Na jihoevropské frontě klid. Je ale nutné být ve střehu!

Situační zpráva o tichu před bouří na jihu eurokontinentu, kam z jistých důvodů řadíme i Francii.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Bohumila J. Studýnky / ECOFIN, orgán evropských ministrů financí a hospodářství, má za sebou druhý neúspěšný pokus. Zdolával kótu, která se jmenuje: rozhodnutí, zda povolit, nebo nepovolit další tranši z letos již odklepnutých zhruba 130 miliard euro, jejichž účelem je nevyřešit řecký problém. A to povolit, či nepovolit bez nadějí na splatitelnost a jakýkoli národohospodářský efekt.

Zabývali se tím už před čtvrt rokem, v době, kdy Řecko evidentně neplnilo nic z toho, co plnit mělo. Evropská měnová unie dál předstírala, že společná měna jen nejen nezvratná, ale i jediná možná cesta ke spáse. Tehdy se vytasila s nevídanou dávkou odvahy Trojka (Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a Evropská centrální banka) a Řecko neobdrželo zhruba 31 miliard eur z druhého balíku úvěrové „pomoci“.

Řekové zkušeně odmítli této předstírané odhodlanosti věřit a výpadek eurovýživného směle nahradili emisemi krátkodobých pokladničních poukázek splatnými jako z udělání v termínu, na nějž byl plánován listopadový na summit ECOFIN (proběhl minulý týden). Tento summit, říkejme mu „november 2012/1“, projevil stejné hrdinství jako Evropsk unie v létě a odmítl peníze vydat – tedy jenom do zasedání „november 2012/2“. To znamená do úterka 20. listopadu. Řekové obratem vydali k pokrytí výpadku další krátké instrumenty.

Výsledkem úterního jednání, jež tradičně probíhalo „až do časných ranních hodin“, je naplánování dalšího summitu, to už je „november 2012/3“. Jinými slovy zase nula. Opět se střetla zbabělost fiktivních finančních vůdců eurozóny, kteří si nemíní přiznat, že nepodložené teorie a smyšlená přání o měnové unii ženou EU do katastrofy, s otrlostí Řeků-Zorbů, s rutinní a mnoho generací formovanou odvahou těchto obchodníků se smyšlenkami.

Na obzoru prosinec – a bankovní unie

Takže odloženo na 26. listopad 2012. Akutní operace žlučníku manifestačně odsunuta až na dobu, kdy praskne. Pak po heroických činech smeknou euroléčitelé klobouky. Na jižní frontě je (předstíraný) klid. O to více musíme být ve střehu před ideologicky vynucenými kroky. V České republice máme vlastní měnu, vlastní bankovní dohled a vlastní ústavní formace. Svatý Mikuláš chodí 5. prosince večer, ale letos bude mít pro nejposlušnější a nejnaivnější děti jen pytlíky s mourem, proplástkem a šmantem (ani to uhlí ne).

Popisovat uklidňující pobrukování „ecofinistů“, je momentálně nudné. Také při jednání „november 2012/3“ vytáhnou z klobouku jen „bobek“. Zato v prosinci: To už se řecký problém patrně nějak řešit bude, jenže spolu s tlakem na prosazení další z nejosvícenějších myšlenek euroducha od stvoření světa – bankovní unie. Bacha!

V posledních letech utrácí Mezinárodní menový fond hlavně v Evropské uni

Problémem je neskrývaný věcných nesouhlas s tímto postupem, zřejmý již od víkendového výroku šéfky Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeové. Hlava celosvětové měnové instituce nemůže jen tak kývnout na nehorázné požadavky bez náznaku skutečného řešení. Zodpovídá se skoro 200 států světa – nejen té hýčkané EU – a nemá k dispozici domácí evropskou propagandu, která problém vždy rychle zamluví. V posledních letech utrácí MMF hlavně v Evropské unii. Trčelo by to před celým světem.

