Lidovky.cz

Mo Jen a hranice čínské politické korektnosti

  7:33

Čínský laureát Nobelovy ceny za literaturu dovedně balancuje na tenké hranici mezi přijatelným a nepřijatelným politickým vyjádřením.

foto: © ReutersČeská pozice

Minulý týden obdržel Nobelovu cenu za literaturu čínský spisovatel Mo Jen (v pchin-jinu Mo Yan). Nobelův výbor tak ocenil významného literáta, jehož dílo však nerezignuje na funkci literatury jako společensky angažovaného poslání. Mo Jen byl podle vyjádření Nobelova výboru oceněn za „přízračný realismus mísící lidové příběhy, historii a současnost“.

Jeho díla mají sociálně i politicky kritický přesah, který odhaluje nešvary čínské historie i současnosti. Zároveň je však Mo Jen i příkladem spisovatele, který velmi dobře vnímá mantinely svobodné tvorby vytyčené současným politickým systémem – své sebecenzurované připomínky Mo Jen vyjadřuje způsobem, který je pro komunistickou stranu přijatelný.

Pohlazení místo políčku

Mo Jen působí i jako místopředseda oficiálního Čínského svazu spisovatelů a nedávno se zúčastnil akce ručního přepisování Mao Ce-tungových Jenanských projevů o literatuře a umění (1942), důležitého mezníku v regulaci uměleckého projevu komunistickou stranou. Někteří čínští disidenti, jako například Wej Ťing-šeng nebo Aj Wej-wej, proto kvůli autorově přílišné politické konformitě Mo Jenovo ocenění odsoudili. Podobnými čínskými autory, jejichž dílo s kritickým podtextem zároveň ctí hranice svobody stanovené stranou, jsou například před osmi lety zesnulý Pa Ťin nebo žijící Wang Meng, oba významní činitelé komunistického literárního establishmentu.

Oficiální kruhy přivítaly Mo Jenovo ocenění s povděkem. Předešlá ocenění osobností, jejichž život a dílo souvisí se současnou čínskou politikou, byla zatím vždy políčkem do tváře strany a vlády:

  • 1989: Nobelovu cenu za mír získal za prosazování mírového řešení tibetské otázky Jeho Svatost Dalajláma, kterého Peking prohlašuje za teroristu.
  • 2000: dramatik Kao Sing-ťien, který však v roce 1987 emigroval do Francie a jehož kritika se režimu zdá nepřijatelná.
  • 2010: za nenásilný boj o základní lidská práva byl oceněn disident Liou Siao-po, toho času uvězněný na jedenáct let za takzvané podvracení státní moci, tedy autorství protivládní petice Charta 08.

Podobně v neděli 14. října dostal další prestižní ocenění za literaturu, Mírovou cenu německého knižního velkoobchodu, básník Liao I-wu, který byl za svou tvorbu v Číně vězněn a při předání ceny čínskou vládu opět ostře kritizoval. Angažovaná tvorba v autoritářském režimu s sebou nutně nese kritiku systému. Avšak ne každý je tak jako Mo Jen ochoten udělat kompromis s kritizovaným režimem a vyjadřovat se politicky korektním způsobem.

Ocenění povolnějšího Mo Jena bylo vládními kruhy okamžitě využito pro režimní potřeby. Například šéf propagandy a jeden z devíti členů Stálého výboru politbyra, nejvyššího stranického orgánu, Li Čchang-čchun prohlásil, že Mo Jenova cena je odrazem rostoucího mezinárodního vlivu Číny.

Mo Jenova tvorba může na jednu stranu sloužit i jako důkaz toho, že i při existenci limitů komunistické cenzury a sebecenzury lze tvořit umělecké hodnoty

Neoficiální stranický portál Global Times také interpretoval literární ocenění jako uznání rozvoje čínské literatury v důsledku reforem v osmdesátých letech, které zároveň pozvedly miliony lidí z chudoby, udělaly z Číny druhou nejsilnější ekonomiku světa a zařadili ji mezi hlavní hráče v mezinárodní politice. Slovy Global Times je Mo Jenovo ocenění důkazem úspěchu čínské cesty rozvoje, která je jiná nežli ta západní, a signalizuje v budoucnu nevyhnutelné silnější zapojení Číny do dění ve světě.

Těmito vyjádřeními čínská vládnoucí garnitura tedy prozatím zakopala válečnou sekeru s Nobelovým výborem, jehož minulé výběry s čínskou „pečetí“ vnímala jako součást světového protičínského komplotu. Vládní reakce i nadšení obyvatel z Mo Jenova ocenění také ukazují, jak velkou váhu nadále přikládá strana i „řadoví“ Číňané mezinárodním oceněním, nebo třeba i zlatým olympijským medailím. Důstojnost a uznání okolí zůstávají pro Čínu důležitými atributy velmocenského statutu. A Mo Jenova tvorba může na jednu stranu sloužit i jako důkaz toho, že i při existenci limitů komunistické cenzury a sebecenzury lze tvořit umělecké hodnoty.

Mo uklidnil hlasy angažovaných

Mo Jenovo ocenění však obsahuje i opačné politické konotace a dokazuje, že na problémy v politickém zřízení lze ve vhodných chvílích účinně poukazovat i zevnitř systému. Politické sdělení obsahuje už pseudonym Mo Jen (česky „nemluv“), který je narážkou na klima padesátých let. A i když Nobelův výbor tentokrát postupoval velmi obezřetně a vybral spisovatele co možná nejméně politicky kontroverzního a zároveň nejvíce umělecky přínosného, letošní udělení ceny skrze srovnání s minulými případy opět mimoděk přivedlo pozornost ke kauzám Tibetu a lidských práv v Číně.

Další krok udělal den po ocenění sám Mo Jen. Při tiskové konferenci ve své rodné vesnici v provincii Šan-tung vyjádřil naději v urychlené propuštění Liou Siao-poa z vězení, přičemž Liou by podle Mo Jena měl mít i nadále právo zkoumat politiku a společenský systém Číny. Podobně se mimochodem jako jeden z mála čínských intelektuálů vyjádřil už po ocenění Kao Sing-ťiena v roce 2000. Tentokrát tímto gestem Mo Jen uklidnil kritické hlasy, které mu vyčítaly nedostatečnou politickou angažovanost. Zklamaný Aj Wej-wej Mo Jena po tomto vyjádření dokonce uvítal zpátky mezi lidské bytosti. A strana zatím přešla tuto Mo Jenovu poznámku bez mrknutí oka, protože zisk v oblasti mezinárodní prestiže zatím vysoce převažuje nad touto drobnou nepříjemností.

I do budoucna pravděpodobně Mo Jenovou prioritou zůstane možnost tvořit, a to nikoli ve vězení nebo v exilu

Celkově tak Mo Jen svým postojem nevypadl ze své role umělce, který je především tvůrcem a teprve potom politickým aktivistou: „Tato cena je vítězstvím pro literaturu, ne pro politickou korektnost – to proto, že mé spisy politiku přesahují. Píšu v Číně pod komunistickými vůdci. Ale moje dílo nemůže být omezeno politickými stranami.“

I do budoucna pravděpodobně Mo Jenovou prioritou zůstane možnost tvořit, a to nikoli ve vězení nebo v exilu. A jeho vybroušená schopnost balancovat na tenounké hranici mezi přijatelným a nepřijatelným politickým vyjádřením je příkladnou ukázkou postoje většiny čínských intelektuálů, kteří jsou ochotni režim kritizovat jenom v míře, která jim nepřinese žádné problémy.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.