Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Na Berounce by byl lepší národní park než retenční nádrž

  7:27
V únoru zveřejnil státní podnik Povodí Vltavy studii o záměru vodní nádrže na Berounce v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, již předložil k veřejné diskusi. A okamžitě se zvedl odpor a vznikly petice.

Pohled z Čertovy skály na Berounku a oblast v jejím okolí, jež by byla zatopena. foto: Foto Petr Hůla

Státní podnik Povodí Vltavy zveřejnil letos v únoru studii společnosti Sweco Hydroprojekt o záměru výstavby vodní nádrže na Berounce v chráněné krajinné oblasti (CHKO) Křivoklátsko – má ji přehradit hráz dlouhá 221 až 290 a vysoká 39 až 46 metrů mezi Roztoky u Křivoklátu a Čertovou skálou u Nezabudic ve čtyřech variantách.

Cílem není stálá vodní nádrž, ale zadržování řeky a vytváření nádrže jen při povodni, je tedy retenční. Podle rozsahu povodně má být zátopa až 37 kilometrů dlouhá, končit u Liblína a o ploše až 1006 hektarů a hloubce maximálně 34 metrů. Mezi povodněmi má Berounka protékat čtyřmi výpustnými otvory u dna řeky s pohyblivými uzávěry. Při povodni mají být otvory postupně uzavírány kvůli „škrcení“ povodňového průtoku.

Vizualizace ing. arch. Evy Sommerové jedné ze čtyř variant umístění hráze u Roztok u Křivoklátu.

Způsoby ochrany

Nádrž má být plněna tak dlouho a vysoko, aby Berounka pod hrází protékala jen takzvaným neškodným průtokem. Hladina se má při úplném napuštění nádrže zvednout až o 26 metrů. Při opadávání povodně mají být výpustné otvory postupně otvírány a povodňové jezero vypuštěno. Napouštění se odhaduje na více než deset dnů.

Alternativní způsoby ochrany, spočívající v zadržování vody na přítocích Berounky a v krajině, by podle studie měly minimální účinek, takže má-li prý smysl uvažovat na Berounce o protipovodňové ochraně, pak pouze ve formě retenční nádrž

V oblasti zátopy se předpokládá vystěhování až 133 trvale bydlících obyvatel, vyvlastnění a odstranění přibližně 980 staveb a částečné zatopení 22 obcí a chráněných území, zejména jádra CHKO Křivoklátsko, národních přírodních rezervací Velká Pleš, Týřov a Chlumská stráň a přírodních rezervací u Eremita, Nezabudické skály, Čertovy skály či Jezírka. Mají být také odstraněny a vybudovány tři nové mosty přes Berounku ve Skryjích, Zvíkovci a Liblíně a přeložena řada silnic, elektrických vedení a vodovodů.

Účelem nádrže je chránit lidská sídla, průmysl, dopravní a technickou infrastruktury v zátopových územích na dolní Berounce – při stoleté vodě okolo 3700 staveb a 3300 obyvatel. Alternativní způsoby ochrany, spočívající v zadržování vody na přítocích Berounky a v krajině, by podle studie měly minimální účinek, takže má-li prý smysl uvažovat na Berounce o protipovodňové ochraně, pak pouze ve formě retenční nádrže.

Náklady

Podle studie mají být náklady na výstavbu retenční nádrže, včetně náhrady za vyvlastněné nemovitosti, přibližně pět miliard korun, zatímco cena ochráněného majetku na dolní Berounce údajně činí zhruba 30 miliard. Ačkoli do této kalkulace nebyla zahrnuta náhrada za ekologickou újmu na zničené přírodě a krajině, vybudování retenční nádrže je prý ekonomicky efektivní v poměru přibližně jedna ku šesti.

