Lidovky.cz

Mikrobiolog Jaroslav Hrabák: Vracíme se jakoby do doby před objevem penicilinu

Asie

  9:15

Častější spotřeba antibiotik vede ke vzniku superbakterií, se kterými si ani kombinace nejnovějších léků nemusejí poradit, říká vědec.

Bakterie Klebsiella pneumoniae či Serratia marcescens jsou rezistentní téměř ke všem dostupným antibiotikům. foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Jaroslav Hrabák (32) z Radnic na Plzeňsku je mikrobiologem. A také včelařem a místopředsedou Českého svazu včelařů. Včelaří od patnácti let, později se začal zabývat bakterií, která způsobuje vážnou nemoc včelstev – morem včelího plodu. Po studiích na Západočeské univerzitě a Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni (LFP UK) se stal expertem na bakterie superodolné vůči antibiotikům.

„Lidé antiobiotika nadužívají, máme pro to důkazy a je to i jistý politicko-sociální problém,“ říká Hrabák, jenž vede v Mikrobiologickém ústavu LFP UK skupinu šesti vědců, v rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

„Zabýváme se fenoménem rezistence bakterií k antibiotikům, zkoumá se to asi posledních dvacet, pětadvacet let. Vyskytují se i takové bakterie, jež jsou rezistentní na všechna dostupná antibiotika, takže se jakoby vracíme do doby před objevem penicilinu,“ vysvětluje Hrabák.

Superodolné bakterie, na něž platí jen málokterá antibiotika, třeba i „nejlepší“ karbapenemy, naštěstí nejsou častéJednou ze skupin mikrobů, jimiž se plzeňští výzkumníci zabývají, jsou takzvané gramnegativní bakterie žijící sice běžně v zažívacím traktu, ale které se můžou na základě rychlého „zodolnění“  stát rezistentními vůči antibiotikům (ATB) a způsobovat vážné infekce. U oslabených jedinců, například v nemocnicích a na jednotkách intenzivní péče, můžou nezřídka končit smrtí.

Naštěstí superodolné bakterie, na něž platí jen málokterá antibiotika, třeba i „nejlepší“ karbapenemy, nejsou časté. „Míra výskytu se liší stát od státu, Česko je takovým evropským průměrem. Nejhorší je situace v turisticky atraktivním Řecku a Itálii, odkud si nejvíce rezistentní kmeny odvezli i Češi, kteří tam byli například po nehodě hospitalizováni,“ říká Hrabák.

Na stopě superodolným bakteriím...

Jeho tým dokáže multirezistentní bakterie sledovat, epidemicky vystopovat a říci, že daná bakterie dorazila třeba z Řecka nebo Asie, jako v případě CTX-M-15 Shigella sonnei, kterou si v roce 2006 přivezla česká turistka z Nepálu, Číny nebo Indie. Po návratu u ní propukly průjmy a zvracení. Čeští vědci spolu s polskými kolegy popsali případ před pěti lety v odborném časopise Journal of Clinical Microbiology.

Hrabákův tým dokáže multirezistentní bakterie sledovat, epidemicky vystopovat a říci, že daná bakterie dorazila třeba z Řecka nebo AsieU vysoce rezistentních gramnegativních bakterií jde o ojedinělé případy, do dvaceti případů detekovaných v Česku ročně, ale v Řecku je každoročně detekováno kolem 700 infekcí krve, tedy těch nejzávažnějších; u těchto případů pak neexistuje optimální léčba a důsledky mohou být pro člověka fatální. „V takovém případě se testují různé kombinace antibiotik, ale je to hledání ve smyslu ,tonoucí se stébla chytá‘,“ doplňuje lékařský mikrobiolog, který s kolegy zkouší rovněž navrhovat optimální léčbu.

Další částí jejich práce je diagnostika: snaha o vývoj rychlé metody odhalení tak záludných mikrobů. S tím souvisí i nedávný úspěch, kdy v soutěži se dvěma laboratořemi – v Německu a Nizozemsku – jako první publikovali článek o diagnostice, jak detektovat karbapenemázy čili enzymy, které inaktivují antibiotika karbapenemy, léky poslední volby. „Nám vyšel článek asi jen o týden dříve než kolegům. Museli být trochu naštavní,“ usmívá se Hrabák, jenž s kolegy chystá i patent a s jednou firmou také smluvní výzkum.

