Mír, radost a palačinky aneb Jak je na tom Rakousko doopravdy

Jedním z hlavních důvodů, proč tam dál vládne koalice lidovců a sociálních demokratů, je obecné přesvědčení o ekonomické stabilitě země.

V Rakousku velká koalice pod vedením kancléře, sociálního demokrata Wernera Faymanna (vpravo) a jeho lidoveckého kolegy, vicekancléře Michaela Spindeleggera, za posledních šest let nic podstatného nezměnila. Jak si povede v následujících čtyřech letech,  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V Rakousku velká koalice pod vedením kancléře, sociálního demokrata Wernera Faymanna (vpravo) a jeho lidoveckého kolegy, vicekancléře Michaela Spindeleggera, za posledních šest let nic podstatného nezměnila. Jak si povede v následujících čtyřech letech, | foto: © ReutersČeská pozice
V Rakousku velká koalice pod vedením kancléře, sociálního demokrata Wernera Faymanna (vpravo) a jeho lidoveckého kolegy, vicekancléře Michaela Spindeleggera, za posledních šest let nic podstatného nezměnila. Jak si povede v následujících čtyřech letech,

Je Rakousko novým Řeckem? Tuto chytlavou otázku nadhodil veřejnosti v listopadu redaktor německé mutace zpravodajského serveru The Huffington Post. V textu, který se zaobíral současnou ekonomickou situací našeho jihovýchodního souseda sice úvodní tvrzení vzápětí popřel, viset ve vzduchu ale už zůstalo. Co se v zemi, která tradičně platí za ekonomického premianta, vlastně děje? Má Rakousko skutečně vážné hospodářské potíže?

První rána přišla z Bruselu

Rakušané si koncem září ve volbách odhlasovali pokračování vlády velké koalice. Výsledek byl těsný, ale nakonec se dříve silné strany, lidovci a sociální demokraté (ÖVP a SPÖ) společnými silami přes hranici 50 procent přehouply. Jedním z hlavních důvodů, proč se u moci udržely, bylo obecné přesvědčení, že ekonomická situace země je stabilní a že exekutiva v minulých letech Rakousko bezpečně provedla rozbouřenými vodami ekonomické krize. Podle oficiálních vídeňských dat vykazovala země v minulých letech vůbec nejnižší nezaměstnanost v EU, nadprůměrný růst HDP a relativně nízký deficit veřejných výdajů. Zkrátka mír, radost a palačinky, jak se v německy mluvících zemích říká.

První rána přišla z Bruselu, od evropského statistického úřadu Eurostat, který zpochybnil ekonomické údaje Rakouska (jako jediného členského státu EU!) za minulý rok. Centrální vídeňská vláda totiž do celkového státního dluhu nezapočítala nesplacené pohledávky spolkové země Salcbursko. Pravda, byla v tom trochu nevinně. Salcburští zametali svůj finanční skandál pod koberec, jak se dalo. Ve finále ale jeho odhalení zvedlo státní deficit za loňský rok až o miliardu eur (odhady se různí), a tím nad „maastrichtská“ tři procenta HDP. Rakousko kvůli tomu aktuálně vypadlo z elitního klubu dobře hospodařících evropských ekonomik a jeho nová vláda bude zřejmě muset Bruselu předložit přehled o plánovaném hospodaření země a do příštího března i opravená statistická data za rok 2012. Salcburský skandál zvedl státní deficit za  rok 2012 až o miliardu eur, a tím nad „maastrichtská“ tři procenta HDP

Těsně po volbách se provalila i další nepříjemnost. V roce 2009 byla zavedena jistá forma střednědobého finančního plánování, v jehož rámci si Rakousko stanovilo na čtyři roky dopředu své cíle. Když letos došlo ke konečnému součtu, zjistilo se, že hospodářské výsledky země zůstaly daleko za očekáváním a v rozpočtu zeje díra o velikosti asi 24 miliard eur. Vznikla kvůli tomu, že se dopředu nepočítalo například se slabší konjunkturou, vyššími výplatami penzí či s náklady na sanaci bank.

Staronový kabinet se v rámci podzimních koaličních vyjednávání usnesl, že chybějící peníze ušetří do roku 2018. Za těchto podmínek ale jen těžko dodrží slib, že bude do tří let hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Podle opozice vláda o stavu rakouských veřejných financí občanům záměrně lhala. Z řad populistického Teamu Stronach dokonce zazněl požadavek na vypsání nových voleb se zdůvodněním, že se v těch zářijových voliči rozhodovali na základě nepravdivých údajů.

To se zřejmě nestane, stát ale bude muset výrazně šetřit. Už nyní se ví, že se odloží například plánovaná rekonstrukce budovy parlamentu a nebudou se navyšovat příspěvky pro rodiny. Podle kritiků současné vládní reprezentace to ale zdaleka nepostačí a bude nutné v zemi zavést mnohem rozsáhlejší reformy.