Podle studie mají být náklady na výstavbu retenční nádrže, včetně náhrady za vyvlastněné nemovitosti, přibližně pět miliard korun, zatímco cena ochráněného majetku na dolní Berounce údajně činí zhruba 30 miliard

Povodí Vltavy předložilo studii k veřejné diskusi. Některé obce na dolní Berounce, například Karlštejn, Srbsko, Zadní Třebaň či Dobřichovice, záměr přivítaly, ale všech 22 dotčených obcí na Křivoklátsku a horní Berounce jej odmítlo. Proti záměru se okamžitě zvedl odpor a vznikly petice „Ne vodnímu dílu Křivoklát!“, „Petice proti přehradě na Berounce“ a „NE přehradě! Petice proti záměru výstavby retenční nádrže na Berounce“.

V dubnu se v Roztokách u Křivoklátu konala proti přehradě demonstrace i schůze a veřejné diskuse – v květnu s hejtmanem Milošem Peterou v sídle Středočeského kraje, na konci června pak s ministrem zemědělství Marianem Jurečkou a generálním ředitelem Povodí Vltavy Petrem Kubalou v Roztokách u Křivoklátu.

Dva protichůdné veřejné zájmy

Pokud by se uvažovalo o výstavbě retenční nádrže, příslušné orgány by musely posuzovat dva protichůdné veřejné zájmy – na ochraně lidských sídel a infrastruktury na dolní Berounce před povodněmi a na zachování lidských obydlí, turistického a rekreačního rozvoje, přírodního a kulturního bohatství Křivoklátska a horní Berounky. Při rozhodování by veřejná správa musela vybrat, který převažuje, a tomu dát přednost.

Příslušné orgány by musely posuzovat dva protichůdné veřejné zájmy – na ochraně lidských sídel a infrastruktury na dolní Berounce před povodněmi a na zachování lidských obydlí, turistického a rekreačního rozvoje, přírodního a kulturního bohatství Křivoklátska a horní Berounky

Toto rozhodování se podle práva řídí principem proporcionality – záměr by byl přípustný, pokud by bylo prokázáno, že vyhovuje třem hlediskům. Za prvé, je účelný, tedy způsobilý zajistit účinnou ochranu dolní Berounky před povodněmi. Za druhé, je nezbytný – jeho účelu nelze dosáhnout jinými, šetrnějšími způsoby. A za třetí, je přiměřený – jeho přínosy převažují nad náklady, škodami a riziky, které by uskutečnění záměru přineslo.

Retenční nádrž je podle studie koncipována tak, aby snížila při stoleté vodě povodňový průtok 1370 metrů krychlových za sekundu v Roztokách u Křivoklátu až o 1001 metrů krychlových za sekundu na takzvaný neškodný průtok 369 metrů krychlových za sekundu. To má snížit průtok v ústí Berounky do Vltavy o 63 procent.

Nejvýše pro stoletou vodu

Problémem je, že při povodni přesahující stoletou vodu má být nádrž během dvou až tří dnů naplněna a přebytečná přetékat přes korunu hráze takzvaným přelivem. Jenže při povodni v srpnu 2002 činil povodňový průtok v Roztokách 2170 metrů krychlových za sekundu. A z historických záznamů vyplývá, že během minulých 170 let byly na Berounce tři povodně, které výrazně přesahovaly stoletou vodu – v roce 1845 (dvousetletá), 1872 (tisíciletá) a 2002 (pětisetletá).

Studie připouští, že při dvousetleté vodě „budou hodnoty povodňových škod stejné jako při současném stavu“. Záměr je tudíž účelný nejvýše pro stoletou vodu, již při 150leté však bude kapacita nádrže nedostatečná a škodám na dolní Berounce podstatně nezabrání. Studie také uvádí, že během uplynulých 15 let byla vypracována řada analýz alternativních protipovodňových opatření pro povodí Berounky.

Záměr je účelný nejvýše pro stoletou vodu, již při 150leté však bude kapacita nádrže nedostatečná a škodám na dolní Berounce podstatně nezabrání

Jde především o přehrady, retenční hráze, zkapacitnění koryt či revitalizační opatření na Klabavě, Litavce a dalších přítocích Berounky a dále o systémy protipovodňové ochrany měst a obcí, především Berouna a Dobřichovic. Tato opatření by však prý měla na dolní Berounce jen minimální protipovodňový účinek, o čemž však lze pochybovat.

