Lidovky.cz

Ministerstvo obrany hledá letecké přepravce pro zahraniční mise

  17:02
Česká armáda nemá vlastní kapacity pro strategickou leteckou přepravu armádní techniky a nadrozměrných nákladů pro zahraniční mise. Dosavadní systém se hroutí. Ruská letecká přepravní společnost Volga-Dněpr přestane pronajímat členským státům NATO své obří letouny Antonov An-124.

Hercules EC-130H Compass Call. foto: US Air Force

Desítka států NATO včetně Česka si kvůli nedostatku transportních kapacit řadu let pronajímala velké transportní letouny v rámci programu SALIS od ukrajinské společnosti Avialinii Antonova a od ruské firmy Volga-Dněpr, které úzce spolupracovaly. Do letounů C-295 CASA, které české letectvo nedávno získalo, vojáci naloží několik palet a třeba terénní automobil. Obrněnec, transportér nebo rozměrnější břemena se však do nich nevejdou.

„Armáda nemá vlastní kapacity pro strategickou přepravu nadrozměrných nákladů. Hlavním důvodem účasti v programu SALIS je především garantované smluvní zajištění přístupu ke strategickým leteckým kapacitám za přesně daných podmínek, včetně ekonomických. Z tohoto důvodu je program výhodný,“ uvedl Petr Sýkora z tiskového oddělení ministerstva obrany.

Osvědčený systém se ale začal hroutit. Nejprve ukrajinská společnost v roce 2016 ukončila s ruskou firmou spolupráci kvůli ruské anexi Krymu a akcím na východě země, protože Ukrajina nemůže takto Rusku technicky pomáhat a spolupracovat s ním. „Tímto způsobem bychom vlastně schvalovali (ruskou) agresi,“ prohlásil tehdy ukrajinský ministr zahraničí Pavlo Klimkin.

Reakce na sankce

Deset států NATO (Belgie, Česká republika, Francie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko) proto pro roky 2017 a 2018 uzavřelo dva kontrakty na pronájem letových hodin velkokapacitních strojů s ukrajinskou i ruskou společností zvlášť, jež skončí 31. prosince 2018. Ruská firma ale nedávno oznámila, že od nového roku už nebude státům NATO vojenský náklad přepravovat. Podle ruského deníku Kommersant jde prý o reakci na sankce západních zemí vůči Rusku.

Francie nebo Německo patří k nejvýznamnějším uživatelům flotily těžkých nákladních ruských letounů. Rozhodnutí ruské společnosti pravděpodobně zkomplikuje a také prodraží přepravu pro vojenské operace v zahraničí. Například v roce 2013 v průběhu francouzské operace Serval proti povstání Tuaregů a radikálních islamistů v Mali použila francouzská armáda v lednu a únoru k přepravě vojenské techniky a materiálů 115krát stroj An-124 Ruslan. Sedmkrát do Afriky letěl s nákladem stroj An-225 Mrija.

Ruská firma Volga-Dněpr nedávno oznámila, že od nového roku už nebude státům NATO vojenský náklad přepravovat. Podle ruského deníku Kommersant jde prý o reakci na sankce západních zemí vůči Rusku.

Dalších 110 letů pak pro Francouze zajišťovaly v tomto období především britské a kanadské transportní letouny C-17. Loni měli spojenci nasmlouvaných celkem 1600 letových hodin – 973 od ruské a 627 od ukrajinské společnosti. Nejvíce stroje používala německá armáda – zhruba tisíc hodin.

Francie sice má flotilu vlastních transportních letounů včetně 14 nových airbusů A400M, uvezou však podstatně nižší náklad – nový moderní Airbus 37 tun, starší Antonov až 120 tun.

Zpráva pro francouzský parlament dokonce konstatuje, že náhrada jednoho stroje An-124 bude vyžadovat až pět letounů A400M, čímž se náklady ztrojnásobí. Paříž proto dosud používala i služeb společnosti International Chartering Systems, která má letouny An-124 ruského ministerstva obrany.

Zaostávání

Již od počátku devadesátých let 20. století – s prvními expedičními misemi na Balkáně – se ukazovalo, že Evropa ve strategické přepravě zaostává, respektive příliš se spoléhá na zámořskou sílu USA. Od té chvíle začalo prakticky zcela platit: žádné přepravní letouny = žádné zahraniční mise.

