Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Marina: Nadějný nováček na pražské pivovarské scéně

  9:25

Pivovar v Holešovicích nemá nastartováno špatně. Výkon sládka, výčepního, kuchyně i obsluhy by ale měl být vyrovnanější.

Pivovar Marina funguje v působivě zrekonstruované budově přístavní celnice v pražských Holešovicích. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Byť se v Holešovicích stále skrývají kouzelné industriální památky na zlatou éru uhlí a páry, čtvrť se změnila k nepoznání, a to nejviditelněji v okolí přístaviště. Mimo jiné tam vyrostl luxusní komplex Prague Marina s více než třemi sty byty. (Vloni se dostal do zorného pole médií, když se začal naklánět kvůli ohnutému nosníku.) Když návštěvník projde pod problematickými nosníky (a kolem italské restaurace Riva Bella, patřící Marku Dalíkovi) směrem k řece, stane před působivě rekonstruovanou budovou přístavní celnice, kde se v únoru letošního roku otevřel pivovar Marina.

Dlouhá budova je rozdělena do dvou částí. Kromě pivnice lze zavítat také do středomořské restaurace se sympatickým menu zaměřeným i na rybí speciality, leč s hodně vysokými cenami hlavních pokrmů (465 korun za „minihamburger“ se zdá opravdu hodně). My jsme ale samozřejmě dostáli svému záměru a zamířili do pivovarské formanky, abychom otestovali novinku na pivovarské scéně. Marina se prezentuje jako pokračovatel tradice vaření piva v Holešovicích a odkazuje hlavně na První pražský měšťanský pivovar, který fungoval jen o pár ulic dál v letech 1897 až 1998.

Patrná investice

Pivnice vypadá podobně jako jiné restaurační pivovary – rozlehlé hale dominuje velká měděná varna, stěny jsou obloženy tmavým dřevem, ze stejného materiálu je vyveden mobiliář. Interiér dolaďují zelené doplňky (například lustry a potahy židlí). Místnost má vysoké stropy s odhalenými trámy – to vše tvoří působivé, vzdušné a příjemné prostředí. Všechny pivovarské technologie si může návštěvník „okouknout“ – kromě varny také spilku a ležácké tanky ve sklepě, do kterého lze nahlédnout prosklenou stěnou ve vstupní chodbě.

Jelikož jsme přicházeli v parném dni, raději jsme se usadili na velkorysou zahrádku, se kterou souvisí první velká pochvala. Terasa totiž působí opravdu příjemně, o stín se starají slunečníky bez reklam, barevně sladěné s dřevěnou podlahou i mobiliářem – dlouhými lavicemi a stoly z masivního dřeva. Výhled ze zahrádky je pestrý. Na jedné straně luxusní bytový komplex, na druhé straně nábřeží s parkujícími auty vyšších tříd. Přesto, že v této čtvrti (i v restauraci samotné) jsou investované miliony cítit na každém kroku, necílí Marina jen na movitou klientelu. Ceny jsou sice vyšší, ale stále přijatelné. Říkáme si, že bude-li tomu odpovídat i nadstandardní kvalita, je to fér.

Personál působí poněkud zmateně, číšníci a servírky pobíhali po placu a dobrých deset minut si nás nikdo nevšímal.Na zahrádce hosté pomalu přibývali a večer už byla terasa solidně zaplněna. Personál ale působil poněkud zmateně, číšníci a servírky neorganizovaně pobíhali po placu a dobrých deset minut si nás nikdo nevšímal. Obsluha pak přispěchala s omluvou, že jeho část prostoru má na starosti kolegyně… Po chvíli se nám začala stabilněji věnovat usměvavá slečna M., ale chaos do značné míry přetrvával. Často se nás různí číšníci ptali, zda „dostáváme“ a několikrát jsme na objednané pitivo čekali déle, než by bylo záhodno.

Hned na úvod nás zklamala informace, že z technických důvodů jsou na čepu jen tři piva, tedy jen polovina obvyklé nabídky. V parném dni jsme chtěli vyzkoušet pšeničné, což nám bohužel nebylo souzeno. Jako první jsme tedy okusili světlý dvanáctistupňový Holešovický ležák – deklarovanou „vlajkovou loď“ místní produkce.

Na světle žlutém a lehce zakaleném moku se povalovala chabá pěna, připomínající vodu se saponátem. Žádné foukání „do mlíka“ se nekonalo, což je škoda. Samotné pivo nebylo špatné, mělo slušný říz a solidní plnost – chuť v ústech zůstala dlouho, po příjemné prvotní hořkosti nastoupila v dochuti kyselost. Když jsme si po chvíli objednali další várku, hle – dochuť se proměnila z nepříjemně kyselé na ovocně nahořklou. Zkrátka, fajn ležák, vhodný na delší popíjení.

Nekonzistentní pivní produkce

Po prostudování jídelního lístku jsme se rozhodli vyzkoušet jak předkrmy ze stálé nabídky, tak sezónní specialitky. Do druhé škatulky patřila především studená okurková polévka Tarator původem z Balkánu, pokrm přesně pasující do horkého dne. „Polévka“ konzistencí i chutí připomínala řecké tzatziki, chutnala po okurkách, česneku, kopru a libečku a v kuchyni ji ještě doplnili hrstí kostiček uzeného pstruha, který celý zážitek dovedl k dokonalosti. Pokud na tuto skvěle vybalancovanou polévku narazíte, neváhejte!

