Šinzó Abe navštívil ve čtvrtek 26. prosince kontroverzní svatyni Jasukuni. Čína s tím zásadně nesouhlasí, USA pak nad jednáním japonského premiéra vyjadřují politování. V posledních týdnech gradující územní spor Japonska a Číny nad souostrovím Senkaku má ke klidnému řešení daleko, ideální diplomatické vazby však Japonsko aktuálně nemá ani s Jižní Koreou. Návštěva úřadujícího šéfa vlády v Jasukuni vztahy s oběma zeměmi rozhodně zhorší. Na místě tedy rozhodně je otázka: Proč tento krok? A proč právě nyní? Událost v širších souvislostech rozebírá spolupracovník ČESKÉ POZICE v Japonsku Ondřej Hýbl.
Abe se přišel pomodlit do svatyně Jasukuni při příležitosti roku existence svého kabinetu. Návštěvu sice údajně uskutečnil jako „soukromá osoba“, ale například dle zpráv FNN news pod svým jménem i aktuální funkcí, tedy jako „předseda vlády, Šinzó Abe“. Událost navíc přenášela živě televize. Šlo o první návštěvu úřadujícího premiéra po sedmi letech, naposledy totiž svatyni v úřadu navštívil Džuničiró Koizumi.
Důvodem prý především bylo „zpravit o prvním roce vlády úřadu premiéra Abeho“ a též „ujistit duše padlých o svém rozhodnutí, že lidé již v žádném dalším konfliktu trpět nebudou“. „Vůči duším těch, kteří obětovali své drahé životy pro Japonsko, jsem přišel vyjádřit pocit úcty a též přání, aby v klidu došli pokoje. Proto jsem zde v modlitbě sepjal své ruce. Rozhodně jsem nechtěl ranit city obyvatel Číny či Koreje,“ tvrdí Abe.
Premiérův názor bohužel nesdílí japonský hlavní spojenec – USA. Na webových stránkách amerického velvyslanectví v Tokiu se hned odpoledne objevilo prohlášení, v němž Washington „vyjadřuje politování nad krokem japonské reprezentace, jenž povede k dalšímu zvýšení napětí mezi Japonskem a jeho sousedy“.
Svatyně Jasukuni
Přestože japonské původní náboženství šintó je staré jako japonský národ sám, svatyně Jasukuni patří k těm výrazně mladším. V roce 1869 ji založil císař Medži jako místo, kde je možné uctít „duše všech, kteří obětovali to nejcennější – svůj život – pro svoji zemi“. Císař Medži měl na mysli především bojovníky, kteří stáli za restaurací moci z rukou šógunátní vlády zpět do rukou císaře během událostí let 1866 až 1868. Následně se pak mezi ve svatyni uctívané „kami“ – duše zemřelých – počítají všichni, kteří položili život za svoji domovinu. Podle oficiálních údajů svatyně Jasukuni je dnes těchto duší téměř 2,5 milionu, včetně vojáků, kteří padli během bojů v Rusku, Číně a následně i za první a druhé světové války.Problémem Jasukuni je, že k „duším padlých“ byla přičleněna též jména exponentů japonské armády, kteří byli shledáni vinnými ze spáchání válečných zločinů
Podobný památník vojákům, kteří položili život za svou zemi, má snad každá země. Problémem Jasukuni však je, že k „duším padlých“ byla mezi lety 1959 až 1978 v tichosti přičleněna též jména exponentů japonské armády, kteří byli po druhé světové válce Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ (takzvaný Tokijský proces) shledáni vinnými ze spáchání válečných zločinů. A to včetně generála Hideki Tódžóa, který byl v roce 1948 z rozsudku tribunálu popraven.
Tokijský proces dodnes překvapivě velká část japonské společnosti vnitřně neuznává a verdikt tribunálu mlčky snáší s pocitem křivdy jako vynucenou „spravedlnost“ vítězů. Tato část společnosti má pocit, že zločiny japonské armády na okupovaných územích během druhé světové války jsou zveličovány, že Číně i Jižní Koreji již bylo zaplaceno dost. Tudíž tyto země již nemají morální právo do natolik niterné japonské záležitosti, jako je úcta vůči padlým vojákům vlastní země, jakkoli zasahovat. Nutno podotknout, že právě s odkazem na druhou světovou válku Japonsko Čínu v mnoha směrech ekonomicky podporuje.
Právě v rozdílném vnímání historie leží hlavní kámen úrazu současných mezinárodních vztahů. Co se z hlediska běžného, jen trochu vlastenecky smýšlejícího Japonce opravdu může jevit jako niterné vyjádření úcty padlým, je z hlediska Číny a Koreje, bohužel, opět docela pochopitelně, problém naprosto zásadní. Zádušní obřad či soukromé modlitby, byť za vítěznou mocností odsouzené válečné zločince, by patrně šlo na úrovni jednotlivců či příbuzných mrtvých poražené armády vysvětlit docela obyčejnými lidskými city. Celá záležitost však dostává docela jiný rozměr, když se na takové místo přichází modlit úřadující premiér.