Již od počátku devadesátých let 20. století – s prvními expedičními misemi na Balkáně – se ukazovalo, že Evropa ve strategické přepravě zaostává, respektive příliš se spoléhá na zámořskou sílu USA. Od té chvíle začalo prakticky zcela platit: žádné přepravní letouny = žádné zahraniční mise.

Česká armáda dosud velkokapacitní stroje ruské i ukrajinské společnosti použila například pro přepravu obrněnců. Společnost Volga-Dněpr při více než 60 letech přepravila českým vojákům více než 4200 tun materiálu, především do Iráku, Afghánistánu nebo do afrického Mali či pro přepravu materiálu při misích českých stíhačů s gripeny na Islandu.

„Ruská firma oznámila, že v programu končí, a potvrdila, že závazky do konce letošního roku splní. Rozhodnutí ruské firmy v současné době automaticky neznamená, že program jako takový končí,“ konstatoval Sýkora s tím, že novou situací se členské státy programu budou zabývat v nejbližší době na jednání řídící skupiny, kde má každý stát zastoupení. A dodal: „Důležitým faktorem pro další možné pokračování programu bude přístup ukrajinské strany.“

Zatímco ukrajinská společnost si za pronájem velkokapacitních letounů účtovala za letovou hodinu až 37 tisíc eur (45 tisíc amerických dolarů, 942 tisíc korun), ruská firma Volga-Dněpr chtěla 23 300 eur (28 400 dolarů, 593 tisíc korun).

Náhrada aliančními spojenci

Podle ministerstva obrany ale není česká armáda na programu naprosto závislá. V případě jeho výrazného omezení nebo ukončení mohou výpadek nahradit alianční spojenci, a to buď v rámci aliančního programu SAC (Strategic Airlift Capability), v němž státy NATO společně provozují z maďarské základny Pápa tři letouny C-17 Globemaster, nebo využitím rostoucí kapacity nových transportních strojů Airbus A400M, které si pořizuje několik evropských spojenců.

Podle ministerstva obrany není česká armáda na programu naprosto závislá. V případě jeho výrazného omezení nebo ukončení mohou výpadek nahradit alianční spojenci.

„Případně cestou bilaterální spolupráce a využití kapacit USA, nebo vlastní komerční smlouvy na strategickou dopravu,“ uvedl Sýkora. Američané pro strategickou přepravu disponují velkou flotilou letounů C-17 Globemaster a ještě větších strojů C-5 Galaxy. Tím však ani zdaleka nejsou vyčerpány všechny možnosti.

Znovu se totiž otvírá možnost, že by české letectvo získalo k taktickým strojům CASA další, o něco větší transportní stroje. Tři největší „plnokrevné“ strategické stroje C-5, C-17 a An-124 jsou však cenově i využitím nad české možnosti. „Pro velikost naší armády je zbytečné takové letouny vlastnit,“ konstatoval letecký odborník Jan Čadil.

Minimálně od roku 2008

Kapacity takových strojů pro občasné využití by však podle něho měla mít česká armáda nasmlouvané, ať v rámci aliančního programu, prostřednictvím dosavadního projektu SALIS nebo v rámci bilaterálních dohod například s USA, Británií či Kanadou, které tyto letouny mají.

O pořízení dvou transportních letounů střední velikosti se hovoří minimálně od roku 2008, kdy obrana chtěla ke strojům CASA získat alespoň dva starší „olétané“ americké Herculesy

Kategorií, po které by se mělo ministerstvo obrany poohlédnout, jsou stroje typu C-130 Hercules nebo nový letoun KC-390 od brazilského Embraeru, na jehož výrobě se také podílí český letecký výrobce Aero Vodochody. Praha už sice podepsala předběžnou smlouvu o koupi dvou těchto strojů, ale akvizice zatím nebyla potvrzena. Přitom o pořízení dvou transportních letounů střední velikosti se hovoří minimálně od roku 2008, kdy obrana chtěla ke strojům CASA získat alespoň dva starší „olétané“ americké Herculesy.

S rozšířením přepravních kapacit o dva letouny počítá také platná Koncepce výstavby české armády do roku 2025. Podle ní by mělo jít o náhradu za dosluhující letadla Jak-40 z dopravní letky a nové stroje by měly rozšířit kapacity „ve prospěch pozemních sil“. „Z dlouhodobého hlediska by letadlo takové kategorie české vzdušné síly určitě potřebovaly a uživily,“ dodal Čadil.

