Na začátku loňského listopadu se 9529 kilometrů od Prahy uskutečnila nebývalá schůzka. Uhlobaron Antonín Koláček si zaletěl do Panamy vyzpovídat privátního bankéře Camilla Braxatora. Ze strany Koláčka to byla sázka na jistotu. Věděl, že Braxator má informace, které by mu mohly pomoci. Koláček se snaží dokázat svou nevinu v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS) a zároveň dohledat, kde skončily čtyři miliardy korun, které mu prý patří.
Právník slovenského původu Braxator byl jednou z nejdůležitějších postav privatizační éry. Obsluhoval účty uhlobaronů z MUS, měl blízko k ODS pod vedením Václava Klause a stál u zrodu česko-slovenské finanční skupiny J&T. Jeho svědectví by mohlo osvětlit řadu nejasností. Braxator se nyní uvolil – v čestném prohlášení pro Koláčka –, že jednu ze svých životních etap poodkryje. Nabídl své informace tuzemské policii, která ho však ze záhadných důvodů odmítla vyslechnout. Možná toho tajemný bankéř ví až příliš.
LN mají Braxatorovo svědectví z Panamy k dispozici. Přikládáme přepis jeho kompletní znění včetně faksimile:
První strana čestného prohlášení Camilla Braxatora.
Čestné prohlášení
Já, Camillus Braxator, žijící trvale v Panamě, dělám toto prohlášení:
Prohlašuji, že dnešní ho dne, tj. dne 4. listopadu 2015 jsem se v Panamě setkal s Ing. Antonínem Koláčkem.
Ing. Koláček mě seznámil s usnesením Policie České republiky o odložení trestné věci z 29. dubna 2015 a obsahem jeho stížnosti proti tomuto usnesení.
Po seznámení s těmito dokumenty činím dobrovolně a ze své vlastní vůle toto prohlášení:
1. Vyjadřuji ochotu zúčastnit se jako svědek výslechu cestou právní pomoci v Panamě, kterou ze zdravotních důvodů neopouštím. Když bude takový výslech požadovaný, poskytnu k němu bez jakýchkoliv průtahů součinnost a ve věci budu vypovídat. Jsem připravený poskytnout i další spolupráci, např. vyjádření formou e-mailové komunikace.
2. Pokud jde o skutkový stav tvrzený Ing. Koláčkem v rámci jeho stížnosti, s tím se můžeme všeobecně ztotožnit, takto jsem ho vnímal i já.
3. Jak jsem už uvedl ve svých předcházejících vyjádřeních, mezi pány Koláčkem, Měkotou, Bobelou a Pudilem existovaly dohody, které se dají nazvat jako gentlemanské či „vyšší dohody“. Jejich existenci potvrzuji a vnímám jejich obsah shodně tak, jako ing. Koláček ve své stížnosti popisuje. Ve smyslu těchto dohod jsem chápal předmětné – čistě formálně uzavřené – dokumenty za sekundární. Jejich uzavření mělo jen ten účel, že měly navenek prezentovat vystoupení ing. Koláčka a ing. Měkoty ze struktury tak, aby byla zajištěná ochrana před případným negativním ovlivněním hodnoty společnosti, které prodej se připravovat.
4. Všechny smlouvy boly připravované prof. Bělohlávkem. Nikdo ze zúčastněných neměl jiného zástupce. Dále platilo, že na úrovni anštaltů nebyly tyto smlouvy a úkony mnou vůbec připomínkované, a to právě vzhledem k tomu, že smlouvy měly jen budit zdání závažných smluv, žádné účinky však mít neměly. Ze stejného důvodu neprobíhaly žádné diskuse o jejich obsahu.
5. Úloha prof. Bělohlávka byla v celé věci zásadní. Byl iniciátorem celého systému struktury a výlučně on připravoval všechnu smluvní dokumentaci. Pokud jde o úlohu prof. Bělohlávka, mám za nesporné, že věděl o existenci vyšších dohod a významu uzavřené formální dokumentace. Prof. Bělohlávek věc inicioval a připravil scénář vytvoření struktury v Lichtenštejnsku a v Nizozemsku. Na akademické úrovni jsme řešili i jiné varianty, struktury na Kypru a Maltě, stejně jako podobu struktury v Nizozemsku. Prof. Bělohlávek rozhodl o podobě struktury v Nizozemsku a obsadil osoby do orgánů této struktury. Statutární ředitel byl kontakt prof. Bělohlávka. Ing. Koláček do těchto rokování a procesů vůbec nezasahoval, všechno vykonával pro všechny zúčastněné prof. Bělohlávek.
