Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Martin Palouš: Neargumentujme podobně jako Íránci

USA

  1:05
Kubánci věří Čechům víc než Španělům, říká v reakci na prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka bývalý velvyslanec v USA. Opustit teď kubánský disent by dle něho bylo nešťastné.

Martin Palouš foto: MAFRA - Petr Topič

V nedávném rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil Petr Drulák, že dosavadní lidskoprávní politika České republiky byla chybná, protože mimo jiné nepřinášela výsledky, a zmínil konkrétně Kubu. Měla by se tedy tato naše politika změnit, a to nejen vůči Kubě? Z odpovědí Martina Palouše na otázky ČESKÉ POZICE vyplývá, že se současným druhým mužem české diplomacie tak zcela nesouhlasí.

ČESKÁ POZICE: Nemá Petr Drulák pravdu? Komunismu na Kubě se stále daří...

PALOUŠ: To je, jako kdyby někdo nám v roce 1988 řekl, opouštíme podporu disidentů, protože se stále nic neděje. Politika v oblasti lidských práv má vycházet z podpory lidí, kteří, na rozdíl od nás, nasazují svoje životy, měla by být dlouhodobá a systematická. Vyslat teď Kubáncům signál, že se jdeme bratřit s těmi, kteří je tam perzekvují, mi připadá velmi nešťastné. Pokud chceme hledat nové cesty, jak Kubě pomoci, aby se stala normální zemí, máme zde jinou možnost – vyjednávání o nové smlouvě mezi Evropskou unií a Kubou. Jestliže totiž něco připomíná helsinský proces, který přispěl k pádu komunismu ve střední a východní Evropě, tak je to smlouva EU–Kuba. Stanovuje, že lidská práva jsou centrálním bodem toho vztahu.

ČESKÁ POZICE: Proč přesně vidíte v té smlouvě takovou naději pro Kubu?

PALOUŠ: Vycházím z pohybů probíhajících uvnitř kubánské společnosti. Od loňského roku mohou Kubánci prakticky bez omezení cestovat ven, o slovo se stále víc a víc hlásí mladá „internetová“ generace, občanská společnost na Kubě je dnes mnohem strukturovanější. A velkou roli má mezinárodní kontext – občanské nepokoje ve Venezuele, ukrajinská krize. To všechno na Kubu nějakým způsobem dolehlo a Kubáncům je jasné, že i oni se jednou probudí do nové politické reality.

ČESKÁ POZICE: V jaké fázi teď Kuba je? Stále v normalizaci, nebo jsou na obzoru kulaté stoly s opozicí?

PALOUŠ: Kubánci říkají „Kuba se mění“, „Cuba se cambia“, což je pravda, ale fázi kulatých stolů s opozicí se to neblíží ani náhodou. Perestrojkové reformy Raúla Castra, mimo jiné právě možnost cestování či podpis mezinárodních paktů o ochraně lidských práv, mají zřejmý scénář: nikoli socialismus demontovat, ale naopak ho posilovat. Dát lidem „tak trochu“ prostor pro „tak trochu“ soukromé podnikání, v němž si ovšem rozhodující ekonomickou moc udrží současní mocipáni a jejich dědicové. Je to taková putinovská cesta: lidem dole dát naději na lepší život, když se nebudou plést do politiky. Nahoře vytvořit vrstvu vládních oligarchů a mezi oběma patry zamezit průniku. Kubánští disidenti hledají vůči takhle pojaté „transformaci“ alternativu a právě v tom hledání můžeme být nápomocni.

ČESKÁ POZICE: Jak, když nás dělí oceán?

PALOUŠ: Česko je sice vzdálený stát, ale pro kubánskou opozici kupodivu velmi blízký. Se Španělskem coby jakousi mateřskou zemí Kuby se srovnávat nemůžeme, ale v oblasti lidských práv je naše role zcela unikátní. Kubánci nám věří rozhodně víc než Španělům. Kubánští disidenti, exiloví politici v Miami a byznysmeni, ti všichni mají k České republice úctu, vzhlíží k nám jako k určité své naději. Nikoli proto, že bychom byli velmocí, ale proto, že máme v jejich očích, kvůli Václavu Havlovi a z něj vycházející české politiky vůči Kubě, nezanedbatelnou autoritu a jako člen EU můžeme mnohé ovlivnit.

ČESKÁ POZICE: V čem konkrétně můžeme pomoci?

PALOUŚ: Česká zahraniční politika by měla navázat na tradici, která tu je a pokračovat v udržování kontaktů s kubánskou opozicí. Konkrétní otázkou třeba je, zda by nebylo možné nabídnout jim krátkodobé pracovní stáže, aby měli větší možnost se seznámit s tím, jak pracují naše ministerstva, jak se česká politika vůči Kubě vytváří. Takto bychom byli nápomocni příští kubánské elitě.

ČESKÁ POZICE: Odkud čerpáte přesvědčení, že to bude současný disent, kdo se příště ujme moci na Kubě?

PALOUŠ: Zda uspějí ti, či oni disidenti, to pochopitelně nevím. Osobně jsem přesvědčen, že vládnout tam nutně nemusí straničtí bossové a v jejich závěsu tamější veksláci čerstvě přeškolení na kapitalisty. Kuba je otevřená příležitost, pro Kubánce i svět. Stát se může cokoli. Celý náš vztah ke Kubě nemůže být založen na idealistickém snílkování a objímání se s kamarády. Chce to politický realismus, který není cynický, ale zároveň si nenasazuje růžové brýle. Tvrdím, že by se Kuba mohla stát příkladem úspěšné demokratizace, který by svět nyní užil. A tvrdím, že se může stát důležitým ekonomickým centrem a potřebuje momentálně úplně všechno.

