Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Manfred Spitzer: Digitální média škodí vzdělání, empatii i vůli

  11:08
V roce 2012 se německý psychiatr Manfred Spitzer pokusil knihou Digitální demence upozornit na nebezpečí spojená s digitálními technologiemi. Při příležitosti překladu jeho druhé knihy Kybernemoc! do češtiny navštívil Prahu a v rozhovoru také vysvětluje, jak se vyhnout závislosti na nich.

Digitální technologie. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Diplomacie není parketou německého psychiatra Manfreda Spitzera, z jehož první knihy Digitální demence se stal bestseller. Jeho varování je jednoduché: vysedáváním u počítače zhloupnete, ztloustnete a onemocníte. Spitzer si vysloužil označení „Krawallpsychiater“ a stal se, jak sám tvrdí, lovnou zvěří.

Od roku 2012 odráží útoky novinářů, zástupců počítačových firem i mediálních expertů, podle nichž jsou Spitzerovy závěry nepodložené a přehnané a jeho požadavky v „prodigitalizovaném“ světě neuskutečnitelné či zpátečnické. Poté, co v roce 2014 vyšla česky Spitzerova kniha Digitální demence, dostává se k českému publiku i jeho druhá kniha Kybernemoc!

A v rozhovoru mimo jiné říká: „Malému dítěti se chytrý telefon nesmí dostat do rukou, to je bez diskuse. Ani dospívající člověk však digitální technologie nepotřebuje. Má číst, stýkat se s vrstevníky, sportovat, mít rozmanité koníčky.Opakovaně se ukazuje, že děti, které jsou ve školách vyučovány bez tabletů, dosahují řádově lepších výsledků než ty, které se učí na tabletech. To je fakt doložený nesčetnými studiemi, ale i osobními zkušenostmi.“

Manfred Spitzer.

ČESKÁ POZICE: Víte, z jakého jazyka pochází slovo robot?

SPITZER: Tak to opravdu nevím. Co třeba ruština?

ČESKÁ POZICE: Jste v domovině robotů. Poprvé bylo toto slovo použito ve hře Karla Čapka RUR, který v ní líčí apokalypsu – roboti nahrazují v práci člověka, což proměňuje světový ekonomický systém, a roboti nakonec povstanou a lidstvo zničí.

Technologie zasahují do našeho těla, a tím mění naše myšlení, naši vůli i naše jednání, nemluvě o tom, že jsou spojené s ekonomickou mocí

SPITZER: To vysvětluje, proč byly obě moje knihy o digitální demenci tak rychle přeloženy do češtiny. Zájem Čechů o mé knihy mi nebyl příliš jasný. Možná proto, že v Česku je na co navázat.

ČESKÁ POZICE: S Prahou je rovněž spjata legenda o golemovi. S nadsázkou lze říct, že jsme v centru, z něhož se zrodil strach z ovládnutí člověka jeho výtvorem. Ve svých knihách rovněž varujete před duchovní zkázou. Souhlasíte, nebo je to nadsazené?

SPITZER: To není vůbec nadsazené. Technologie nás proměňují. To je fakt. Nemůžu poslouchat řeči o tom, že technologie jsou neutrální a že záleží jen na nás, jak s nimi naložíme. Tak to prostě není – technologie zasahují do našeho těla, a tím mění naše myšlení, naši vůli i naše jednání, nemluvě o tom, že jsou spojené s ekonomickou mocí.

ČESKÁ POZICE: Ve svých knihách se často zaměřujete na schopnost učení, upozorňujete na rizika, s nimiž je spojené používání digitálních technologií při výuce...

Digitální technologie nemají žádný, naprosto žádný pozitivní vliv na výuku, jen spoustu vedlejších účinků. Kdyby takový lék pustili lékaři na trh, všichni by si klepali na čelo.

SPITZER: To není pravda, na rizika se úplně nezaměřuji. Často se mě lidé ptají, jak zabránit vedlejším účinkům digitálních technologií používaných ve třídách. Odpovídám, že mi ani tolik nejde o vedlejší účinky. Problém je hlubší, digitální technologie nemají žádný, naprosto žádný pozitivní vliv na výuku, jen spoustu vedlejších účinků. Kdyby takový lék pustili lékaři na trh, všichni by si klepali na čelo: žádný účinek, ale zničující vedlejší účinky. Jenže právě tak fungují digitální technologie ve třídách.

