Ekonomický náměstek ministerstva kultury Martin Sankot prolomil několikaměsíční mlčení svého úřadu, jehož záměry byly zatím ukryté v mlze. Odpověděl na několik otázek, které se týkají rozpočtových priorit a budoucnosti Národního divadla. Jeho odpovědi jsou jasné, ale natolik stručné, že se je ČESKÁ POZICE rozhodla v komentáři zasadit do souvislostí.
ČESKÁ POZICE: Kde ministerstvo kultury v rozpočtu pro příští rok škrtne tu zhruba 1,5 miliardy, o kterou se má snížit?
SANKOT: Šetřit musíme všude vzhledem k návrhu rozpočtu kapitoly na rok 2013. Méně budeme škrtat v rozpočtech svých příspěvkových organizací. Ve zřizovatelských listinách mají stanovené, k jakému účelu byly založené a ministerstvo kultury by jim mělo poskytnout prostředky na to, aby své poslání mohly naplnit. K dalším prioritám ministerstva patří i kulturní dědictví a péče o kulturní památky.
Komentář ČESKÉ POZICE: Je smutné, že se o kulturní politice státu dozvídáme nikoli ze zprávy, co bude podpořeno víc, ale komu se ubere méně. Z odpovědi vyplývá, že ministerstvo kultury (MK) vidí svůj smysl především v ochraně kulturních hodnot, které vznikly v minulosti. Naopak od takzvaného živého umění, tedy od těch, kteří současnou kulturu a umění aktivně tvoří mimo ministerské příspěvkové organizace, dává už po několikáté ruce pryč.
Nejde jen o to, že peněz na současnou kulturu bude celkově méně. Další ořezání ministerských výdajů na živé umění znamená faktický konec myšlenky takzvaného vícezdrojového financování, k níž se česká kultura upíná od devadesátých let. Jde o model běžně fungující na západ od nás, kdy významnější poskytovatelé veřejné služby v oblasti kultury skládají svůj rozpočet z podpory státu, kraje, města a soukromých sponzorů. A když jeden z podstatných, a zejména pravidelných zdrojů financí na kulturu rok od roku více vysychá, na stabilitě prostředí, v němž kulturní instituce fungují, to určitě brzy poznáme.
Nehledě na to, že grantový systém podpory umění, z nějž se má škrtnout více, je modernější a adresnější než automatický tok financí do příspěvkových organizací, jimž se ubírá méně. A těch má ministerstvo kultury stále hodně – dvacet sedm. Mezi nimi jsou ty velké a nezpochybnitelné instituce, jako je Národní muzeum, Národní knihovna, Národní galerie nebo Národní divadlo. Jsou však i jiné, jejichž přednostní podpora je o dost méně srozumitelná, jako je Institut umění – Divadelní ústav, NIPOS – Artama nebo různá specializovaná regionální muzea. Jejich zřizovatel za ně má odpovědnost a nemůže je tedy „vyhladovět“, ale možná by se mohl pořádně podívat, jak fungují, co vlastně dělají, a zvážit, zda je opravdu všechny má přímo zřizovat ministerstvo kultury.
ČESKÁ POZICE: Národní divadlo (ND) pracuje po sloučení se Státní operou Praha (SOP) řadu měsíců v nejistotě. Nezná budoucího šéfa ani provozní či ekonomický model dalšího fungování. Co vidíte jako největší problém na stavu, v němž se tato instituce nachází?
SANKOT: Ministerstvo kultury zatím nikdy neřeklo, co od ND očekává. Nedefinovalo cílový stav, k němuž chce dospět. ND bylo pouze sloučeno se SOP. Nyní musí nastat jeho transformace do funkčního provozního modelu. Zajistit ji může pouze schopný management. Prodlužování současného stavu snižuje hodnotu brandu ND a SOP.
Komentář ČESKÉ POZICE: Samotný fakt, že někdo z MK nahlas přizná nedostatečně definovanou koncepci Národního divadla, je třeba ocenit. I to, že jasně říká: chci změnu současného stavu a nechci s ní otálet. Neznámých je ale stále příliš mnoho. Veřejnost ví jen to, že na novém provozním modelu pracuje dva či tři měsíce Martin Sankot, ekonom, který nemá s provozem divadla žádnou zkušenost a vedle toho navíc plní povinnosti ministerského náměstka a pracuje na rozpočtu resortu kultury na příští rok.
Normální by bylo, kdyby takovou koncepci připravoval odborný tým složený ze zkušených lidí, jejichž jména bychom znali. Třeba pod Sankotovým vedením. O tom, že by nějaký takový existoval, se ale ani nic neproslýchá. Spíš jen cosi o možných zákulisních hráčích.
Zvláštní je, že k tomu mlčí všichni zastánci samostatné Státní opery, kteří loni ve věci transformace Národního divadla hlasitě argumentovali neodborností ministra Jiřího Bessera a jeho náměstka Radka Zdráhala a dožadovali se otevřené odborné diskuse.
Byla by škoda, kdyby po loňském nedotaženém plánu, co dál s Národním divadlem, vznikl další polovičatý pokus vrátit zpět samostatnou Státní operu. Mohl by vrhnout českou první scénu do ještě většího zmatku, než v ní panuje nyní. Děsí také možnost, že by se mezitím mohla vyměnit vládní reprezentace a začalo by všechno od začátku.
