Spojené státy americké, zejména po opětovném zvolení Baracka Obamy prezidentem, rapidně zvýšily počet nasazení bezpilotních letounů proti teroristickým cílům v zahraničí. Trochu s nadsázkou se říká, že „drony“ jsou pro současné USA podobnou noční můrou, jakou byla základna vojenského námořnictva Guantánamo za vlády předchozího prezidenta George W. Bushe. Ta na ní v rámci války proti terorismu zřídila věznici pro osoby, jež z něj byly podezřelé.
Drony používají nejen USA, ale i Velká Británie a Izrael – mezi cíle útoků patří Afghánistán, Pákistán, Jemen, Libye, Irák, Somálsko a pásmo Gazy. Útoků drony bylo podle zprávy zvláštního zpravodaje OSN mnoho stovek, přičemž některé statistiky uvádějí až několik tisíc ztrát lidských životů, hlášeny jsou rovněž civilní oběti.
Česká republika uvažuje o zapojení se do výroby bezpilotních dálkově ovládaných letounů, pro něž se i u nás vžilo anglické pojmenování drony a které se v brzké době mají používat rovněž pro civilní komerční účely. Zatím se však uplatňují ve vojenských operacích a často i k zásahům mimo bojové zóny.
Historie bezpilotních letounů je delší, než by se mohlo zdát. Již od roku 1999 byly dálkově ovládané stroje používané přímo v bojových situacích, zpočátku pouze pro zaměření a označení cíle laserovým paprskem, samotný útok pak provedly přesně naváděné střely odpalované z letadel či vrtulníků. V únoru 2001 proběhlo první testovací odpálení střely přímo z bezpilotního letounu. Dnešní drony mají dolet až 5900 kilometrů a ve vzduchu mohou být až 18 hodin.
Zprávy o útocích je často obtížné ověřit z nezávislých zdrojů, rovněž rozlišení mezi civilními oběťmi a teroristy či údajnými teroristy není jednoznačné. Názory na drony se liší, například Mezinárodní výbor Červeného kříže připouští, že jakákoli zbraň, která umožňuje přesnější útoky, a tím pomáhá vyhnout se náhodným ztrátám na životech civilistů, jejich zranění a škodám na civilních objektech, či je alespoň minimalizovat, by měla být upřednostňována před zbraněmi, které to nedokážou.
- Jaký je právní rámec útoků proti cílům na zahraničním území, mnohdy proti vlastním občanům?
- Lze takto v souladu s mezinárodním právem likvidovat osoby podezřelé z terorismu?
Oprávněné použití…
Není divu, že se s nárůstem úderů drony zvyšuje i potřeba vytvořit pro jejich použití právní rámec řešící řadu komplikovaných otázek. V Česku se může zdát, že jde „jen“ o akademickou diskusi právníků odtržených od reality. V USA se však toto téma již dávno dostalo do soudních síní.
Mimo jiné díky zvláštní právní úpravě Alien Tort Claims Act, která umožňuje zahraničním státním příslušníkům domáhat se u amerických soudů náhrady škody způsobené porušením lidských práv, a to i v případech, kdy se tak mělo stát mimo území USA. Kauzy, jako je Hamlily versus Obama, Hamdan versus Rumsfeld a další, vypovídají mnohé již svým označením.
- Za jakých podmínek mohou USA použít bezpilotní letouny na území zahraničních států, které s nimi nejsou ve válečném stavu?
- Kdy je lze takto v zahraničí použít proti americkým občanům, kteří za normálních okolností požívají práva na spravedlivý proces podle Pátého dodatku Ústavy USA?
- V jaké situaci jde o oprávněné použití této sofistikované zbraně a kdy by ho bylo možné považovat za protiprávní zavraždění podezřelého bez soudu?
Dokument Ministerstva spravedlnosti USA
Rozbor těchto otázek připravilo americké ministerstvo spravedlnosti v dokumentu zaměřeném na „operace namířené proti vyšším velitelům organizace al-Káida, či přidružených sil“. Předpokládám, že jiné země používající drony budou podobnou analýzu mít také, není však zřejmě veřejně dostupná.
Americké ministerstvo spravedlnosti ve svém materiálu vychází z konstatování, že USA jsou v ozbrojeném konfliktu s organizací al-Káida a jejími přidruženými silami, přičemž Kongres zmocnil prezidenta k použití „veškerých nezbytných a přiměřených prostředků proti těmto subjektům“. Použití síly proti nim je kromě toho plně odůvodněno také podle dalších principů amerického i mezinárodního práva, včetně prezidentovy ústavní zodpovědnosti za ochranu amerického národa, jakož i principu národního práva na sebeobranu.
Autoři dokumentu pak dospívají k závěru, že americká operace v zahraniční zemi, jejímž cílem je usmrcení amerického občana-vyššího velitele „organizace al-Káida či přidružených sil“, je oprávněná při splnění následujících podmínek:
- Vyšší úředník americké administrativy obeznámený se situací dospěl k závěru, že „cíl“ představuje bezprostřední hrozbu násilného útoku proti USA.
- Zajetí takové osoby-cíle je nemožné.
- Operace je provedena v souladu s příslušnými předpisy „válečného práva“.
Nerelevantní americké občanství
Autoři dokumentu se opírají jak o judikaturu amerického Nejvyššího soudu, tak o výklad Ženevských konvencí. Zastávají přitom názor, že vojenské operace se sice často odehrávají v zahraničí, ale mezi USA a organizací al-Káida nejde o mezinárodní konflikt, protože to není konflikt mezi národy.
