Nevadí, že od konce druhé světové války uplynulo více než 70 let. „Chystáme se na historický protiútok,“ zavelel nedávno ke šturmu na Berlín šéf polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński. Polská vláda podle něho bude chtít po německých sousedech rozsáhlé finanční reparace za zničení Varšavy.
Aby bratr zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského nezůstal ve své snaze osamocen, potřebuje najít zahraniční spojence. Z visegrádské skupiny, která má v rámci Evropské unie řadu podobných strategických zájmů, se nabízí Česko. Zdejší politici ale plán svých sousedů na otvírání dávno srostlých válečných jizev odmítají.
Česko-německá deklarace
LN kvůli citlivému tématu oslovily nejvyššího politického představitele – prezidenta Miloše Zemana. „To je hypotetická otázka. Samozřejmě bych se seznámil s argumenty polské strany. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že tato záležitost není v česko-německých vztazích tématem. Zvláště po česko-německé deklaraci, jejíž výročí jsme si nedávno připomněli. Tuto deklaraci vysoce oceňuji,“ odpověděl na dotaz, jestli by Kaczyńského iniciativu podpořil.
Na česko-německou deklaraci, kterou v roce 1997 podepsali tehdejší premiér Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl, se odkazuje také ministr zahraničí a volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek |
Prezident si uvědomuje rozsah škod, které válka Polsku přinesla: „Nacistická okupace Polska byla mimořádně brutální a pro polský národ devastační.“ Úvahy o vznesení nároku na reparace však považuje za čistě polskou vnitřní záležitost, kterou mu nepřísluší komentovat. Na česko-německou deklaraci, kterou v roce 1997 podepsali tehdejší premiér Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl, se odkazuje také ministr zahraničí a volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek.
„Deklarace tyto otázky jasně uzavřela a díky tomu máme tak dobré vztahy už řadu let. Minulost jsme přenechali historikům a řekli jsme si, že se budeme věnovat budoucnosti. To se nám bohatě vyplatilo a není důvod na tom nic měnit,“ uvedl šéf diplomacie. Důraz na dobré vztahy klade také šéf opozičních Starostů a nezávislých Petr Gazdík. „Jsme 72 let od konce druhé světové války. Jak dlouho bychom měli tyto otázky otevírat?“ ptá se.
Zastírací manévr
Podle českého prezidenta se zatím nikdo z polské vlády na Pražský hrad oficiálně neobrátil. „Mohu samozřejmě hovořit o prezidentské úrovni a na té nedošlo k formálnímu ani neformálnímu oslovení. Je plným právem Polska takto postupovat. Nemá ale smysl rozvíjet debatu nad tématem, pokud nedošlo k oficiálnímu kontaktu,“ uzavřel Miloš Zeman.
Otvírání válečných ran na mnohé odborníky působí spíše jako zastírací manévr, který má skrýt spory polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) s prezidentem Adrzejem Dudou a Bruselem kvůli soudní reformě |
Zda se Poláci po výzvě předsedy vládního PiS Jaroslawa Kaczyńského už pokusili navázat kontakt s dalšími vysokými politiky v Česku, není jasné ani z odpovědi polského velvyslanectví v Praze. Je však zřejmé, že se vláda sousedního státu tématem vážně zabývá. „Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky ve spolupráci s dalšími státními institucemi komplexně analyzuje předmětnou problematiku,“ odpověděla ambasáda na dotaz LN.
Kaczyński sice v současnosti nezastává v Polsku žádný ústavní post, lídr PiS však je ustále považován za jednu z klíčových politických figur. S ostrou rétorikou proti německé vině za válečné zničení Varšavy se ozval v době, kdy Polsko vede několik zásadních sporů s EU, jejímž je Berlín zásadním hráčem.
Otvírání válečných ran na mnohé odborníky působí spíše jako zastírací manévr, který má skrýt spory PiS s prezidentem Adrzejem Dudou a Bruselem kvůli soudní reformě. Evropská unie vede s Varšavou také řízení kvůli bojkotu migračních kvót, kritizuje ji za politické zásahy do svobodných médií a hrozí i sankcemi kvůli pokračujícímu kácení ve vzácném Bělověžském pralese.
