Děsivá představa, že již brzy dojdou peníze řeckému státu i tamním bankám, vypadala pár dní před koncem února o něco méně hrozivě. Zástupci eurozóny i Mezinárodního měnového fondu se dohodli, že by řečtí věřitelé měli pokračovat v poskytování finanční pomoci této ekonomicky strádající zemi. Záchranný balíček byl zatím prodloužen o čtyři měsíce. „Dosahujeme pokroku,“ informoval eurokomisař Pierre Moscovici.
Atény ale ještě vyhráno neměly. Podmínkou bylo, aby předložily seznam reformních a úsporných opatření. To se v úterý 24. února skutečně stalo. Eurozóna by tím měla získat záruky, že Řekové nepromrhají peníze a budou dluhy opravdu splácet. Otázkou však je, zda předložené reformy budou věřitelům stačit.
Z dostupných informací vyplývalo, že se Řekové chtějí zaměřit zejména na boj s daňovými úniky a korupcí či na odhalování pašeráků pohonných hmot nebo cigaret. Do státního rozpočtu se tak v ideálním případě dostane více peněz. Ale bude to stačit?
Dohoda s věřiteli
Je jasné, že nenáviděná trojka „vymahačů“ řeckých reforem – Evropská komise (EK), Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) – bude chtít více. A role věřitelů zůstane pořád zásadní, i když už se po politickém ústupku Řekům slovo „trojka“ používat nemá. To je ale z pohledu věřitelů ten nejmenší problém...
Řekové se musejí dohodnout s věřiteli do konce února, jinak vyprší existující záchranný balíček a bude narušen „penězovod“ pro řecký stát od mezinárodních věřitelů |
Jisté je, že řecká levicová vláda vedená stranou Syriza Alexise Tsiprase chce také pokračovat v boji proti takzvané humanitární krizi. To by mohlo znamenat například bezplatnou lékařskou péči pro nepojištěné nezaměstnané. A věřitelé bezpochyby začali zkoumat další opatření, jež řecký návrh obsahuje a na kolik přijdou.
Řekové dosud dávali najevo ochotu platit veškeré své dluhy a vyhnout se rozpočtovým deficitům, ale odmítali další tlak ze zahraničí na úsporná opatření v zemi. Kabinet Alexise Tsiprase se ale dostával do pasti – Řekové v uplynulých dnech vybírali nebo převáděli peníze z tamních bank. A bylo jasné, že také další ochota ECB půjčovat řeckým finančním institucím závisí na politické dohodě o finanční pomoci a pokračování řeckých reforem. A především – Řekové se musejí dohodnout s věřiteli do konce února, jinak vyprší existující záchranný balíček a bude narušen „penězovod“ pro řecký stát od mezinárodních věřitelů.
Hezčí tvář Merkelové
Jisté je, že v uplynulých dnech ukázala vstřícnější postoj vůči Řecku německá kancléřka Angela Merkelová, i ona ale zároveň vyzvala Řeky k větším ústupkům. Připomněla, že další finanční pomoc budou muset schválit také němečtí poslanci. Právě Německu dnes Řekové dluží nejvíc – 50 miliard eur.
Němci tím dali najevo, že nemají po ruce jen bič, ale také cukr. Zatímco ministr financí Wolfgang Schäuble zpočátku tvrdě odmítl řecký návrh na prodloužení finanční pomoci o půl roku, Merkelová ho po dlouhém telefonátu s řeckým premiérem Tsiprasem označila za dobrý signál a základ pro další jednání. Příslušná jednání ministrů financí eurozóny proto doprovázely poměrně velké naděje finančních trhů, že vše dopadne přece jen dobře.
V uplynulých dnech ukázala vstřícnější postoj vůči Řecku německá kancléřka Angela Merkelová, i ona ale zároveň vyzvala Řeky k větším ústupkům |
A zástupci eurozóny včetně Německa a Řecka, ale i MMF, dokázali vypracovat písemný dokument, který se měl stát prvním krokem k finální dohodě. Druhým krokem pak byla právě ona předběžná dohoda o čtyřměsíční prodloužení záchranného balíčku. Jasné ale i bylo, že původní řecký návrh ohledně dodržení závazků ke splacení všech dluhů a hospodaření bez rozpočtových deficitů, splňuje představy ostatních jen zčásti. Bez dalších bolestivých reforem to zkrátka nepůjde. Manévrovací prostor Atén se přitom zužoval.