Další předkrm – huspeninu – tvořilo více masa a zeleniny než rosolu, což nebylo na škodu. I servírování s kroužky cibule na velkém bílém talíři nás potěšilo. Nakládaný hermelín byl solidně uleželý, žádné nakládání pět minut před objednávkou se naštěstí nekonalo. Uzenou krkovičku v kuchyni nakrájeli na tenké plátky, které doplňoval křen, hořčice a salátek z kysaného zelí a mrkve. Zatímco zeleň na talíři byla výborně ochucena, křen již před drahnou dobou ztratil sílu a štiplavost. Všechny chuťovky přišly v provedení, které nemůže nikoho urazit – dobře naservírované a správně ochucené. Zkrátka žádný šlendrián. Zklamal nás jen chléb, a sice v obou provedeních (světlý a tmavý) – oschlý.

Při čekání na chody hlavní jsme okusili další piva z okleštěné nabídky. Druhým a zároveň posledním „domácím“ pivem byl tmavý třináctistupňový Marina Speciál. Naprosto černé pivo dorazilo na stůl v půvabném vysokém půllitru. I jemu pěna opadla během několika okamžiků. Vonělo po kávě, která však vůbec nebyla cítit v chuti – tam dominoval pražený slad s alkoholem na pozadí. Marina Speciál nám zachutnal asi nejvíce, za ním bychom se do Holešovic klidně i speciálně vypravili. Jenže se opět ukázala nekonzistentnost tamní produkce – další várka chutnala jaksi „nedotaženě“ s kyselými podtóny. Třeba se to vylepší časem, přece jen je Marina ještě v plenkách. Některá piva zatím působí spíše jako experimenty.

Posledním ochutnaným pivem byl dvacetistupňový Imperial Pilsner z produkce Břevnovského pivovaru, kde se zpočátku „marinské“ pivo vařilo. Nezvolili jsme nejlépe (i s ohledem na počasí). Pivo sice příjemně vonělo po chmelu a sladu, ale zlatavý a lehce zakalený mok chutnal sladce a takřka výhradně po alkoholu. Vzhledem k úctyhodné „voltáži“ měl Imperial Pilsner výraznou plnost, ale bohužel téměř žádný říz... ani chuť.

Maso na jedničku

Jestliže má Marina určité rezervy v kvalitě piva, vše dohání v pokrmech z masa. Sice jsme se nedozvěděli, odkud maso odebírá, ale vysekáváme mu poklonu. Ve všech jídlech bylo znamenité a výtečně upravené. Vyzkoušeli jsme, jak v Holešovicích dělají steaky. Čtvrtkilový kus hovězího jsme žádali propéct na medium, což se nepovedlo – nechali jej na grilu příliš dlouho a byl spíše medium-well. Na chuti se to však neodrazilo, byla díky kvalitnímu masu znamenitá. Jen trocha té šťávy chyběla… Na talíři steak doplňovaly fazolky, česnekový dip na bázi zakysané smetany a pečený brambor, vše skvěle ochucené. Jen bychom zkrátka čekali propečení odpovídající objednávce.

Čtvrtka pečené kachny s bramborovým knedlíkem a červeným zelím, pravda, není nejvhodnější pokrm do třiceti stupňů ve stínu, ale našeho oblíbeného opeřence jsme nemohli neokusit. Dobře jsme udělali. Maso bylo perfektně upravené a bylo jej hodně. Na talíři zůstalo jen pár kůstek, žádné velké kusy skeletu. Velmi chutné červené zelí mělo snad jedinou vadu, totiž že jeho sladkost začala být ke konci trochu otravná. Přičítáme to však spíše našemu přejedení než chybě kuchařově.

Je nepřijatelné, abychom si museli odkrajovat oschlé okraje z knedlíku u guláše za 145 korun!

U „knedlíkových“ jídel – guláše a svíčkové – pochvalme maso i omáčky. Svíčková chutnala po kořenové zelenině, jakožto spíše „slaná“ nežli sladká varianta legendárního jídla. Omáčka se trochu krabatila, což přičítáme použití škrobu při přípravě. Na chuti to však následky nezanechalo – dobrá svíčková. Guláš potěšil krásnou tmavou barvou, na měkoučkých kouscích kližky se povalovaly cibulové kroužky a jedna feferonka. Výrazně dominovala paprika a pepř – dobrý guláš.

Co nás otrávilo, byly knedlíky. Takřka jistě nikoli „domácí“. Jestliže bramborová verze ke kachně tolik nevadila, „houskáč“ ke guláši i svíčkové byl tvrdý a oschlý! Nejen u jídel za 145, respektive 170 korun není přijatelné, abychom si museli z knedlíku odkrajovat okraje!

Jelikož je podnik na světě jen krátce, zkusme tréninkově přimhouřit oko. Marina nemá nastartováno špatně – za ty ceny to sice není úplně ono, podnik působí celkově trochu nevyrovnaně (ať už jde o pivo, jídlo nebo obsluhu), ale tyto nedostatky lze postupně vyladit, bude-li zájem. Jak jsme viděli, Marina si zákazníky již našla.

Pivovar Marina 
Praha 7 - Holešovice, Jankovcova 12 (mapa)
www.pivovarmarina.cz
Tel.: 220 571 183

Putování Bratrů v pivu:

Prvních deset zastávek: Fenomén „česká pivovarská hospoda“
Zastávka jedenáctá: Velkopopovická Kozlovna (Velké Popovice)
Zastávka dvanáctá: Pražské pivnice (1.) – U Pinkasů a U Jelínků

Autor: