?
KYSELA: Na první pohled je zřejmé, že obchodní agenda není v centru pozornosti Ústavního soudu. Ale pan doktor Jirsa byl dlouholetým funkcionářem Soudcovské unie, která se do jisté míry ústavněprávními otázkami zabývá. Určitě to není nevhodný kandidát, ale pokud bychom se ptali po vhodnějším, museli bychom si ujasnit kritéria pro „ideálního ústavního soudce“.
LIDOVÉ NOVINY: Jirsa by nebyl prvním funkcionářem profesní komory na Ústavním soudu. Byla logika jeho výběru podobná jako u advokáta Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka?
Doktor Jirsa určitě to není nevhodný kandidát, ale pokud bychom se ptali po vhodnějším, museli bychom si ujasnit kritéria pro „ideálního ústavního soudce“ |
KYSELA: Je to nejpravděpodobnější. Jde o to, jaký si prezident určí systém na výběr vhodných zástupců advokacie a soudnictví– obě tělesa jsou velmi početná. V „iniciačním“ období Ústavního soudu si Václav Havel vytvořil poradní sbor, který vyhledával zajímavé lidi ve všech profesích na základě doporučení důvěryhodných lidí.
Václav Klaus už to systematicky nedělal a u Miloše Zemana je zjevné, že sahá přímo po funkcionářích, kteří jsou nejvíce na očích a těší se vážnosti u kolegů z profese. Ale že je někdo funkcionář, rozhodně neznamená, že by to byl hlupák nebo nebyl odborně či lidsky zajímavý.
LIDOVÉ NOVINY: Je správné, aby na Ústavním soudu seděli „zástupci“ různých právnických profesí?
Jde o to, jaký si prezident určí systém na výběr vhodných zástupců advokacie a soudnictví |
KYSELA: Jistě by to nemělo být tak, že reprezentanti profesí budou na soudu vystupovat ve stylu „já jsem tu za advokáty“. Pokud ale přinášejí specifickou zkušenost z praxe, je to ku prospěchu. Argumentovalo se tak i ve prospěch politiků na Ústavním soudu, o nichž jsem já osobně měl pochybnost, zda budou schopní být nestrannými „strážci ústavnosti“.
Údajně ale dokázali přinést na soud zkušenost s tím, jak politika opravdu funguje. Ivo Ištvan byl kritizován v kauze „trafikantů“, že nechápe, jak funguje politika, a považoval „běžnou“ politickou praktiku za trestněprávní případ. Přítomnost politiků může v tomto ohledu soudu značně rozšířit obzory.
LIDOVÉ NOVINY: Kde vidíte hlavní rozdíly v přístupu jednotlivých prezidentů k výběru ústavních soudců?
KYSELA: Asi budu znít jako „pravdoláskař“, ale nejzodpovědnějším se mi zdál přístup Václava Havla. Byl opřen o hluboké povědomí o tom, jak významnou institucí je Ústavní soud v prvních letech budování demokratického právního státu.
Asi budu znít jako „pravdoláskař“, ale nejzodpovědnějším se mi zdál přístup Václava Havla |
Kromě existence poradního sboru v prvních letech se i později na Hradě vytvářely seznamy „nadějných“ právníků, poptávala se doporučení od relevantních institucí a podobně. Tento seznam byl prý ponechán k dispozici Václavu Klausovi, jenž s ním ale nadále nepracoval.
LIDOVÉ NOVINY: Jak přistupoval k výběru soudců Václav Klaus? Lze u něho vysledovat nějaký systém či určitou logiku?
KYSELA: Zprvu si sice vytvořil určitý poradní sbor, ale ten měl sloužit i různým jiným účelům. Ve vztahu k Ústavnímu soudu sloužil jako rezervoár kandidátů, když byli hned tři jeho členové na jeho soudce nominováni (Jan Sváček, Vladimír Balaš a Václav Pavlíček, nikdo z nich však neprošel Senátem – pozn. red.). Jinak mi to přišlo velmi nahodilé.