ČESKÁ POZICE: Co přesně by měli Češi hájit na evropské půdě při vyjednávání nové evropsko-kubánské smlouvy?

PALOUŠ: Musejí skončit represe, kterým jsou kubánští opozičníci denně vystaveni. Kuba by měla uznat, že obhájci lidských práv nejsou kontrarevolucionáři, agenti imperialismu a nepřátelé státu. Klíčová otázka je samozřejmě mezinárodní legitimita demokratické opozice jakožto partnera při debatě. Její členové by měli mít možnost vstupovat i do evropsko-kubánské smlouvy a měli by mít možnost přiměřeně komunikovat s evropskými vyjednavači a předkládat jim svoje argumenty. Také v tomhle mohou Češi pomoci. Ta smlouva se bude projednávat ještě rok dva, možná déle, a mým doporučením je, abychom usilovali o co nejintenzivnější zapojení kubánských opozičníků.

ČESKÁ POZICE: Petr Drulák tvrdí, že je nutné otevřít oficiální komunikační kanál s Kubánci, a už mluvil se zdejším chargé d’affairs. Není to efektivnější cesta než ta dosavadní?

PALOUŠ: Pokud vím, žádná česká vláda se komunikaci s oficiálním kubánským režimem nebránila, to se naopak bránil kubánský režim. Celá věc je o tom, co jsme ochotni udělat pro to, aby se s námi režim začal bavit. Já to vidím jednoduše: jsme členským státem EU, který se podílí na vyjednávání o nové smlouvě, a to je také báze pro vzájemnou komunikaci. S čím principiálně nesouhlasím, je otevírat ji nějakými deklaracemi, ujišťováním, či snad dokonce pokáním. Na naši dosavadní politiku je nutné navázat, a ne se jí zříkat.

ČESKÁ POZICE: My jsme se teď před Kubánci káli?

PALOUŠ: Nevím, ale pokud je mi známo, kubánský chargé d’affairs při setkání s českými diplomaty argumentoval tradičně, vměšováním se do vnitřních záležitostí Kuby. To je ovšem zcela nepřijatelný argument. Za klíčové považuji, abychom se již dnes chovali v duchu té smlouvy, která může Kubu zbavit toho totalitního dědictví, a totéž očekávejme od kubánské strany. Pokud toho nebude schopna, bude to signál, že předpoklad, s nímž EU do toho vyjednávání šla, byl lichý.

ČESKÁ POZICE: V Americe vyučujete lidská práva. První náměstek ministra zahraničí nazval důraz na jejich atlantické pojetí nastolené v Česku Václavem Havlem chybným a škodlivým. Jaké jsou vaše protiargumenty?

PALOUŠ? Nevím, co přesně tím má Petr Drulák na mysli. Pokud je to pokus o kritické myšlení, s tím nemám problém. S čím problém mám, je, že to takto halasně, bez bližšího věcného zdůvodnění, vykřikuje. To samo o sobě je chyba; v oblasti zahraniční politiky by před ideovými spory na našem vlastním dvorku měla být dána přednost její kontinuitě. Dále by to chtělo vyjasnit si základní pojmy. Já se mohu pouze domnívat, co Petr Drulák míní pod falešnou univerzalitou lidských práv. Konstatuji, že na půdě OSN s tímto termínem žonglují zpravidla Íránci, Saúdové a mnozí další, kteří chtějí obhájit svoje ne příliš šťastná kulturní specifika a narážejí přitom na odpor ze strany „atlantistů“.

ČESKÁ POZICE: Petr Drulák zmiňoval konkrétně obchodní embargo na Kubu, které bylo zavedeno v 60. letech, platí dodnes, a zatímco změnu režimu nepřineslo, vadí všem – Kubáncům, Američanům, diaspoře. To je fakt.

PALOUŠ: Spojené státy jsou klíč k ekonomické obrodě Kuby a otázka ukončení amerického obchodního embarga je v tomto ohledu stěžejní. Je to zároveň téma vysoce politické a velmi silně zpolitizované. USA dlouhodobě razí pozici, že dokud nedojde ke změně na poli lidských práv, nebude embargo zrušeno. Jde tedy o to, najít nějaký nový impuls, který umožní definovat novou politickou strategii oběma stranám. Je jasné, že pro Kubánce by pád embarga doprovázený koncem totality otevřel cestu ke znovusjednocení národa a k zapojení ekonomicky silné kubánské diaspory.

ČESKÁ POZICE: V Americe se staráte o udržování odkazu Václava Havla. Co si pod tím představit?

PALOUŠ: V Americe je to obtížnější než v Čechách. Když jdu v Miami za studenty, kterým přednáším, mnozí o Václavu Havlovi neslyšeli – nebo je musíte navést nějakými texty, upřesnit, co je to střední Evropa, a podobně. Permanentně tak Havla, jeho příběh a myšlenky zasazuji do měnících se souvislostí. Uchovávat jeho odkaz tedy neznamená být členem nějaké sekty, ale hledat možnosti, jak českou zkušenost uplatnit v dialogu, který neustále pokračuje. Dokud to bude lidi oslovovat, bude ten odkaz živý.

Martin Palouš (63)

  • Chartista a bývalý diplomat, mimo jiné velvyslanec ve Washingtonu a v misi ČR při OSN v New Yorku. 
  • V posledních letech přednáší na Floridské mezinárodní univerzitě v Miami o střední Evropě a lidských právech a vede zahraniční projekty Knihovny Václava Havla. 
  • Intenzivně komunikuje s kubánskou diasporou v Miami.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.