Kromě systému protipovodňové ochrany Berouna vybudovaného v roce 2014 a disponovaného na stoletou vodu jde převážně o opatření v působnosti uvedeného státního podniku. Tím se však možnosti protipovodňové ochrany nevyčerpávají, neboť ty nejdůležitější spočívají ve dvou souborech alternativních opatření.

Složitá opatření

První řešení spočívá v budování pevných hrází podél toku v zastavěných územích měst a obcí, nastavovaných podle potřeby mobilními protipovodňovými zábranami. To je sice nákladné a na některých úsecích toku i technicky obtížné, ale možné a účinné. Uskutečnění tohoto řešení však komplikuje skutečnost, že v řadě měst a obcí na dolním toku sahá (především chatová) zástavba téměř k břehové čáře.

Pokud by se nad složitými opatřeními stát, kraje a obce systematicky zamyslely a investovaly do nich finanční částku, o níž se uvažuje v případě retenční nádrže, měla by významný protipovodňový efekt. Její výstavba proto jen stěží může být nezbytná.

Pokud by tedy měly obce budovat hráze či umísťovat mobilní zábrany, musely by pro ně vymezit v územních plánech podél řeky koridory a pozemky a stavby v nich vyvlastnit a odstranit. A to je politicky obtížné. I proto řada měst a obcí na dolní Berounce od velké povodně v roce 2002 neprovedla žádná protipovodňová opatření a lze tedy pochopit, že nyní podpořily výstavbu obří hráze mimo svá území.

Druhé řešení, koncepční a dlouhodobé, spočívá ve zvýšení schopnosti krajiny v širokém okolí Berounky zadržovat vodu – nejen poldry, rybníčky, hrázky či hráze na přítocích, ale i plánovaná revitalizace těchto toků a jejich niv a především zásadní změny v lesním a zemědělském hospodaření, zejména omezení holin při těžbě lesních porostů, zvyšování podílu listnatých stromů, programové zalesňování, vytváření teras, mezí, remízků a větrolamů, obnova luk na úkor intenzivně obdělávané orné půdy, zkypření a provzdušnění orné půdy, která byla dlouhá desetiletí hutněna těžkými zemědělskými stroji či pěstování plodin, jež neumožňují rychlé splavování vody.

Každopádně obě řešení představují složitá opatření, za jejichž naplánování i provedení je zodpovědný především stát, kraje a obce. Pokud by se však nad nimi systematicky zamyslely a investovaly do nich finanční částku, o níž se uvažuje v případě retenční nádrže, měla by významný protipovodňový efekt. Její výstavba proto jen stěží může být nezbytná.

Otázka spravedlivosti

Nezbytnost záměru značně zpochybňuje i významný deficit jeho legitimity. Nádrž má chránit sídla na dolní Berounce před povodněmi, která v minulosti lidé vybudovali v zátopových územích, přestože ze zkušeností museli vědět, že byla a budou zaplavována výrazněji neregulovanou řekou. Ty krásné roviny podél řeky, kde se dobře staví a příjemně žije, jsou rovné právě proto, že je během staletí zarovnaly povodně.

Do jaké míry je spravedlivé žádat vyvlastnění a zbourání sídel na Křivoklátsku v zájmu ochrany sídel postavených leckdy neuváženě (možná i protiprávně) v zátopových územích dolní Berounky?

Převážně jde o sídla vybudovaná během uplynulých 50 či 60 let. Velkou část pak představují chaty a chalupy postavené v šedesátých až osmdesátých letech 20. století, které jejich vlastníci po roce 1989 leckdy nákladně zrekonstruovali a začali užívat jako rodinné domy. Tyto stavby v zátopových územích přitom zpravidla povolovaly stavební a vodoprávní úřady obcí, které nyní podpořily výstavbu retenční nádrže.

Je otázkou, kolik procent z nich bylo povoleno v rozporu s vodním zákonem, potažmo v předem vymezených zónách zátopového území, kde je v zásadě zakázáno (či nedoporučeno) zřizovat nové stavby, a také, kolik procent z nich bylo postaveno bez povolení úřadu, popřípadě v rozporu s ním. Z hustě zastavěné údolní nivy dolní Berounky vyplývá, že to procento není malé.

