Mladí hokejisté potřebují vzdělání

„Nemusíte být Crosby, ale se vzděláním z kvalitní školy můžete být dobrý právník,“ tvrdí v rozhovoru pro LN podnikatel ve sportovním marketingu David Dušek. 

LIDOVÉ NOVINY: Kauza Růžička a snaha Miroslava Palaščáka penězi dostat svého syna do zápasů ukázala, jakým způsobem někteří rodiče přistupují ke sportu svých dětí. Je to systémový problém?

DUŠEK: Celý problém podle mě velkou měrou spočívá ve zhrzenosti rodičů a jejich nenaplněných ambicí. To je motor problémů. Rodiče vidí pohádku o novém Jágrovi a z toho plynoucí miliony. Obcházejí pak trenéry a chtějí kluka dostat do první lajny. Nebo naopak svým tvrzením o „nezaplacení“ omlouvají neúspěch své ratolesti probojovat se do základní sestavy výběrových klubů. Rodič by měl být rozumný a umožnit svému dítěti, aby odmala sportovalo a vypěstovalo si ke sportu pozitivní vztah. Zároveň by si rodič měl uvědomovat, že dítě potřebuje i vzdělání.

Pro mě je odstrašující případ pana Zachy (otec talentovaného hokejisty Pavla Zachy juniora – pozn. red.), kterého považuji za původce mnohého zla mezi mladými sportovci. Vždy by mělo jít o nějaký kompromis. Je pro mě děsivé číst, jak v synových šestnácti letech otec řekne, že kluk bude hrát hokej profesionálně, a tak žádnou školu nepotřebuje. Co když se zraní nebo ho to přestane za pět let bavit? Jakou ten chlapec bude mít alternativu?

LIDOVÉ NOVINY: V jiných zemích je situace odlišná?

DUŠEK: Podívejte se na soupisku reprezentace USA do 17 let na únorovém turnaji v Rusku. Poslední sloupeček je pro „College Commitment“, tedy pro vysokou školu, se kterou je daný hráč – mezi šestnácti a sedmnácti lety – dohodnut. Jedná se o školu, na kterou hráč nastoupí a bude hrát za její hokejový tým. Polovina hráčů americké reprezentace má podepsanou univerzitu – třeba University of North Dakota nebo University of Michigan. Kromě těchto takzvaně „hokejových“ univerzit ale v zámořských mládežnických týmech najdete i hráče ze škol jako Yale nebo Harvard.

Je neuvěřitelné, když vidíte, jak vypadá zázemí univerzity North Dakota, která patří k zásobárnám hráčů, jež proniknou i do NHL. Ve Spojených státech nebo v Kanadě hokej lidi zajímá, jde do něho spousta peněz z televizních práv, a to i za práva k nižším soutěžím nebo univerzitním ligám.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká je podle vás výhoda kombinace vysoká škola – hokej? Není lepší, když čas věnujete naplno jen jedné věci?

DUŠEK: Třeba se zraníte nebo vás hokej po pár letech omrzí a vy se na univerzitě rozhodnete, že chcete jen studovat. Takový systém vám dává možnost výběru a sníží riziko, že v pětadvaceti seknete s hokejem a budete bezprizorní.

V současnosti do NHL přicházejí kluci, z nichž zhruba 33 procent má univerzitní vzdělání nebo školu začalo studovat. To mi přijde docela dost. Toto procento se neustále zvyšuje. Sice jde převážně o sportovně založené školy, řada hráčů ale pochází i z těch nejlepších univerzit na východním pobřeží. Jde například o Ivy League, takzvanou Břečťanovou ligu, která sdružuje v různých sportech osm nejlepších univerzit jako Harvard, Boston College, Columbia, Yale nebo Princeton.

LIDOVÉ NOVINY: Je vůbec šance pro Čechy zahrát si americkou univerzitní ligu?

DUŠEK: Abyste mohl studovat a hrát za tyto univerzity, musíte být registrován například u organizace zvané NCAA. Pod ní spadají různé soutěže v různých sportech. Podmínkou je, že musíte být stoprocentní amatér. Pokud se bavíme o hokeji, nesmíte mít profesionálního agenta, nikdy předtím jste nehráli za peníze nebo musíte mít dobré výsledky ve škole. Pak můžete za školu sportovat a třeba i požádat o sociální stipendium.

LIDOVÉ NOVINY: Snaží se o takový systém i někde jinde než v Severní Americe?

DUŠEK: Jasně. Hlavně Švýcarsko a Německo. Jejich hráči a týmy jdou velmi nahoru. Nezapomínejme, že hokej je chytrá hra. Musíte mít postřeh pomalu jak stíhací piloti, přemýšlet u toho. Vezměme si opět český příklad. Hokej je náš národní sport už přes sto let a v minulosti to byl vždy sport inteligence. Je to jen střípek, ale historicky první gól neoficiálního týmu Československa, ještě za Rakousko-Uherska, dal na začátku 20. století Jan Arnold Palouš – dědeček diplomata a vědce Martina Palouše.

