Na tuzemský právní řád si Češi stěžují celkem často. Když se ale do kritiky poměrů v justici pustí předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, stojí za to vypíchnout, kde spatřuje nejslabší místa v systému – jeho názory se totiž opírají o desetiletí zkušeností.
Uznávaný soudce v obsáhlém dvoudílném rozhovoru, jehož první část zveřejnil web Aktuálně.cz v pondělí, rozebírá příčiny nedobrého stavu justice 23 let od znovunabytí svobody. ČESKÁ POZICE si dovolila vybrat nejzajímavější pasáže z rozhovoru s persónou, která v roli prvního náměstka pracovala pro tři ministry spravedlnosti — Otakara Motejla, Jaroslava Bureše a Pavla Rychetského.
Mizerní soudci z počátku 90. let
V prvních polistopadových letech mnoho soudců starého režimu ukončilo kariéru, další našli uplatnění v jiných právních profesích, například v advokacii nebo u notářů. Tato změna způsobila citelné zpomalení činnosti soudů. A co bylo ještě horší, na jejich místa nastoupily slabší kusy. „Zájem o práci v justici v té době nejevili jen ti nejlepší právníci. Přesto byli přijati, prostě proto, že nebyl nikdo jiný. A zůstali zde dodnes,“ uvedl Baxa.
Mizérie ekonomické transformace
„Pokušení nějak zneužít situaci při obrovských přesunech majetku spojených s privatizací a s restitucemi tu byla veliká. Navíc bylo jasné, že start ekonomické transformace, svobodného trhu, zakládání firem bez zkušeností, kontinuity, bez potřebné podnikatelské etiky vygeneruje spoustu sporů.“
Technicistní normy
„Zákony jsou stále podrobnější. Co to znamená? Zákonodárce nám tím říká: nevěříme těm, kteří zákony aplikují a interpretují, a proto jim ta pravidla musíme napsat co nejpodrobněji…Čím podrobnější pravidlo, tím více mezer v něm nasekáte. A čím víc pravidel vytváříme, tím víc je v nich mezer a tím větší prales to je.“
Ani peníze nepomohly
Ačkoli předseda Nejvyššího správního soudu uznává, že se v posledních letech do justice masivně investovalo, výrazná proměna k lepšímu se nedostavila. Důvod? „Kvalita práva a jeho stabilizace zůstalo stejné nebo se ještě zhoršilo. Právní řád je v permanentním pohybu, je nekvalitní, provází ho neustálé změny a vyložit smysl a účel právních norem je v těchto tekutých píscích skoro nemožné. A tento stav trvá prakticky dodneška.“
Záblesk naděje: Soudy soudí
I přes zdrcující výčet neduhů v českém právním řádu Baxa neopomněl zmínit, že se v jedné oblasti pozitivní evoluce přeci jen rozjela: „Politici zjistili, že soudy skutečně soudí a že je také někdo odsouzen, a najednou jako by si uvědomili, že to je teritorium, které není příslušnou vládnoucí většinou úplně opanováno. A začaly pokusy – spíš skryté než zjevné – dostat justici pod kontrolu.“
Kterak se lobbuje u soudců?
„Samozřejmě, nikdo to nedělá tak, že by zatelefonoval, něco nabízel nebo vyhrožoval. Dělá se to nenápadně: Najednou si na vás vzpomenou bývalí spolužáci nebo vám přes různé známé známých přijdou různé prosby nebo vás někam pozvou, nic nechtějí, jen říkají, víte, dohlédněte na to, aby všechno běželo správně – akorát hned dodají, jak je podle nich to správně.“
Jak vybrat soudce?
„Mělo být by věcí a zájmem celé právnické komunity, i advokátů a notářů, aby soudcovský talár nosili ti nejlepší právníci. Aby i advokáti a notáři se nějak spolupodíleli na tom výběru…“
„Aby byl nejen zevnitř, ale i zvnějšku přijatelný, aby i veřejnost si mohla říct: aha, k soudu je kandidován tento člověk, můžeme mu věřit? Co o něm víme? A na základě téhle debaty se pak rozhodnu já jako předseda soudu, ministr spravedlnosti, prezident republiky, jestli ten nominační proces bude dokončen.“
