Na jedné straně ringu stál jeden z nejlepších boxerů historie Floyd Mayweather, na té druhé přinejlepším průměrný irský boxer Conor McGregor. Přesto byl jejich srpnový zápas označován médii jako jedno z největších střetnutí historie boxu a v televizi jej sledovaly desítky milionů diváků. Důvod byl prostý: onen průměrný irský boxer je totiž suverénně nejznámějším bojovníkem v historii sportu MMA (Mixed Martial Arts). I když Mayweather nakonec McGregora přesvědčivě porazil, skutečným vítězem tohoto souboje nebyl on, ale právě MMA.
Mladý sport, který byl dlouho považován za krvavou řež bez pravidel, v posledních letech zažívá nebývalý boom. Roste počet diváků a souběžně s tím i byznys s MMA spojený. Dokladem budiž i to, že jeho největší promotérská organizace Ultimate Fighting Championship (UFC) byla loni prodána konsorciu vedenému společností WME-IMG za takřka čtyři miliardy dolarů. Šlo mimochodem o historicky největší obchod ve sportovním průmyslu.
Vlastníci UFC Lorenzo Fertitta se svým bratrem Frankem kamarádem Danem Whitem (ten měl menší podíl) ji přitom v roce 2000 koupili za pouhé dva miliony dolarů. A to jim ještě tehdy právník vyčítal, že jsou blázni, když za takové „nic“ utratili tolik peněz. Toto „nic“ v posledních letech generovalo tržby v řádech stovek milionů dolarů a doslova pobláznilo lidi po celém světě. Kdo by si ještě v 90. letech pomyslel, že v Kanadě, zemi zaslíbené hokeji, bude v letech 2008 až 2010 vyhlášen sportovcem roku bojovník MMA Georges St-Pierre, který za sebou nechá i Sydneyho Crosbyho? A kdo by tehdy věřil tomu, že bojovník z klece bude jednou stát proti světoznámému boxerovi a bude z toho sportovní show roku?
Češi v kleci
Souboje bojovníků MMA v typických osmiúhelníkových klecích se již léta odehrávají i v Česku, vzduchem tu ale rozhodně nelétají miliony dolarů jako v USA. Spíše tu cinkají drobné. „MMA v Česku zatím není byznys. Je to velmi rychle se rozvíjející zájmová činnost,“ říká například dlouholetý amatérský reprezentant v kickboxu Petr Kareš, hlavní postava jedné z českých lig MMA nazvané X Fight Nights (XFN).
S tím souhlasí i Michal Hamršmíd, známý český MMA bojovník a jeden z majitelů české MMA organizace Gladiator Championship Fighting (GCF). „Já jsem tu začal první turnaje pořádat v roce 2004 a myslím, že návštěvnost je plus minus pořád stejná. Je pravda, že víc lidí dnes o tomto sportu ví, ne každý z nich se ale půjde podívat na galavečer. MMA v Česku nikdy nebude velký byznys,“ tvrdí skepticky.
Podle Novotného je na těchto příkladech jasně vidět, že stačí jeden úspěšný a zároveň marketingově dobře prodejný sportovec a celé sportovní odvětví může rázem stoupnout na popularitě. |
Něco jiného si ale myslí známý sportovní komentátor Ondřej Novotný. „Podívejte se na rychlobruslení. Kdyby bylo možné v O2 areně postavit rychlobruslařský ovál, tak se tam na Martinu Sáblíkovou přijde určitě podívat sedmnáct tisíc lidí. Jiným příkladem je biatlon. Kdo by před čtyřmi lety řekl, že bude u nás tak obrovsky populární,“ říká.
Podle Novotného je na těchto příkladech jasně vidět, že stačí jeden úspěšný a zároveň marketingově dobře prodejný sportovec a celé sportovní odvětví může rázem stoupnout na popularitě. „Vezměte si zápas Mayweathera s McGregorem. Na našich stránkách Fight Club News jsme měli zatím rekord něco kolem sedmi tisíc unikátních návštěvníků za den. Den po zápasu jsme měli návštěvnost přes 25 tisíc lidí. Potenciál je tedy obrovský, lidi to vážně zajímá. Vlastně jenom čekají, až jim to někdo nabídne v sexy hávu,“ říká Novotný.
Právě o to se ostatně společně s Pavolem Nerudou snaží v jejich reality show Oktagon výzva. V ní dokázal zpopularizovat do té doby naprosto neznámého slovenského bojovníka Gábora Borárose. „Udělali jsme z něj nejznámějšího, velmi dobře placeného a sponzorovaného bojovníka Česka a Slovenska, a přitom jeho schopnosti v kleci jsou ve srovnání s konkurencí na průměrné úrovni,“ tvrdí Novotný. Jak dodává, už po roce fungování této show prý dostali z Česka i zahraničí několik nabídek na její prodej, které by „každého v českém MMA prostředí posadily do židle“. „Lidé bez vize by ty nabídky možná přijali, můj dlouhodobý plán je ale stát v Las Vegas vedle klece a moci si říct, hele, tuhle show jsme vymysleli,“ říká Novotný.