Armáda a letečtí přepravci.

Třetí tendr

Přístup ke strategické letecké přepravě je pro Česko veledůležitý i z hlediska závazků k ostatním spojencům. Především kvůli přepravě jednotek, které Česko vyčleňuje pro Síly rychlé reakce NATO a Evropské unie.

Ministerstvo obrany připravuje znovu, už potřetí, tendr na projekt Strategické kombinované přepravy sdružující kromě letecké i námořní, železniční a silniční transport. Chce vybrat nejméně tři přepravce, kteří až do roku 2020 budou v případě potřeby schopní zajistit strategickou přepravu českých jednotek, vojenské techniky, zásobování či stažení sil na vzdálenost až 15 tisíc kilometrů.

Ministerstvo obrany připravuje znovu, už potřetí, tendr na projekt Strategické kombinované přepravy sdružující kromě letecké i námořní, železniční a silniční transport. Chce vybrat nejméně tři přepravce, kteří až do roku 2020 budou v případě potřeby schopní zajistit strategickou přepravu českých jednotek, vojenské techniky, zásobování či stažení sil na vzdálenost až 15 tisíc kilometrů.

Za tři roky zajištění takových služeb nabízí celkově maximálně tři miliardy korun. Soutěž ale od roku 2012 vyhlásila obrana už dvakrát marně. Nejprve se nepřihlásil nikdo, pak minimum uchazečů. Důvodem bylo, že smluvním přepravcům nemohlo ministerstvo obrany garantovat výdělek, pokud by je třeba celou dobu vůbec nepotřebovalo. Teď chce soutěž zatraktivnit – hodlá vítězům tendru garantovat minimálně 20 milionů korun ročně jako motivaci či „paušál za připravenost“.

Jen pro zajímavost, přibližná cena jedné letové hodiny mamutího amerického C-5 Galaxy byla v roce 2016 zhruba 100 tisíc dolarů (více než dvě miliony korun), C-17 Globemaster přibližně 70 tisíc dolarů (1,4 milionu korun) a stroje C-130J SuperHercules asi 16 tisíc dolarů (330 tisíc korun).

Mise musíme zásobovat

Strategická letecká přeprava nebo alespoň přístup k ní je podle leteckého experta Jana Čadila, šéfredaktora Letectví+kosmonautika, klíčovým faktorem pro účast ve spojeneckých operacích v zahraničí.

ČESKÁ POZICE: Nakolik je pro armádu země velikosti České republiky strategická letecká přeprava důležitá?

ČADIL: Především kvůli nasazení českých vojáků v zahraničních operacích, ať už jde o Afghánistán, Irák nebo Mali. Je třeba mít kvalitní zásobování. Strategickou přepravu však armáda použila i pro zajištění mise českých letců na Islandu, kam bylo třeba na poměrně velkou vzdálenost přepravit mnoho vybavení pro provoz nadzvukových gripenů.

ČESKÁ POZICE: Jaká by byla ideální varianta? V minulosti se hovořilo o nákupu například starších amerických C-130 Hercules, do nichž by se obrněnec Pandur s demontovanou věží vešel.

ČADIL: Kromě již používaných transportních C-295 by bylo vhodné současné kapacity doplnit aspoň o dva větší stroje. Vše se ale musí důkladně zvážit a propočítat vzhledem k velikosti naší armády, kontingentů či budoucího rozvoje.

V tuto chvíli by však pro nás byly výhodnější vlastní letouny i kategorie C-130 Hercules nebo stroje KC-390 od brazilského Embraeru a účastnit se některého aliančního programu pro využití velkých strojů, jako jsou An-124 Ruslan nebo C-17 Globemaster III.

ČESKÁ POZICE: Nebylo by řešením třeba připojení k programu nového stroje Airbus A400M Atlas, které si pořizuje řada evropských spojenců?

ČADIL: Airbus A400 není špatné letadlo, ale pro přepravu některého vybavení malé. Ruslan nebo Globemaster mají mnohem větší možnosti. Mezi kapacitně zhruba stejné stroje, jako je Airbus, patří ještě Iljušin Il-76 nebo japonský stroj Kawasaki C-2.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.