Zveřejnění výsledků všech škol ve státní maturitní zkoušce se domůžeme právní cestou, hřímali před časem hejtmani českých krajů. „Tak to se nemusí namáhat, už se stalo. Žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsem podal 28. června. I když otázka, zda zveřejnit výsledky, vůbec není triviální,“ píše v dnešním sloupku Lidových novin novinář Tomáš Němeček, jenž se dlouhodobě specializuje na právo a oblast vzdělávání. V textu shrnuje čtyři hlavní námitky proti publikaci tohoto indexu škol, a polemizuje s nimi.
- Námitka č. 1: Jednotné testy měří školáky, nikoli školy.
- Námitka č. 2: Státní maturity mají vážné chyby, je to pokřivené zrcadlo.
- Námitka č. 3: Testy měří jen testovatelné.
- Námitka č. 4: Zveřejňování zesiluje třídění.
Němeček svůj článeček uzavírá: „Žebříček je hrubý, primitivní nástroj, ale je srozumitelný úplně všem. Tolik se toho namluví o potřebě celonárodní debaty nad vzděláváním; a když máme ideální spouštěč, budeme ho tajit?“
Výsledné pořadí škol je informací, kterou je povinný subjekt povinen na žádost vydatNěmeček by se k těmto informacím měl nejspíše skutečně dobrat. „Výsledků škol se ustanovení, omezující přístup k informacím ve školském zákonu, vůbec netýká. Výsledné pořadí škol je tedy normální informací, kterou je povinný subjekt (ministerstvo školství, ale i CERMAT) povinen každému na žádost vydat,“ sdělil ČESKÉ POZICI Oldřich Kužílek, poradce pro otevřenost veřejné správy ze sdružení Otevřená společnost.
Nikdo nesmí posuzovat, zda to pochopíme
A Kužílek dodává: „Tato informace se nedá posuzovat jako ohrožující jakýkoliv zájem. Riziko nesprávné interpretace existuje ve větší či menší míře u všech informací veřejné správy. Úkolem veřejné správy je v případě takového vyššího rizika naopak poskytnout dostatek dalších, doplňujících informací, aby dopad dezinterpretace byl co nejmenší. Žádný povinný subjekt ale není oprávněn posuzovat schopnost veřejnosti učinit si úsudek o jakékoliv informaci, byť takový úsudek nemusí být jednoduchý a správný.“
Pokud by totiž měly úřady právo posuzovat, co veřejnost správně či špatně pochopí, byla by tím zásadním způsobem omezena svoboda myšlení a možnost veřejné diskuse o věcech veřejného zájmu.
ČESKÁ POZICE, jež publikovala obsáhlý text o rizicích zveřejnění, přidává jen jednu řečnickou otázku: Až Lidové noviny za pár týdnů vydají „svobodně zpřístupněný“ soupis, dosáhnou rekordního prodeje?