Mám dojem, že prezident Klaus výběru ústavních soudců nevěnoval pozornost, jakou by si zasluhovali |
Obvykle to asi bylo tak, že kdosi blízký Václavu Klausovi o někom slyšel a dotyčný byl navržen. Jindy také fungovaly stranické vazby, doporučení funkcionářů ODS a podobně. Mám dojem, že prezident Klaus výběru ústavních soudců nevěnoval pozornost, jakou by si zasluhovali. Bylo to dáno asi i tím, že byl skeptický k Ústavnímu soudu jako instituci, která se vměšuje do hájemství vyhrazeného politikům. Na to, jak Ústavní soud neměl v lásce a jak nahodile postupoval, dopadl výběr dobře. Vůbec to tak ale dopadnout nemuselo.
LIDOVÉ NOVINY: U Miloše Zemana to vypadá, že má poradní sbor o jediné osobě – Pavlu Rychetském?
KYSELA: Nemyslím si, že by měl pan předseda Rychetský zcela monopolní postavení, jeho role je ale rozhodně klíčová. Může být určitým hrdlem, jímž putují jména na Pražský hrad, ale jistě tyto návrhy konzultuje i s jinými brněnskými funkcionáři.
LIDOVÉ NOVINY: Je taková role předsedy Ústavního soudu správná?
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský může být určitým hrdlem, jímž putují jména na Pražský hrad, ale jistě tyto návrhy konzultuje i s jinými brněnskými funkcionáři |
KYSELA: Záleží na tom, jaká skutečně je. Pokud by předseda soudu byl jednou z osobností, s nimiž se prezident republiky radí, nelze tomu nic vytýkat. Jinak by to trochu problém byl: být „nevděčný“ vůči vzdálenému prezidentovi je jednodušší než vůči „blízkému“ předsedovi. A jsou-li soudci nevděční, tedy emancipovaní, může to předseda vnímat jako křivdu. V obojím případě to může ovlivňovat atmosféru soudu. Ale je to spekulace, o tamních poměrech vím málo.
LIDOVÉ NOVINY: Jako pravděpodobná další kandidátka – místo Vladimíra Kůrky, který skončí v závěru roku – se jeví exministryně Helena Válková. Byla by už třetím profesorem trestního práva v plénu. Je to správná kvalifikace?
KYSELA: Trestní právo konkretizuje řadu institutů spojených se spravedlivým procesem či osobní svobodou, takže propojenost s ústavním právem je tam značná. Ale není trestní právník jako trestní právník – dlouholetý státní zástupce vidí vztah státu a jednotlivce úplně jinak než zkušený obhájce nebo profesor trestního práva.
Trestní právo konkretizuje řadu institutů spojených se spravedlivým procesem či osobní svobodou, takže propojenost s ústavním právem je tam značná. Ale není trestní právník jako trestní právník. |
Spíše tedy záleží na tom, čím se konkrétní člověk zabývá. Jak u Heleny Válkové, tak u Jana Musila (spolu s Jaroslavem Fenykem jeden z profesorů trestního práva v dnešním složení Ústavního soudu – pozn. red.) jsou patrné přesahy k různým navazujícím disciplínám, především kriminologii a kriminalistice.
LIDOVÉ NOVINY: Ústavní soud je po zhruba dvou letech téměř kompletně obměněný. Je šťastné, že se během takové krátké doby zcela změní jeho složení?
KYSELA: Šťastné to není, ale věřím, že se to bude stále více rozrůzňovat. Dopředu je avizován odchod předsedy Rychetského v horizontu několika let. Lze také spekulovat, zda bude Jan Musil trvat na celém mandátu, který by dokončil ve věku výrazně přesahujícím osmdesátku.
LIDOVÉ NOVINY: Ale obecně se s tím dá žít?