ČESKÁ POZICE: Skutečně nemohou výuce nijak pomáhat?

SPITZER: Opakovaně se ukazuje, že děti, které jsou ve školách vyučovány bez tabletů, dosahují řádově lepších výsledků než ty, které se učí na tabletech. To je fakt doložený nesčetnými studiemi, ale i osobními zkušenostmi.

Nedávno mi napsala jedna italská učitelka, že vyučuje dvě třídy – jednu s pomocí moderních technologií a druhou bez jejich pomoci. Žáci učící se bez tabletů jsou koncentrovanější, dělají rychleji pokroky a lépe si novou látku pamatují. Odpověděl jsem jí: Skvělé, takže nyní vyhodíte tablety z okna. A ona mi odpověděla: Za interaktivní výuku mám vyšší plat. Odpověděl jsem jí: Počkejte, neříká se tomu korupce?

Existuje eminentní ekonomický zájem několika amerických firem, aby byly již malé děti připoutány k tabletům, a tím předurčeny celý život odebírat jejich produkty a na internetu sdílet svá osobní data

Existuje eminentní ekonomický zájem několika amerických firem, aby byly již malé děti připoutány k tabletům, a tím předurčeny celý život odebírat jejich produkty a na internetu sdílet svá osobní data.

ČESKÁ POZICE: Takže tyto fenomény byste označil za zkázu civilizace...

SPITZER: Nejen to. Technologie zasahují do naší schopnosti empatie. Mozek se vyvíjí tím, že jej používáme. Některá centra se v určitém věku buď vyvinou, anebo se už nikdy nevyvinou.Děti, jež sedí před monitory, místo aby si povídaly, hrály nebo se přely s rodiči, se nevyvíjejí stejně dobře jako jejich vrstevníci, kteří během dne čile komunikují.

Vědci tuto schopnost studovali na opicích, které s námi sdílejí tři oblasti regulující empatii. Opice, které byly pohromadě s větším počtem svých společníků, se vyvíjely výrazně lépe, rychleji a efektivněji než ty, které trávily čas převážně samy. A my dost často dítěti raději podsuneme monitor, než abychom se mu aktivně věnovali, protože se sami raději věnujeme monitoru než vlastnímu dítěti.

ČESKÁ POZICE: Lze však v přímé souvislosti s digitálními technologiemi hovořit o společenském úpadku?

SPITZER: Uvědomíte-li si, na čem stojí naše společnost, pak jednoznačně. Jsou to tři pilíře: vzdělání, empatie a vůle. A digitální média všechny tři poškozují. Nejenže nám nepomáhají při učení, ale i nám zabraňují se učit. Postupně externalizujeme své myšlení, které za nás vykonávají počítače. Jak jsem řekl, mozek se vyvíjí tím, že jej používáme. Pokud jej nepoužíváme, v lepším případě jen atrofuje, v horším se nevyvíjí. Všechno přitom začíná pamětí.

Děti, jež sedí před monitory, místo aby si povídaly, hrály nebo se přely s rodiči, se nevyvíjejí stejně dobře jako jejich vrstevníci, kteří během dne čile komunikují

Neustále slýchávám, že nemáme děti nutit, aby se „šprtaly“, protože si všechno dohledají. To je však hloupost! Aby člověk uměl dobře vyhledávat, musí toho neskutečně moc vědět. A hodně toho ví ten, kdo si hodně pamatuje. Paměť tvoří základ našeho myšlení. Její ztráta vede ke zhloupnutí společností, čehož jsme nyní svědky.

Dalším pilířem naší společnosti je zmíněná empatie. Jak chcete založit fungující demokracii na lidech, kteří raději tráví čas s virtuálními přáteli? Jak chcete postavit společnost na jedincích, kteří ztratili schopnost druhého požádat o radu, protože si přece vše mohou vygooglovat?

Jako třetí jsem zmínil schopnost chtění. Nemůžeme být autonomními bytostmi, pokud jsme pozbyli schopnost koncentrace, která je bytostně spjata s pohroužením do konkrétního úkolu. Dnešní mladí lidí už nejsou schopní udržet 15 minut pozornost na konkrétní problém, aniž by si přitom kontrolovali e-maily nebo byli rušeni přicházejícími zprávami na Facebooku. Navíc dobrovolně sdílíme data, která jsou následně využita proti nám. Zdá se mi, že toto vše je s demokracií neslučitelné.

