Nejprve ho půlka světa litovala kvůli vydání jeho manželky a dcery, což dokonce otřáslo italskou vládou, nedlouho poté ovšem francouzská policie zatkla i samotného dlouho se skrývajícího kazašského oligarchu.
Muchtar Abljazov je typickým příkladem východoevropského obchodníka, který se poté, co porušil jinak velmi výhodnou nepsanou dohodu s vládnoucí mocí, uchýlil do opozice, a následně se jako „politicky pronásledovaný štvanec“ pokusil zachránit svůj majetek, k němuž ani zdaleka nepřišel zákonnou cestou. A dnešní západní Evropa na podobné případy slyší, i když – jak dokazuje kauza Abljazov – všechno má své meze.
Zločinec, nebo politický štvanec?
Prchající Muchtar Abljazov byl zadržen na konci července na francouzské Riviéře. Čelí obvinění ze zpronevěry šesti miliard dolarů, o které měl připravit jím vedenou banku BTA. Padesátiletý obchodník, po němž prostřednictvím Interpolu pátraly kromě Kazachstánu také Rusko a Ukrajina, musel uprchnout i z Velké Británie, kde byl odsouzen do vězení za klamání soudu. Za to, že soudnímu dvoru nechtěl přiznat, kde se nachází a z čeho se skládá jeho majetek, si měl odsedět téměř dva roky.
Abljazov přitom prohlašuje, že je obětí politické štvanice, protože si jako zakladatel opoziční strany troufl postavit se na odpor všemocnému vládci Kazachstánu Nursultanu Nazarbajevovi. Všechno je ovšem trochu složitější a čím dál jasněji se ukazuje, že ačkoliv se Abljazov s kazašským prezidentem skutečně dostal do křížku, jeho opoziční činnost měla ve skutečnosti spíše krýt jeho obchodní aktivity a později mu měla pomoci zachránit si majetek. Do kouta zatlačený prchající oligarcha dokonce neváhal obětovat ani svoji rodinu, aby získal aspoň malou možnost úniku.
Kazachstán Abljazov opustil v roce 2009, když před Nazarbajevem, kterého horlivě kritizoval, uprchl do Londýna. Ve své vlasti byl obviňován, že se dopustil několikamiliardového podvodu, a jeho banka byla znárodněna. V roce 2011 získal ve Velké Británii politický azyl, o rok později ho londýnský soud odsoudil v kauze týkající se finančních toků kolem banky BTA na 22 měsíců do vězení za pohrdání soudem, pokus o zamlčení finančního majetku a bránění ve vyšetřování. Abljazov se k soudu nedostavil.
Abljazov pracoval v první řadě na rozmnožování vlastního majetku a v nemilost upadl, až když založil opoziční stranu, jež měla sloužit k očištění jeho jměníOd té doby jako by se po něm slehla zem, kazašská média se ovšem domnívala, že uprchl do Francie. Ze svého útočiště vydával Abljazov čas od času vyjádření, ve kterých mimo jiné tvrdil, že jeho život je v ohrožení a v britském vězení by musel mít obavy o svou bezpečnost. Interpol na svých stránkách vydal prohlášení, že Abljazov je kvůli různým obviněním, mezi nimiž figurují rozsáhlé podvody, praní špinavých peněz či falšování dokumentů, stíhán také v Rusku. Právě zde totiž někdejší kazašský ministr pro energetiku v letech 2003 až 2005 nějaký čas pobýval poté, co byl za zneužití pravomocí odsouzen k šesti letům vězení a následně po deseti měsících propuštěn na svobodu.
Podle různých zpráv z tisku ho však Nazarbajev povolal z exilu zpět do vlasti a nabídl mu vedení banky BTA s podmínkou, že zanechá svých politických aktivit. Jak poukazuje italský list La Stampa s odvoláním na kazašské politology, Abljazov jako ministr pracoval v první řadě na rozmnožování vlastního majetku a v nemilost upadl, až když založil opoziční stranu, jež měla sloužit k očištění jeho jmění. Podruhé se stáhl do opozice, když se dostal do sporu s mocí v souvislosti s vedením zmíněné banky. BTA si totiž nezřízeně půjčovala v zahraničí a prezident převáděl peníze vkladatelů do offshorových společností, dokud se úspěšně fungující pyramida jednoho dne nezhroutila.