Hrozící krach jednání s věřiteli vedl k tomu, že se stahování peněz z řeckých bank zrychlilo – před poslední předběžnou dohodou dosahoval podle týdeníku The Economist dvou miliard eur týdně. ECB sice zatím tamním finančním ústavům půjčuje, ale případný krach politických jednání by její ochotu nejspíš pohřbil. Pokud by se řecký stát ocitl zcela bez peněz zvenku, hrozilo by, že Řecko přece jen bude muset z eurozóny vystoupit. Někteří ekonomové to sice považují za nejlepší variantu, ale ani pak by se Řecko bez počáteční pomoci zvenku nijak rychle nevzpamatovalo.
Odchod z eurozóny
Jisté je, že jednou z klíčových karet, kterou Evropané během nejnovějších vyjednávání vytáhli, bylo právě připuštění vize Řecka bez eura. O možnosti, že Řekové budou nakonec muset vystoupit z eurozóny a že by to ostatním nemuselo vůbec vadit, se mluvilo už před nedávnými řeckými volbami. Objevily se mediální spekulace, podle nichž je s takovým scénářem zcela srozuměna německá vláda.
Ještě před několika lety by odchod Řecka z eurozóny mohl vyvolat řetězovou reakci, jež by silně dopadla také na evropské finanční odvětví, dnes už to ale neplatí |
Tyto úvahy oživil mimo jiné maltský ministr financí Edward Scicluna, který podle agentury Reuters prohlásil: „Německo a jeho spojenci jsou připraveni nechat Řecko odejít z eurozóny, pokud premiér Alexis Tsipras nepřijme jejich podmínky.“ Základní úvaha v tomto případě vychází z jednoduchého předpokladu – zatímco ještě před několika lety by odchod Řecka z eurozóny mohl vyvolat řetězovou reakci, jež by silně dopadla také na evropské finanční odvětví, dnes už to neplatí.
Evropa totiž v rámci přípravy vlastní bankovní unie vytvořila mechanismy, které podobné riziko výrazně snížily. Komerční banky už dnes ani nejsou hlavními věřiteli Řecka. Těmi jsou vzhledem k záchranným balíčkům evropské státy, které fakticky stojí za pomocí Evropské unie a MMF. A je-li fakticky největším věřitelem Berlín, vysvětluje to i jeho klíčovou roli v jednání s Aténami. Podle informací webu německého týdeníku Der Spiegel se už začala „pro jistotu“ připravovat na scénář odchodu Řecka také ECB ve Frankfurtu.
Odpor i chudších zemí
Zdá se sice, že odpor vůči ustupování Řecku živili především Němci, ale ve skutečnosti Atény naráželi i u dalších chudších zemí eurozóny. Zatímco Francouze a Italy považovali Řekové za své spojence, jejich požadavky zjevně nenacházeli pochopení u těch států, které se obávaly, že dohoda bude na jejich úkor.
Zdá se sice, že odpor vůči ustupování Řecku živili především Němci, ale ve skutečnosti Atény naráželi i u dalších chudších zemí eurozóny |
Slovenský ministr financí Peter Kažimír kupříkladu upozornil, že jeho strana Smer prohrála volby v roce 2010 právě kvůli kladnému postoji k půjčce Řecku. „Nehodláme prohrát další volby,“ vysvětloval Kažimír, proč jeho země není nakloněna odpouštění řeckých dluhů.
Portugalci zase upozorňovali, že ve skutečnosti jsou už dnes jejich splátky dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu vyšší než ty řecké. V podobné situaci je Itálie. Španělé připomínali, že jejich příspěvek Řecku se rovná rozpočtu na sociální dávky, přičemž musejí čelit 25procentní nezaměstnanosti.