Mají mít soukromé banky právo vytvářet peníze?

V představách většiny světové populace panuje názor, že nové peníze vytvářejí pouze centrální banky. To je však méně než půlka pravdy. Centrální banky sice dávají do oběhu bankovky, mince a částečně i bezhotovostní peníze, tedy virtuální čísla na účtech, ale většinu bezhotovostních peněz vytvářejí komerční banky. Činí tak pokaždé, když někomu půjčí.

A centrální banka má jediný způsob, jak tuto tvorbu peněz omezit. Může stanovit výši povinných rezerv, tedy určit, jaký podíl z vkladů může banka maximálně půjčit. V Česku národní banka požaduje, aby ústavy držely minimálně dvě procenta z vkladů, ve Švýcarsku například 2,5 procenta. Pokud se tedy v Česku uloží na účet milion korun, může v ekonomice díky bankovním úvěrům vzniknout až 49 milionů nových korun.

Důsledek riskantního chování

Jenže v mnoha státech, například na Islandu či ve Švýcarsku, se ozývají hlasy, aby banky o pravomoc tvořit peníze přišly. Jinými slovy výše rezerv by měla být 100procentní a z bank by se vlastně staly jen trezory na peníze nebo spíše bezpečnostní agentury. Trochu to připomíná situaci, kdy se z muže stane eunuch, a přijde tak o jednu ze svých základních životních rolí – plodit děti.

Podle kritiků to totiž bylo riskantní chování bank – jejich nezodpovědné poskytování úvěrů –, co způsobilo nejednu finanční krizi, a proto by měly o tuto schopnost přijít. Takové opatření by mělo více stabilizovat finanční systém. Právo vytvářet nové peníze by tak zůstalo už jen centrálním bankám.

Švýcarské iniciativě Vollgeld, která stoprocentní krytí vkladů požaduje, se již koncem loňského roku podařilo získat na 100 tisíc podpisů k uspořádání referenda na toto téma. Hlasování o „vykleštění“ bank čeká Švýcary příští rok. Podobné úvahy nejsou ojedinělé. Objevily se i na Islandu, kdy si speciální zprávu na toto téma nechal zpracovat premiér Sigmundur Davíd Gunnlaugsson.

Jako nebankovní poskytovatelé půjček

„Bylo by to, jako kdybyste vzali obří vrták nebo kladivo a začali s nimi vrtat nebo bušit do základů, na kterých ekonomika dnes stojí,“ řekl LN viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. „Iniciativa Vollgeld je spíše odrazem romantické zjednodušené představy, že za sérii finančních krizí mohou zlí lakotní bankéři, kterým je třeba přistřihnout křídla. Ve skutečnosti však, kdyby někdo chtěl uvést představu plného krytí úvěrů vklady do praxe, následovalo by úplné zhroucení systému,“ upozorňuje ekonom Pavel Kohout.

Podle Hampla je ale dobře, že je někdo ochotný debatovat o podstatě současného peněžního systému. „Líbí se mi na tom, že nejde jen o plytkou debatu o kurzovém závazku či zvyšování nebo snižování sazeb, které se u nás vedly po roce 2013,“ řekl Hampl. Viceguvernér ČNB je ale rovněž přesvědčen, že dnešní systém, který byl nedávno otestován finanční krizí, funguje až překvapivě dobře.

Pokud by se iniciativě Vollgeld podařilo své návrhy prosadit, zcela by to změnilo pravidla hry, na která jsou dnes všichni bez výjimky zvyklí. Vollgeld fakticky požaduje, aby se z bank staly jen úschovny peněz, a banky by tak mohly půjčovat jen ze svého. Finanční domy by měly podobnou roli, jako dnes mají například nebankovní poskytovatelé půjček, kteří nevytvářejí žádné nové peníze. Nastalo by úplné „zestátnění“ práva na vytváření peněz a absolutní odstranění prvků jakékoliv soutěže a soukromého podnikání z peněžního trhu.

Nikoli nová myšlenka

„Aby ekonomika mohla fungovat v takto extrémně rigidním peněžním systému, všichni by museli být připraveni na to, že jejich mzdy a ceny produktů se budou měnit každý den, týden či měsíc o desítky procent,“ upozorňuje Hampl.

Jinými slovy, lidé by museli počítat s tím, že dnešní dvoustovka může mít za půl roku kupní sílu 300 korun, ale také jen sto korun, podobně jako je to u ceny zlata či hodnoty virtuální měny bitcoin. V takovém systému nejsou lidé podle centrálního bankéře připraveni žít.

Myšlenka, že by komerční banky vůbec neměly právo vytvářet peníze, není nová. Podobné úvahy přinesla velká hospodářská krize ve třicátých letech. Když nastoupil do prezidentského úřadu Franklin Delano Roosevelt, připravili mu ekonomové jako Irving Fisher či Henry Simons dokument známý pod názvem Chicago Plan.

Psalo se v něm, že jestli je něco, co lze udělat pro větší stabilitu systému, tak je to zbavit banky schopnosti vytvářet peníze. Právě na něj se všechny dnešní iniciativy volající po zastřihnutí bankovních křídel odkazují.