Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Měli pralidé umělecké školky už pro své praškoláčky?

  4:42

Napovídají tomu prstové malby v jeskyni Rouffignac staré 13 tisíc let, kde je místnost s výtvory dvou- až sedmiletých dětí.

Prstové vrypy nejspíše dětí objevili v roce 2006 archeologové Leslie Van Gelderová a její manžel Kevin Sharpe z Walden University. foto: © Wikimedia Commons - Van Gelderová, SharpeČeská pozice

Pravěk lidstva stále překvapuje. Nejnovější výzkum ve francouzských paleolitických jeskyních odhalil, že lidští předci měli dost možná umělecké školky pro své děti, kde je učili umění zdobení skalních stěn. Napovídají tomu prstové malby v jeskynním komplexu Rouffignac staré asi 13 tisíc let. Šokující vhled do pravěkého dětství vnáší probíhající archeologická konference na University of Cambridge, o níž informuje list The Guardian.

Jedna počáraná síň byla dost možná dětskou uměleckou školičkouV takzvané Jeskyni stovek mamutů nalezli archeologové prstové rýhy v rudém jílu, jež mají podobu čar, vlnovek a kudrlinek. Vedle úžasných 158 obrazů mamutů, 28 bizonů i čtyř lidských postav vypadají tyto stružky (odborně „finger fluttings“) velmi neuměle, ale jedna jimi počáraná menší síň v rámci devítikilometrového systému chodeb je nejspíše uměleckou školičkou. Byla v ní totiž nalezena díla nejméně čtyř dětí ve věku dvou až sedmi let.

„To napovídá, že mohlo jít o zvláštní místnost pro děti. Byli tu i dospělí, ale převážná většina uměleckých děl pochází od dětí,“ říká Jess Cooneyová, doktorandka z Cambridge. „Je to jen domněnka, ale myslím, že v této konkrétní místnosti byly děti vychovávány ke vztahu k umění. Mohla by to být hrací místnost, kde se děti shromažďovaly nebo se cvičily ve vytváření těchto značek, aby vyrostly v opravdové jeskynní umělce a mohly vytvářet nádherné skalní malby, jaké nacházíme po celé Francii a ve Španělsku,“ míní Cooneyová.

První potvrzené nálezy takového dětského umění jsou od roku 2006 přisuzovány archeologům Leslie Van Gelderové a jejímu manželovi Kevinu Sharpemu z Walden University, s nimiž Cooneyová spolupracuje. Nejlepší výtvory jsou prý dílem pětileté holčičky. „Některé z dětských vlnovek nacházíme i dost vysoko, takže děti asi musely sedět někomu jinému na ramenou,“ domnívají se archeologové. Již dříve byly ale v evropských jeskyních nalezeny i otisky dřev – tedy pravděpodobného lešení.

Prapísmo z Lascaux?

Loni už zasáhla vědecký svět magisterská práce mladé antropoložky Geneviéve von Petzingerové z kanadské University of Victoria, v níž přinesla detailní výzkum a také revoluční hypotézu: pravěcí lovci Evropy patrně znali 26 ustálených znaků – linky, šipky, křížky, tečky nebo otisklé ruce. Jinými slovy, šlo by o základy komunikačního systému, prapísma. Výsledky výzkumu publikoval dokonce na obálce magazín NewScientist.

Von Petzingerovou zaujalo, jak jsou v kontextu ostat­ní­ho skalního umění tyto drobné značky marginalizovány a opomíjeny. Proto se je rozhodla analyzovat a vytvořit jejich databázi. Na 146 fran­couzských lokalitách mladšího paleolitu, z nichž měla k dispozici údaje, byly následující značky přítomny v uvedené procentuální četnosti: na 72,55 procenta místech byly čáry a linky, 42,48 procenta nalezišť mělo tečky a také otevřené šipky, 29,41 procenta ovály, 24,84 procenta šipky, 22,22 procenta trojúhelníky a tak dále.

Co je ovšem nejzajímavější: těchto 26 značek se v jeskyních opakuje, někdy do­kon­ce v pravidelných vazbách (třeba negativní otisk ruky s tečkami), což může vést k odvážným hypo­té­zám prvo­počátků dohodnutého znakového systému před 35 000 až 10 000 lety.

Oba překvapivé pohledy na naše předky dojdou pečlivého zhodnocení a oponentury. Při pohledu na dětské vrypy v Rouffignaku se ale Cooneyová nemohla ubránit dojmu, že z okolních pomalovaných zdí slyší volání té pětileté holčičky: „Chci si taky malovat!“