Lidovky.cz

Ministr školství Fiala: Budu první, kdo by hájil autonomii vysokých škol

  12:14

Rozhovor o reformě vysokého školství, přeměně vyšších odborných škol, změně financování regionálního školství i kariérním řádu učitelů.

Nedělám žádnou reformu proti akademické obci, říká ministr školství Petr Fiala. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Příval nápadů a kvapných hokus-pokusů z ministerstva školství, když mu šéfoval Josef Dobeš, vystřídal vnějškový klid. Někteří kritici říkají, že snad až příliš velký. Ministr Petr Fiala je v úřadu více než půl roku a je takříkajíc opakem svého předchůdce. Je věcný, seriózně akademický.

„Školství je oblast, která nesnese radikální, rychlé a nepromyšlené zásahy,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Fiala, jehož úřad připravuje to, co prý Česku chybí. Celkovou koncepci. „Chystáme Strategii 2020 – do konce příštího roku by měla být hotová –, což je pohled na celou soustavu, jak se má dále rozvíjet a co mají dělat její součásti,“ dodává někdejší rektor Masarykovy univerzity.

Když hovoří o zavádění kariérního řádu pro učitele od roku 2014 nebo o variantách přerodu vyšších odborných škol, je klidnější, než když padne otázka na negativní reakci Akademického senátu Univerzity Karlovy (AS UK) k jím předkládané novele vysokoškolského zákona. „Nedělám reformu proti akademické obci. Připravujeme reformu s akademickou obcí a ve prospěch vysokých škol,“ konstatuje ministr.

K vysokoškolské reformě

ČESKÁ POZICE: Univerzita Karlova označila harmonogram novely vysokoškolského zákona mimo jiné za „nepřípustný“.

FIALA: Pokud jsem někde čekal nesouhlas, pak právě u Akademického senátu Univerzity Karlovy (AS UK). Ten totiž dlouhodobě postupuje s velkou nedůvěrou k čemukoliv, co se ve vysokém školství mění. To, že AS UK vystoupil v této fázi, považuji za nedorozumění. My jsme udělali věc, která není úplně obvyklá. Diskutovali jsme s reprezentací vysokých škol nejprve témata, pak jsme začali připravovat podrobnější katalog změn, jež mají všichni k dispozici, který chceme znovu diskutovat, ale tak, aby při tom mohla mít reprezentace neustále vliv na to, co se odehrává. Přizvali jsme ji k psaní paragrafovaného znění. A to musí mít samozřejmě nějaký daný termín.

Kdybychom novelu nejprve napsali, potom diskutovali, pak ji zase třeba upravili, pak bychom také postupovali standardně. Děláme to ale jinak. Nyní nám senát UK vyčítá rychlost přípravy návrhu, ke kterému jsme reprezentaci vysokých škol přizvali, aby to měli celé v každém okamžiku pod kontrolou a dosáhli jsme lepších výsledků. Takže ozývat se právě proti tomu je, řekněme, zvláštní, ale budiž. Jinak mám od té mlčící i nemlčící většiny – včetně Rady vysokých škol – velmi pozitivní stanoviska, takže se snad společně, to zdůrazňuji, k cíli dostaneme.

ČESKÁ POZICE: Univerzita Karlova je velmi kritická. A vlivná.

Jediné politické zadání je vytvořit lepší podmínky pro vysoké školy a zlepšit kvalitu na vysokých školách. Tečka.

FIALA: Ano, ale musíme si jasně říci, jaká je situace: Nedělám žádnou reformu proti akademické obci. Připravujeme reformu s akademickou obcí a ve prospěch vysokých škol. Nemám žádné politické zadání v tomto směru. Jediné politické zadání je vytvořit lepší podmínky pro vysoké školy a zlepšit kvalitu na vysokých školách. Tečka.

Do katalogu témat jsme vložili také rozdělení kompetencí mezi orgány vysokých škol, protože se o tomto tématu mluvilo ve všech předchozích debatách a část reprezentace vysokých škol chce úpravu těchto kompetencí. Budu ale první, kdo by hájil autonomii vysokých škol. Dokument, který jsme předložili, je podklad k diskusi – není to nic definitivního.