Lagardeová vyjádřila nesouhlas s prodloužením termínu, do kdy se má Řecko polepšit, z roku 2020 na rok 2022. Ještě před odletem z Manily na ECOFIN prohlásila zodpovědně a profesionálně: „Program pro Řecko musí být životaschopný i zítra a musí být založen na realitě, ne na zbožných přáních. (…) Druhým cílem je udržet integritu, věrohodnost a kvalitu naší expertízy.“ Věrohodnost MMF pro celý svět je dnes právě v sázce.

Situační zprávy z jihu
  • Ani domovská země Christine Lagardeové mezitím neskóruje. V úterý Francie přišla o nejvyšší rating od Moody’s (snížení z AAA na AA1) a to ještě s hrozbou dalšího snižování v rámci vyhlášeného negativního výhledu. V odůvodnění se zdůrazňuje trvalý pokles konkurenceschopnosti, rigidnost pracovního trhu a obdobná nepružnost na trhu služeb a zboží. Nový francouzský prezident François Hollande za půl roku nic přesvědčivého nepřinesl. Všeobecné prorůstové a mobilizační slogany bez větší snahy o restrikci francouzského maxistátu nestačí.
    Německý server týdeníku Die Zeit k tomu přiléhavě konstatuje: „K málo slovům ve francouzštině začínajícím velkým písmenem patří ,Bůh‘ a ,Stát‘. Od velké centralizace kardinála Richelieua myslí Francie státně. Země tak také vypadá. Stát a veřejné instituce zaměstnávají každého čtvrtého příjemce platu. Tito šťastní mají i svá mimořádná práva; například čtyřměsíční nároky na dovolenou nejsou zvláštností. Veřejní zaměstnanci Francie jsou přemnožení a neefektivní.“
  • Snad uspokojivější zprávy z jihu přicházejí z Portugalska. Země přijala závazky na snížení dluhů požadované mezinárodním společenstvím. I přes špatný stav ekonomiky země prosazuje reformy. Po jednáních při nedávné návštěvě spolkové kancléřky Anagely Merkelové zástupci Trojky Portugalsko i pochválili. Další tranše z dřívější úvěrové „pomoci“ ve výši 2,5 miliardy eur může být v lednu 2013 uvolněna. Návratnost těchto fondů pro věřitele-dárce je však stále jen velmi vzdáleným pojmem.
  • To Španělé již spěchají s vytvořením své „špatné banky“, aby do ní z bilancí bank i dalších institucí přelili znehodnocená aktiva fantaskních nemovitostních bublin stimulovaných eurem. Budou prý pak výhodně k odkoupení – známý český „konsolidační“ přístup.
  • Itálie prý už nechce svého úřednického premiéra Maria Montiho, protože je údajně příliš věcný a horlivý v prosazování nezbytných reformních opatření. Před jarními parlamentními volbami Italové doufají, že nová vláda bude mírnější a dolce fare niente bude moci pokračovat jako obvykle.

A tak skončíme, kde jsme začali, v zemi nepřetržitého vyhlížení zázraků, demonstrací a daňových podvodů. Dřívější výzkumy veřejného mínění tvrdily, že 63 procent Řeků nechce vystoupit z eurozóny. Že by se tím eventuálně zlepšila řecká konkurenceschopnost, o niž by se sami mohli přičinit, je nezajímá. Stejné procento obyvatelstva oceňuje současnou vládu prostě jen negativně. Celých 78 procent Řeků si myslí, že snižování neadekvátních státních platů, důchodů, zvyšování daní a omezování pracovních míst ve státní sféře stabilizaci ekonomiky nepomáhá.

Země však chce peníze, které jí byly slíbeny. A také je dostane – od ECOFINU, bez dalšího přičinění. Asi až v prosinci i s naivní „bankovní unií“. Tehdy je dostane i skromný pracovitý hospodáříček Kypr a jeho poctivé banky.

Počet příspěvků: 1, poslední 24.11.2012 07:54 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.