6. Pokud jde o úlohu prof. Bělohlávka, a to hlavně co se týká tvrzení, že vykonával za ing. Koláčka všechny úkony, toto je nepochybně schopná dosvědčit i paní Ilse Kaufmann – vedoucí kanceláře, se kterou prof. Bělohlávek komunikoval.
7. Jak jsem už uvedl, v jednotlivých procesních i hmotněprávních věcech vystupoval a konal za ing. Koláčka prof. Bělohlávek. My jsme s Ing. Koláčkem nikdy neřešili, proč on a jeho partneři chtějí vytvořit právě danou zahraniční strukturu.
8. Pokud jde o postavení jednotlivých benefitů ve statutárních orgánech jimi ovládaných Anstalt, podotýkám, že každý z nich mohl konat samostatně i bez mé osoby. Podle zákona musel být ve statutárním orgánu lichtenštejnské společnosti lichtenštejnský rezident, ale to neznamenalo, že statutárním orgánem nemohl být např. beneficient, který by mohl konat samostatně. Beneficienti nemuseli tedy dělat žádné pokyny ve vztahu k mojí osobě, ale mohli je udělat bez omezení sami. Za Ing. Koláčka však tyto úkony činil výhradně prof. Bělohlávek. Osobně začal konat pan Koláček až v době, když zjistil, že bez jeho vědomí byly předmětné akcie převedené na jiné anštalty. Krátce potom odvolal prof. Bělohlávkovi mandát.
9. Pokud jde o existenci pokynů pro případ neexistence pokynů, na které odkazuje ing. Koláček ve svém odůvodnění stížnosti, uvádím, že existence těchto pokynů mi byla známa. Všeobecně existenci těchto pokynů, nazývaných jako „Nachfolgeregelung“, požaduji vždy. Text těchto pokynů jsem nepřipravil já, ale prof. Bělohlávek.
10. Od roku 2010 žiji ze zdravotních důvodů v Panamě, přičemž všechen spisový materiál zůstal v souladu s lichtenštejnskými předpisy na území Lichtenštejnského knížectví.
Závěrem potvrzuji, že čestné prohlášení, které předložil Ing. Koláček na trestní oznámení, je dokument, který jsem vlastnoručně podepsal. Na důkaz toho to v kopii přikládám k tomu prohlášení, na kterém svůj podpis úředně ověřuji.
V Panamě, dne 5. 11. 2015
Camillus Braxator
Druhá strana čestného prohlášení Camilla Braxatora.
Celý článek si lze přečíst v dnešních Lidových novinách.
Dr. Braxator k službámUsadil se a notáři začal diktovat následující věty: „Já, Camillus Braxator, toho času žijící trvale v Panamě, prohlašuji, že jsem se 4. listopadu 2015 v Panamě potkal s Antonínem Koláčkem a jeho právníkem. Ing. Koláček mě seznámil s usnesením policie o odložení trestní věci a obsahem jeho stížnosti. Po prohlédnutí těchto dokumentů činím dobrovolné prohlášení.“ Antonín Koláček byl ve Švýcarsku s dalšími uhlobarony a manažery před dvěma lety nepravomocně odsouzen za praní peněz v privatizaci Mostecké uhelné společnosti (MUS). Proces se ale zadrhl a podnikatelé čekají na odvolací soud. Koláček se brání i v Česku: v polovině roku 2014 podal trestní oznámení. Nastartoval tak policejní prověřování, ve kterém chce prokázat, že nejenže českému státu ovládnutím mosteckých dolů nezpůsobil škodu, ale že naopak byl poškozen aktivitami českých miliardářů Vasila Bobely a Petra Pudila. Klíčové svědectví Psal se listopad loňského roku a Koláček se na cestu do Střední Ameriky vydal kvůli pátrání po tom, jak se domoci čtyř miliard korun z prodeje Mostecké uhelné společnosti, které mu dle jeho přesvědčení patří. Bylo to již podruhé, co se za Braxatorem vypravil. Poprvé se potkali v létě 2014 vC urychu, podruhé právě v Panamě. Braxator je privátní bankéř slovenského původu, jenž žije v latinskoamerické zemi, a dokud mu to zdraví dovolilo, pracovně se zdržoval v Lichtenštejnsku ve Vaduzu. Koláček potřeboval získat jeho svědectví, na jehož základě by v České republice mohl v rámci policejního