Na Slovensku už zase řádí Gorila. Jako obvykle před volbami…

Veřejnému životu slovenské politické elity dlouhodobě se velmi líbí recyklace starých kauz, afér, skandálů – občas je jí až posedlý. Tato recyklace není náhodná, má pevné místo v prostředí současné slovenské politické opozice. A to z několika důvodů, z nichž hlavní spočívá v tom, že nemá žádný originální, atraktivní a moderní politický program, kterým by upoutala pozornost voličů kvůli sestavení příští většinové vlády.

Místo snahy o takový program válčí jednotlivé strany, straničky a šéfové politických subjektů s počtem členů posádky jedné limuzíny mezi sebou, a aby je bylo v žabomyších válkách i slyšet, recyklují, co se dá. Jednou zavlečení prezidentova syna v roce 1995 tajnou službou do Rakouska (Křesťanskodemokratické hnutí. KDH), jindy vraždu bývalého policisty Roberta Remiáše v roce 1996, jenž měl vazby na klíčové svědky zavlečení (opět křesťanští demokraté).

Místo aby opoziční strany usilovaly o masivní přízeň voličů, jež by jim dodala sílu k odstranění překážek, které znemožňuj obžalovat a postavit před soud obecně známé pachatele těchto činů, jejich politici účelové využívají nevyšetření těchto kauz ke svému grotesknímu „PR“. S tím souvisí i další důvod, jenž má zakrýt prázdnotu a bezprogramovost opozice – strach z odchodu z politické scény. Sem lze zařadit i kauzu Gorila.

ČESKÁ POZICE se kauze Gorila věnuje dlouhodobě a zveřejnila o ní například články:

• Kauza Gorila: Únik utajovaných informací je oprávněný
• Na Slovensku řádí Gorila
• Slovenská Gorila neztrácí elán. A to jsou volby až za měsíc
• Slovensko si čte o kauze Gorila. Detektivku, v níž chybuje detektiv

Odposlech

Gorila byl krycí název případu Slovenské informační služby (SIS) spojeného s odposloucháváním bratislavského bytu Zoltána Vargy, bývalého policisty, jenž již v civilu pracoval pro finanční skupinu Penta. V jeho bytě se podle spisu Gorila scházeli v období 2005 až 2006 tehdejší vrcholní představitelé slovenské politiky s jedním z majitelů Penty Jaroslavem Haščákem. A také majitel bytu Varga s bývalým kolegou, v té době šéfem policejního zpravodajského Úřadu pro boj proti korupci Jánem Rejdou.

Odposlech byl nasazen z vedlejšího bytu, jenž shodou okolností patřil analytikovi SIS. Ten si všiml, že do Vargova bytu chodí ministr hospodářství Jiří Malchárek a navrhl svým nadřízeným, aby do bytu umístili odposlech. Ti však jako důvod odposlechu nemohli do žádosti uvést Malchárkovy návštěvy – neměli jej právně podložený –, a proto do ní napsali, že Varga je podezřelý z kriminální činnosti. A soudce jim souhlas k odposlechu udělil.

O několik let později analytik, od nějž se odposlouchávalo, značně frustrovaný tím, že žádný příslušný orgán – například policejní vyšetřovatelé či inspekce ministerstva vnitra – nevyhodnotil obsah odposlechů jako závažný a náležitě trestněprávně nezasáhl, porušil služební zákon, vynesl spis Gorila z SIS a poskytl jej novináři deníku Sme Tomu Nicholsonovi.

Požadavek poslanců

Spis se však dostal i do nepovolaných rukou, a ten jej dřív, než Nicholson knižně zveřejnil, anonymně umístil na internet. A to na konci roku 2011, kdy se na Slovensku schylovalo k předčasným volbám v březnu 2012. Bylo zřejmé, že Gorila dostala za úkol zasáhnout do průběhu voleb a ovlivnit hlasování.

Nejagilněji, jako politické beranidlo, používal Gorilu ve volební kampani ministr vnitra Daniel Lipšic (tehdy KDH, nyní strana NOVA), který také rád recykluje – aktuálně svou milovanou Gorilu. A není divu – tuto zoofilní vášeň v něm opět probouzejí blížící se parlamentní volby v březnu 2016, v nichž Lipšicovi hrozí, že neuspěje. Průzkumy veřejného mínění mu totiž prognózují zhruba dvě procenta hlasů.

Chabé vyhlídky na další politickou kariéru a hrozba odchodu z politické scény vedly bývalého ministra vnitra a další opoziční poslance k tomu, že v polovině června svolali mimořádnou schůzi slovenského parlamentu. A požadovali, aby osoby zmiňované ve spisu Gorila, byly postavené před soud, jelikož je to „klíčové pro spravedlivý a právní stát“.