ČESKÁ POZICE: Vaše hodnocení mladých lidí je zdrcující. Jak na vaše knihy reagují?

Chytrý telefon může být velmi účinná zbraň – můžete se zadlužit, můžete druhého velmi účinně šikanovat, můžete sledovat pornografii, kdykoliv se vám zachce

SPITZER: Není to jejich vina, ale starší generace, která vystavuje mladé lidi a děti morálním výzvám, v nichž nemohou obstát. Vždyť s digitálními technologiemi je spjata ohromná morální zodpovědnost! Chytrý telefon může být velmi účinná zbraň – můžete se zadlužit, můžete druhého velmi účinně šikanovat, můžete sledovat pornografii, kdykoliv se vám zachce.

Pozoruhodné ale je, že mladí lidé reagují na mé hodnocení vesměs kladně. Zatímco rodiče zpívají písničku, jak jejich dítě nesmí zmeškat kariérní náskok, a proto se bude učit programovat pro jistotu už ve školce, sami mladí lidé si ve výzkumech stěžují, že je moderní technologie ruší. Dokonce vymysleli nové slovo: člověka věčně napojeného na digitální technologie nazývají smombie, což je kombinace slov smartphone a zombie. Říkají tím, že člověk připoutaný k digitálním technologiím se umrtvuje.

ČESKÁ POZICE: Často se ve svých knihách věnujete fenoménu nedostatečně rozvinutých motorických schopností, což se odráží v nižších intelektuálních dovednostech.

SPITZER: Lidé si stále neuvědomují, že naše mysl a vůle povstávají z těla. Ne nadarmo má angličtina jedno slovo pro prst a číslo – digit. Původně to souvisí s pozorováním, že čím mrštnější máte prsty, tím lépe umíte počítat. Nejen smysly, ale i motorika utváří mozek. Problémem je, že současné děti se málo hýbou, jsou málo v přírodě a hrají málo her, které by je tělesně motivovaly.

Píšete-li text ručně, podstatně lépe si jej pamatujete, aktivujete totiž přitom více svalů a nervů. To ostatně platí i pro dospělé: kdo si potřebuje zapamatovat, co čte, má si k tomu vzít tužku a papír. Budete-li si dělat poznámky na počítači, zapamatujete si mnohem méně.

A nyní se dokonce přestávají učit psát rukou. Jenže píšete-li text ručně, podstatně lépe si jej pamatujete, aktivujete totiž přitom více svalů a nervů. To ostatně platí i pro dospělé: kdo si potřebuje zapamatovat, co čte, má si k tomu vzít tužku a papír. Budete-li si dělat poznámky na počítači, zapamatujete si mnohem méně. Totéž platí o elektronických knihách, nemáte-li před sebou fyzickou knihu, v níž si třeba můžete podtrhávat, nebudete si tolik pamatovat.

Vlivem moderních technologií jsme si zvykli na to, že lze řešit stále širší okruh úkolů stereotypním přejetím prstu po obrazovce. Dopady pocítí opět především děti. Dospělým mozek přinejhorším zakrní, jenže co když se dětem nevyvinou určitá centra vůbec? Se senzomotorikou je spojená třetina mozku. Pokud se dítěti nedovyvine třetina mozku a dospělému zakrní, není přehnané hovořit o intelektuální amputaci.

Tento fenomén nestudují jen lékaři, ale i filozofové – například Husserl nebo Merleau-Ponty. Tělo nám nebrání v myšlení, ale aktivně ho utváří, dokonce je jeho podmínkou. Kdo nepracuje s tělem, nemůže dobře myslet.

ČESKÁ POZICE: To, co označujete za duchovní zkázu, tedy začíná u špatného vývoje dětí?

SPITZER: Ano, proto se ve svých knihách se obracím především na rodiče. Jsem přesvědčen, že se naprosto fatálně podepisujeme na nejmladší generaci. Již existuje dokonce nočník se zabudovaným stojanem na tablet. Kdo někdy vychovával dítě, ví, že vůbec není snadné ho naučit chodit na nočník.

Dítě se musí koncentrovat. My mu však neumožňujeme koncentrovat se ani na tuto základní věc, která je pro jeho další vývoj zásadní. Jak se pak má vůbec někdy naučit koncentrovat? Zkáza začíná u těchto banálních tělesných úkonů, které nezvládáme bez tabletu.

