Fandové klubu Al-Masrí z Port Saídu ve středu napadli ultras hostujícího káhirského týmu Al-Ahlí. Při řádění rozlíceného davu na hřišti zahynulo na 80 lidí, převážně na zranění hlavy nebo se udusili či byli ušlapáni v tlačenici; stovky návštěvníků utkání bylo zraněno. Je to největší katastrofa v dějinách egyptského fotbalu a počtem obětí se řadí i ve světě k nejhorším. Tolik základní fakta o událostech, jež momentálně hýbají Egyptem.
A nyní z trochu jiného úhlu, včetně spekulací, které se objevují. Masakr na stadionu na severu země se totiž přetavil v násilné demonstrace v egyptských městech. Nejen v Port Saídu, ale i v Suezu a dalších, zejména pak v metropoli Káhiře. Egypťané protestují proti vojenské radě, která i rok po revoluci řídí zemi, obléhají ministerstvo vnitra, jež nese podle nich hlavní vinu na tragédii v Port Saídu. Umírají další lidé. Rezignoval guvernér provincie Port Saíd i šéf regionální policie, odstoupilo vedení egyptského fotbalu. Zatýkají se potenciální viníci. A především málokdo z Egypťanů věří, že šlo jen o krvavou rvačku mezi fotbalovými rowdies, která se vymkla z kontroly.
V Egyptě jsou sice násilnosti na stadionech běžnou záležitostí, ale lidé při nich neumírají. Všichni se shodují, že policie situaci absolutně nezvládla. Ale byla to „pouze“ neschopnost s velkými následky, nebo záměr? Chtěly se bezpečnostní složky pomstít drsným fandům klubu Al-Ahlí, protože podporovali revoluci, a proto nezasáhly? Či šlo o to ukázat, že bez Nejvyšší rady ozbrojených sil (SCAF) a její pevné ruky země po předání moci civilní vládě spěje k chaosu a násilí? Nebo je to ještě jinak?
Zajímavé pozadí událostí v Port Saídu, byť nesporně subjektivní a protivládní, nabízí článek uveřejněný v deníkuEgypt Independent, který vydává nezávislé vydavatelství Al-Masrí al-Jum. Autorka, mimochodem rodačka z Port Saídu a zároveň fanynka káhirského klubu Al-Ahlí, uvádí vše do širších a hlavně poněkud jiných souvislostí.
Stát nenávidí Port Saíd a mstí se mu
K pochopení masakru, který se stal 1. února, a odpovědnosti státních bezpečnostních složek za něj, je nutné se podívat hlouběji na to, co se dělo v Port Saídu před a po revoluci 25. ledna.
Po revoluci se z Port Saídu stalo nebezpečné město, kde nefunguje žádná ochrana. Placené gangy, nebo jak by se dala nazvat milice vojenského režimu, se toulají městem, unášejí a vydírají jeho obyvatele. V takovém prostředí se extrémně daří organizovanému zločinu, jemuž dominují ozbrojené skupiny a dealeři drog. A normální lidé strádají. Navíc Port Saíd je přístav položený severně od Suezského průplavu a je velmi náchylný k takovému typu kriminality. Přičemž stát a jeho bezpečnostní složky podle autorky článku záměrně situaci ve městě ignorují.
Chuligáni, kteří přišli na stadion se záměrem vyprovokovat násilí, jsou údajně ti samí gangsteři, kteří poslední rok terorizují obyvatele Port Saídu. Bez jakýchkoli obav z policie, či z nějakého postihu.
Tady nejde pouze o neschopnost a neochotu státní bezpečnosti a policie plnit svou základní povinnost chránit lidi, tyto složky hrály přímo aktivní roli v organizaci masakru na stadionu! Esituje prý několik očitých svědků, kteří tvrdí, že policie příznivce domácího klubu Al-Masrí, z nichž většina je z Port Saídu, podněcovala k napadení ultras Al-Ahlí. Proč by ale policie něco takového dělala?
Někteří se domnívají, jak už bylo zmíněno, že se policie chtěla pomstít fanouškům Al-Ahlí za jejich vzdor vůči bezpečnostnímu aparátu během revoluce. Ale lze se dokonce domnívat, že záměr policie mířil přímo proti městu Port Saíd a jeho obyvatelům.
Po neúspěšném pokusu o atentát na Husního Mubaraka v Port Saídu v roce 1999 se stát systematicky snažil město zničit
Nedávno, 20. ledna, totiž odmítli uvítat nového šéfa policie, kterého přeložili z Alexandrie. Dotyčný policejní důstojník tam velel i v červnu 2010, kdy v přístavním městě policisté v civilu umučili k smrti 28letého Chálida Saída. (Podle úřadů údajně zemřel na otravu drogami. Jeho smrt se stala výzvou pro aktivisty při povstání 25. ledna, které vyústilo 11. února 2011 ve svržení prezidenta Husního Mubaraka.) Nu, a tento policista „řídil“ i zásah 1. února na stadionu.
Ale nepřátelství mezi Port Saídem a státní bezpečností se táhne ještě déle, nejméně od konce devadesátých let. Po neúspěšném pokusu o atentát na Husního Mubaraka v Port Saídu v roce 1999 se stát systematicky snažil město zničit. Přístav do té doby těžil z toho, že byl duty-free zónou, ale Mubarak poté jeho status zrušil, což vedlo k postupnému ekonomickému úpadku města.
A tentokrát pro změnu státní agenti zneužili k masakru fotbalový fanatismus s cílem, aby se hněv Egypťanů otočil proti obyvatelům Port Saídu, kteří za smrt desítek lidí měli pykat. V tom se však iniciátoři trochu přepočítali. Možná je to nový způsob – po úmyslném podněcování sektářského násilí – stávajícího režimu, jak obrátit Egypťany proti sobě.
Středeční události jsou jednoznačně dílem kriminální státní bezpečnosti, končí článek, a Nejvyšší rada ozbrojených sil by za to měla nést odpovědnost.