Jaké jsou ty vůbec nejodolnější bakterie v Česku? „Detekovali jsme tři izoláty, tři jednotlivé případy u pacientů. Dvakrát to byla Klebsiella pneumoniae a jednou Serratia marcescens, které byly rezistentní ke všem dostupným antibiotikům. Byly nejodolnější, ale tyto bakterie mají naštěstí tu výhodu, že většinou nezpůsobují tak vážné infekce. Je třeba si je představit jako vyzbrojeného vojáka v plné polní, jehož výkon ale určitě nebude takový jako u lehčího pěšáka,“ připodobňuje Hrabák bakterie, které si například před antibiotiky uzavírají buněčnou stěnu, ale tím také něco ztrácejí – nejsou tak virulentní a nezpůsobují tak vážné infekce, nicméně dokážou přijímat geny rezistence z okolí; neustále se zlepšují až k superodolnosti.

Antibiotika v samoobsluze? To raději ne.

Když jdeme k praktickému či obvodnímu lékaři, někteří z nich předepisují antibiotika téměř na všechny nemoci. Není to ale zbytečně často? „Antibiotika jsou určitě nadužívaná, máme pro to relevantní důkazy a je to i jistý politicko-sociální problém. Například ve zmiňovaném Řecku si antibiotika koupíte v každé samoobsluze! U nás máme poměrně striktní pravidla, ale je pravda, že bychom antibiotika tolik používat neměli,“ tvrdí Hrabák, podle nějž antibiotika na obyčejné nachlazení nemusejí zabrat a zatěžují tělo, náš vnitřní systém – navíc si lze postupně selekcí i „vypěstovat“ rezistentnější bakterie.

„Kdysi jsem slyšel někoho z ministerstva zdravotnictví říkat, že existují zastaralá a moderní antibiotika. Ale to neplatí. Mohou pokrývat větší spektrum patogenů, ale naším cílem je vždycky podat takové antibiotikum, které zahubí konkrétní patogen. Protože každý z nás si neseme na kůži a ve střevech, jakkoli to nezní pěkně, asi dva kilogramy bakterií. Ale to je flora, jež poskytuje i řadu benefitů a brání ve vstupu těm agresivním. Nadužívání antibiotik je určitě jedním z důvodů rozvoje rezistence bakterií v populaci,“ vysvětluje plzeňský vědec.

To souvisí i s mentalitou té které země. Zatímco prý ve Francii pacient nebude odcházet z ordinace či lékárny spokojen, pokud nebude třímat krabičku antibiotik, ve Skandinávii je to jinačí – antibiotik se užívá daleko méně.

„Ve skupině svých studentů jsem se ptal, kdo už měl jaká antibiotika, ale jedna slečna se nehlásila, protože je ještě neměla ani jednou v životě! ,Odkud jste?‘ ,Ze Švédska,‘ opáčila. Bydleli daleko od nemocnice, vždy si rozmysleli tam jet pro léky. Stále říkám, že řada nemocí se dá vyléčit klidem, a protože jsem včelař, tak dodávám, že i medem,“ říká Hrabák, který absolvoval stáž i v americkém Yale.

Od včel k vědě a ke včelstvům i zpět

Ostatně, včely mohou nejspíše i za jeho vědeckou kariéru. Míval i čtyřicet, padesát včelstev, zajímaly jej příčiny včelího moru. Za studií se mu ve druhém ročníku otevřely dveře na lékařské fakultě, kde začal pracovat na proteolytických enzymech. Z lékařského inženýrství se dostal k mikrobiologii, pak rezistentním gramnegativním mikrobům, ale včely má stále jako veliký koníček – byť již stíhá při svém vytížení péči jen o nějakých dvacet včelstev.

„Stále říkám, že řada nemocí se dá vyléčit klidem, a protože jsem včelař, tak dodávám, že i medem“Vedle výuky na fakultě o víkendech ještě učí třetím rokem na středním odborném učilišti včelařském v Nasavrkách. Tématem jsou včelí produkty, studentů je asi šedesát. „Poslední dobou ale přibývá, troufám si tvrdit, lidí mezi 25 až 40 lety, kteří jsou úspěšní ve své profesi, jsou manažery či bankovními úředníky, ale hledají únik k přírodě, relaxaci. Je to trend. A když ještě navíc přinesete rodině med, je to úžasné, takže pak oželí i to, že dostanou pár desítek žihadel,“ říká mikrobiolog Hrabák, jenž ví o podstatě včelích nemocí – nejen o zmiňovaném moru, varroáze nebo bakteriálních onemocněních – jako málokdo.

Činorodý výzkumník uzavírá: „Péče o včely, které to už mají ve volné přírodě poměrně obtížné, mi dává mnoho, nejen systematičnost. A když se nedaří v laboratoři, jdu ke včelám, přemýšlím o jiných věcech, cítím souznění s přírodou a dělám, co včelstvo potřebuje.“

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.