Nikdo přesně neví, jak vysoké jsou dluhy

Toho, že je ve státě cosi shnilého a že asi přicházejí nejistější a méně blahobytné časy, si je minimálně část občanů vědoma už nyní. A jejich pocit nepramení zdaleka jen z pověstné rakouské záliby v trýznivé sebekritice. Článkem, který v internetové verzi týdeníku Format posbíral nejvíce takzvaných „lajků“ (to se mi líbí)  za tento rok, byl říjnový ekonomický esej s názvem Špinavé tajemství Rakouska. Jeho autor, zástupce nezávislého think tanku Agenda Austria a bývalý dlouholetý vedoucí ekonomické sekce deníku Die Presse Franz Schellhorn v něm prohlásil, že rakouský hospodářský úspěch je jen výsledkem „zdařile manipulované reality“, že stát neodvedl splácet své dluhy ani v dobách konjunktury a že jeho konkurenceschopnost ve srovnání s jinými národními ekonomikami v posledních letech silně upadá.Je rakouský hospodářský úspěch jen výsledkem „zdařile manipulované reality“?

Schellhorn jde ale ve své kritice domácí hospodářské politiky ještě dál. Na dotaz ČESKÉ POZICE odpověděl, že si Rakousko v posledních letech cíleně kupuje svůj růst tím, že stát zvyšuje na dluh své výdaje a zároveň záměrně ve svůj prospěch upravuje statistiku nezaměstnanosti. „Na jednoho oficiálně nezaměstnaného připadá 1,15 skrytých nezaměstnaných,“ tvrdí Schellhorn. Společně se svými kolegy to prý vypočítal pomocí ekonometrického modelu.

„Rakousko pak už není zemí s nejnižší nezaměstnaností, ale zemí se čtvrtou nejnižší nezaměstnaností. Čestněji počítá Německo, Česko a Velká Británie. Mimořádně velký je tento problém v Rakousku u starších lidí – žádná země neočišťuje statistiku nezaměstnanosti tak ,šikovně‘ o předčasné odchody do důchodu jako Rakousko,“ sdělil Schellhorn ČESKÉ POZICI. Rakouští muži nastupují do důchodu v průměru ve věku 58,9 roku, ženy dokonce v 57,5.

Za významný problém považuje Schellhorn i fakt, že ve federálně uspořádané zemi často pravá ruka neví co dělá levá a jako „poškození reputace Rakouska jako celku“ vnímá i výše zmíněný salcburský případ. „Nikdo zde přesně neví, jak vysoké jsou dluhy zemí a obcí. Především proto ne, že není žádná zákonná povinnost hlásit závazky spolku,“ dodává s tím, že veřejný sektor také rád vyčleňuje své dluhy do soukromých firem, v nichž se lépe skrývají. Nad regionální správou by spolková vláda a administrativa  měly podle něj utužit svoji kontrolu, zároveň by se ale některých svých kompetencí měla vzdát.

„Stát se stylizuje do role zázračného léčitele, který umí vše nejlépe: vyučovat děti, starat se o nemocné a staré, regulovat trhy, změkčovat sociální dopady – lidé vědí, že je stát masivně přetížený. Mnozí občané ale po 40 letech nadměrného přerozdělování zaměňují stát s bankomatem. To se musí změnit,“ vypočítává Schellhorn. A dodává: „Rakousko potřebuje radikální kulturní obrat.“

Chce to silné a odvážné vedení

Slovy šéfky opozičních Zelených Evy Glawischnigové je nový koaliční program jen pouhou „sepsanou stagnací“Země podle něj zatím není „odepsaná“, má celou řadu velice úspěšných podniků, které společně se svými pracovníky starají také o to, že je na tom stále ještě relativně dobře. Kvůli „rostoucímu zatížení ze strany státu a excesivní regulaci“ se ale dostává pod „masivní tlak“. Vláda už má podle Schellhorna jen málo času na to, aby dala veřejné finance do pořádku sama. „Nebo budeme ještě pár let takhle pokračovat a počkáme si, až nám jiní řeknou, jak (rozpočet) sanovat,“ varoval počátkem prosince v deníku Kurier.

Zvyšování daní však Schellhorn odmítá. Velký prostor pro úspory vidí například v oblasti státních subvencí, kde se dá leccos odbourat, ale zejména v současném penzijním systému. Ten podle něj nemá lidem sloužit k tomu, aby si zachovali svůj životní standard, ale jen k nutnému zajištění před starobní chudobou. Rakušané by navíc prý měli do důchodu chodit výrazně později, aby státní kase odlehčili.

Na papíře a v hlavách liberálně smýšlejících ekonomů se tyto koncepty dobře vyjímají, cesta k jejich realizaci bude ale dlouhá a trnitá. Rakousko disponuje na rozdíl od jiných evropských zemí, které již nyní vězí v krizi až po uši, výhodou, že má ještě prostor svoji situaci relativně bezbolestně řešit. Chtělo by to ale silné a odvážné vedení státu. Těžko říct, zda se jej lze očekávat právě od vlády velké koalice, která v zemi vládne posledních šest let a na další čtyři si mandát letos prodloužila. V Rakousku zatím nic podstatného nezměnila a slovy předsedkyně opozičních Zelených Evy Glawischnigové je i její nový koaliční program jen pouhou „sepsanou stagnací“.

Počet příspěvků: 2, poslední 18.4.2014 10:49 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.