Ministr kultury Jiří Besser odeslal premérovi rezignační dopis. Podle informací českých celostátních deníků by se měla jeho nástupkyní stát poslankyně Alena Hanáková (TOP 09/Starostové a nezávislí). Besser prý rezignoval proto, že postrádá podporu svých kolegů ze sdružení Starostové a nezávislí. Stěžuje si, že nedostal prostor se hájit. V minulých dnech vyšlo najevo, že porušil zákon - ve svém majetkovém přiznání zamlčel spoluvlastnictví bytu na Floridě. Přikládáme ministerský nekrolog.
Česká kultura má smůlu. Naděje na její obrodu se opět vzdaluje do mlhavé dáli. V brzké době totiž ztratí svého manažera číslo jedna Jiřího Bessera. Současně však až zaráží, že člověk, který chtěl kontrolovat všechny výdaje 30 příspěvkových organizací ministerstva kultury vyšší než jedna (!) koruna česká, opomene přiznat účast ve firmě, která vlastní nemovitost za 4,4 milionu korun na Floridě a do níž jezdí s manželkou na dovolenou. Je snad pan Besser detailista jen na státní majetek a ohledně toho svého – a trestněprávního profilu svých přátel – je poněkud velkorysejší?
Možná je důvodem celé aféry, jež nečekaně ukončila jeho éru na ministerstvu kultury, spiknutí kvůli církevním restitucím, jak tvrdí jeho manželka. (Protože kvůli drobotině, jako je byt na Floridě, by se přece nerozjela taková mediální masáž, domnívá se Blanka Besserová, toho času policejní ombudsmanka!) Možná. Jaký tedy byl pan Besser ministr? Nebo lépe řečeno ministr kultury?
Jak řídit kulturu s nadhledem a odstupem
O stomatologovi, komunálním politikovi i bývalém komunistovi Besserovi se sice po loňských volbách do Poslanecké sněmovny spekulovalo jako o možném ministru zemědělství či místního rozvoje, nakonec se však překvapivě ocitl (za TOP 09 a STAN) v Nostickém paláci na Malé Straně, tedy na ministerstvu kultury. Přijal to, coby bývalý hokejista, sportovně.
„Já si nemyslím, že ministr musí být zrovna rolník nebo herec podle toho, ve kterém působí resortu. Je především potřeba, aby to byl člověk s určitými manažerskými schopnostmi, ty jsem doufám za 16 let na berounské radnici získal, a člověk, který bude resort řídit s nadhledem, odstupem, ale přitom se bude života aktivně účastnit, a to myslím, že dělám,“ řekl Besser, tehdy již žhavý kandidát na funkci, loni 1. července Českému rozhlasu.
Najít či uspořit zdroje, vybrat nové, vhodné lidi, redukovat, zkonsolidovat, optimalizovat. To bylo Besserovým manažerským krédem.
A ještě jeden výrok, který by se dal tesat: „Některým umělcům bude možná trochu vadit, že navrhovaný ministr není z jejich oboru. Budu-li zvolen, budu muset svou prací dokázat, že ministr kultury nemusí být nutně umělec. Rozhodně to ale musí být někdo, kdo má manažerské schopnosti, o toto téma se zajímá a umí pro ty, kteří kulturu přímo dělají, vytvořit optimální podmínky,“ sdělil Besser o dva dny později Berounskému deníku.
Nový ministr se ihned pustil do díla – ponořil svůj pohled manažera do říše kultury. Angažoval mediálního profesionála Stanislava Brunclíka, který byl právě odejit z televite Nova, a jal se řešit problémy. Česká filharmonie, Národní galerie, Národní knihovna, Národní technické muzeum, Státní fond kultury a další a další, jen v prvních měsících. A připomeňme, že prioritou pro něho od začátku bylo dohodnout majetkové vyrovnání s církvemi! Personální změny, výběrová řízení, hloubkové kontroly a především peníze, peníze a zase peníze. Najít či uspořit zdroje, vybrat nové, vhodné lidi, redukovat, zkonsolidovat, optimalizovat. To bylo Besserovým manažerským krédem. Jinak řečeno, udělat v kultuře pořádek. Ale umění, kultura, natož umělci, to ministra nezajímalo ani náhodou.
Řada ministrových rozhodnutí za necelý 1,5 roku ve funkci vzbudila pozornost, jiná méně (i když by měla), některé vyvolaly emoce až hysterické. Nezapomínejme, že se někdy bytostně týkaly přímo umělců, což jsou – jak známo – duše citlivé. Ale někde je pan Besser tepán trochu nespravedlivě. Pojďme se na ty nejzajímavější ve stručnosti podívat.
Slučování Státní opery a Národního divadla
Začalo to prosincovou rezignací ředitele Státní opery (SOP) Olivera Dohnányiho, který údajně odešel na nátlak ministerstva kultury. Začátkem března Besser odvolal pověřeného ředitele SOP Dolanského a vedením pověřil ředitele Národního divadla (ND) Ondřeje Černého. Stalo se tak v souvislosti s chystaným spojením operního domu s ND, se kterým Dolanský nesouhlasil. S koncem samostatnosti SOP nesouhlasí část odborné veřejnosti a proti plánu protestovali i zaměstnanci, Besser nicméně spojení oficiálně oznámil začátkem června. Obě instituce mají být sloučeny od začátku roku 2012.