ČESKÁ POZICE: Ve stanovisku AS UK se kromě kritiky rychlosti objevila i formulace, že jde o „troufalost“ navrátit tam taková témata. Rozzlobilo vás to?

FIALA: Myslím, že k akademické obci patří kritičnost i různé radikální názory, ale nepochybně všem institucím také sluší určitá zdrženlivost. Snažím se postupovat ve prospěch vysokých škol a myslím, že naprostá většina akademické obce v ČR to chápe. Mě samozřejmě ty silné formulace UK trošku mrzí. Ale dívám se na to tak, že v minulosti byla důvěra značně poškozena. Pro řadu lidí jsem teď  reprezentantem státu a nedůvěra k ministerstvu školství (MŠMT) je z minulosti velká, takže těm radikálním formulacím rozumím. Dalšího dialogu se neobávám a ani kolegové na Univerzitě Karlově se obávat nemusejí.

ČESKÁ POZICE: V březnu chcete dát paragrafované znění novely do vlády. Platí to tak? A dá se to vůbec stihnout?

FIALA: Paragrafované znění, v prvním návrhu, chceme mít připravené v lednu 2013. Připravovalo by se souběžně s diskusí nad jednotlivými tématy. Ale prosím, uvědomme si: vždyť my tady možná už deset let vedeme debatu o stejných tématech – stále dokola. Všechny pozice jsou známé, všechno víme, všechny analýzy máme k dispozici. Teď jde o to říci, kdo co chce, kdo co nechce, co potřebujeme, všechny slepé uličky jsme již prošli, a tak si proboha pojďme sednout a sepsat to. A pojďme udělat reformu s širší podporou, aby se vysoké školy mohly dále rozvíjet. Co potřebujeme, ví každý.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou v této věci vaše priority?

FIALA: Moje priority vycházejí z požadavků a potřeb vysokoškolského prostředí: musíme upravit akreditační proces, doplnit systém o hodnocení kvality, především uvnitř samotných škol, provést diferenciaci vysokých škol nejen formou finančních mechanismů, ale i profilací studijních oborů, vytvořit podmínky pro kontraktové financování a změnit způsob ustanovonání profesorů tak, jak je tomu ve všech systémech terciárního vzdělávání.

ČESKÁ POZICE: Březen 2013 je tvrdý „deadline“?

FIALA: Je tu sice určitý harmonogram, podle nějž by v březnu měla jít novela do vlády, ale jsem připraven domluvit se s panem premiérem, bude-li to nutné, a ještě to dále posunout. Důležitá je kvalita, nikoli rychlost. Na druhé straně, příprava musí mít nějaký jasně definovaný průběh; názorů na to, jak by to mělo být organizováno, má každý řadu. Ale program přípravy novely být musí, a je to odpovědnost ministerstva. O debatu stojíme.

Všechny kroky podrobujeme veřejné diskusi a upřímně – nevím, jak postupovat ještě lépe a průhledněji. Jsem rád, že to obě reprezentace vysokých škol přijaly, pracují s námi, hledají dobré řešení věcných problémů. Vysokoškolské prostředí nejen dobře znám, jsem jeho součástí, takže nejsem ani přehnaný optimista. Myslím si ale, že tentokrát můžeme změny, které tolik lidí uvnitř i vně vysokých škol považuje za potřebné, konečně provést.

O VOŠkách a regionálním školství

ČESKÁ POZICE: Trochu ve stínu reformy vysokých škol je i budoucnost vyšších odborných škol (VOŠ). Co je čeká?

Pracujeme velmi intenzivně na něčem, co českému vzdělávacímu systému hodně chybí, a to je celková koncepce.

FIALA: Začnu obecněji. Pracujeme velmi intenzivně na něčem, co českému vzdělávacímu systému hodně chybí, a to je celková koncepce. Chystáme Strategii 2020 – do konce příštího roku by měla být hotová –, což je pohled na celou soustavu, jak se má dále rozvíjet a co mají dělat její součásti. Mluvím o tom proto, že právě VOŠ jsou příkladem rozvoje systému bez celkové koncepce. Protože dnes jsou „VOŠky“ z mnoha hledisek součástí regionálního školství – když se díváme, jak jsou financovány a řízeny –, ale samozřejmě měly být součástí systému terciárního vzdělávání. A nejsou.