Studie se těmito otázkami, které naznačují systémové selhání stavebních a vodoprávních úřadů, nezabývá, ale jsou zásadní: Do jaké míry je spravedlivé žádat vyvlastnění a zbourání sídel na Křivoklátsku v zájmu ochrany sídel postavených leckdy neuváženě (možná i protiprávně) v zátopových územích dolní Berounky?

Ekologická újma

Podle studie má retenční nádrž na dolní Berounce v délce téměř 64 kilometrů při jedné stoleté povodni zabránit škodám okolo 5,7 miliardy korun. Po takzvané kapitalizaci rizika a výše všech škod, které hrozí z povodní opakujících se s jistou statistickou pravidelností, by nádrž měla zabránit škodám okolo 30 miliard korun. Tyto výpočty však lze jen stěží ověřit, protože ve studii jsou rozepsány jen rámcově a doloženy obecnými odkazy na podklady, přičemž konkrétní vstupní informace z nich není možné zjistit.

Studie nezahrnuje astronomickou ekologickou újmu na zničené přírodě a krajině ani nepřímé ekonomické ztráty v důsledku omezení rekreačního a turistického rozvoje oblasti

Studie odhaduje, že ekonomické investiční náklady na výstavbu retenční nádrže mají činit u jednotlivých variant 4,5 až 5 miliard korun. Do částky jsou zahrnuty náklady na stavbu hráze (u jednotlivých variant 2,9 až 3,4 miliardy korun), náhrady za výkup pozemků, zřízení věcných břemen, odstranění staveb, přeložky komunikací, mostů a inženýrských sítí a za ušlé zisky malých vodních elektráren. Odhad má dva nedostatky, které v kombinaci podstatně zkreslují prezentovanou ekonomickou výhodnost nádrže.

Za prvé, ze zkušeností s podobnými velkými stavebními projekty v českých podmínkách lze soudit, že jde o dost podsazený odhad. Uvážíme-li, že například při výstavbě tunelu Blanka v Praze dosáhly reálné náklady 37 miliard korun, zatímco odhadované podle smlouvy činily 17,2 miliardy, pak v případě výstavby retenční nádrže činí střízlivě odhadovaná částka přinejmenším deset miliard. Za druhé, studie nezahrnuje astronomickou ekologickou újmu na zničené přírodě a krajině ani nepřímé ekonomické ztráty v důsledku omezení rekreačního a turistického rozvoje oblasti.

Experiment

Provoz retenční nádrže je spojen se dvěma riziky, jež sice studie uvádí, ale podrobněji nezkoumá, natož řeší. Za prvé, riziko nestabilních svahů podél celých téměř 40 kilometrů plánované zátopy, na nichž hrozí rozsáhlé eroze až sesuvy půdy při vzestupu a následném poklesu hladiny, a to i tvorby masivních dopadových vln a jejich přelití přes korunu hráze.

Retenční nádrž takových rozměrů, navíc v hlubokém a nestabilním říčním údolí, dosud nebyla v České republice vybudována, a dokonce ani ve světě neexistuje srovnatelný vzor. Má jít tedy v jistém smyslu o experiment.

Za druhé, riziko naplaveného dřeva a odpadu u hráze při větší povodni, což také může vést k vážné havárii, na niž poukazuje studie: „Hlavní prioritou by měla pokud možno být snaha minimalizovat scénář, kdy se prostor nádrže zaplní vodou a plaveným dřívím, které následně způsobí blokádu s fatálním dopadem na bezpečnost díla.“

Rizika zvyšují dvě okolnosti: retenční nádrž takových rozměrů, navíc v hlubokém a nestabilním říčním údolí, dosud nebyla v České republice vybudována, a dokonce ani ve světě neexistuje srovnatelný vzor. Má jít tedy v jistém smyslu o experiment.

