Paní Karla onemocněla před sedmi lety nevyléčitelnou Parkinsonovou chorobou. Nemá práci a od státu pobírá invalidní důchod ve výši 6900 korun, za léky s doplatkem z toho dá měsíčně přes tisícovku. Tablety, které jsou pro léčbu této nemoci nejpoužívanějším lékem a zlatým standardem, od roku 2015 pojišťovny neproplácejí. Plně tento přípravek hradí pouze v gelové formě, jež se podává pumpou přímo do tenkého střeva až v pokročilém stadiu nemoci. Pro pacienty jako Karla tak fakticky neexistuje varianta plně hrazeného léku, na který má podle Listiny základních práv a svobod nárok.
Jak LN zjistily, ministerstvo zdravotnictví už začalo pracovat na nápravě. Reaguje tím na nedávné vyjádření Ústavního soudu, který tuto situaci nemocných vyhodnotil jako neuspokojivou. Ústavní soud jednoznačně odmítl způsob, jakým stát k úhradám za léky přistupuje. Řekl, že poskytování určitých léků za doplatek přichází v úvahu, až když je splněn základní požadavek: ke každé diagnóze existuje aspoň jedna varianta léku zdarma. A to pro jakýkoli okruh pacientů trpících typově stejným onemocněním.
Jiná definice
Na příkladu zmíněné Parkinsonovy choroby to znamená, že bezplatný přípravek nemůže být k dispozici jen pro pacienty v pokročilém stadiu. „To je přelomová myšlenka, protože vlastně říká, že ať mi je cokoli, mám mít aspoň jeden lék pro diagnózu zdarma,“ vysvětluje Jakub Král, odborník na farmaceutické právo. Stát musí jinak definovat, které léky jsou plně hrazené státem. „Stávající výklad asi udržitelný nebude, s tím souhlasíme. Systém se tedy měnit bude, ale jakou cestou, to zatím nevíme,“ řekl LN náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel.
Stát musí jinak definovat, které léky jsou plně hrazené státem. Bez ohledu na to, jakou cestu řešení ministerstvo zvolí, celkový počet plně hrazených léků se rozroste. |
Nyní zákon definuje lékové skupiny, v nichž má být aspoň jeden preparát, za který pacient nic neplatí. Je jich 195, ale jsou značně široké a vybraný plně hrazený lék není vždy vhodný pro každého. Soud jasně konstatoval, že takový stav odporuje ústavnímu pořádku, protože ten výslovně zaručuje právo na bezplatné zdravotnictví kryté z veřejného pojištění. Pro pacienty je to každopádně dobrá zpráva. Bez ohledu na to, jakou cestu řešení ministerstvo zvolí, celkový počet plně hrazených léků se rozroste. Pro stát je to horší.
„Je nepochybné, že dostát takovému požadavku bude pravděpodobně znamenat skokové zatížení rozpočtu veřejného zdravotního pojištění v řádech miliard korun. Rozsudek říká, že pro každou konkrétní skupinu pacientů a pro každé onemocnění se musí zajistit plná úhrada,“ okomentoval rozsudek Jan Strnad, expert na úhrady ve zdravotnictví z advokátní kanceláře Marečková/Vilímková, Dudák & Partners.
Dopad na rozpočet
Právě spočtení, na kolik peněz změna vyjde, se nyní v rámci příprav ministerstvo zdravotnictví věnuje. Ať se vybere jakákoli varianta, musí jí podle resortu předcházet hloubková analýza dopadů do rozpočtu. A ať už to bude kterákoli, cena za změnu se vždy projeví v řádu miliard korun ročně. Od několika jednotek miliard v nejúspornější variantě až po tu finančně nejdražší a zjevně neudržitelnou mnohamiliardovou.
Ať se vybere jakákoli varianta, musí jí podle resortu předcházet hloubková analýza dopadů do rozpočtu. A ať už to bude kterákoli, cena za změnu se vždy projeví v řádu miliard korun ročně. Od několika jednotek miliard v nejúspornější variantě až po tu finančně nejdražší a zjevně neudržitelnou mnohamiliardovou. |
V systému už se nyní točí obrovské částky. Zdravotní pojišťovny zaplatily v roce 2015 z veřejného pojištění za léky na předpis a léky spotřebované v nemocnicích celkem 54 miliard korun. Šlo o 23 procent celkových výdajů pojišťoven na péči. V přepočtu na jednoho člověka to dělá asi pět tisíc. Nejúspornější cesta by spočívala v tom, že se posoudí všech 195 skupin léků uvedených v zákoně a zkontroluje se, zda přípravky v nich vyjmenované jsou skutečně vzájemně zaměnitelné nebo ne.