Dítě se musí koncentrovat. My mu však neumožňujeme koncentrovat se ani na tuto základní věc, která je pro jeho další vývoj zásadní. Jak se pak má vůbec někdy naučit koncentrovat? Zkáza začíná u těchto banálních tělesných úkonů, které nezvládáme bez tabletu.

ČESKÁ POZICE: Je situace skutečně natolik vážná? Například výsledky jihokorejských studentů ohromují při PISA testech celý svět, přičemž tato země v digitalizaci pokročila nejdále.

SPITZER: Jihokorejské děti jsou skutečně velmi šikovné – příčina je kulturní. Když se zeptáte německého žáka, kdo je dobrý v matematice, odpoví vám, že ten, kdo je nadaný. Když se zeptáte jihokorejského žáka na tutéž otázku, odpoví vám: Ten, kdo hodně počítá. Z toho vyplývá, že když německému dítěti nejde matematika, řekne si, že na to „nemá buňky“, a vypustí ji ze svého životního programu. Co udělá jihokorejské dítě? Sedne ke stolu a začne počítat. To je důvod, proč Jihokorejci dosud nepocítili propad v PISA testech.

Na druhou stranu je ale třeba říct, že Jihokorejci jsou první, kteří se riziky spojenými s digitalizací aktivně zabývají. Vznikl například zákon zacházející s videohrami jako s drogou – je-li vám méně než 16 let, nesmíte je hrát mezi půlnocí a šestou hodinou ranní, navíc existují rehabilitační centra pro děti závislé na videohrách a chytrých telefonech.

To jsou mimořádně důležitá opatření a celá jihokorejská společnost si díky nim uvědomuje, že technologie nejsou nevinné a že je podobně asociální zapálit si na veřejnosti cigaretu jako neustále svírat chytrý telefon.

ČESKÁ POZICE: Uvítal byste podobné zákony regulující digitální technologie i v Evropě?

Srovnáváte-li nadužívání těchto technologií s kouřením, jsem přesvědčen, že cigarety jsou docela neškodné

SPITZER: Jednoznačně. Kdyby lidé znali všechna nebezpečí spjatá s digitálními technologiemi! Nadužívání působí nespavost, obezitu a kognitivní poruchy. To vše je pro děti přímo likvidační. Srovnáváte-li nadužívání těchto technologií s kouřením, jsem přesvědčen, že cigarety jsou docela neškodné.

ČESKÁ POZICE: Kouření, alkohol, nezdravá strava je určitý druh luxusu, který si můžeme s většími či menšími obtížemi upřít. Nemohli bychom však občas dělat svou práci, aniž bychom celý den pracovala s technologiemi, přestože mohou prokazatelně a vážně škodit. Co byste doporučoval, žijeme-li ve společnosti, která je digitalizací pohlcená a v níž nelze s moderními technologiemi nepracovat?

SPITZER: Pro začátek bych řekl, že jste pronesla velkou hloupost. Společnost byla v minulosti zamořena azbestem a jinými jedy, přičemž azbestem zatížené domy dnes bouráme. Také jsme v minulosti měli v benzinu olovo a dokonce krásné olověné nátěry v dětských pokojích. Když jsme však zjistili, že se olovo negativně podepisuje na vývoji mozku, učinili jsme krok nazpět.

Internet je horší než azbest nebo olovo. Budete-li tvrdit, ale ono to jinak nejde, pak se ptám: Proč by to nemělo jít jinak?

Kdyby vám někdo řekl, vím, že to škodí mému dítěti, ale ta barva je opravdu pěkná, a proto mu navzdory tomu tím ty stěny vymaluji, klepala byste si na čelo. A já vám nyní říkám, že internet je horší než azbest nebo olovo. Budete-li tvrdit, ale ono to jinak nejde, pak se ptám: Proč by to nemělo jít jinak?

ČESKÁ POZICE: Je-li internet pro malé děti podobně nebezpečný jako azbest, neměly by tedy mít žádný přístup k digitálním technologiím?

SPITZER: Naprosto žádný. V dospívání bych povolil kontrolovaný přístup, ale v žádném případě pravidelný. Malému dítěti se chytrý telefon nesmí dostat do rukou, to je bez diskuse. Ani dospívající člověk však digitální technologie nepotřebuje. Má číst, stýkat se s vrstevníky, sportovat, mít rozmanité koníčky.