S nakažlivým nadšením přirovnává situaci v Česku k Irsku, kde v roce 2012 začal Owen Roddy, nynější trenér Conora McGregora, zápasit v MMA na turnajích, na které chodily tři až čtyři tisíce lidí. „Oni takové návštěvy považovali za zázrak a úžasný úspěch. Dnes je Conorovým snem vyprodat Aviva arénu, což je dublinský fotbalový stadion. A zatím se mu to nepovedlo jen kvůli tomu, že v Dublinu je pořád mizerné počasí a oni nevěří, že by trefili zrovna slunečný den,“ usmívá se Novotný.
Dnes je Conorovým snem vyprodat Aviva arénu, což je dublinský fotbalový stadion. A zatím se mu to nepovedlo jen kvůli tomu, že v Dublinu je pořád mizerné počasí a oni nevěří, že by trefili zrovna slunečný den. |
Jak ale sám v další větě přiznává, zatím se v českém prostředí byznysu MMA příliš nevede. Nejsou tu podle něj turnaje, které by výrazně vydělávaly, za celý rok jich skončí v plusu jen pár. „A to jde ještě jen o desítky až několik málo stovek tisíc korun,“ říká Novotný.
Podle jedné z legend českého MMA Andrého Reinderse je za tím možná i česká národní mentalita a historie. „K bojovým sportům prostě nemáme takový vztah jako jiné národy. Stačí se podívat na Polsko, kde tamní hvězdy MMA ani nemají potřebu jít do UFC, protože na posledním turnaji tamní federace KSW bylo na stadionu 55 tisíc diváků. To je naprosto neuvěřitelné,“ říká Reinders. Hlavní hvězdy MMA si podle něj v Polsku vydělají tolik, že nabídky z UFC jsou pro ně marginální.
Čeští bojovníci si vedle nich musejí připadat jako chudí příbuzní. Jak říká Kareš, devadesát devět procent českých zápasníků MMA se tímto sportem neuživí. Začínající profesionální zápasník prý dostane za zápas pět tisíc korun, ty největší české hvězdy na národní úrovni mohou inkasovat čtvrt milionu. Tomu zhruba odpovídá i odhad Ondřeje Novotného, který tvrdí, že největší české hvězdy si doma mohou vydělat pět až deset tisíc eur za zápas. Tato čísla jsou ale například podle Michala Hamršmída mimo realitu: „My v průměru dáváme velkým hvězdám sumu v řádu vyšších desítek tisíc korun za zápas, jinak by to finančně nešlo utáhnout.“
Všichni v českém MMA se ale shodnou, že nejen u nás, ale i ve světě jsou velké rozdíly v penězích pro největší hvězdy a ostatní bojovníky. „I v turnajích UFC, které jsou považované za naprosto špičkové, berou začínající bojovníci jen malé odměny v řádu tisíců dolarů. Ty hlavní hvězdy oproti tomu berou za zápas stovky tisíc dolarů, a navíc mají i podíl z částky, kterou zaplatí diváci programu, na němž je zápas vysílán. Mohou si tak vydělat klidně další stovky tisíc dolarů,“ říká Reinders. U začínajících bojovníků v UFC hrají zase velkou roli různé motivační bonusy, například za K. O., které mohou být třeba 50 tisíc dolarů. „Když za zápas dostanete pět tisíc dolarů a vyhrajete ho díky skvělému K. O., za které inkasujete 50 tisíc dolarů, tak vám to může změnit život,“ říká Reinders.
Boje v ringu by mohlo dostat do širšího povědomí i to, kdyby se do něj postavila nějaká známá česká osobnost. |
Většina lidí z MMA prostředí se shodne i na tom, že k větší popularitě MMA v Česku chybí bojovník, který by výrazně uspěl ve světě, především v americké lize UFC. Boje v ringu by mohlo dostat do širšího povědomí i to, kdyby se do něj postavila nějaká známá česká osobnost. Což by ostatně potvrzovala i polská zkušenost, kde popularitě MMA nebývale pomohlo, když do klece vstoupil před pár lety Mariusz Pudzianowski, legendární silák, který získal rekordních pět titulů v soutěži The World’s Strongest Man.
V Česku takové příběhy zatím chybí. „To bychom museli dostat do ringu Jardu Jágra,“ říká Hamršmíd. A chybí prý i větší zájem televizních stanic. „Například veřejnoprávní televize MMA zcela ignoruje, a přitom se i podle Masarykovy univerzity v Brně, která se studiem sportu v Česku zabývá nejvíce, jedná o jeden z nejrychleji rostoucích sportů u nás společně například s florbalem,“ říká Petr Kareš. Navzdory tomu věří, že se MMA stane sportem 21. století. A není v tom sám. „Sním o tom, že jednou dokáže MMA v Česku naplnit stadiony, že se tím naši bojovníci dokážou slušně uživit a budou sbírat úspěchy na mezinárodní scéně,“ říká Reinders.
