Sešli jsme se v někdejším bytě Alice Masarykové, který se nachází v Loretánské ulici téměř na dostřel od Pražského hradu. Dnes slouží jako pracovna a sídlo prezidentského štábu Miloše Zemana a jeho Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ). Jedním z klíčových a nejvlivnějších lidí SPOZ a hlavně Zemanovy kampaně je podnikatel a místopředseda strany Martin Nejedlý, s nímž nám pomohl domluvit rozhovor nestor české politiky Miroslav Šlouf, Nejedlého dlouholetý kamarád.
„Povedlo se nám Miloše Zemana dostat z Vysočiny do příjemného prostředí. Mám radost, když vidím, s jakou lehkostí se pohybuje v těchto prostorech. Má rád vrzavé parkety a kachlová kamna, k tomu má krásný výhled na Petřín, a navíc tu jsou ty masarykovské artefakty,“ vysvětluje Nejedlý důvody, proč Zemanovi za sídlo vybrali byt zrovna po dceři T. G. Masaryka. Proto s ním ale ČESKÁ POZICE několik týdnů o rozhovor neusilovala.
Bývalý premiér Miloš Zeman je jedním z favoritů prezidentských voleb a v kampani je řádně vidět: na občany se podél silnic a dálnic zubí z desítek billboardů, jeho životní příběh chodí lidem po republice do schránek a sem tam se mu povede dobrý počin, jako když se například před pár týdny stal hvězdou zemědělské výstavy Země živitelka. To vše musí stát majlant. SPOZ uvádí, že za Zemanovu kampaň strana zatím utratila necelých tři a půl milionu korun.
Nejedlý odmítá, že by Zemanovu kampaň živily peníze ruského petrochemického giganta Lukoil
Člověku se logicky vkrádají na mysl pochyby, zda Zemanovci přiznávají všechny své dosavadní finanční zdroje. (Zatím k tomu nejsou nuceni, protože zákon o volbě prezidenta, který stanovuje podmínky financování kampaně, vstoupí v platnost až 1. října. Do té doby prezidentští uchazeči mají de facto volné ruce.) K tomu kolují spekulace, zda Zemanova kampaň není živena penězi ruského petrochemického giganta Lukoil. Koho jiného se na takové věci zeptat než místopředsedy SPOZ a spolumajitele jedné z dcer Lukoilu Martina Nejedlého.
Šťáva pro letadla
V jednom z červnových vydání týdeníku Respekt (č. 25) zazněla v článku Komik, který děsí myšlenka, že mimo jiné kvůli Nejedlému by se o Miloše Zemana měla zajímat Bezpečnostní informační služba (BIS). „Pod kotlem je zatopeno daleko více, než by ve skutečnosti bylo potřeba. Rozhodně není důvod, aby se o Miloše Zemana či SPOZ zajímala BIS,“ vykopává Nejedlý diskusi nad tématem Lukoil a vypráví část svého životního příběhu.
Po roce 1991 se ocitl v Moskvě. Tehdy v Německu ukončil dráhu volejbalisty a vzhledem ke znalosti ruského jazyka se začal orientovat na obchodní kariéru. „V Moskvě jsem se dostal k firmě Lukoil a zde jsem začal budovat dlouholeté vztahy. Po svém návratu do České republiky jsem neviděl důvod, proč tyto vztahy nějak omezovat.“
Na činnosti Lukoilu v České republice nevidí žádný problém. „Zhruba před čtyřmi pěti lety se tato společnost vrátila k podnikání v tuzemsku. Lukoil nakoupil aktiva od firmy Conoco Philips, která provozovala čerpací stanice Retail. Druhou záležitostí byla skutečnost, že firma Lukoil Aviation už měla více aktiv v zemích Evropské unie, a tak vznikla myšlenka, zda bychom takovou činnost nemohli provádět na pražském letišti.“
Lukoil Aviation Czech je dceřinou společností ruské firmy Lukoil. Vznikla v září roku 2007 a Martin Nejedlý je v ní jednatelem. V Lukoil Aviation Czech má 40 procentní podíl firma Ene Investment, kterou vlastní Nejedlý.
Na začátku roku 2010 deník Aktuálně.cz informoval, že Lukoil Aviation Czech získal v roce 2007 díky Nejedlého „toskánským známostem“ s Alešem Řebíčkem (tehdejší ministr dopravy za ODS) či tehdejším premiérem Mirkem Topolánkem například zakázku u státní letecké společnosti ČSA. V té době však podle Nejedlého na pražském letišti končila smlouva na dodávku paliv pro letecké společnosti firmě Exxon, čímž se na tomto poli uvolnilo místo.