Region by nad společnou historií potřeboval opravdu hlubokou diskusi zbavenou emocí u všech zúčastněných. Už proto, aby nejen japonští „duchové minulosti“ došli pokoje a již nekontaminovali život současných generací. Podobný projekt se však v dohledné budoucnosti jeví naprosto mimo realitu.Co se z hlediska běžného Japonce může jevit jako niterné vyjádření úcty padlým, je z hlediska Číny a Koreje problém naprosto zásadní
Důvodem padající preference?
O mezinárodní kontext jde v nynější krizi především. Japonsko se bez svých sousedů neobejde. Bohužel, premiér Abe se za rok ve funkci nesetkal s nejvyššími představiteli svých sousedů z Číny a Koreje, což diskusi mezi zeměmi zrovna neulehčuje. V územním sporu s Čínou pak Abe nezbytně nutně potřebuje mít na své straně USA. Washington sice se Zemí středu nemá otevřené územní spory, zato o politický vliv a ekonomické sféry vlivu spolu první a druhá největší ekonomika světa bojuje prakticky na celém světě.
Právě za těchto okolností by USA, které jsou vojenským spojencem jak Japonska, tak Jižní Koreje, nepochybně ocenily, kdyby se o oba tyto své spojence na Dálném východě mohly opravdu opřít. Takže ani z hlediska zahraniční politiky USA Abeho návštěvu v kontroverzní svatyni rozhodně nelze chápat jako přátelské gesto.
Když byl Abe v postu premiéra poprvé, návštěvě Jasukuni se vyhnul s odkazem na svůj zdravotní stav, a i po druhém nástupu do úřadu se držel zpátky. Namísto účasti během svátků svatyni posílal obětní dary. Prostředí pro jeho budoucí návštěvu Jasukuni však již delší čas připravoval šéf úřadu vlády a také hlavní formulátor myšlenek Abeho kabinetu vůči médiím a veřejnosti Jošihige Suga. „Jak jsem již řekl několikrát, premiér Abe hluboce lituje, že nemohl svatyni navštívit během svého prvního funkčního období (…) Premiér zváží v širších souvislostech a sám se rozhodne, jestli svatyni navštíví,“ pronesl Suga v říjnu.
Co tedy konkrétně premiéra vedlo k návštěvě v Jasukuni tentokrát, lze jen spekulovat. Mohl by to být „vnitrostátní“ problém s poklesem obliby současné vlády. Ta se poprvé od svého nástupu dostala v oblibě pod hranici 50 procent, dle prosincového průzkumu agentury Jiji press klesla na 47,1 procenta.Z hlediska zahraniční politiky USA Abeho návštěvu v kontroverzní svatyni rozhodně nelze chápat jako přátelské gesto
Pád popularity mohl vyvolat Abeho vládou odsouhlasený „zákon o specifických utajovaných skutečnostech“. Ten dává nejen ministrům, ale i šéfům vládních institucí možnost prohlásit některé informace za „specificky utajované“, čímž de facto znemožní jejich šíření do médií. Japonsko zákon potřebovalo, ne však ve schváleném rozsahu. V prosinci odsouhlasenou normu lze totiž vztáhnout v podstatě na cokoliv.
Další pokles popularity premiéra lze očekávat již v dubnu, kdy se v cenách reálně projeví nárůst DPH a podraží prakticky veškeré zboží. Snaha před očekávaným propadem nabrat nějaké politické body „od středu doprava“ by tedy pochopitelná byla. Abeho ekonomický zázrak – Abenomika – prozatím stojí především na domácí důvěře v systém a pozitivních očekáváních do budoucna, které by pokles důvěry v premiéra mohl zabít.
Jak dál se sousedy?
Současné vztahy Japonska s Čínou i Jižní Koreou jsou dlouhodobě neúnosné a nelze je vyřešit jen zvyšováním rozpočtových výdajů na obranuSvým „tvrdým přístupem“ vůči Číně proto možná Abe opravdu nějaké domácí body získá. Z televizního přenosu i načasování akce je možná také trochu cítit právě rukopis šéfa kabinetu Sugy. Byl to právě Suga, kdo je podle některých informací strůjcem jak Abeho politického comebacku, tak od sestavení vlády hlavním organizátorem její práce. Druhou možností pak je, že šlo skutečně o vyjádření Abeho upřímných citů. To by ale byla spíše horší varianta.
Ať tak či tak, situaci v regionu čtvrteční událost rozhodně neprospěla. Lze jen doufat, že Abe neuvažuje v intencích „roku, maximálně dvou u vlády“, což je prokletí většiny japonských premiéru posledních let. A musí mu být jasné, že současné vztahy s Čínou i Jižní Koreou jsou dlouhodobě neúnosné a nelze je vyřešit jen zvyšováním rozpočtových výdajů na obranu. Jistě také nemůže nevidět, že s každým dalším krokem podobného charakteru bude jednání nejen s Čínou a Koreou, ale i s USA těžší a těžší. Této skutečnosti by si ostatně časem mohl povšimnout i domácí volič.