Václav Klaus dospěl k názoru, že mu Senát zamítne jakéhokoli kandidáta, ale tak to určitě nebylo. Senát jak Jana Sváčka, tak Zdeňka Koudelku neschválil mnohem spíše kvůli výhradám vůči nim než kvůli odporu k hlavě státu. |
KYSELA: To určitě ano. Jistě, kdybychom byli v roce nula, asi by bylo vhodnější obměňování soudu po třetinách či jmenování soudců z různých zdrojů, zapojení více institucí do jejich výběru. Rozhodně bych ale – i při současném stavu – prodloužil mandát ústavních soudců na dvanáct let. Zbavili by se tím „závislosti“ na prezidentovi, který je zvolen na dvě období. Nemělo by to být tak, že každý prezident na dvě období si najmenuje celý soud.
LIDOVÉ NOVINY: Dá se Václavu Klausovi vyčítat, že v posledním roce svého mandátu rezignoval na navrhování nových soudců a Ústavní soud fungoval ve třinácti lidech?
KYSELA: To považuji za velkou chybu a nenaplnění ústavního pokynu, že Ústavní soud má patnáct soudců. Václav Klaus dospěl k názoru, že mu Senát zamítne jakéhokoli kandidáta, ale tak to určitě nebylo. Senát jak Jana Sváčka, tak Zdeňka Koudelku neschválil mnohem spíše kvůli výhradám vůči nim než kvůli odporu k hlavě státu.
LIDOVÉ NOVINY: Tento cyklus jmenování ústavních soudců ukázal na deficit jejich opakovaného jmenování. Jiří Nykodým i Miloslav Výborný byli otevřeně „zaříznuti“ kvůli tomu, jak hlasovali v kauze církevních restitucí. Je namístě opakované jmenování znemožnit?
KYSELA: Opakované jmenování je mimořádně nešťastné a neměl by to dovolit ani prezident, ani Senát. Výslovný zákaz asi není třeba. Nykodým a Výborný nebyli schváleni, protože ve zjitřené atmosféře se zdálo, že téma církevních restitucí je natolik fatální, že kdokoli hlasoval pro jejich ústavnost, je pro značnou část levicových senátorů prakticky nepřijatelný.
Opakované jmenování ústavním soudcem je mimořádně nešťastné a neměl by to dovolit ani prezident, ani Senát. Výslovný zákaz asi není třeba. |
V tom spočívá ono velké nebezpečí opakovaného jmenování v situaci, kdy díky odlišným stanoviskům jste schopni zjistit, jak kdo v které kauze hlasoval. Například u Soudního dvora EU to je tajné. Bohužel se to může stát varováním pro všechny soudce, kteří by uvažovali o dalších deseti letech na Ústavním soudu, že si mají rozvážit, jak v určitých politicky citlivých kauzách rozhodovat. Což je v příkrém rozporu s tím, co očekáváme od soudce.
LIDOVÉ NOVINY: Máte pocit, že je výběr ústavních soudců stále zpolitizovanější?
KYSELA: V nedávné minulosti nacházím jen jediný takto citlivý faktor, a sice už zmíněné církevní restituce. Nelze říci, že se v čase senátoři přestávají zajímat, jakou mají kandidáti odbornost či osobnostní integritu, ale orientují se jen na jejich politické názory.
LIDOVÉ NOVINY: Spekulovalo se, že Miloš Zeman bude chtít vytvořit „levicový“ Ústavní soud. Naplnilo se to?
Nelze říci, že se v čase senátoři přestávají zajímat, jakou mají kandidáti odbornost či osobnostní integritu |
KYSELA: Zatím není moc podle čeho soudit, případů je zatím málo. Těmito otázkami se dlouhodobě zabývá náš student Jan Chmel. Určitě to není tak, že by na Ústavní soud byli nominováni jen lidé známí svými levicovými či sociálnědemokratickými názory. Nemám pocit, že je to levicový soud, ale neznamená to, že by toto plénum nemohlo být levicovější než to předchozí.