ČESKÁ POZICE: Co dál? Co s nimi tedy bude?

FIALA: Jejich transformace, což se mi jeví jako stále jasnější, nemůže být prováděna nějak celkově, ale po částech – podle jednotlivých typů škol. Takže to asi dopadne tak, že část VOŠek bude spolupracovat s VŠ v bakalářských stupních, část se stane součástí VŠ, část bude mít specifické úkoly a část zanikne.

Pokud jde o ty zdravotnické, tam je problém časově náročnější, neboť ministerstvo zdravotnictví chtělo u řady zdravotnických oborů vzdělání na VOŠ velmi rychle zrušit a převést na vysoké školy. V principu to je rozumná cesta. Jenom je třeba rozlišovat, že u některých zdravotnických oborů mají VOŠ nadále význam, absolventi se dobře uplatňují, a u některých oborů – jako je třeba všeobecná zdravotní sestra – je třeba změnu směrem k VŠ určitě provést, jen s určitým rozumným přechodným obdobím. Musíme věc řešit citlivě, vůči zúčastněným lidem i pracovníkům v praxi, neboť tu máme segment, který je v nejistotě a musíme mu dát řádné místo ve vzdělávací soustavě.

ČESKÁ POZICE: Jaké změny připravujete ve financování regionálního školství?

FIALA: Stále zřetelněji pozorujeme jednu věc, která je podle mne nepřijatelná – a to, že na žáka téhož oboru, stejného věku a ve stejném ročníku jsou na dvou místech České republiky jiné finanční prostředky. Přece nechceme, aby měl žák v Pardubicích jiné podmínky než v Karlových Varech. Nejen, že to nechceme, ale ani si to ČR nemůže dovolit, protože by tento model financování, v němž prostředky významně přerozdělují kraje, vedl k tomu, že bychom měli v regionech i rozdílnou kvalitu vzdělávání.

Připravujeme proto změnu financování, která by stála na celostátně platném normativu na žáka. Připravované změny musejí zahrnovat další mechanismy, jako je ochrana škol v malých obcích – zvláštní zřetel musí být věnován prvnímu stupni základního vzdělání. Častokrát jsem to již říkal, že škola má v obci i další sociálně-kulturní funkce.

Připravujeme změnu financování, jež by stála na celostátně platném normativu na žáka.

ČESKÁ POZICE: Kdy bude změna zavedena?

FIALA: Připravujeme ji tak, aby mohla být uvedena v život k 1. lednu 2014.

ČESKÁ POZICE: Teď se vás zeptám spíše jako profesora politologie. Co říkáte tomu, že se ke školství dostávají v krajích komunisté jako radní?

FIALA: Respektuji výsledky voleb a vytváření koalic. Nicméně bych byl rád, kdyby ti, kteří koalice sestavují, k tomu přistupovali s větší citlivostí, a lépe zvažovali, které resorty by opravdu měli mít zástupci KSČM, z nichž mnozí se ne úplně distancují od své minulosti...

ČESKÁ POZICE: Anebo byli třeba přímo politruky.

FIALA: Jako ministr školství jsem a musím být profesionál, takže budu nepochybně jednat s každým, kdo k tomu má institucionální legitimitu, ale myslím, že při větší citlivosti k obsazování pozic v rámci krajských koalic by se dosáhlo lepších výsledků. Vůbec mě netěší, že tato situace vede k takovému – pro mne pochopitelnému – zneklidnění části občanů.

Jak přilákat a omladit učitelstvo

ČESKÁ POZICE: Proč by měli jít mladí lidé zrovna na pedagogické fakulty? Co jim stát zajistí a nabídne? Co jim přinese kariérní řád dělící učitele na několik stupňů?

