Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ministryně Hanáková, nová hvězda televizní zábavy

  10:25

Poradci nejspíš usoudili, že pro ministryni kultury Hanákovou bude zábavný pořad nejvhodnější mediální formát.

Alena Hanáková ve Všechnopárty (Česká televize, 1. června 2012). foto: Foto: ČESKÁ TELEVIZEČeská pozice

Začíná být jasné, že bezelstné televizní výkony vizovické učitelky a shodou okolností též ministryně kultury Aleny Hanákové hned tak někdo z vládních představitelů nepřekoná.  

Začalo to legendárním výkopem „nemám sebou podklady“ v televizních Událostech na téma církevních restitucí. Pár týdnů poté konverzovala paní Hanáková s Petrem Fischerem Před půlnocí o své víře ve „smysluplnost politiky“, která „může posouvat věci dopředu“. Kam je to „dopředu“ ovšem ani na třetí pokus definovat nedokázala. Místo toho ohromila moderátora citátem z Platóna a vzápětí přiznala, že „to nečte“, má ráda Svěráka, který tak nějak „pohladí po duši“.

V Interview na ČT24 na konci dubna už bylo zřejmé, že kdosi ministryni vštípil základní finty politického mlžení: bezobsažnou odpověď vždy hbitě uštrikovala z dotazu moderátora. Insitní reakce, jaksi nepatřičná veselost a hlavně očividná neschopnost pochopit otázku, proč má být nakládání s církevními restitucemi vyjmuto z běžných daňových povinností při prodeji majetku, dostala do kolen i moderátora s jinak kamennou tváří Františka Lutonského. Když paní Hanáková po desáté zopakovala „ano pane redaktore, stát se může cokoliv, ale já předpokládám, věřím a doufám“, na jeho tváři hrál už velmi pobavený úsměv.

Naposled tedy mediální poradci vyslali paní ministryni k Šípovi do Všechnopárty. Nejspíš usoudili, že pro její výroky bude zábavný pořad ten správný formát. Možná doufali, že věty typu: „Přinde mi to jako jedno z možných řešení.“ či dialekticky vyvážená odpověď: „Možná, že přinde, možná, že nepřinde.“ aspoň někoho pobaví. Záznam jejího vystoupení je k dispozici na stránkách České televize.

Paní Hanákové se podařilo trochu vykolejit i ostříleného Karla Šípa.

Poprvé, když mu sdělila, že „získala to nejkrásnější ministerstvo“. Zjevně znejistěný Šíp se připtal, co že je na něm tak krásného. „Chce se mi říct, třeba vy,“ opáčila, koketně kroutíc očima, paní ministryně.

Já že jsem hlavní krasavec ministerstva kultury, nelíčeně strnul Šíp. „Všichni umělci nebo ti, co kulturu dělají. Jsou to všichni úžasně emotivní, citliví lidi. Teď jste porostl, co?“ plácala se bodře do kolen chechtající Hanáková.

Pak už to vypadalo, že se moderátor skoro bojí nějakou otázku položit. Zkusil tu nejjednodušší, co z umění se paní ministryni líbí. Odpověď byla ohromující: „Mně teda říkali, že nemám říkat, že mám ráda kulturu jako celek. Protože je úplně vedle, když řeknu, že mám kulturu ráda. Že mám ráda různou hudbu. Mám velice ráda šansony. Z našich lidí třeba Hanu Hegerovou. Tu už miluju od dětství.“

V zábavném pořadu se asi nemá pokládat otázka, zda paní ministryně chce vyměnit šéfa Národního divadla. Však taky konsternovaný Šíp dostal odpověď blízkou kabaretní parodii, v níž se snoubila jazyková klišé doby před i polistopadové: „Já možná ani tak nepřemýšlím úplně nad tím, že by bylo nejdůležitější vyměnit ředitele Národního divadla, spíše přemýšlím nad tím, jaké kroky učinit k tomu, aby se celá situace uklidnila, aby byla přijatelná, aby vlastně i v tomto směru kulturní život v Praze a vůbec jako v republice, která to určitě sleduje, byl pohodový. Já si myslím, že si to zaslouží nejen Národní divadlo a Státní opera, ale my všichni v této chvíli.“

Svatá prostoto! Minule jsme psali o ministerstvu kultury, které mlčí. Dnes si říkáme, že je možná lepší, když mlčí. A při vědomí toho, že řeč je výrazem myšlení, se člověk skoro bojí pomyslet na to, že by, nedej bože, začala paní ministryně dokonce o něčem rozhodovat.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.