A konstatují, že protiteroristické útoky na území třetích států, jež nejsou stranou konfliktu, jsou možné, nejsou-li tyto státy schopné zakročit proti teroristům využívajícím jejich státní území či proti nim z jiného důvodu zakročit nechtějí. V některých případech se vojenské operace neodehrávají proti vůli dotčeného státu, například pákistánská vláda či jemenská vláda útoky dronů na svém území na žádost USA schválily. Je-li cílová osoba vyšším velitelem al-Káidy, pak skutečnost, že má také americké občanství, není považovaná za relevantní.
Největším problémem v praxi je posouzení „bezprostřednosti“ hrozícího útoku – podle autorů není nutné, aby USA měly jasný důkaz, že v bezprostřední budoucnosti má být proveden konkrétní útok na americké osoby či zájmy. Definice, která by vyloučila protiakci, dokud nebudou přípravy na útok dokončeny, by totiž USA neposkytla dostatek času na obranu. Riziko útoku organizací, jako je al-Káida, si podle autorů vyžaduje „šířeji koncipovanou“ bezprostřednost.
Osoby posuzující útok na konkrétní osobu musejí vzít v úvahu, že určití členové al-Káidy plánují útoky proti USA nepřetržitě, že al-Káida se bude takových útoků vždy účastnit v maximální možné míře, a také to, že USA si nemusejí být všech plánovaných teroristických útoků vědomy. Znak bezprostřední hrozby proto podle dokumentu bude naplněn například u osoby, která se v nedávné době podílela na přípravě teroristických útoků a neexistuje důkaz, jenž by naznačoval, že takových aktivit zanechá.
Postoj OSN
V reakci na domácí i zahraniční kritiku prezident Obama ve svém projevu z konce letošního května potvrdil, že útoky dronů budou pokračovat, přislíbil však přísnější dohled nad nimi a větší transparentnost. A připustil, že mohou mít také civilní oběti. Použití konvenčních zbraní, které jsou obecně méně přesné, by však dle něho mělo pravděpodobně za následek vyšší počet civilních obětí.
Kromě amerických úřadů se dnes „cíleným zabíjením“ za použití dronů zabývají také OSN, Evropský parlament či Mezinárodní výbor Červeného kříže. Zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v boji s terorismem Ben Emmerson začal vyšetřovat použití dálkově ovládaných letounů letos v lednu na základě zpráv o celkem 25 útocích, při nichž měly být oběťmi civilisté.
Právník Emmerson ve své předběžné zprávě z letošního září nepopírá, že pokud jsou útoky dronů vedeny ve striktním souladu s principy mezinárodního práva, jsou schopné riziko civilních obětí redukovat. A jednoznačné doporučuje státům používajícím drony k vojenským akcím, aby ve všech případech, v nichž při útoku nastaly civilní oběti, včetně těch, kdy se to jeví pravděpodobné, okamžitě nestranně vyšetřily okolnosti a následně poskytly veřejnosti detailní vysvětlení.
Emmerson v průběhu svého šetření identifikoval také řadu právních problémů, u kterých v současnosti neexistuje jasný mezinárodní konsenzus. Jeho nalezení proto považuje za zcela zásadní. Mezi takové právní otázky patří například možnost použití vojenské síly na území zahraničního státu bez jeho souhlasu. Finální zprávu má Emmerson předložit příští rok, po dokončení svého šetření. Pro její dokončení vyzval zejména USA k vydání údajů o civilních obětech útoků drony.
Narušení státní suverenity
Podle dosavadních závěrů Mezinárodního soudního dvora použití síly proti nestátní ozbrojené skupině na území zahraničního státu je odůvodněné, pouze pokud její aktivity lze tomuto státu přičítat. V opačném případě půjde o protiprávní narušení státní suverenity, a tedy o agresi.
Kromě souhlasu napadeného státu je jedinou výjimkou schválení Radou bezpečnosti. USA a některé další země však zastávají odlišný názor a dovozují, že právo na obranu opravňuje zásah proti ozbrojené skupině i bez souhlasu napadeného státu, pokud představuje přímé a bezprostřední riziko útoku.
Mezi další nedořešené právní problémy boje proti terorismu patří například také obtížné geografické vymezení ozbrojeného konfliktu, otázka odlišení civilistů, kteří neplní stálou bojovou funkci, od bojujících příslušníků teroristické organizace, a v neposlední řadě otázka „bezprostřednosti“ hrozícího útoku – ta ospravedlňuje vojenský protiúder.
Výzva k vytvoření právního rámce pro použití bezpilotních zbraňových systémů je pak hlavním závěrem studie z letošního května, jejíž zpracování si vyžádal Podvýbor pro lidská práva Evropského parlamentu.
Co přinese budoucnost?
Drony nejsou v současnosti jedinými robotizovanými zbraňovými systémy, v řadě zemí pokračují práce na stále modernějších prostředcích vedení bojových operací. Drony jsou sice bezpilotní, ale stále je, byť na dálku, ovládá člověk. Nesměřuje však budoucnost k plně robotizovaným systémům, které budou schopné vedení boje zcela bez lidského zásahu?
Právní rámec pro podobné prostředky si dnes lze obtížně představit, včetně jeho vynutitelnosti. Mimo jiné proto se nedávno v OSN diskutovalo o úplném zákazu plně robotizovaných zbraní. Bude však mít Organizace spojených národů sílu, aby podobný zákaz skutečně prosadila a kontrolovala jeho dodržování v praxi?