Pokud nikoli, pak se tyto skupiny rozdělí na menší. Tím by se počet skupin podle odhadu ministerstva asi zdvojnásobil a úměrně tomu by rostly i nároky na veřejné pojištění. „To, že jednoho je zhruba dvakrát tolik, ještě neznamená, že je to dvakrát tolik peněz. Ale v miliardách to bude v každém případě,“ říká Král. Náročnější možnost změny spočívá v tom, že se jako berná mince stanoví lékové množiny, jak s nimi pracuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Těch je zhruba šest set, počítají se do nich i jednotlivé přípravky, které nejsou vzájemně zaměnitelné, tady „skupiny“ o jediném členu. V každé množině by byl jeden plně hrazený přípravek. Víc skupin samozřejmě znamená vyšší nároky na státní kasu. U třetí varianty by byly ještě výraznější. Každé léčivé látce by měl odpovídat nějaký plně hrazený přípravek. „A to už se dostáváme na zhruba tisíc plně hrazených léků,“ upozorňuje náměstek Vrubel.
Příští rok
Poslední varianta je čistě teoretická. Automaticky by se měly hradit i nově příchozí vysoce inovativní přípravky, jako jsou léky na vzácná onemocnění a biologická léčba, které jsou finančně velmi nákladné. V jejich případě jde totiž o nové léky, pro něž na trhu neexistuje žádný jiný zaměnitelný přípravek. „Asi před sedmi lety ministerstvo počítalo tu druhou variantu, kde je zhruba 600 skupin. Tehdy to vycházelo asi na osm miliard. Ale v tehdejších cenách a za tehdejší situace,“ říká Vrubel.
Kalkulace dopadů zaberou čas, takže Ústavním soudem požadované úpravy nebudou hned. Ministerstvo na nich chce začít pracovat až v příštím roce, Ústavní soud v tom resortu ponechal volnost. Nezrušil totiž zákon, který tuto problematiku upravuje, ale jen rozsudek soudu nižší instance. |
Kalkulace dopadů zaberou čas, takže Ústavním soudem požadované úpravy nebudou hned. Ministerstvo na nich chce začít pracovat až v příštím roce, Ústavní soud v tom resortu ponechal volnost. Nezrušil totiž zákon, který tuto problematiku upravuje, ale jen rozsudek soudu nižší instance. Týkal se případu z roku 2010. Tehdy existovala společná skupina léků používaných k léčbě rakoviny prostaty a karcinomu prsu. V jejím rámci byl zajištěný plně hrazený přípravek pro pacientky s karcinomem prsu, pročež mužští pacienti s rakovinou prostaty žádný plně hrazený lék neměli.
Právě na to směřovala žaloba, které soud nevyhověl. Ústavní soud však tento rozsudek zrušil. Tento konkrétní problém už vyřešila změna zákona – v roce 2012 se skupina rozdělila na dvě, pro prostatu a karcinom prsu. Obecně ale ústavně nekomfortní stav podle soudu trvá. Ministerstvo i Státní úřad pro kontrolu léčiv nadále postupují podle současných paragrafů a jejich přílohy, která stanovuje oněch 195 skupin léků, u nichž má být zajištěna plná úhrada.
Resort ale musí změnu chystat i tak, protože je jasné, že kdyby danou přílohu někdo napadl ústavní stížností, takřka jistě uspěje. Protože v probíraném nálezu právě tuto přílohu označili brněnští soudci za protiústavní. Změnu si už dnes mohou začít vynucovat i výrobci léků, jejichž preparátu úředníci nepřisoudí plnou úhradu. „Bezprostřední závaznost má nález sice pouze v projednávané kauze, z důvodu přesahu rozhodnutí Ústavního soudu ale bude zajímavé sledovat, jak se promítne i do dalších úhradových správních řízení,“ upozorňuje právní expert Jan Strnad.