Výstavba retenční nádrže by měla především tři velké negativní dopady na Křivoklátsko a horní Berounku. Za prvé, Křivoklátsko je z přírodovědeckého i estetického hlediska jedním z nejcennějších území nejen v ČR, ale i ve střední Evropě. To se odráží na třech úrovních jeho ochrany – státní, evropské i mezinárodní, která se datuje od roku 1977. Na státní je CHKO, na evropské je součástí soustavy evropských chráněných území Natura 2000 a na mezinárodní biosférickou rezervací UNESCO, jedinou ve Středočeském kraji.

Rozvrácení ekosystémů

Páteř Křivoklátska, kde jsou soustředěny jeho nejvýznamnější přírodní a krajinné hodnoty, tvoří údolí Berounky, která zůstala jednou z větších řek v ČR, jejíž ráz dosud nezničila přehrada. Údolí Berounky, podobně jako řady jejích přítoků, je zde hluboce zařízlé a na většině úseků vytváří kaňon se skalními útvary a srázy vysokými více než 200 metrů.

Nejcennější národní přírodní rezervace jsou chráněné již od roku 1933 a ve spojení s okolními, přírodě blízkými lesy odpovídají národnímu parku. A právě tyto ekosystémy by byly retenční nádrží podstatně rozvráceny.

Díky značným výškovým rozdílům a členitosti povrchu i geologického podloží na relativně malém území se zde soustřeďují rozmanitá přírodní stanoviště s výrazně odlišným mikroklimatem, které ve srovnatelné kvalitě v ČR již prakticky neexistuje, což podává vzácný obraz, jak vypadala údolí našich řek, než je začal výrazněji přetvářet člověk.

Na slunných vrcholech jsou rozpálené skalní stepi, o něco níže přirozené dubové lesy, na strmých srázech suťové lesy a v hlubokých stinných a chladných roklích původní tisové háje, z nichž některé mají až 500 let. Říční tok pak lemují rozlehlé louky ušetřené civilizační „dekorace“ chatových kolonií.

Zde jsou nejcennější národní přírodní rezervace chráněné již od roku 1933, přičemž leckdy přesahují hodnotu šumavských přírodních klenotů a ve spojení s okolními, přírodě blízkými lesy odpovídají národnímu parku. A právě tyto ekosystémy by byly retenční nádrží podstatně rozvráceny.

Zanesení a znečištění

Pravděpodobně by musely být stromy až do úrovně předpokládané hladiny preventivně vykáceny, aby při zátopě nebyla narušena jejich kořenová stabilita s rizikem jejich popadání do nádrže, odplavení po proudu a nahromadění u hráze. V opačném případě by uhynuly při prvním zatopení za několik dní. Byly by však dotčeny i výše od hladiny zátopy erozemi až sesuvy svahů v důsledku vzestupů a poklesů vodní hladiny.

Zanesení a znečištění údolí by změnily druhovou rozmanitost a vedly k šíření invazivních rostlin nahoru do svahů, čímž by postupně degradovalo unikátní přirozené společenství říčního údolí

Po každém zatopení pak lze očekávat masivní zanesení zaplaveného údolí bahnem, naplaveným dřívím, odpadky a uhynulými zvířaty. Tento nános po opadnutí vody může při ploše zátopy až tisíc hektarů představovat stovky tisíc metrů krychlových, potažmo tun. Studie neřeší, zda, kdo, jak a kam by tyto nánosy a odpady odklízel.

Zanesení a znečištění údolí by změnily druhovou rozmanitost a vedly k šíření invazivních rostlin nahoru do svahů, čímž by postupně degradovalo unikátní přirozené společenství říčního údolí. Ekologickou újmu ze všech těchto v podstatě nevratných ztrát nikdo nespočítal – podle odborníků se pohybuje mezi 10 až 20 miliardami korun.

Kulturní rozměr

Za druhé, výstavba a provoz retenční nádrže bude vyžadovat úplné nebo částečné vyvlastnění pozemků na více než tisíci hektarech a vyvlastnění a zbourání téměř tisíce staveb – v prvé řadě trvale obývaných s až 133 trvale hlášenými obyvateli. A také chalup a chat, které mohou tvořit až dvě třetiny. Počet jejich uživatelů, který studie nezjišťovala, může být několik tisíc. A konečně jde o ubytovací zařízení, jako jsou penziony či zájezdní hostince, s mnoha tisíci turistů, trampů a vodáků ročně.