Polsko má právo na svůj postupPolská vládnoucí strana vznesla téma reparací za válečné škody. LN k tématu oslovily s dotazy prezidenta Miloše Zemana LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte iniciativu šéfa strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského, který vyhlásil, že Polsko bude žádat po Německu reparace za zničení Varšavy? Udělá dobře, pokud Berlín o odškodnění zažádá? ZEMAN: Nepřísluší mi komentovat úvahy, o kterých se v Polsku diskutuje. Je to vnitřní záležitost Varšavy. A samozřejmě velmi citlivé téma. Nacistická okupace Polska byla mimořádně brutální a pro polský národ devastační. LIDOVÉ NOVINY: Polsko zkouší pro svůj plán najít spojence. Pokud by oslovilo i Česko, mělo by se připojit a rovněž žádat odškodnění? ZEMAN: Je plným právem Polska takto postupovat. Nemá ale smysl rozvíjet debatu nad tématem, pokud nedošlo k oficiálnímu kontaktu. LIDOVÉ NOVINY: Podpořil byste podobnou snahu? ZEMAN: To je hypotetická otázka. Samozřejmě bych se seznámil s argumenty polské strany. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že tato záležitost není v česko-německých vztazích tématem. Zvláště po česko-německé deklaraci, jejíž výročí jsme si nedávno připomněli. Tuto deklaraci vysoce oceňuji. LIDOVÉ NOVINY: Zkoušeli se s vámi polští představitelé (třeba i neoficiálně) spojit a o tématu s vámi hovořit? ZEMAN: Mohu samozřejmě hovořit o prezidentské úrovni a na té nedošlo k formálnímu ani neformálnímu oslovení. |
Efektní řešení Klause a KohlaMohlo by Česko po vzoru Polska po Německu požadovat reparace za škody způsobené v letech druhé světové války? Jednoduchá odpověď na složitou otázku zní: ano, Česko by mohlo žádat reparace za válečné škody. Muselo by ale přehodnotit základní postulát své zahraniční politiky vůči Německu po roce 1989, který se dá formulovat větou z česko-německé deklarace (1997), totiž, že nebudeme „zatěžovat své vztahy politickými ani právními otázkami pocházejícími z minulosti“. Pozice Česka se od polské liší v zásadním aspektu: Československo se na rozdíl od Polska účastnilo na podzim 1945 spolu s dalšími 17 státy protihitlerovské koalice konference o reparacích v Paříži. Této konference se neúčastnil Sovětský svaz a právě Polsko, tedy státy, které podle rozhodnutí postupimské konference měly své reparační nároky uspokojit ze sovětské okupační zóny Německa (Polsku mělo připadnout 15 procent toho, co dostanou Sověti). Západní spojenci – Československo, Jugoslávie, ale třeba i Indie nebo Egypt – měli být uspokojeni ze západních okupačních zón. Československé nároky Československo pro potřeby reparační konference vyčíslilo své nároky částkou 11 583 846 000 dolarů v hodnotě z roku 1938, což byl ekvivalent 882 miliard korun z roku 1945. Problém této sumy je v tom, že byla stanovena z velké části odhadem, narychlo a ovlivněna politickými aspekty. Pařížská konference přihlášené nároky jednotlivých států, které byly vypočteny odlišnými metodikami, nijak neověřovala. Další miliardy dolarů si Československo nepřihlásilo a nechalo v záloze pro případ, kdyby se do hry dostala i otázka zabaveného sudetoněmeckého majetku. Jeho hodnota byla z politických důvodů co nejvíce podhodnocena. Proces reparací a restitucí zásadně ovlivnil vznik studené války a také rozhodnutí západních spojenců, že oslabování německé průmyslové základny pod určitou mez je kontraproduktivní (reparace byly většinou uspokojovány demontáží německých průmyslových zařízení). Do roku 1962 Československo podle historika Jaroslava Kučery obdrželo z Německa pouhých 0,56 procenta hodnoty požadovaných reparací, z čehož velká většina měla formu restitucí uchváceného československého majetku. Podle historika a diplomata Jiřího Šitlera zaplatilo Německo doposud ve formě reparací, restitucí a odškodnění méně než čtyři procenta původně vyčíslené škody. Klíčové problémy Po roce 1989 se otázky spojené s reparacemi za válečné škody a s odškodněním za zabavený sudetoněmecký majetek staly klíčovými problémy česko-německých vztahů. Vlády Spolkové republiky Německo od roku 1949 do dneška zastávají stanovisko, že rozhodnutí postupimské konference o přesídlení německého obyvatelstva bylo v rozporu s mezinárodním právem, a tedy byla protiprávní i konfiskace majetku vysídlenců. Efektní řešení tohoto problému nabídla česko-německá deklarace, kterou podepsali v Praze 21. ledna 1997 Václav Klaus a Helmut Kohl, v níž se říká, že „obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti“. Zároveň tu obě strany potvrzují svá stanoviska a vyhlašují respekt ke stanovisku té druhé. Podle historičky Evy Hahnové nabídla deklarace „jednoznačný model, jak překonat bilaterální problémy vzniklé následkem neslučitelnosti historických interpretací a právních postojů mezi dvěma státy“. Poláci se oficiálně svých reparačních nároků vzdali poprvé už v roce 1954 dohodou s tehdejší NDR. Polský argument, že dohodu si vynutili Sověti, nemá asi příliš velkou sílu, zejména vzhledem k faktu, že v textu dohody se nemluví o NDR, ale o Německu. Navíc Polsko obdrželo jako protihodnotu uznání svých západních hranic na Odře a Nise. Různé formy odškodnění od Spolkové republiky pak dostávalo od sedmdesátých let. Podobně jako loňský požadavek Řecka na odškodnění za válečné škody ve výši 279 miliard euro se i současný – prozatím nevyčíslený – požadavek Jarosława Kaczyńského jeví spíše jako gesto vlastním voličům. Německo již ostatně řecké i polské nároky odmítlo jako finančně, politicky i morálně uzavřenou záležitost. Petr Zídek |
O odškodnění by Polsko mohlo žádat soud v Haagu
|