Utíkat je lepší bez rodiny
Před několika měsíci se Abljazov dostal do centra pozornosti evropských médií poté, co policejní zásahová jednotka jednou v noci koncem května obklíčila římské bydliště jeho ženy Almy Šalabajevové, jež byla o dva dny později spolu s jejich dcerou italskými úřady vydána do Kazachstánu. A zatímco se kvůli tomu v Římě otřásalo křeslo ministra vnitra a ve víru protestů bojovníků za lidská práva byla ohrožena celá vláda, jak vyplývá z kazašského tisku, rodinu, která mu byla čím dál větší přítěží, obětoval ve skutečnosti sám oligarcha.
Rodinu, která mu byla čím dál větší přítěží, obětoval ve skutečnosti sám prchající oligarchaInterpol už byl podnikateli na stopě a manželka, jež snášela situaci čím dál hůře, pro něho představovala stále větší omezení. Abljazov, který už měl dost jejích scén, se tedy zamyslel, a ještě jednou (jak vzápětí vyplynulo naposledy) se pokusil vytěžit z tísnivé situace maximum. Oligarcha, jenž se léta úspěšně skrýval, se poodhalil prostřednictvím jedné fotografie, ovšem když dorazili na místo italští policisté, našli tam už pouze rodinu. Současně s tím Abljazov, který doufal v ochranu z důvodu svého pronásledování, uvedl v pohotovost západní tisk citlivý na porušování lidských práv.
Vyhoštění přišlo vhod i jeho ženě, která měla podle známých už dost emigrace, a mohla se proto vrátit za nemocným otcem do Almaty. Abljazov zatím kazašského prezidenta obvinil z únosu své rodiny. Vyšetřování, které mělo prošetřit podrobnosti jejich vydání, ukázalo, že Abljazovova rodina cestovala s pasy Středoafrické republiky, manželka například pod jménem Ajan Alma. Africký stát jim sice dokumenty udělil, podle tisku však jejich získání nebylo nijak obtížné, jelikož Abljazovův klan měl africký stát, jenž se od poslední změny režimu utápí v chaosu, jako největší investor a poradce ministerstva zahraničí v podstatě v hrsti.
A zatímco evropský tisk přemítal v souvislosti s kauzou o podstatě východních diktatur pošlapávajících lidská práva, jako blesk z čistého nebe dorazila zpráva, že byl prchající oligarcha poblíž Cannes zatčen francouzskou policií a soud zvažuje jeho vydání, pravděpodobně na Ukrajinu, na jejíž žádost ho zadržela. Soud by měl rozhodnout v září.
Příběh korunuje už pouze fakt, že – jak tvrdí list La Stampa – muže zákona k Abljazovovi dovedla jeho krásná milenka, blonďatá ukrajinská advokátka. Na Olenu Tiščenkovou se údajně vyšetřovatelé zaměřili už ve chvíli, kdy opustila brány londýnského soudu. Není jasné, zda manželka věděla i o této její roli, svým známým si však neustále stěžovala, že Muchtar Abljazov považuje rodinu za přítěž.
Vídeňský vyhnanec
Již dlouhých šest let je v nemilosti jiný Kazach, bývalý zeť Nursultana Nazarbajeva Rachat Alijev, jenž se skrývá ve Vídni. Od roku 2004 byl velvyslancem své vlasti ve Vídni, ještě předtím vedl Nurbank, kterou založil spolu s prezidentovou rodinou. Takový už je ovšem osud oligarchů: krásné dny střídají temná období. Nejdříve se v roce 2007 na mírný nátlak rozvedl se ženou, poté byl zbaven diplomatické imunity, až byl nakonec v nepřítomnosti odsouzen ke 40 letům vězení – za údajné praní peněz a vydírání. Dále je mu přičítáno, že nechal unést dva manažery banky.
Přestože se za Alijeva staví ochránci lidských práv, jen těžko se někdo může domnívat, že je nevinný. Nic z toho by však nevadilo, kdyby nad ním bývalý tchán nadále držel ochrannou ruku. O jeho přízeň ale přišel, a Nazarbajev dělá naopak vše pro to, aby ho nějak dostal zpátky do vlasti. Alijeva ovšem doprovází rota bodyguardů, a navíc je chráněn publicitou. Loni například vydal knihu Místo činu, Rakousko pojednávající o korupci v Kazachstánu. A že o ní musí něco vědět…!
Jeho přítomnost rozděluje i rakouské úřady a představitele. Zatímco spolkový kriminální úřad by chtěl jednat s Astanou o jeho vydání, prokuratura o tom nechce ani slyšet. Z Alijevovy konfrontace s kazašskou vládnoucí mocí zatím obratně těží řada vysoce postavených politiků, advokátů a lobbistů.