Předmět volebního boje

V návrhu usnesení vyjádřila skupina poslanců „znepokojení nad kroky šéfa Úřadu speciální prokuratury Dušana Kováčika, které výrazně ztěžují důsledné vyšetření kauzy Gorila“. Na tyto návrhy zareagoval Jaroslav Haščák – varoval před zneužíváním zákonodárného shromáždění a vměšováním se politiky do nezávislého vyšetřování:

„Je nepřípustné, aby politici ukládali orgánům činným v trestním řízení, jak mají postupovat a vyvíjeli na vyšetřovatele politický nátlak. To jsou praktiky prokurátorů a soudců na způsob Vyšinského a Freislera. Ti nevyšetřovali a nesoudili, neboť o obžalobách a rozsudcích v stalinistickém a nacistickém režimu dávno rozhodl někdo jiný.“

Podobně zareagoval speciální prokurátor Kováčik, jenž vyšetřování dozoruje. Upozornil, že vyšetřování stále probíhá a dodnes bylo provedeno na 650 výslechů. Podle něho byla Gorila již v minulých volbách předmětem volebního boje, což se děje i nyní: „Odmítám se podílet na těchto politických hrách. Speciální prokurátor je plně autonomní a nezávislý.“

Parlament navrhované skandální usnesení odporující zásadám právního státu nakonec neschválil. Zájem o dané téma vyjádřili zákonodárci i počtem v jednacím sále – novináři jich napočítali zhruba 20 ze 150.

Zásadní právní úskalí

Tři roky jsou dost dlouhá doba na to, aby 650 výslechů přineslo hmatatelné výsledky v podobě konkrétních trestních stíhání, respektive obžalob. Jenže ani po třech letech nemá vyšetřovací tým nic, čím by se mohl pochlubit. Dalo by se říct, že když se vyšetřování odehrává ve světle reflektorů veřejného zájmu, přičemž Lipšic hned na začátku vyšetřování opakovaně tvrdil, že zanedlouho budou vznesena i obvinění, tedy konkrétní plody práce týmu, lze jen obtížně dostát takové objednávce tam, kde nikdo neví, co a jak vyšetřovat.

Bez zkušeností s rutinními procesními postupy a úkony a znalosti problematiky sofistikovaných forem ekonomické kriminality, a navíc má-li policejní orgán problém pochopit rozdíl mezi společností s ručením omezeným a akciovou společností, nelze očekávat výsledky, a už vůbec ne zázraky. A v kauze Gorila se lze kvůli evidentnímu nedostatku hmatatelných důkazů dopracovat k obvinění konkrétních osob jen s pomocí zázraku. Leč papež František, jenž jediný by jej snad k němu mohl přivodit, členem týmu není.

Spis Gorila má několik zásadních právních úskalí, jež jej od začátku posílají do stoupy, a i kvalifikovaný vyšetřovatel v podmínkách právního státu bez jakýchkoliv politických tlaků by se jím měl zabývat jen několik dnů. Prvním problémem je způsob, jak byly informace v dokumentu získané – v naprostém rozporu se zákonem.

Příslušníci tajné služby podvedli v žádosti o odposlech soudce tvrzením, že jde o osobu, jež páchá rozsáhlou ekonomickou kriminální činnost, lobbuje ve veřejných zakázkách na ministerstvech a má co do činění s nelegálním lihem. Nemohli totiž uvést pravý důvod odposlechu bytu Zoltána Vargy – návštěvy ministra hospodářství Jiřího Malchárka –, protože soudce by je s takovým odůvodněním odmítl.

Již jsem v této souvislosti napsal, že v právním státě zákonnost a spravedlnost nelze prosazovat nezákonnými prostředky. V tomto duchu se později vyjádřil i slovenský Ústavní soud, když v nálezu k podnětu Zoltána Vargy konstatoval, že nasazením nezákonného odposlechu bylo porušeno jeho právo na soukromí chráněné zákonem nejvyšším – Ústavou.

Ověření informací

Druhým problémem spisu Gorila je ověření informací. Jsou v něm totiž tvrzení, která se prokazatelně nezakládají na pravdě. Námitka, proč považovat ostatní informace za pravdivé, neexistuje-li žádná možnost ověření, je tedy zcela namístě. Odposlechy se nezachovaly ve formě zvukového záznamu ani v doslovných přepisech – jediným pramenem je spis, jenž je však interpretací odposlechů, svéráznou literaturou autorského kolektivu SIS.

O nasazení odposlechů není sporu, o čemž svědčí písemné žádosti u příslušného soudu i verdikt Ústavního soudu o porušení práva na soukromí. Chybí ale měřítko, jež by věrohodně potvrdilo, zda je, nebo není interpretace obsahu přesná. Verifikací by proto měly být výsledky vyšetřování, jež by vedly k potvrzení obsahu spisu – důkazy ve výpovědích svědků a podezřelých a dokumentech a další nezpochybnitelná fakta.