Jde o typický příklad Besserova manažerského uvažování, v němž jde kvalita produkce stranou, nebo je až v bůhví kolikátém plánu. Že by se nyní trochu s tím slučováním posečkalo a vše znovu rozebralo a projednalo, vášně by vychladly a odborné a odpovědné kruhy by se dobraly nějakého kompromisu? Protože v jednom má Besser určitě pravdu, i když jeho vstup do problematiky operní branže připomíná pokus rockové kapely o citlivou interpretaci Chopina: SOP i ND nějaké dlouhodobě koncepční řešení určitě potřebují.
Jmenování šéfa Národní galerie
V květnu Besser jmenoval nového šéfa Národní galerie, ekonoma Vladimíra Rösela, jehož ministrovi doporučila odborná komise. Části odborníků však vadí, že Rösel nemá kunsthistorické vzdělání ani dostatek zkušeností v umělecké oblasti. Mezi výrazné Röselovy kritiky patří například jeho předchůdce ve funkci Milan Knížák. Ministr se ve vysvětlení, proč jmenoval Rösela, přísně drží vlastních pravidel řízení „kultury“: „Moje rozhodnutí je motivováno snahou vybrat z uchazečů nejlepšího manažera. (...) I s ohledem na celkovou situaci v Národní galerii jsem přesvědčen, že lepší bude ekonom-manažer než historik umění.“ A opět – umění, sbírky, výstavy, zápůjčky, o tom se primárně řeč nevedla.
Demolice domu na Václavském náměstí
Zprávy o demolici budovy na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v centru Prahy vyvolaly v září emotivní a v drtivé většině odmítavé reakce, k nimž se připojil například i bývalý prezident Václav Havel. V tomto případě je v tom však ministr Besser nevinně. O žádné demolici nerozhodl a ani nemůže. Konečné slovo totiž náleží stavebnímu úřadu Prahy 1.
Gotické sklepy ve Spálené
Besser zrušil památkovou ochranu zachovalých gotických sklepů přímo vedle páteřní linie středověkého historického Starého a Nového Města. Na sklepy narazil investor Sebastian Pawlowski a jeho developerská firma COPA, která u stanice metra Národní třída přiléhající ke Spálené ulici hodlá postavit své Copa Centrum. Ministerstvo prohlásilo sklepy památkou, Besser však věc vrátil svým úředníkům k novému projednání. Definitivní rozhodnutí se očekává až za mnoho měsíců. Sklepy jsou nyní obnažené a podle některých archeologů nedostatečně chráněné.
Je třeba mít pokoru k dědictví předků i k památkám víc než tisícileté historie. Nemáme jich tolik, abychom jimi mohli mrhat, napsala v této souvislosti ČESKÁ POZICE na konci července. Taková pokora Besserovi nejspíš chybí.
Odvolání ředitele Národního filmového archivu
V posledních týdnech vzbudilo pozornost odvolání dlouholetého ředitele Národního filmového archivu (NFA) Vladimíra Opěly. Podle médií ho Besser začátkem listopadu odvolal kvůli Opělovu nesouhlasu s nestandardním postupem při výběru dodavatele pro stavbu nového depozitáře. Besser ale řekl, že důvodem odvolání bylo to, že filmový archiv vyplácel při přípravách stavby neoprávněně miliony korun.
Majetkové vyrovnání s církvemi
Ministerstvo kultury pod Besserovým vedením pokročilo při přípravách majetkového vyrovnání státu s církvemi, v tomto případě se pozitivně projevil ministrův manažerský „tah na branku“. Dohoda, kterou bylo letos vyjednávání uzavřeno po letech diskusí a již koncem září schválila vláda, počítá s tím, že stát během 30 let církvím zaplatí celkem 59 miliard korun, asi 56 procent majetku by jim měl vrátit v naturálních restitucích. Vyrovnání by mohlo začít od roku 2013. Objevily se však obavy, že zákon překročí dosavadní restituční hranici 25. února 1948. Podle Besserova vyjádření jsou ale takové obavy neopodstatněné.
Ministerská buzerace
Ministr vydal 30. května příkaz, který „upravuje závazný postup při zadávání veřejných zakázek Ministerstvem kultury ČR a přímo řízenými organizacemi“. Jak odbory ministerstva, tak například všech 30 příspěvkových organizací, jichž je resort zřizovatelem, musejí dle něho veškeré nákupy od jedné koruny konzultovat s ministerským odborem vnitřní správy a investic. Zjednodušeně řečeno, Besser měl díky tomuto příkazu pod palcem veškeré finanční toky, které nějak souvisely s ministerstvem kultury. Není to až přehnané puntičkářství a starost o chod úřadu?
Jiří Besser se snažil udělat v kultuře pořádek. Možná by se mu to časem i povedlo. Otázkou zůstává, co by z té kultury nakonec zbylo. A měl-li by vůbec ještě někdo chuť využít Besserem vytvořené „optimální podmínky“ k umělecké tvorbě. Ministr na druhou stranu určitě dokázal, že resortu kultury nemusí šéfovat umělec. Ale neměl by to být ani manažer, kterému je jedno, jestli řídí drůbežárnu, realitní kancelář nebo operní dům.