ČESKÁ POZICE: Nehrozí však, že dítě, kterému budete bránit v přístupu k digitálním technologiím, se včas nenaučí s nimi rozumně zacházet?

Dnešní dospělí mohli vyrůstat bez digitálních technologií. Naše mozky dostaly příležitost se vyvinout. Nyní však tuto příležitost upíráme svým dětem.

SPITZER: Doporučujete tedy podávat ve školce občas štamprle, aby se děti naučily včas zacházet s alkoholem? Existují věci, které zákon povoluje až od určitého věku – třeba pití alkoholu nebo řízení auta. Netvrdím, že se máme vzdát digitálních technologií jako nástrojů. Velký rozdíl spočívá v tom, že dospělí vědí, že je to nástroj. Vědí, že by jej měli ve volném čase odložit. Dnešní dospělí navíc mohli vyrůstat bez digitálních technologií. Naše mozky dostaly příležitost se vyvinout. Nyní však tuto příležitost upíráme svým dětem.

ČESKÁ POZICE: Ve své nejnovější knize Kybernemoc! se věnujete závislosti na digitálních technologiích. Jak ji definujete?

SPITZER: Závislí pociťují v nepřítomnosti digitálních technologií podobné symptomy jako alkoholik, který nemá svou sklenku. Mám na mysli příznaky, jako je nervozita, třes, pocení, ale i podrážděnost a agresivita.Typické rovněž je, že se těmto lidem hroutí vztahy a mají vážné potíže v práci či ve škole a studiu.

ČESKÁ POZICE: Tento druh závislosti se však v jednom podstatném bodě liší. Vyléčený alkoholik by se měl navždy vyhýbat pití alkoholu. V případě digitálních technologií to však bude obtížné, ne-li nemožné. Člověk, který by chtěl žít bez nich, by pravděpodobně čelil podobným potížím jako ten, kdo je na nich závislý – přišel by o práci a možná by utrpěly i jeho vztahy, jež dnes digitální média nejen narušují, ale i vytvářejí a udržují.

Závislí pociťují v nepřítomnosti digitálních technologií podobné symptomy jako alkoholik, který nemá svou sklenku. Mám na mysli příznaky, jako je nervozita, třes, pocení, ale i podrážděnost a agresivita.

SPITZER: V tomto podstatném bodě se tyto dvě závislosti liší. V jedné věci však pravdu nemáte. Přístup k alkoholové závislosti se v uplynulých letech změnil. Stále více lékařů přistupuje na to, že se člověk může naučit pít kontrolovaně i poté, co byl na alkoholu závislý. Padlo dogma, že by se vyléčený alkoholik již nikdy neměl dotknout alkoholu, aniž by se stal znovu závislým.

Podobně musíme přistupovat i k technologickým závislostem. V dnešním světě se od technologií nelze odpoutat, ale o to důležitější je reflektovat jejich vliv a nebezpečí, a s o to větší obezřetností je musíme používat. Jsem přesvědčen, že budoucí generace bude nad naším nezodpovědným přístupem kroutit hlavou stejně, jako se dnes smějeme tomu, že se na přelomu 19. a 20. století lidé rentgenovali jen z legrace a mnozí na to zemřeli.

ČESKÁ POZICE: Dodnes pracujete jako primář psychiatrické kliniky. Jak jste se dostal k takzvané digitální demenci?

SPITZER: Jsem psychiatr, který současně vystudoval filozofii, a dodnes jako lékař pracuji – mám své pacienty, chodím na vizity a účastním se všeho, co k mému povolání patří. K psaní knih mě pokaždé přivede podnět z mého každodenního života. V první knize, kterou jsem napsal, jsem se věnoval procesu učení a bylo to v době, kdy jsem se hodně zabýval vývojem svých dětí.

V dnešním světě se od technologií nelze odpoutat, ale o to důležitější je reflektovat jejich vliv a nebezpečí, a s o to větší obezřetností je musíme používat

Učitelé mých dětí se mě jednou zeptali: Nebyly by některé vaše poznatky užitečné i pro nás? Všechny, odpověděl jsem jim. Večer jsem si pak sedl a začal psát příručku, jak se vyvíjí lidský mozek, co mu škodí a prospívá. Aniž bych se chtěl příliš vychloubat, snad každý učitel v Německu měl tuto knihu v ruce.