ČESKÁ POZICE: Dostal jste úkol řešení pro Národní divadlo definovat. Jak jste daleko?
SANKOT: Sbírám a analyzuji data ze SOP a ND. Mluvím s vedením ND, mluvím s pracovníky ND, mluvím s umělci, mluvím s uznávanými odborníky z branže, mluvím s politiky. Na základě všech těchto informací již brzy navrhnu cílový stav Národního divadla.
Komentář ČESKÉ POZICE: Také z této odpovědi vyplývá, že Martin Sankot, alespoň oficiálně, běží do cíle sám. Může to být proto, že se energický ekonom nechce nekonečně dlouho dohadovat, co je pro ND lepší, a rozhodl se jednat. Je ale také možné, že zadání už existuje a Sankot hledá jen cestu, jak k němu dospět.
Každopádně je opravdu těžké si představit, že za těchto okolností může vzniknout funkční model, který bude respektovat každodenní provoz na třech velkých scénách ND, poradí si s jejich komplikovaným zázemím, bude vycházet z umělecko-historických souvislostí, bude mít vyřešené financování a bude akceptovatelný pro zaměstnance, politiky i veřejnost. Pokud se to stane, bude to, jak už jsme jednou napsali, zázrak.
Schopných a nezdiskreditovaných divadelních šéfů, kteří mají zkušenost se specifickým provozem třísouborového divadla, je v Čechách a na Moravě asi pět
ČESKÁ POZICE: Už je víceméně jasné, že se nový ředitel ND nestihne vybrat do dubna příštího roku, kdy tomu současnému, Ondřeji Černému, končí mandát. Bude mu tedy prodloužen?
SANKOT: Pevně věřím, že je možné do té doby najít nového šéfa, a budu navrhovat způsob, jak toho dosáhnout.
Komentář ČESKÉ POZICE: Ministerstvo kultury zjevně se současným vedením ND dál spolupracovat nechce. Bylo oznámeno, že vznikne poradní orgán, který navrhne, koho s nabídkou funkce oslovit. Kdo v něm zasedne, zveřejněno nebylo.
Schopných a nezdiskreditovaných divadelních šéfů, kteří mají zkušenost se specifickým provozem třísouborového divadla, je v Čechách a na Moravě asi pět. Těch, kteří by byli schopní za provozu provést a smysluplně dotáhnout velkou reorganizaci Národního divadla, možná ještě méně. Všichni jsou ale řediteli někde jinde. Představa, že uprostřed sezóny půjdou šéfovat jinam, navíc nepřipraveni a neseznámeni se stavem, v jakém se ND nachází, je nepravděpodobná fikce.
Je možné, že se MK obrátí na některého z bývalých ředitelů ND. Například právník Jiří Srstka, současný ředitel agentury Dilia by asi akceptovatelnou volbou byl a ND zná důvěrně. Otázkou je, zda by se mu do toho boje chtělo.
Nebo se odněkud, jak to bývá, vynoří střelec, který nemá s divadlem nic společného a jednoduše to riskne, protože nebude ani tušit, do čeho jde. Případně šíbr, který si naopak velmi dobře spočítá, jaké možnosti mu šéfování Národního divadla přinese a kývne na cokoli s vědomím, že nic se nejí tak horké, jak to vypadá, ani reforma Národního divadla.
ČESKÁ POZICE: Na ministerstvu kultury nejsou v tuto chvíli obsazené pozice úředníků, pod něž ND spadá – šéf odboru umění a vedoucí samostatného oddělení umění. Jakého člověka do těch funkcí vlastně ministerstvo hledá?
SANKOT: Od 1. srpna nastupuje nový vedoucí samostatného oddělení umění. Ministerstvo kultury našlo mladého, energického muže se schopností komunikovat a hledat řešení aktuálních problémů. Jeho jméno oznámíme 31. července.
Komentář ČESKÉ POZICE: Po odchodu náměstka Radka Zdráhala měla být jeho funkce „transformovaná“ do pozice ředitele odboru umění, který má mít v budoucnu přímou zodpovědnost za ND. Místo není od května obsazené. A obě samostatná oddělení – umění i literatury a knihoven –, která má budoucí ředitel na MK řídit, zatím spadají pod náměstka Sankota.
Místo vedoucí samostatného oddělení umění před několika týdny opustila zkušená úřednice. Byla přesunuta na jiný odbor. Může to být jen náhoda, navzdory tomu je zvláštní, že se nově obsazují právě místa těch, kteří budou na MK přímo komunikovat s Národním divadlem. Kdyby se to dělo alespoň ve výběrových řízeních… Ale samozřejmě to může být jen snaha spolupracovat při změnách v ND s někým nezatíženým úředními stereotypy.
Škoda, že ministerstvo kultury natolik skromně komunikuje s veřejností. I když prý i to by se podle Sankota mělo brzy změnit. Třeba na tiskové konferenci by se člověk mohl veřejně na všechno zeptat a nemusel by spřádat fabulace za svým pracovním stolem.