„Odmítám tvrzení, že jsme si kontrakt na pražském či ostravském letišti, kde jsme ztrojnásobili za poslední tři roky objem dodávek, nějak prolobbovali.“
„Dodávám jen, že zhruba dvě třetiny objemů paliv zde dodává společnost Shell. Požádali jsme letiště, zda bychom se mohli k dodávkám paliva přihlásit. Tady vzniká základní fabulace. Letiště Praha nám po splnění náročných kritérií a požadavků pouze umožnilo oslovit letecké společnosti, aby od nás palivo nakupovaly. Máme smlouvy přímo s leteckými společnostmi, nikoliv však s Letištěm Praha. Spolu s námi získali smlouvu další dodavatelé – například Agip, Total či OMV. Se společností Čepro máme velmi průhledný vztah na dodavatelské služby, kde využíváme toho, co stát vybudoval – infrastruktury, zásobníků a tak dále. Ročně do křídel letadel musíme dopravit 120 tisíc tun paliva, to není snadné,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI Nejedlý.
Státní společnosti ČSA se podle Nejedlého díky smlouvě s Lukoil Aviation Czech snížily náklady na dodávky paliva, které předtím odebírala od Shellu. „Dnes Lukoil Aviation zásobuje zhruba 45 společností. Pokud by naše společnost neposkytovala kvalitní služby, neuživili bychom se. Odmítám tvrzení, že jsme si kontrakt na pražském či ostravském letišti, kde jsme ztrojnásobili za poslední tři roky objem dodávek, nějak prolobbovali.“
Zemanovci a la Obamovci
Nejedlý vylučuje, že by se Lukoil měl jakkoliv podílet na financování Zemanovy volební kampaně. Odkud tedy finance SPOZ plynou? „Za roky 2010 a 2011 strana na darech a členských příspěvcích získala 46 milionů korun. K tomu přičtěme příspěvky od státu, které za čtyřleté období činí zhruba 60 milionů korun. Co se týká prezidentské kampaně Miloše Zemana: prováděcí zákon, který říká, jak má být prezidentská kampaň financována, vstoupí v platnost až 1. října. Veškerá činnost, která byla provedena do tohoto dne, nespadá do nákladů pro prezidentskou kampaň. Zemanovci by však měli zohlednit vynaložené finanční prostředky před 1. říjnem,“ slibuje klíčový muž Zemanovy kampaně.
Jak už Zemanovci několikrát avizovali, strana chce jít v získávání peněz cestou takzvané obamovské cesty – neboli sbíráním drobnějších příspěvků. Na začátku září strana Zemanovi zřídila i volební účet, zatím na něm však nelze sledovat jednotlivé finanční toky. Dopadne to nakonec jako v případě konkurenčního kandidáta Jana Fischera, že se v průběhu kampaně na Zemana navěsí různí „Chrenkové“ a „Soukupové“? Nejedlý to vylučuje. „Taková ‚topbrandová‘ jména nemáme. Společnost Lukoil Zemanovcům ani Miloši Zemanovi neposkytne ani korunu. Já jsem poskytl transparentně soukromý dar ze svého účtu. Miloš Zeman nebude zavázán žádným byznysovým ‚kapitánům‘ či oligarchům, ale hlavně drobným dárcům.“
Miloš Zeman nebude zavázán žádným byznysovým ‚kapitánům‘ či oligarchům, ale hlavně drobným dárcům, tvrdí Nejedlý
Kuloáry již nějaký čas také putuje informace, že na Zemanově kampani spolupracuje s Miroslavem Šloufem šedá eminence (nejen) pražské politiky Tomáš Hrdlička. Ten to v nedávném rozhovoru s ČESKOU POZICÍodmítl. Co na to říká Nejedlý? „Znovu se opakuje to, co v roce 2010. Tento typ otázek už tu byl – Marek Dalík, Tomáš Hrdlička a spol. My jsme si stranu budovali sami a odspodu. Pan Hrdlička není tím, kdo by se objevil mezi sponzory SPOZ. Vždy se najde nějaké démonické jméno, které je pro média atraktivní, neopírá se to ale o realitu.“
Přesto musíme konstatovat, že o financování Zemanovy kampaně jsme se příliš nových informací nedozvěděli. Pochybnosti zmíněné v úvodu článku rozbity nebyly. Můžeme se zatím jen spolehnout na sliby šéfů SPOZ, že vše nakonec bude uvedeno na transparentním volebním účtu, který budou krmit hlavně drobní finanční dárci.
