Definitivně regulace nájemného skončí k 31. prosinci 2012. V historii Česka budou poprvé srovnány podmínky nájemního bydlení. Výše nájemného bude sjednána na základě dohody majitelů bytů a nájemníků. Jednu z pomůcek při zjišťování obvyklého nájemného představují cenové mapy. Pilotní projekt představilo ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) na konci února. ČESKÁ POZICE připravila seriál rozhovorů se všemi významnými subjekty, které jsou na vytváření cenových map zainteresovány.
Systém cenových map spadá na MMR pod náměstka Miroslava Kalouse, který má na starosti územní a bytovou politiku.
ČESKÁ POZICE: Zákon o postupné deregulaci nájemného byl přijat v březnu 2006. Následující roky se ale nevyřešil jeden problém, totiž co se bude dít, až regulace skončí. Proč?
KALOUS: Na přelomu roku 2005 a 2006 přišla sociální demokracie s „geniálním“ nápadem: připravme zákon, který bude deregulační a až ten zákon skončí, nájemné bude odpovídat tržní úrovni. Všichni na toto skočili. To je ale strašná lež a podvod. Dnes sklízíme trpké ovoce tohoto rozhodnutí. Sociální demokracie zmrazila úroveň nájmů na výši, která neodpovídá nákladům na údržbu. Ještě horší ale je, že sociální demokracie lhala lidem, kteří bydlí v nájemních bytech. Ti dnes logicky oponují a nechtějí platit víc. Nechápou, proč jsou nějaké cenové mapy, z nichž vychází, že místo 30 korun za metr čtvereční mají platit 50, 60 nebo 70.
ČESKÁ POZICE: Vyřešila by se situace, kdyby byly cenové mapy připraveny dříve? Ministerstvo pro místní rozvoj je představilo až letos na konci února.
KALOUS: Debata o tom, jestli jsme měli mapy připravovat loni nebo až letos, je absolutně lichá. Dříve nebyl důvod. Ani teď není z čeho mapy dělat. Jediné, z čeho můžeme v tuto chvíli vycházet, jsou znalecké posudky. Cenové mapy – jako jeden z podkladů pro určování výše obvyklého nájemného – lidem řeknou, že v tom a tom městě, v tom a tom bytě, by nájemné mohlo být takové a takové.
ČESKÁ POZICE: Budete na jedno město připravovat více znaleckých posudků, aby se mapy zpřesnily?
Cenové mapy lidem řeknou, že v tom a tom městě, v tom a tom bytě, by nájemné mohlo být takové a takové
KALOUS: Jsem přesvědčen o tom, že dělat na jedno město třeba pět znaleckých posudků a pokoušet se mapovat stav podrobněji, není šťastným řešením. Dopustil bych se totiž další regulace. Navíc bych za peníze státu řešil problémy, které se týkají jenom určité skupiny lidí. Jak k tomu přijde člověk, který bydlí v domě, jenž regulaci nepodléhá, platí tržní nájemné, a také za jeho peníze by se pořizovaly znalecké posudky, na jejichž základě by se lidé v dříve regulovaných bytech domlouvali na výši nájemného? Ať posudky zaplatí majitelé bytů. Navíc není vůbec jisté, že soud to, co bude uvedeno v cenových mapách, bude brát při případných sporech mezi nájemníky a majiteli jako důkaz. Soud si může obstarat vlastní důkaz, a pravděpodobně tak učiní.
ČESKÁ POZICE: Říkáte, že cenovými mapami se soudy řídit nemusí. K čemu tedy jsou?
KALOUS: Jsem si jist, že za dva za tři roky budou cenové mapy vynikajícím nástrojem nejen pro plánování bytové politiky, ale i pro její aktuální směřování. A možná, že to bude nástroj i pro formování sociální politiky.
ČESKÁ POZICE: Část majitelů bytů říká, že data do cenových map poskytovat nemusí a ani tak nehodlají činit. Co na jejich postoj říkáte?
KALOUS: Podívejme, v jakém světě žijeme! Vytváříme mapu nájemného, aby majitelé a nájemníci měli představu o tom, jaké je obvyklé nájemné. Jedna skupina, pro kterou je tento nástroj určen, konstatuje, že data nebude poskytovat. To je těžká práce, ale přesto ji podstoupíme.
ČESKÁ POZICE: Jak budete nakládat s daty, která dostanete k dispozici?
KALOUS: Hlavní je verifikace každé smlouvy, kterou dostaneme. Tím eliminujeme riziko, že někdo napíše něco, co není pravda. Navíc zabráníme tomu, že zpracujeme informace k jednomu bytu dvakrát, a to od nájemníků i majitelů. Spolupracujeme se sdružením majitelů bytů, nájemníků i s velkými vlastníky bytového fondu. V současné době nám nezbývá nic jiného než využívat soudních znalců, protože informace zatím nejsou k dispozici. Tak, jak je budeme dostávat, budeme mapy doplňovat a aktualizovat. V horizontu tři čtvrtě roku vyhodnotíme, jak projekt funguje. Jde o pilotní projekt, jehož životnost je rok a půl. Na něj navážeme projektem trvalým.
ČESKÁ POZICE: Neuvažovali jste o zavedení povinnosti poskytovat informace o sjednané výši nájemného?
KALOUS: Uvažoval jsem o tom. Zatím je to pouze v teoretické rovině. Myslím si, že by byla škoda toto téma definitivně opustit.
ČESKÁ POZICE: A proč je to jen teorie?
KALOUS: Museli bychom pravděpodobně upravit formát daňového přiznání, asi bychom zavedli další přílohu. To není úplně triviální problém. V současné době by to nic neřešilo, protože data o smluvním nájemném nejsou. Ale uvidíme, jestli povinnost zavedeme. Souhlasím s tím, že to není špatná myšlenka.
ČESKÁ POZICE: Existuje podobný model cenových map někde v zahraničí?
KALOUS: Například v Německu. Tam je ale princip trochu jiný. Je nastaven tak, že na úrovni obce, buď na základě dohody majitelů a nájemníků, nebo rozhodnutím samosprávy, se určuje rozpětí nájemného. Přiznám se, že tuto variantu nepreferuji, protože si neumím představit, že by obce nebo zastupitelstva hlasovala o výši nájemného. Česko je malé, takže vytvářet modely, které budou systém dále drobit, není šťastné. Myslím, že tak, jak je systém nastaven, je v pořádku.