Kulturní rozměr Křivoklátska korunuje dílo jednoho z nejoblíbenějších českých spisovatelů Oty Pavla, který většinu míst popsal ve svých knihách

Kvůli přehradě bude muset být zlikvidována i řada kulturních památek a pamětihodností, jako je Nezabudický mlýn, převoznická chalupa „strejdy Proška“ v Luhu u Bránova, kde je pamětní síň spisovatele Oty Pavla, hostinec u Rozvědčíka, Kouřimecká rybárna, kde se točil film Smrt krásných srnců, kostel sv. Petra a Pavla z 12. století u Dolan či mlýn U Nováků nedaleko zříceniny hradu Krašova. Jde přitom o zástavbu, která ve spojení s říčním údolím vytváří jedinečný ráz harmonické české krajiny.

Kulturní rozměr Křivoklátska korunuje dílo jednoho z nejoblíbenějších českých spisovatelů Oty Pavla, který většinu míst popsal ve svých knihách. S jejich zničením by byl do značné míry rozbořen i jeho myšlenkový odkaz – láska k řece a úcta k přírodě a lidem Křivoklátska. Lze ztráty na těchto hodnotách převést na peníze?

Dopady na ekonomiku a život regionu

Za třetí, výstavba retenční nádrže by zasadila fatální ránu rekreačnímu a turistickému využití Berounky a jejího údolí. A výrazně by i utlumila hospodářský a sociální rozvoj regionu, pro který jsou rekreace a turistika jedním z klíčových zdrojů příjmů i společenského oživení.

Studie se negativními dopady na ekonomiku a kvalitu života regionu nezabývá a není jasné, zda je vůbec promítla do poměru přínosů a nákladů

Nemluvě o nehmotné újmě pro tisíce milovníků Berounky, pro které jsou tyto oblasti místem odpočinku. Po vybudování retenční nádrže by rekreační plavba po řece i přístup do údolí zřejmě byly nadále možné, nicméně s omezeními a jen mimo napuštění nádrže průměrně každé dva roky.

Jenže po vybudování hráze, představující překážku pro lodě, zbourání trvalých staveb, vykácení porostů, přeložení turistických tras a pravidelné devastaci údolí v důsledku zátop by již údolí nebylo turisticky atraktivní, protože by se změnilo v rumiště. Prázdné či skomírající hostince, penziony, kempy a tábořiště provozované místními podnikateli by měly multiplikační negativní dopad na ekonomiku oblasti.

Celkovou výši těchto nákladů lze jen stěží odhadnout. Nemluvě o dopadech vyvolaných rozsáhlými stavebními a terénními pracemi v průběhu výstavby, spojenými s uzavírkami silnic, masivním provozem těžké techniky, hlukem, prachem a dalšími imisemi v důsledku rozsáhlé stavby. Studie se těmito negativními dopady na ekonomiku a kvalitu života regionu nezabývá a není jasné, zda je vůbec promítla do poměru přínosů a nákladů.

Horší poměr

Posoudíme-li střízlivě „efektivitu“ výstavby retenční nádrže v penězích, dostaneme výrazně horší poměr než jedna ku šesti uváděný ve studii. Náklady na výstavbu by činily přinejmenším miliardu korun, k čemuž je však třeba přičíst ekologickou újmu zhruba 10 až 20 miliard.

Posoudíme-li střízlivě „efektivitu“ výstavby retenční nádrže v penězích, dostaneme výrazně horší poměr než jedna ku šesti uváděný ve studii

Ztráty na kulturním dědictví a nepřímé ekonomické ztráty v důsledku omezení rekreačního a turistického rozvoje regionu mohou přesahovat pět miliard. Porovnáme-li tyto náklady s cenou ochráněného majetku na dolní Berounce ve výši zhruba 30 miliard korun a započteme-li rizika z nevyzkoušenosti projektu, je zřejmé, že nula od nuly pojde.