Kluk z Kunovic
Je tomu skoro už devět let – někdy kolem prezidentských voleb v roce 2003 –, co se Nejedlý poznal s Milošem Zemanem a jeho poradcem Miroslavem Šloufem, dnes šéfem pražské buňky SPOZ. „Tehdy jsem se vrátil z Ruska zpět do České republiky. S Mirkem Šloufem, který mě inspiroval svými pohledy na život a dokázal vždy dobře poradit, jsme tenkrát začali sdílet kancelářské prostory. Navíc i on byl v té době na konci jisté části své pracovní kariéry, když se Miloš Zeman nestal prezidentem,“ přibližuje Nejedlý.
V té době prý Zeman o žádném budoucím návratu do politiky nebo zakládání nové strany neuvažoval. Ani Nejedlý podle svých slov nechce kandidovat do žádné exekutivní státní funkce nebo se ucházet o poslanecký mandát. Rozhodnutí stát se místopředsedou strany (s parlamentními ambicemi) je ovšem navýsost politická funkce, která u Nejedlého podle jeho slov vychází z přesvědčení, že nechce působit zezadu jen jako nějaký lobbista.
„Pomáhat straně je mé rozhodnutí, které vyvěrá z úcty a jakési lásky k Miloši Zemanovi. Když už jsme se dostali od občanského sdružení k politické straně s šancí uspět v parlamentních volbách, rozhodl jsem se po parlamentních volbách v roce 2010 ucházet se o funkce ve straně,“ vysvětluje a dodává, že nemá ani záměr být v případě Zemanova úspěchu součástí prezidentova hradního týmu.
„Pomáhat straně je mé rozhodnutí, které vyvěrá z úcty a jakési lásky k Miloši Zemanovi.“
Jednu politickou výjimku, dodejme, že neúspěšnou, ve svém životě udělal – v komunálních volbách v roce 2010 v obci Kunovice, odkud pochází. „Mé motivy ale byly spíše emotivního charakteru. Viděl jsem tehdy elán mladých nadšenců Miloše Zemana, kterým jsem vyhověl a rozhodl se postavit do čela kunovické kandidátky. Nechtěl jsem vypadat jako nějaký ,fouňa‘, který z kluka z Kunovic udělal kariéru na jednatele Lukoilu, a teď se k místním nehlásí. To bylo ale moje první a poslední politické angažmá.“
V případě, že by Zeman v boji o Hrad uspěl, Nejedlý nyní slibuje, že by neměl zájem ucházet se o funkce v managementu státních firem, jako je například Mero. „Mezi komercí a státní správou je rozdíl a do konce svého aktivního života bych chtěl zůstat v soukromé sféře, kde jsem si pracně vybudoval určité vztahy.“
Ruský vichr
ČESKOU POZICI zajímalo, zda ruské podnikatelské kruhy mají povědomí o prezidentské volbě v České republice? Kdo je jejich favoritem? „Má zkušenost je taková, že pojem ‚Miloše Zeman‘ je mezi ruskými podnikateli znám, ale nikdy jsem neslyšel, že by někdo řekl, že Zeman by oproti ostatním kandidátům přál obchodu s ruskými firmami více než ostatní. Ruské podnikatele navíc nyní zajímají především korejské a čínské obchodní příležitosti,“ je přesvědčen Nejedlý, který má díky Lukoilu dlouholeté zkušenosti s ruským trhem.
Pokud by Zeman ve volbách uspěl, musíme si klást otázku, zda by českému státu i vzhledem k Nejedlého angažmá v Lukoilu nehrozil „ruský vichr“. Nejedlý si myslí, že něčeho takového není třeba se obávat. „Tato země má nějaké možnosti, je ideálně geopoliticky situována. Miloš Zeman by vždy činil kroky, které by byly ekonomicky a politicky přínosné pro stát. Na druhou stranu je potřeba za jasně definovaných a transparentních podmínek posilovat značku českého průmyslu a strojírenství i v oblastech, kde jsme se v minulosti osvědčili – ať už to bylo ČKD od Turkmenistánu po Uzbekistán, nebo když se naše tatry oproti ruským kamazům osvědčily na Sibiři. Proč jsme tyto trhy ztratili? Není to škoda?“