Vyšetřování však ani po třech letech a 650 výsleších nepřineslo nic, co by se dalo označit za důkaz. Nic, co by opravňovalo vyšetřovatele obvinit konkrétní osoby. Nic, co by odůvodňovalo pokračovat ve vyšetřování. Pravdou ale je, že hned v začátku vyšetřování bylo vzneseno obvinění bývalému ministru hospodářství Pavlu Ruskovi, jež však okamžitě zrušil dozorující prokurátor, neboť prokazatelně neměl s předmětem trestního stíhání nic společného.

Tento moment ukázal, že vyšetřovací tým je buď odborně nekompetentní, nebo pracoval pod politickým tlakem ministra vnitra Lipšice či se mu chtěl zalíbit a iniciativa byla matkou servilní podlézavosti vyšetřovatele. Přichází i v úvahu, že platí uvedené tři možnosti dohromady. Jiné vysvětlení se nenabízí.

Důvod neustálé recyklace

Klíčový a nejslabší, obzvlášť citlivý bod „G“ ve vyšetřování kauzy Gorily představuje šéf týmu vyšetřovatelů Marek Gajdoš. Případ Gorila mu byl přidělen v době, kdy měl za sebou tři roky praxe vyšetřovatele. I zbytek týmu však od počátku trpěl nedostatkem kvalifikovaných a zkušených mistrů svého řemesla, což však platí nejen pro tým Gorila, ale až na několik výjimek i pro celý slovenský policejní sbor.

Vyšetřovací tým vznikl z vůle ministra vnitra Lipšice a důvod nebo motiv, proč byl sestaven z nedostatečně kvalifikovaných lidí a za šéfa určen nezkušený vyšetřovatel, má možná jediné vysvětlení – vyšetřovací tým složený z kvalifikovaných a zkušených policistů se nenechá řídit politiky, oproti tomu nezkušený bude ohebnější a povolnější i v zájmu kariéry. Proto dnes mnoho členů týmu litují, že se do něj dostali.

Nabízí se ale ještě jedno vysvětlení, proč onen výběr nekompetentnosti a ohebnosti. Kvalifikovaný a zkušený vyšetřovatel by již dávno proces ukončil s dostatečně průkazným odůvodněním, že se činy nestaly. A bylo by po této gorilí kauze, kterou lze vždy před volbami vykopat ze zombie hrobu a použít jako klacek na protivníky. Tam, kde chybí politický program, kde je lídr voličům nesympatický a postrádá charisma, je však každá, byť obskurní obluda vhodná k neustálé recyklaci.

Nová konspirační teorie

Tyto důvody je třeba doplnit ještě o jeden, ryze osobní. Bez něj by příběh o slovenské Gorile nebyl úplný. Neskrývanou zášť, agresivitu, překračování rámce právního státu v návrhu parlamentního usnesení i očividnou nenávist, s níž exministr a právník Daniel Lipšic stále oživuje kauzu Gorila, nelze vysvětlit pouze snahou o politické přežití. Nedávno se totiž dohodl s dalším politikem nevalného charakteru a destruktivních metod Igorem Matovičem, že ho jeho hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti přijme na svou volební kandidátku.

Zdá se, že Lipšic má politickou budoucnost zajištěnou, navzdory tomu zůstává jeho nenávist stejně silná. Je totiž namířena proti Jaroslavu Haščákovi, jehož považuje za člověka, který stojí za webovou stránkou http://www2.lipsic.net/ kde se objevují intimity z Lipšicova soukromého života. Předseda strany NOVA z nich vychází nevyrovnaný a – slušně řečeno – s velmi nezralým vztahem k ženám, posedlý egem a potřebou dokazovat si jedinečnost a výjimečnost. Je toho na ní dost, aby i vyrovnaný člověk dostal amok.

Neexistuje sice žádný důkaz o spojení šéfa Penty s touto webovou stránkou – a Jaroslav Haščák se k ní nehlásí –, ale Lipšic je přesvědčen, že je v pozadí a řídí ji odvetou za angažmá bývalého ministra vnitra v období 2010 až 2011 v kauze Gorila zejména a právě vůči němu, a to nejen politicky, ale i osobně. Diváci sledují napínavý zápas „kdo s koho“ a jaká nová zbraň se ještě objeví.

V této souvislosti se na Slovensku rodí nová konspirační teorie. Daniela Lipšice ve skutečnosti řídí rafinovaným způsobem finanční skupina Penta v čele s Jaroslavem Haščákem. Jeho pokyny a příkazy mají cíl, který exministr vnitra dosud nepostřehl. Lipšic má svým vzteklým jednáním – zřejmě nevědomky – znemožnit a zesměšnit vyšetřování kauzy Gorila natolik, že se nikdo neodváží nadále krmit slovenskou zombie a vláčet ji po soudech. Veřejnost možná bude ještě frustrovanější, ale co to bude ve srovnání s duševním stavem předsedy strany NOVA? Před volbami raději nedomýšlet.