Skvělý článek, díky pane profesore! Podobné příspěvky jsou důležité a potřebné pro zachování kritického myšlení.

Většina vědecky prokázaných pravd o něčem , se později ukázalo jako ne-pravda. Tedy vše, s čím přichází věda, nelze považovat ze navždy neměnné dogma. Tedy ani "vědecké důkazy" zpochybňující léčivé působení homeopatie, či existenci něčeho, co na nás působí z prostoru mimo námi vnímavého světa, pro co se vžilo označení Bůh.

"Dnešní svět vědy je plný důkazů přesných a přesvědčivých a přece falešných. ( Carl Sagan americký astrofyzik, kosmolog a pedagog)

Fyzika říká, že kolapsy vlnové funkce musejí být nedeterministické. Cokoli, co by náš svět formovalo užitím nenáhodných kolapsů vlnové funkce, musí být povinně nereprodukovatelné.

Vlnová funkce se vyvíjí deterministicky podle přírodních zákonů. Jediné, co je ve fyzice nedeterministické, je kolaps vlnové funkce.

Při zkoumání deterministických přírodních zákonů je požadavek reprodukovatelnosti samozřejmý a velmi užitečný. Sama fyzika ovšem říká, kde tuto metodologii lze použít a kde ne. Když zkoumáme vývoj vlnové funkce, požadujme reprodukovatelnost. Když bychom chtěli zkoumat něco, co stojí za kolapsy vlnové funkce, tak sama fyzika - ne filozofie, nýbrž fyzika - říká, že zde takovou metodologii uplatnit nelze.

Není racionální prohlašovat, že požadavek reprodukovatelnosti se při zkoumání přírodních zákonů osvědčil tak moc, že by se měl tedy aplikovat i tam, kde fyzika říká, že jej aplikovat nelze.