Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Na „prodloužený“ víkend za džihádem

Afghánistán

  9:18
Proč stále více Evropanů odchází bojovat za tak zvaný Islámský stát? ČESKÁ POZICE o problému evropských džihádistů hovořila s guru české arabistiky, emeritním profesorem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Lubošem Kropáčkem.

Snad s výjimkou některých pomatených jednotlivců nelze u Evropanů bojujících za Islámský stát hovořit o nějaké psychopatii, to by byl snadný únik z problému, upozorňuje Luboš Kropáček. foto: archivČeská pozice

V rozhovoru Kropáček mimo jiné upozorňuje, že do Sýrie a Iráku odjíždějí Evropané bojovat pod vlajkou Islámského státu s tím, že se vrátí a budou v tomto boji doma pokračovat.

ČESKÁ POZICE: Překvapuje vás ochota Angličanů, Francouzů a dalších bojovat v Sýrii a Iráku za takzvaný Islámský stát (IS)?

KROPÁČEK: Slovo „překvapuje“ je slabé, mě to vyděsilo. Před pětadvaceti lety jsem sdílel skoro až fukuyamovskou naivitu – nikdy bych nevěřil, že v druhém desetiletí jednadvacátého století budou houfně z Evropy odcházet mladí lidé bojovat za takové uskupení.

ČESKÁ POZICE: Mnoho lidí, třeba prezident Miloš Zeman, považuje za hrozbu islám jako takový. Takzvaný Islámský stát jim jen potvrzuje, co si myslí...

„Pro seriózní islám je to, co vzniklo v Sýrii a Iráku, formou nezodpovědného chování, které většina náboženských autorit pokládá za důvod k vyobcování, exkomunikaci“

KROPÁČEK: Řekl bych: diferencujme. K islámu se hlásí jedna a půl miliardy lidí. V Organizaci islámské spolupráce (Organisation of Islamic Cooperation) je sdruženo padesát sedm států – a žádný ten útvar neuznal. Muslimské duchovní autority, byť tu existují některé ošklivé výjimky, ho odsuzují. Prostí věřící rovněž. Muslimové jsou, doufám, sami schopni si svou rakovinu vyléčit. Obecně řečeno: pro seriózní islám je to, co vzniklo v Sýrii a Iráku, formou nezodpovědného chování, které většina náboženských autorit pokládá za důvod k vyobcování, exkomunikaci (takfir).

ČESKÁ POZICE: Proč vlastně obcházíte název Islámský stát? Tak si přece říkají, nebo bychom je měli nazývat jinak?

KROPÁČEK: Otázka jejich názvu je problém. Jak chápou muslimové pojem islámský stát? Jako ušlechtilý cíl. Jako ideální uspořádání společnosti, jako produkt správného sociálního inženýrství – chcete-li. Ideál ale nebyl nikde dosažen – jistý, nepříliš úspěšný model máme v šíitském Íránu, ale sunnitský svět nic takové nemá. A najednou máme název, vznešený název, který je zneužíván k nechutnostem. Proč bychom je měli přijímat, byť jen v tom názvu?

ČESKÁ POZICE: Mně přijde zajímavý i posun ve slovníku samotných extremistů – dříve se nazývali Islámský stát v Iráku a Levantě. Zůstával tam zeměpisný rozměr, ten dnes zmizel.

KROPÁČEK: To zeměpisné omezení, najednou neexistující, stojí za povšimnutí. V arabštině jde o al-Dawla al-Islámíja fi- l- Iráq wa š-Šám, krátce Dá‘iš. Mnozí Arabové právě tento pojem s jasným zeměpisným ukotvením používají dodnes – ten zobecňující název pro ně není stravitelný. Navíc to, co vzniklo v Sýrii a Iráku, se začalo samo nazývat chalífátem. Je tu ambice překlenout hranice a postavit se do čela muslimského sunnitského světa. A to je nepřijatelné pro muslimské státy.

ČESKÁ POZICE: Lze u Evropanů, kteří jdou bojovat za takzvaný Islámský stát, mluvit o nějaké sdílené motivaci?

KROPÁČEK: Za prvé, a to bych zdůraznil: nelze hovořit – snad s výjimkou některých pomatených jednotlivců – o nějaké psychopatii, to by byl snadný únik z problému.

