Muž, který sochal „nemožná“ auta

Jak pod rukama Sergia Scagliettiho nabývaly tvar legendární vozy Ferrari?

Tibor Michaels 19.1.2012
První model legendárního Ferrari 250 Testa Rossa vyjel z Modeny v roce 1958. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy První model legendárního Ferrari 250 Testa Rossa vyjel z Modeny v roce 1958. | foto: © RM AuctionsČeská pozice
První model legendárního Ferrari 250 Testa Rossa vyjel z Modeny v roce 1958.

Sergio Scaglietti. Široké veřejnosti toto jméno možná moc neřekne, ovšem kdo si vybaví podmanivý luxusní červený vůz Tonyho Curtise z  televizních filmů ze sedmdesátých let, bude hned vědět, o čem je řeč. Filmy, ve kterých ležérní a bohémský Curtis vždycky trumfnul upjatějšího Rogera Moora, pozdějšího Jamese Bonda, sklízely obrovské úspěchy po celé Evropě – možná jim k tomu pomohlo i to, že příběhy byly poprvé situovány do luxusního prostředí, do světa „jet set“. No a oním vozem nebylo nic jiného než Ferrari Dino, jeden z legendárních modelů právě Sergia Scagliettiho.

Muže, ketrý v kruzích odborníků i příznivců motorismu, inženýrů a designérů platil za uznávaného mistra. Ve světě, ve kterém měly zanedlouho převládnout počítačové programy, aerodynamické řízení a odborná umělecká průprava, Scaglietti vlastně pořád jenom vyklepával plech, a to už od dvanácti let.

Přátelství, které prošlo žaludkem

Podle legendy měli bratři Scagliettiové dílnu přímo naproti kanceláři Enza Ferrariho, nedaleko Modeny, kde člověk o slavné značky doslova zakopává, a slavný soused k nim jednou poslal na jakousi drobnou opravu vůz Alfa Romeo. Tak se dali dohromady a jejich přátelství trvalo celý život. V roce 1951 si Sergio otevřel vlastní dílnu na výrobu karoserií, díky čemuž se k jeho jménu pojí celá plejáda úspěchů v barvách Ferrari, jako například Daytona, California Spider GT nebo první model Testa Rossa.

„Enzo Ferrari s námi rád trávil sobotní odpoledne,“ vyprávěl Scaglietti. „Vyšli jsme si do okolních kopců a hledali nějakou dobrou hospodu, kde bychom se mohli trochu odreagovat. Vždycky měl strašně moc práce, za celý týden mu nevyšel čas snad ani na jeden klidný oběd. S námi se pak uvolnil, sledovali jsme závody, měli jsme rádi výtečnou emiliánskou kuchyni a zpravidla jsme spolu mluvili jen ve zdejším nářečí.“

Písek, holé ruce, pokuty

Jak dál praví legenda, hliníkové plechy, umístěné na pytlích s pískem, tvaroval někdy holýma rukama, jindy pomocí kladiva, tak, aby získaly odpovídající svůdnou, plnou formu. „Testarossa je Sophia Lorenová mezi auty!“ říkával Scaglietti spokojeně. „Přesně tak ladná, neodolatelná a svůdná jako ona.“

Za klepání plechů po nocích dostával spoustu napomenutí a pokut. „Jenomže co jsem mohl dělat?“ rozhazoval rukama. „Enzo Ferrari a později i Gianni Agnelli (vnuk zakladatele Fiatu, který v roce 1969 získal kontrolní podíl ve Ferrari – pozn. red.) vždycky přišli s tím, Sergio, je to výborný, ale prototyp musí být hotový už za tři týdny – a někdy dokonce i za tři dny! A tak jsme pracovali po nocích, klapot se rozléhal po celém okolí. Když přišel policajt, tak jsem mu řekl, ať klidně zase jde a všechny pokuty mi schovává, že mu je koncem měsíce zaplatím najednou.“

Cadcam, počítače, design i vysokoškolská průprava byly tou dobou vzhledem k jeho mentalitě hudbou budoucnosti. „Má auta nejsou nízká, ale nemožně nízká,“ říkával pyšně, „a nejsou sexy, ale nemožně sexy!“

Nevykovával vlastně auta, ale sny. Jeho dílnu navštěvovali králové, princové, prezidenti a milionáři. Když se ho jednou ptali na hubenější léta jeho dlouhé kariéry, svým osobitým způsobem jen pokrčil rameny: „Ferrari nikdy žádnou krizi nepoznalo, my měli vždycky plno zákazníků, a to i v dobách, kdy byly noviny plné samých krizí.“

Jeho formy žijí dál. V roce 2004 vzdalo Ferrari jeho tvorbě hold novým úspěšným modelem jménem 612 Scaglietti. Letos v listopadu ve věku 91 let Sergio Scaglietti odešel do karosářského nebe.