Na světě žilo v roce 2011 odhadem asi 346 milionů lidí, kteří trpěli cukrovkou – většinou „získaným“ diabetem druhého typu. A podle studie v časopise Diabetes Care se dá očekávat, že se počet cukrovkářů na světě do roku 2030 zdvojnásobí – nejvíce vzroste patrně v Africe a Asii. Pro část diabetiků je nezbytné dodávání hormonu inzulínu. Nyní vědci po dlouhých letech rozřešili krystalovou strukturu inzulínu navázaného na jeho buněčný receptor. Práce mezinárodního týmu byla v lednu publikována v časopise Nature a podílela se na ní i trojice výzkumníků Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB).
Lenka Žáková, Emília Kletvíková a Jiří Jiráček připravili pro australský krystalografický tým Michaela C. Lawrence vysoce aktivní pozměněné inzulíny, takzvané analogy inzulínu, na jejichž vývoji pracovali od počátku tohoto století. Práce typického základního výzkumu z ústavu, jejž proslavil profesor Antonín Holý a jeho preparáty určené k boji s virem HIV, by v budoucnu mohla pomoci k vývoji nových léčiv a léčbě diabetu.
„Tato práce může přispět k vývoji nových inzulínů, jimiž se bude diabetes prvního i druhého typu léčit. Dnes už je možné vyrobit rekombinantní inzulín lidský, na trhu je pět pozměněných inzulínů neboli analogů, které pacientům přinášejí větší komfort – rychlejší nástup účinku nebo naopak delší dobu trvání účinku. Ale všechny byly zatím vytvářeny tak ,trochu potmě‘. Nyní už víme, jak přesně interakce vypadá, takže by to mohlo být snadnější,“ řekl ČESKÉ POZICI vedoucí skupiny Jiří Jiráček z dejvického ÚOCHB.
Podle něj lze výhledově uvažovat i o vzniku inzulínů odolných vůči vyšším teplotám, protože v exotických zemích je problémem chlazení inzulínových dávek, které se rychle kazí a degradují. Dalším směrem výzkumu můžou být mimetika inzulínu čili látky, jež by napodobily účinky inzulínu v těle. Inzulín je také evolučně a funkčně spjat s růstovými faktory a jejich nadbytek pak s některými typy rakoviny, kterým by bylo možno pozměněnými inzulíny lépe předcházet.
Vyplatí se připravit opravdu kvalitní věc
„Od roku 1969, kdy byla poznána základní struktura inzulínu, chtěli lidé vědět, jak vypadá jeho aktivní struktura, ve které je navázán na receptor inzulínu.To, že se to teď podařilo do určité míry zjistit, je milník inzulínového výzkumu; přeci jen jde o jeden z ústředních hormonů organismu,“ říká Lenka Žáková, jež se inzulínům odborně věnuje od roku 1997.
Jiří Jiráček: „Nemá cenu dělat deset článků v časopise s malým impaktem, poněvadž si jich nikdo nevšimne“Australští vědci z medicínského institutu WEHI v Parkville se na problematiku vázání inzulínu k receptoru zaměřili již v roce 1991, z čehož je patrné, že nešlo o jednoduché téma. Česká skupina pak před třemi lety publikovala důležitý článek v časopise PNAS USA ve spolupráci se strukturálními biology z britské University of York, jmenovitě s Andrzejem M. Brzozowskim. Následně byli vyzváni ke spolupráci na řešení struktury inzulínu s jeho receptorem. A teď vyšel klíčový článek.
„Začínám mít pocit, že se to v Česku s vědou – po všech těch porodních bolestech – trochu zlepšuje. Kvalita článků se zvyšuje. A chci říci, že nemá cenu dělat deset článků v časopise s malým impaktem, poněvadž si jich nikdo nevšimne. Je potřeba připravit opravdu kvalitní věc, která v oboru zaujme,“ míní Jiráček, jenž oceňuje i spolupráci s editory a recenzenty magazínu Nature. „Správně akcentují, co je třeba vylepšit. A když vám nakonec přijde e-mail se slovy: ,Jsme rádi, že jste se rozhodli publikovat v Nature‘, je to pěkné,“ usmívá se Žáková.
Perfektní zázemí
Vědci si svorně pochvalují zázemí, které jim poskytuje Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. „Za posledních deset let vědecká kvalita v ústavu neobyčejně vzrostla. Ředitel Zdeněk Havlas nastavil systém, kdy se musí po pěti letech obhájit odvedená práce, skupinu si musíte zasloužit. Zrovna nedávno jsme měli evaluace, naši zprávu, plány i výkon hodnotí recenzenti a členové mezinárodní Advisory Board,“ říkají vědci. Do ústavu se ze zahraničí vracejí i vědci s dobrými návyky, funguje i tlak elitní české výzkumné instituce.
Dají se takové podmínky srovnat se zahraničními pracovišti, která tito vědci znají? „Jsou zde spíše lepší. V ÚOCHB jsou například naprosto výborné servisy. Všechny možné analýzy, hmotnostní spektrometrie, nukleární magnetická rezonance (NMR) či biochemické analýzy tady fungují skvěle,“ tvrdí Jiráček s kolegyní Žákovou.
A co financování české vědy? Tato otázka přichází tak trochu nevhod, poněvadž těmto vědcům právě přišlo zamítnutí jejich žádosti o grant z Grantové agentury ČR, kde uspěje asi tak sedmnáct procent projektů. „Hlavním problémem Grantové agentury je nedostatek peněz. Nutně se tedy rozhoduje i o vyřazení kvalitních prací. Na to, kolik je žadatelů, je v rozpočtu málo financí. Myslíme, že obecně se na vědu nedává málo peněz, ale jde to špatnými směry a aplikovaný výzkum by si měly firmy opravdu financovat samy,“ říkají vědci, jejichž práce dost možná v budoucnu pomůže i asi 825 tisícům Čechů, kteří trpí cukrovkou.