ČESKÁ POZICE: Byla by to taková uklidňující ruční brzda: kdybychom se shodli, že máme co do činění s psychopaty, došli bychom k závěru, že se nás to vlastně netýká, že naše civilizace je v podstatě v pořádku.

„Propadli představě o heroizaci života i sexu válečným násilím. Manipulovat s nimi je snadné.“

KROPÁČEK: A minuli bychom tím cíl! Většinou nejsou psychopaty. Jde tu o velmi mladé lidi, muže i ženy. Jsou buď ještě -náctiletí, nebo ranní dvacátníci. Nemají vybudovaný hodnotový svět, nemají jasno o své identitě. Propadli představě o heroizaci života i sexu válečným násilím. Manipulovat s nimi je snadné.

ČESKÁ POZICE: Slyšel jsem i o přímém verbování od agentů těch extremistů...

KROPÁČEK: Ano, ale velmi často jde o něco jiného. Můj známý, velký znalec této věci, belgický analytik Didier Leroy, se kterým jsem se o tom bavil, říká zdánlivě prostou věc: Kolik jednotlivců, tolik motivací. A pozor: verbování se vůbec nemusí dít v mešitách, produktivnější je zřejmě na internetu, na sociálních sítích.

ČESKÁ POZICE: Spekulovalo se – ale není to potvrzené –, že na videu před zavražděním Jamese Foleyho odříkává „poselství světu“ dost úspěšný britský rapper. Není divné, že se extremistou stane muž, který byl ve své zemi snad už ve dvaceti letech librovým milionářem?

KROPÁČEK: Peníze tu nejsou všechno. Evropská společnost těmto lidem nenabízí uznání, respekt. Chtějí si jej urvat bezohlednou brutalitou. Je zdokumentovaný jiný případ: v dubnu letošního roku se podařilo osvobodit čtyři francouzské zajatce. Jeden z nich pak promluvil a řekl, že ti, kteří je zadržovali, mluvili francouzsky, ale nejenom to: oni byli Francouzi.

ČESKÁ POZICE: Ale s arabskými kořeny.

KROPÁČEK: Jistě, nicméně rodilí Francouzi. Šli do Sýrie vést džihád. Mimochodem: otázka evropských džihádistů má původ – do velké míry – v syrské válce, v roce 2013. Pojem globálního džihádu s početnou účastí bojovníků odjinud vznikl sice původně již za bojů mudžáhidů v Afghánistánu proti sovětské okupaci, dnešní IS má ovšem opravdu bezprostřední precedens v Sýrii. Nikde byste do té doby nenašel zemi, kde by odhadem osm tisíc zahraničních bojovníků – až polovina celého počtu – tvořilo doslova a do písmene páteř válčící strany, opozičních islamistických skupin. Ze Sýrie, z protiasadovského tábora, se to jen přeneslo do dnešního IS.

ČESKÁ POZICE: Našli bychom mezi těmi Evropany i konvertity?

„Většinou jde o lidi z druhé, třetí generace přistěhovalců. Ta první generace většinou cítí jistou vděčnost vůči evropské společnosti, která je přijala a dala jim živobytí. U jejich potomků ale sílí v Evropě frustrace.“

KROPÁČEK: Ano. Většinou jde ale přece jen o lidi z druhé, třetí generace přistěhovalců. Ne ta první generace – ta většinou cítí jistou vděčnost vůči evropské společnosti, která je přijala a dala jim živobytí. U jejich potomků ale sílí v Evropě frustrace – frustrace ze socioekonomických důvodů: z nezaměstnanosti, nevlídnosti okolí vůči jejich islámským kořenům. Evropané jim dávají najevo, že nejsou řádnými Evropany. Jsou vlastně lidmi bez identity.

Jednu jim vzali rodiče přestěhováním, žádnou náhradní jim ale země, do níž se narodili, neposkytla. Často jde o lidi vyrůstající v rozpadlých rodinách. Vzhlížejí k extremistům jako k hrdinům naší doby. Podobné lze říct i o těch některých konvertitech – také ztratili identitu, také jsou frustrovaní, také vyrůstají mnohdy ve zdevastovaných, vykořeněných rodinách. Nezapomínejme na jedno: ti hodnotově dezorientovaní muslimové, konvertité či zdevastovaná mládež se vlastně vůbec nepřičleňují k islámu, ani ne k radikálnímu islámu, ale k ritualizovanému nihilismu!