FIALA: Povolání učitele je určitě i posláním. Učiteli mají být lidé, kteří mají rádi děti a chtějí je někam vést a vzdělávat. Proto nepomůže žádná přesvědčovací kampaň státu, ale určitá konkrétní opatření. Víme, co učitele demotivuje – přebyrokratizovaný systém, stálé změny bez koncepce, chybějící perspetivy. Mladý člověk, který absolvuje pedagogickou fakultu, přijde na školu, je rázem určitelem se vším všudy a po 30 letech odejde – má o pár tisíc na výplatě více – a je pořád učitelem stejné kategorie. Co je na tom motivujícího? To je také velmi neobvyklé.

Většina vzdělávácích systémů zná nějaké stupně učitelské dráhy; po nějaké době je třeba udělat jakési ověření, jak se učitel v praxi osvědčil. A potom je třeba mít řadu motivačních nástrojů, které učitelům ukážou, že když budou dále pracovat a vzdělávat se, že se jim to vyplatí. Jsou též učitelé, kteří umí vést jiné, ti mohou být metodiky, což se musí zohlednit v kariérních stupních.

ČESKÁ POZICE: A skutečně se to projeví?

FIALA: Projeví. Kariérní řád, který připravujeme – a nevznikne tak, že si pár lidí na ministerstvu „něco“ vymyslí, ale vzniká po široké diskusi a se zapojením odborníků a také lidí z praxe – by měl být dokončen v roce 2014. Měl by být založen na motivačních prvcích. Nedovedu si představit, že bychom situaci ve školství dále zlepšovali, aniž bychom pracovali s učiteli. Když se podíváme na mezinárodní srovnání, která sledují výhody vzdělávacích systémů, dozvídáme se, že učitelům věnujeme malou pozornost.

Pokud jde o věk našeho pedagogického sboru, jsme v členských zemích EU na čtvrtém místě od konce!

Vidíme to i na tom, kolik lidí má studium na pedagogických fakultách jako svou druhou, třetí volbu, a že ani ti nejlepší absolventi často nejdou učit. Významně stárne učitelský sbor. Pokud jde o věk našeho pedagogického sboru, jsme podle materiálů Evropské komise v členských zemích EU na čtvrtém místě od konce! To nás musí zneklidňovat. Také to, že máme v regionálním školství 85 procent žen, není z genderového hlediska úplně ideální. Musíme i zde otočit tendenci a znovu učinit učitelské povolání atraktivním pro mladé lidi.

ČESKÁ POZICE: Co ještě lze udělat pro zlepšení jmenovaného? Jak to řešit? Přidat peníze?

FIALA: Peníze jsou důležité, ale – i když to někdo nerad slyší – nejsou nejdůležitější. Příklady z mnoha zemí ukazují, že aby bylo učitelství atraktivní, nemusejí mít učitelé nadprůměrné platy, jakkoli by si je mnozí zasloužili. Vedle kariérního systému musíme pro učitele vytvářet lepší podmínky, mít dobře vybavené školy, přehledný systém požadavků, které se pořád nemění, jasnou koncepci školství, ale také srozumitelné zadání. Jako příklad metodické pomoci bych uvedl v září vydané standardy pro češtinu, angličtinu a matematiku nebo na příští rok připravovaný modelový školní vzdělávací program.

ČESKÁ POZICE: Nechystá ministerstvo nějakou podporu přípravy a výuky přímo ředitelů, jako je to někde ve světě, tuším že v Singapuru?

FIALA: Chystám několik věcí, které by měly zlepšit postavení ředitelů. Musíme si uvědomit, že byla přijata poslanecká novela, kdy ředitel prochází po šesti letech výběrovým řízením. Pokud chceme zlepšit výběr vedoucích pracovníků ve školství, měli bychom jim také dát odpovídající odpovědnost a pravomoci. To teď ředitelé nemají. Peníze pro svou školu dostává ředitel „obarvené“ – peníze na pedagogy, na nepedagogy, na ostatní investiční náklady... A ředitel nemá možnost strategicky s těmito prostředky nakládat.

Chceme situaci změnit a rozvázat financování, aby se mohl ředitel podle potřeby školy rozhodnout, jestli dá kupříkladu pedagogům větší odměny, nebo lépe vybaví počítačovou učebnu. A byla to jeho odpovědnost.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.