Jako osvěžující vítr vtrhl do zatuchlého českého mediálního chlívku závan podstatného. Když vědci z ženevské centrály Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) oznámili výsledky experimentu Opera, z nějž se zdá, že neutrina jsou rychlejší světla, nebylo média, které by takovou událost mohlo pominout. Článek zvítězil v čtenosti na serveru Technet, v pondělí obdržel teoretický fyzik Petr Kulhánek v České televizi od diváků 96procentní spokojenost s jeho odpověďmi a profesor Jiří Chýla napsal komplexní analýzu pro ČESKOU POZICI.
Je vidět, že lidi informace z vědy baví. Přibude jich?Co víc, je vidět, že to lidi baví a zajímá. Jsou zvídaví, oprašují znalosti z gymnázií, klikají na webech i ve wikipediích, půjčují si více Hawkingovy knihy... A média konečně takový zájem podporují, stimulují. Vědecká zpráva se po hodně dlouhé době dostala na všechny titulní strany a třeba jen pondělní Hospodářské noviny tomuto tématu věnovaly dvě celé strany; včetně rozsáhlého rozhovoru s fyzikem Jiřím Chudobou.
Samozřejmě, že jde o výjimečnou, možná i epochální událost. O to je větší škoda, že média českou veřejnost na zásadní dění ve vědě pravidelně nepřipravují. Zvláštní česká mediální afinita k tuzemským půtkám, kdy jsou kontinuálně mapovány Babákovy rozbité zuby, Kalouskovy pedagogické facky či vzkazy euroidiotům, Kristýnina šmírovaná kapučínka a Krátkého parlamentní „kurvy a zloději“, to vše ostře kontrastuje s nicotnými mediálními ohlasy světového vědeckého bádání a nejnovějšího vědění.
Titulky ve světě, kraťasy v Česku...
Vezměte si takové listy jako New York Times (respektive International Herald Tribune), deníky Guardian nebo i francouzské a japonské noviny. Důležité události – jako bylo před časem evoluční zařazení objeveného Australopitheca Sediba, jak jsme referovali – se objevují na titulních stránkách! A u nás? Když budou mít zvídaví lidé štěstí, naleznou krátký článek alespoň v Lidových novinách, jež mají specializovanou rubriku věda...
Češi pokukují po velkém světě, padají slova o vzdělanosti a konkurenceschopnosti. K tomu patří dennodenní vzdělávaní čtenářů, sledování novinek. Odvěký spor, zda se mají média přizpůsobovat čtenářům, nebo naopak zvyšovat nároky na své čtenáře, by právě nyní mohl dostat pádné argumenty. Značná část publika totiž chytrý obsah chce, ale nedostává.
Deník Jomiuri Šimbun má 28 novinářů na vědu, a každého s vlastní specializací...Malý příklad, jak funguje „popularizace vědy“ v Japonsku. „Třikrát čtyřikrát do měsíce se naše zpráva dostane na titulní list, každý čtvrtek pravidelně naplníme stránku. Jednou za dva týdny máme další speciální celostranu. U nás v redakci je 28 novinářů – 25 mužů a tři ženy –, kteří píší o vědě a výzkumu. Jeden se věnuje kybernetice, druhý medicíně, třetí klonování, čtvrtý seismologii a další třeba kosmonautice nebo psychologii,“ řekl reportérovi ČESKÉ POZICE Jošijaki Sató, zástupce šéfredaktora vědecké rubriky v největším japonském deníku Jomiuri Šimbun, jehož denní náklad činí asi čtrnáct milionů výtisků.
Babákovský marasmus vs. vědci
Věda je v českých médiích jen takovým zajímavým a „trpěným“ přívažkem, řekl to ostatně nedávno i jistý mediální expert v České televizi. Bohužel. A tak se třeba dva tři redaktoři musejí věnovat širokému spektru od genetiky po fyziku elementárních částic, aby pak sklízeli kritiku od oborových expertů, kdeže cože napsali zase ti nevzdělanci špatně. České deníky si prostě tolik oborových specialistů (třeba jen na archeologii) nemohou dovolit financovat.
Je tu ale řešení. Dát prostor samotným špičkovým vědcům, aby veřejnost seznamovali s výsledky a užitečností své práce. Autor těchto řádků měl štěstí, že mohl absolvovat stáž na University of Tokyo v oboru „komunikace vědy“. Bylo to poučné. Studenti četli odborné články v oborech jako bioetika nebo nanotechnologie, ale museli z nich umět vytáhnout to podstatné, sdělné a přenositelné. Učili se to říkat ostatním, psali články pro „laiky“.
I v Česku to vědci jistě umějí. Důvodem, proč se mediálně nevyjadřují, může být jednak skepse k médiím a novinářům obecně, autorská lenost anebo nedostatek prostoru v tisku. Pokud platí toliko to poslední, ČESKÁ POZICE nabízí prostor k erudovaným článkům a postřehům přímo od vědců samých. Stačí jediné: napsat, poslat do redakce a ukázat, že i v tom babákovském marasmu mohou existovat chytrá média pro chytré čtenáře.