ČESKÁ POZICE: K nihilismu? Vždyť každé jejich slovo je zabaleno do hávu náboženství. V čem vidíte ten nihilismus?

KROPÁČEK: Ve zvrhlé zálibě ničit cokoli hodnotného, od starověku podnes, mimochodem včetně islámských památek. A realizovat se násilím proti lidem stojícím mimo vlastní smečku.

ČESKÁ POZICE: Nehledejme tedy snadná východiska – třeba v označování těch extremistů za psychopaty, ani nehledejme problém nikde jinde – v islámu, protože problémem jsme my?

„Ti džihádisté si vybírají z islámu, co jim vyhovuje. Bez ohledu na kontext a tradici berou třeba z Koránu jen přitakání násilí.“

KROPÁČEK: Upřesnil bych to: ti džihádisté si vybírají z islámu, co jim vyhovuje. Bez ohledu na kontext a tradici berou třeba z Koránu jen přitakání násilí. My, tedy evropská společnost, tu nejsme bezprostředními viníky, ale ke kultu násilí se u nás ledacos blíží. Všimněte si třeba role evropských médií, zvláště médií komerčních. Lidem, kteří ještě nejsou vyzrálí, se nabízí fascinace násilím, fascinace brutalitou. A nejen pasivně vnímaná média, jsou tu i počítačové hry, kam jsou někdy vnášeny i prvky z Blízkého východu. Děti jsou doslova učeny, že zabíjet je zábava, příjemná kratochvíle.

Všechno, o čem hovoříme – pomatenost, extremistická interpretace islámu i problematické stránky morálního rozvolnění v Evropě – se zřejmě smísily ve výbušninu. Přivádí ji k explozi dotyk s temnými stránkami duše. Vědí o nich všechny náboženské tradice. Koránská antropologie například počítá s působením pokušitele satana (šajtán) i s existencí ,,duše vybízející ke zlému“ jako s jedním modem duše.

ČESKÁ POZICE: Mezi mediálním a počítačovým násilím a reálným zabíjením je ale přece velká propast. Člověk, který vytřeštěně sleduje válku v televizi, ještě nemusí mít chuť ji zažít na vlastní kůži...

KROPÁČEK: Mladý, nezralý člověk může být ale fascinován představou přeskočit tu propast. Zvlášť člověk, který je frustrovaný, který je bez iluzí o světě, v němž žije, člověk, který nemá pocit smyslu.

ČESKÁ POZICE: Mám si nakonec představit evropského džihádistu jako vykořeněného zfanatizovaného snílka, vlastně idealistu?

KROPÁČEK: Nejen snícího fanatika, roli tu – možná překvapivě – hraje někdy i finanční stránka. Ti dobrodruzi, vyhledávající adrenalinové zážitky válčení, dostanou dobře zaplaceno a je tam o ně dobře postaráno.

ČESKÁ POZICE: Jak dobře?

„V naší společnosti se prostě cítí nemocni. Někteří se prý jezdí jen odreagovat na prodloužený víkend, zastřílejí si a pak se hned vracejí domů.“

KROPÁČEK: Džihádistické prostředí dodá příchozím to, co bezděčně chtějí: pocit kolektivní identity, pocit, že někam patří a mají svůj úkol. Literatury založené na empirii je sice zatím málo, ale existuje kniha Les Français jihadistes Davida Thomsona, a ta uvádí příklady, že ti bojovníci často tráví dny pojídáním dobrých sendvičů a večer jdou k počítači a proměňují se oni sami – tito původně vykořenění Evropané – v hrdiny na YouTube. Komunikují se světem a cítí se konečně dobře – takové věci jsou zdokumentované ze syrského Aleppa.

Zní to možná strašidelně. V naší společnosti se prostě cítí nemocni. Někteří se prý jezdí jen odreagovat na prodloužený víkend, zastřílejí si a pak se hned vracejí domů. Nemysleme si, že se tam hodlají usazovat natrvalo. Jedou tam už s tím záměrem, že se za celkem krátkou dobu vrátí – a budou se vracet a budou v tom, co dělají v Sýrii a Iráku, pokračovat v zemích, odkud tam odešli bojovat.