Děti povyrostly a my jsme začali řešit televizi. Rodiče a učitelé se mě ptali: Na jaké pořady se mohou děti dívat? Mají se vůbec dívat na televizi? A jak často? Proto jsem napsal další knihu. Aby bylo jasno, moje děti vyrůstaly bez televize. Krok k dalším digitálním technologiím byl už přirozený. Kniha Digitální demence se stala bestsellerem, ale kniha Kybernemoc! se v Německu příliš neprodává.

ČESKÁ POZICE: Proč?

SPITZER: Mou první knihu četlo opravdu hodně lidí. Navíc dopady technologií vidí na sobě, a proto si možná říkají: Proč bych o tom měl ještě číst, když stejně všechno vím?

ČESKÁ POZICE: To je přece skvělé. Stáváte se nadbytečným!

Žijeme ve světě, v němž se nůžky mezi chudobou a bohatstvím rozevírají jako nikdy dříve. Pracuji s tezí, že chudoba je svého druhu nemoc mozku.

SPITZER: Máte naprostou pravdu, to je skvělý výsledek. Myslím, že se mi podařilo odvést dobrý kus práce. A navíc mě velmi baví. V uplynulých letech jsem už jen pracoval. Vstávám ráno ve čtyři, v pět začínám psát, píši několik hodin, pak vizita, pacienti... Prakticky jsem zrušil i dovolené.

ČESKÁ POZICE: Není to také závislost?

SPITZER: Ano, vím, že i práce může zničit život. Ale vychoval jsem pět dětí, které jsou dnes dospělé a samostatné, tak proč bych si nyní nemohl trochu užít a jen pracovat...

ČESKÁ POZICE: Máte na obzoru další téma?

SPITZER: Připravuji knihu o vztahu chudoby a vývoje mozku. To je další téma, které mě pálí. Je přinejmenším stejně aktuální jako digitální demence. Žijeme ve světě, v němž se nůžky mezi chudobou a bohatstvím rozevírají jako nikdy dříve. Pracuji s tezí, že chudoba je svého druhu nemoc mozku. Jednou věcí je, že nekvalitní strava ničí mozek, druhou pak to, že děti z nižších společenských tříd vyrůstají v méně stimulujícím prostředí, což se odráží na jejich mozku.

ČESKÁ POZICE: Řekl jste, že vás tato témata „pálí“ a zapálení z vás skutečně sálá. Pochybujete někdy?

Snažím se vyprávět o naší současnosti nejlepší možný příběh, jehož jsem dnes schopný

SPITZER: Samozřejmě, to k vědě patří. Novináři mi často namítají, že značně zjednodušuji – svět je přece komplexní! Odpovídám jim, že svět je sice komplexní, ale proto se nemám zabývat jednotlivými problémy? Uvědomuji si, že jsem posvítil jen na jeden konkrétní problém, a pokusil jsem se jej podat nejlepším možným způsobem.

Jednou jsem poslouchal přednášku svého přítele, významného paleoantropologa, o původu člověka a následně jsem se ho zeptal: Jsi si jistý, že to všechno bylo, jak jsi podal? Odpověděl mi: Jasně, že ne. Zítra zjistím něco nového, co můj obrázek upraví, ale dnes jsem vyprávěl nejlepší možný příběh, jehož jsem byl schopný. Mám to podobně. Snažím se vyprávět o naší současnosti nejlepší možný příběh, jehož jsem dnes schopný.

Manfred Spitzer (1958)

  • Významný německý psychiatr specializující se na neurovědu.
  • V současnosti primář univerzitní psychiatrické kliniky v Ulmu.
  • Původně se věnoval především výzkumu schizofrenie, o níž napsal habilitační práci.
  • V roce 2002 mu byla udělena cena Cogito za schopnost kreativně propojit poznatky přírodních a humanitních věd.
  • V letech 2004 až 2012 uváděl na německé televizní stanici BR-alpha pořad Geist und Gehirn (Duch a mozek), který měl celkem 194 dílů.
  • Mediálně známým se stal především díky řadě popularizačních knih.
  • V roce 2002 vydal knihu Lernen. Gehirnforschung und die Schule des Lebens (Učení. Výzkum mozku a škola života), v níž představuje neurologické poznatky stěžejní pro učení a výuku.
  • Mezinárodní věhlas mu přinesla kniha Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum z roku 2012, která byla přeložena do několika desítek jazyků – do češtiny v roce 2014.
  • Jeho nejnovější knihou z roku 2015 je Kybernemoc!, která vyšla nedávno v češtině.