Za komunistů byl sport považován za reprezentativní nástroj, jako propaganda. Po změně režimu chybí jasnější koncepce, zákony týkající se sportu se nepodařilo dotáhnout. Vše se soustředí jenom na reprezentaci, chybí však důraz na amatérskou rovinu sportování a podpora dětí a mládeže.

LIDOVÉ NOVINY: Mají mladí čeští sportovci zájem o zámořské soutěže a studium?

DUŠEK: Problém je, že o těchto věcech v České republice klukům nikdo nic neříká. V optimálním případě by hokejový svaz rodiče hráčů varoval, aby v útlém věku nepodepisovali agenty, chtějí-li získat sportovní či sociální stipendium. Většina talentů ale podepíše relativně brzy smlouvu s agentem a ten, když tuto smlouvu zaregistruje u NHL, připraví daného hráče o šanci hrát univerzitní soutěž. Cílem agentů je vydělat, a tak většinou zajišťují svým svěřencům poloprofesionální soutěže, kde mohou dostat bonus za hráče až do padesáti tisíc dolarů. Podle mě by agenti měli být placeni tak, že dostanou procenta z toho, co vydělá hráč. Bohužel agenti jsou placení i kluby. Osobně jednoznačně upřednostňuji spojení studia a sportu. Do NHL se z univerzit dostanou opravdu ti nejlepší hráči, síto je extrémní. Podobně malá šance na proražení do elity je i v České republice. Ve chvíli, kdy máte diplom ze jmenovaných univerzit, nebude hledat práci dlouho. Ne každý se narodí talentovaný jako Crosby, což ale neznamená, že z vás nemůže být kvalitní právník.

LIDOVÉ NOVINY: Kudy z tohoto ven? Co by se v Česku mělo změnit?

DUŠEK: Myslím si, že Česká republika je příliš malá země na to, aby sponzorovala téměř všechny sporty. Podle mě by si stát měl vybrat deset sportů, na které se zaměří. Dodnes si pamatuji bratry Pospíšily v kolové, jak neustále vyhrávali mistrovství světa. O čem ale tenhle sport je? O ničem. Proč by stát měl tento sport podporovat? Postrádá to koncepci. V čem je důležité být národním reprezentantem v kolové nebo v házení šipek? Mnoho zemí naší velikosti má své prioritní sporty - třeba Rakousko lyžování.

LIDOVÉ NOVINY: V poslední době se vede diskuse o tom, jak mladí hokejisté odcházejí v raném věku do nižších lig v USA, kde velká část z nich zapadne a neprosadí se. Souvisí to s činností a zájmy zmíněných agentů?

DUŠEK: Problém je, že mladí kluci neodcházejí na americké univerzity, ale do třech hlavních juniorských lig – OHL, WHL a QMJHL. Jestliže hrajete tyto soutěže, stáváte se profesionálem a ztrácíte šanci dostat se do univerzitního týmu. Počet zápasů v těchto soutěžích se blíží NHL (v základní části 82 zápasů za sezonu). Tím se tělo v mladém věku velmi opotřebuje. Univerzitní kluby naproti tomu mají zhruba polovinu zápasů, máte tím čas na studium i rehabilitaci.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo se pak má ale starat o mladé hráče? Ne každá rodina funguje v modelu „Zacha“.

DUŠEK: Jakmile vás oficiálně zastupuje agent, na univerzitu se nedostanete. Existují family advisors – poradci, kteří vám za zhruba dva tisíce dolarů ročně pomáhají s vyřizováním administrativy nebo vyhledáváním školy. I my jsme s naším synem využili těchto služeb.

Ale stále zdůrazňuji: dnes rodiče často nechápou, že při vrcholovém sportu je dobré mít i nějaké vzdělání. Martin Straka (bývalý reprezentant a majitel hokejové Plzně – pozn. red.) mi vyprávěl, jak nedávno vyřadil z nominace hráče kvůli tomu, že neměl dobré známky. Jeho otec pak na Martina Straku křičel, že když kluk chodí do školy, nemůže se připravit na hokej, špatně se stravuje a málo spí. Straka a další chodili na učňák. Než přišli na trénink, odmakali si to ve třídě i na praxi. Pak zase letěli na trénink. Něco kromě hokeje zkrátka uměli.

LIDOVÉ NOVINY: Takže konat by mělo hlavně ministerstvo školství?

DUŠEK: Ano. Střední školy jsou nejen pro sportovce zbytečně intenzivní. Stát by měl zajistit právní ochranu učitelům, vychovatelům a trenérům, kteří vedou děti ke sportu. Zodpovědnost by měla být přenesena na rodiče. Dneska se učitelé bojí maléru, tak s dětmi radši nic moc nedělají.

LIDOVÉ NOVINY: Vnímáte, že by ministerstvo školství usilovalo o to, aby se sport více propojil se vzděláním a vnesl se tím do mládežnického sportu nějaký systém?

DUŠEK: Nic takového jsem nezaznamenal. Fatální chyba. Neustále se mluví pouze o podpoře reprezentace, která je ale na vrcholu pyramidy. Naopak potřebujete mít silnou základnu a přetlak, aby vznikla konkurence a do špičky se dostávali ti nejlepší.