šetření zaútočit na miliardáře Bobelu a Pudila, kteří mu prý dluží miliardy korun z prodeje Mostecké uhelné společnosti Pavlu Tykačovi. Koláček totiž v letech 2004 až 2008 vlastnil 40 procent MUS, zbylá procenta patřila Luboši Měkotovi (40 procent), Bobelovi a Pudilovi (po deseti procentech). Kvůli vyšetřování privatizace MUS se však Koláček s Měkotou stáhli z akcionářské struktury společnosti, aby ji nepoškozovali. Jako zálohu si odnesli Koláček s Měkotou po dvou miliardách. Když ale Pudil s Bobelou prodali Mosteckou uhelnou Tykačovi, Koláček se již k žádným penězům nedostal. Tvrdí však, že měl nárok na více než čtyři miliardy. Osobou, která byla u všech jednání, byl právě Braxator. A ten poskytl svědectví ve prospěch Koláčka. „Protože jsem byl přítomen u všech dohod uzavřených 4. března 2008, mohu s čistým svědomím potvrdit a dosvědčit, že na účty společnosti Maitrea (Koláčkova společnost neboli anštalt, přes který ovládal svůj podíl v Mostecké uhelné – pozn. red.) nikdy nedorazily všechny prostředky vyplývající z uvedených smluv,“ pronesl Braxator v čestném prohlášení, které mají LN k dispozici. Dále uvedl, že cílem nebylo prodat podíly, ale pouze je dát Pudilovi a Bobelovi do správy. „Úmyslem smluvních stran v žádném případě nebyl skutečný převod předmětných akcií na kupující, ale pouze převod do svěřenectví kupujících (Pudil a Bobela), přičemž kupující měli předmětné akcie opatrovat pro prodávající a vydat jim je zpět, kdykoliv o to prodávající (Koláček a Měkota) požádají,“ prohlašuje Braxator. Bankéř také prozradil, kdo mu skupinu čtyř podnikatelů z Mostecké uhelné představil – pražský právník a expert na arbitráže Alexander Bělohlávek. Podle Braxatora byl právě on architektem změny akcionářské struktury MUS. „Předmětné smlouvy připravoval pro všechny strany dr. Bělohlávek, stejně jako všechnu smluvní dokumentaci mezi těmito beneficienty a jejich anštalty,“ dodal Braxator. Pudil s Bobelou se nechtějí k věci vyjadřovat, Bělohlávek na dotazy LN v úterý do uzávěrky nereagoval. Policii to nezajímá Koláček první prohlášení od Braxatora získal v Curychu v roce 2014 a vyztužil jím své trestní oznámení na Pudila s Bobelou. Protikorupční policie však případ odložila. „Nebylo podle policejního orgánu prokázáno, že by podezřelí P. Pudil a V. Bobela uvedli A. Koláčka v omyl jednáním, které mělo spočívat v zamlčení podstatných okolností a předestření nepravdivých informací o skutečném smyslu podepsaných smluvních dokumentů,“ vysvětlili vyšetřovatelé. Koláček proto v červnu 2015 vypracoval stížnost, v níž se ohradil, že policejní orgán neučinil všechna potřebná šetření. Namysli měl zejména to, že detektivové nevyslechli jako svědka bankéře Braxatora. Jelikož Braxator žije v Panamě, čeští policisté by jej museli vyslechnout skrze institut mezinárodní právní pomoci. „Místo toho panu Braxatorovi jen zavolali a kladli mu otázky, na které odpovídal, ale ty otázky nebyly moc k věci,“ řekl LN Koláček. Ten se kvůli tomu za Braxatorem před dvěma měsíci vydal do Panamy, aby mu potvrdil, že je ochoten být vyslechnut v rámci mezinárodní právní pomoci. Policie to však nereflektovala a Braxatora nevyslechla. Městské státní zastupitelství v Praze pak v prosinci Koláčkovu stížnost zamítlo. „Orgány činné v trestním řízení mohou působit jen na území, kde vykonávají veřejnou moc. Nemohou působit tedy na území Panamy. Jedinou možností pak je vyžádat výslech mezinárodní právní pomocí. Výslech svědka je institut, který má své předepsané náležitosti. Jinak nemůže být považován za důkaz,“ sdělil LN expert na trestní právo a advokát Tomáš Gřivna. |