ČESKÁ POZICE: To zní jak hrůzostrašný tip pro cestovní kanceláře…

KROPÁČEK: Bohužel. Mohou v Sýrii zůstat dva týdny, pár měsíců. Pak se vrátí jako ten Francouz, který vraždil v bruselském muzeu.

ČESKÁ POZICE: Zdá se mi, že tam je více rysů – jak to říci – západního spektáklu. Třeba jen ta videa se zahaleným chlapíkem s nožem, který podřezává hrdla zavražděným. Jsou skvěle propracovaná, vizualizace je podmanivá. Neteče tam krev, samotný akt zabití se na videu neděje – reálně vraždit ani vůbec nemusí ten zahalený muž, může jen odříkávat svou roli. Být pouze hercem. Záměrně rodilým mluvčím, aby děsil. Zavražděný je v hábitu připomínajícím vězně z Guantánama. Prostě spektákl, nemyslíte?

KROPÁČEK: To jsou velmi výstižné postřehy.

ČESKÁ POZICE: Zaznamenal jsem, že cesty Evropanů do Sýrie a Iráku nabývají na síle, že bojovníků ze Západu má IS čím dál tím víc.

„Abychom si snad něco nemysleli o naší vlastní dokonalé imunitě, tak připomenu fanatiky, kteří se dovolávali křesťanství, zneužívali jeho hesla a symboly, jako třeba Lord‘s Resistance Army v Ugandě; i ta rekrutovala děti.“

KROPÁČEK: Čísla opravdu rostou. A velmi zlým trendem je nárůst stále mladších ročníků. Už z minulosti známe příklady zneužívání dětí – víme třeba o dětských vojácích ze subsaharské Afriky, nasazovaných v nejrůznějších konfliktech. Islám ve zneužívání dětí ale není sám. Abychom si snad něco nemysleli o naší vlastní dokonalé imunitě, tak připomenu fanatiky, kteří se dovolávali křesťanství, zneužívali jeho hesla a symboly, jako třeba Lord‘s Resistance Army v Ugandě; i ta rekrutovala děti.

ČESKÁ POZICE: Jak se máme na ty navrátilce dívat? Máme u nich zavádět presumpce viny, nebo jsou to prostě lidé, kteří teď právě shodou náhod byli v Sýrii?

KROPÁČEK: Dívejme se na ně jako na lidi velmi podezřelé z kriminální činnosti. Snažme se vyšetřit všemi možnými prostředky, co tam dělali a jak se k tomu staví.

ČESKÁ POZICE: A když se vrátím k otázce: máme se na ně dívat a priori jako na viníky?

KROPÁČEK: Musíme využít všechny prostředky ke zjištění pravdy. Ale pozor: těmito prostředky rozumím všechny legální prostředky, odpovídající etickým standardům. Rozhodně ne Guantánamo, i když – a musím říct, že k mé veliké lítosti – existují lidé, kteří s tím, co se tam dělo, nemají žádný problém. Já bych to vnímal jako velmi zlý výsledek celého problému – nejhorší výsledek pro naši demokracii. Slušní lidé, a já se mezi ně počítám, by měli postupovat slušně.

ČESKÁ POZICE: Jakým způsobem můžeme dosáhnout toho, aby pro ony Evropany přestaly takřka až prodloužené víkendy v bojové linii být tak přitažlivé?

„Měli bychom nalézt možnosti smysluplnější komunikace s islámskými centry na našem území, musíme je inkorporovat jako normální součást našich evropských společností“

KROPÁČEK: Těžko říci. Jednu věc ale vidím jasně: měli bychom nalézt možnosti smysluplnější komunikace s islámskými centry na našem území, musíme je inkorporovat jako normální součást našich evropských společností. A očekávat, že budou soustavně vlastními postoji a činností prokazovat, že islám – jak sami říkají – je náboženství míru a tolerance. Strom poznáme po ovoci.