Naštěstí si toto porovnání po protestech dotčených obcí a veřejnosti uvědomili i představitelé krajů a státu. Zastupitelstvo Středočeského kraje na podnět hejtmana Miloše Petery na zasedání 28. června přijalo usnesení, v němž vyjádřilo se záměrem nesouhlas. Ministr zemědělství Jurečka, do jehož resortu výstavba vodních nádrží spadá, na veřejné diskusi v Roztokách u Křivoklátu 29. června přislíbil, že za jeho vedení ministerstvo nebude záměr rozpracovávat.

O den později pak generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala zveřejnil dopis, v němž uvedl: „Na základě negativních stanovisek a vyjádření zejména dotčených obcí v prostoru uvažované zátopy je protipovodňová ochrana obcí na dolní Berounce způsobem, který je obsažen ve studii ..., nerealizovatelná.“ Je tím záměr výstavby přehrady na Berounce definitivně zažehnán? Není.

Jen do příštích voleb

Ministr Jurečka odmítl požadavek petičního výboru, aby předložil vládě návrh usnesení, kterým by vyjádřila se záměrem nesouhlas. Jeho slib proto platí v zásadě jen do příštích voleb. V budoucnu proto může přijít jiný ministr či ředitel Povodí Vltavy se stejným nebo podobným nápadem. A lidé budou zase žít v nejistotě a namáhavě zápasit za záchranu svých domovů a přírody Křivoklátska.

Slib ministra Jurečky platí v zásadě jen do příštích voleb. V budoucnu proto může přijít jiný ministr či ředitel Povodí Vltavy se stejným nebo podobným nápadem. A lidé budou zase žít v nejistotě a namáhavě zápasit za záchranu svých domovů a přírody Křivoklátska.

Megalomanské nápady na výstavbu přehrady na Berounce se táhnou uplynulých sto let jako znečištěná řeka. Začaly v roce 1911 až 1913, kdy inženýr František Radouš vypracoval studii o přehradě u Čertovy skály s délkou zátopy až 74 kilometrů. Účelem měla být nejen výroba elektrické energie, ale i splavnění Berounky z Prahy do Škodových závodů.

Tento záměr byl poté v mnoha studiích a v různých variantách, zpravidla pod názvem Vodní dílo Křivoklát, rozpracováván za první republiky a za Protektorátu, ale především za komunistického režimu – od roku 1970 se s vodním dílem Křivoklát počítalo ve vodohospodářských plánech. Po zařazení Křivoklátska na seznam světového přírodního dědictví UNESCO a po vyhlášení CHKO v letech 1977 až 1978 však přijala vláda ČSR v roce 1988 usnesení, podle kterého „se doporučuje nepočítat“ v CHKO s výstavbou vodní nádrže Křivoklát.

Klenot

Jak je vidět, prohlášení ministra, usnesení vlády a dokonce ani status CHKO nezaručuje, že na Křivoklátsku v budoucnu nevznikne přehrada. V hlavách technokratů je představa vybudování „něčeho velkého“ na Berounce utkvělá. V různých dobách ji jen naplňují různými motivy, co se právě hodí – výroba energie, splavnění řeky, zásobování vodou či ochrana před povodněmi.

Křivoklátsko si národní park nepochybně zaslouží. Je to klenot a jako takový má mít tu nejlepší ochranu.

Chceme-li před touto utkvělou představou ochránit nejen Křivoklátsko, ale i nás, potřebujeme tu nejpevnější možnou právní záruku. A tou je národní park, který vyhlašuje Parlament formou zákona. Plán na vyhlášení národního parku na Křivoklátsku se připravuje již od roku 2008 a v současnosti je prakticky hotov.

Pokud část veřejnosti dosud váhala, zda je pro Křivoklátsko nutný, a nestačí-li ochrana v podobě CHKO, po letošní zkušenosti s nápadem výstavby retenční nádrže se většina veřejnosti přiklání ke zřízení národního parku. Křivoklátsko si jej nepochybně zaslouží. Je to klenot a jako takový má mít tu nejlepší ochranu.Pojďme to udělat!

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!