ČESKÁ POZICE: Lze v to ale doufat? V Anglii, speciálně v Londýně, přece můžete v pátek v některých mešitách slyšet velmi ostrá kázání…

KROPÁČEK: A v jiných mešitách umírněná. Znovu bych chtěl zdůraznit: negeneralizujme, diferencujme, hledejme možnosti dialogu. Jistě, Londýn, někdy označovaný jako Londonistán, je do značné míry Mekkou, kde se soustřeďují i extremisté. Není důvod to popírat. To by nám ale nemělo zatemnit výhled. Neměli bychom si myslet, že je špatná vstřícnost britských úřadů k uplatňování například některých aspektů šariatského práva. Je známo, že muslimky, provdané za manžela muslima, když se chtějí rozvést, tak v Británii to mohou provést způsobem odpovídajícím šaríatskému smluvnímu právu. Co je na tom špatného?

Ani anglikánská církev nemá problém v akceptaci některých – zdůrazňuji jen některých – prvků muslimského mravního a právního myšlení. Jednoduše řečeno: počínejme si s úctou k náboženské víře druhých, a to platí i pro policejní zásahy – neměly by být tak hulvátské a nepřesvědčivě zdůvodňované, jako jsme byli před pár měsíci svědky v Praze.

ČESKÁ POZICE: Vraťme se k tomu, jak jste hovořil o protiasadovských povstalcích a o svém druhu precedentu pro všechny zahraniční džihádisty. Jak se díváte na portrét, jakým západní média a politici vykreslují Bašára Asada?

„Americká politika vůči Sýrii není asi nejmoudřejší… Dodávat zbraně oponentům Asada? Je nepochybné, kde skončí – u islamistických radikálů.“

KROPÁČEK: Asadův režim se dopustil nepřijatelné brutality při potlačování počínajícího protestního hnutí v roce 2011. A potom bombardováním a patrně užitím chemických zbraní. Dále ale odpověď posunu: americká politika vůči Sýrii není asi nejmoudřejší… Dodávat zbraně oponentům Asada? Je nepochybné, kde skončí – u islamistických radikálů. Vždyť se dnes ví, že i někteří zajatci, kteří byli v rukou opozice považované za demokratickou, skončily u islamistů. Někdy i za úplatu! Nevím, o jakých demokratech tu je ale potom řeč. Boj za demokracii – to heslo – tam bylo a zůstávalo jen jako jakýsi přílepek pro ty, kteří ho chtěli slyšet. S politováním mnohých nic víc.

ČESKÁ POZICE: Máme v boji proti džihádistům přímo podpořit režim Bašára Asada?

KROPÁČEK: Asad má už dnes – nebýt IS – naprostou vojenskou převahu, a to za pomoci šíitského Hizballáhu. Nebudu ale nic doporučovat, co říkám, jsou řeči z akademické půdy, které nemají velký dopad na praktickou politiku.

ČESKÁ POZICE: Někde jsem četl, že Západ na Blízkém východě vymítá často čerta ďáblem. Že vždy podpoří nějakou opoziční skupinu proti aktuálnímu nepříteli, toho sice zničí, ale z těch, které podporoval, se stane větší nepřítel než ten předešlý, a tak se zase začne hledat další skupina, kterou bychom mohli podpořit, a tak pořád dokola. Vlastně jsme si vycvičili a zaplatili lidi, kteří teď bojují proti nám…

KROPÁČEK: Já se na to dívám také tímto způsobem. I když si Baracka Obamy vážím, mám pocit, že se po slibném začátku dostal do vlivu „vojensko-průmyslového komplexu“, abych použil Eisenhowerův termín. Obama v této věci asi není veden šťastnou hvězdou.

Luboš Kropáček (75)

Arabista Luboš Kropáček.

  • Studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (anglistika a arabistika) ukončil v šedesátých letech.
  • V roce 1968 se zúčastnil známé studentské expedice Lambaréné, která vezla zásilku léků do gabunské nemocnice Alberta Schweitzera.
  • Od roku 1974 nemohl působit na univerzitě, živil se ale jako tlumočník vrcholných politiků.
  • Po roce 1989 se na Univerzitu Karlovu vrátil a v roce 1992 habilitoval (profesorem byl jmenován v roce 2001).
  • Dnes působí v Ústavu Blízkého Východu a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
  • Spektrum jeho zájmu je široké. Publikoval například monografie Duchovní cesty islámu (1993), Islámský fundamentalismus (1996) nebo Súfismus. Dějiny islámské mystiky (2008).