Mají ještě smysl vyšší odborné školy?

Jak český stát naloží se školami, které odvádějí práci, jež se po nich chtěla.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

Vyšší odborné  školy (VOŠ) se v Česku objevily během 90. let podle nizozemského vzoru, řádově desítky tisíc mladých lidí učí profesním dovednostem (leckdy i skvěle) a udílejí také titul diplomovaný specialista (DiS.). Dnes samy příliš nevědí, co mají očekávat. Občasná vyjádření ministerstva školství jim – a ani uchazečům a rodičům, kteří chtějí své potomky poslat na profesně orientované školy – na klidu nepřidávají. Situace těchto vzdělávacích institucí zaslouží podrobný rozbor.

Podle školského rejstříku existuje v Česku 179 VOŠ, které jsou tak trochu rozkročeny mezi „středním“ a vysokým školstvím: vždyť i na ministerstvu se jim věnuje náměstek pro školství regionální, a nikoliv ten vysokoškolský... Občas se též objeví petice lidí, kteří mají pocit, že si stát této formy terciárního vzdělávání neváží a odsunuje ji na druhou kolej. Kam vlastně VOŠky směřují? A potřebujeme je vůbec?

Jak uvedl ministr Petr Fiala v prosincovém interview pro ČESKOU POZICI, vznik vyšších odborných škol byl příkladem „rozvoje systému bez celkové koncepce“. VOŠ se dostaly někam mezi užitečné pomaturitní studium a alternativu vysokého školství, která se však málo doplňuje s bakalářskými programy a zkoušky ze stejných či podobných předmětů bývají nepřevoditelné – studium má malou „propustnost“ do studia bakalářského.

Do vývoje zasáhne demografický úbytek zájemců i konkurenční boj s vysokými školami

„Jejich transformace, což se mi jeví jako stále jasnější, nemůže být prováděna nějak celkově, ale po částech – podle jednotlivých typů škol,“ říká ministr Fiala. „Takže to asi dopadne tak, že část VOŠ bude spolupracovat s vysokými školami v bakalářských stupních, část se stane součástí VŠ, část bude mít specifické úkoly a část zanikne.“

Případné změny v počtu vyšších odborných škol, jež zasáhne demografický úbytek zájemců i konkurenční boj s vysokými školami, nechce ministerstvo předjímat. „VOŠ představují v současném vzdělávacím systému významný segment poskytující kvalitní odborné vzdělání. To, že VOŠ pro některé odborníky v současné podobě nepředstavují ideálně nastavený vzdělávací systém, neznamená, že by tento typ vzdělávání v optimálnějším nastavení neměl v budoucnu existovat,“ říká Jana Holíková z tiskového odboru ministerstva.

Hlavní problémy VOŠ (dle vlastních odpovědí):

  • Úbytek uchazečů.
  • Konkurence vysokých škol.
  • Nejasné cíle a postavení VOŠ.
  • Nízká kvalita uchazečů.
  • Špatná prostupnost VOŠ a VŠ.
  • Nízké finanční zabezpečení.
  • Začlenění do školského zákona.
  • Malé povědomí a nízký status u veřejnosti.

Pramen: Šetření mezi všemi VOŠ, studie 2009

Souboj o studenty

V roce 1991 experimentálně a s vizí dlouhodobého rozvoje vysokého odborného školství v Československu vzniklo 15 středních odborných škol s pomaturitním studiem. Bylo tříleté až čtyřleté. Škol přibývalo a ve školském zákoně v roce 1995 bylo pak vyšší odborné vzdělání ukotveno – stovky středních škol (k nimž VOŠky dosud často náležejí a sdílejí s nimi třeba i školní prostory díky většinovému zřizovateli – krajům) se pak snažily vytvořit vyšší formu studia. Časem ovšem přibyly vysoké neuniverzitní a soukromé školy, což způsobilo spolu s poklesem demografické křivky i nekončící, ba sílící „souboj“ o šikovné a studiachtivé maturanty.

V roce 2005/06 se na vysoké školy v ČR zapsalo více než 69 tisíc studentů, což bylo poprvé přes polovinu odpovídajícího ročníku populace. A na vyšší odborné školy se hlásilo dalších jedenáct tisíc zájemců, takže i po odečtu duplicitně zapsaných se pro terciární vzdělávání rozhodlo 56 procent lidí příslušného věku! Před pár desetiletími nemyslitelná věc, jež se ještě vystupňovala: v roce 2009 už to byly dvě třetiny populačního ročníku. To nevyhnutelně vede k souboji o absolventy středních škol, kteří s ohledem na neukotvenou pozici VOŠ dávají leckdy přednost vysokým školám – i s vizí dalšího studování.

Oproti minulosti je ke studiu na VOŠ přijímáno vyšší procento přihlášenýchPodle údajů nyní již zrušeného Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) bylo v roce 2009 v Česku registrováno 184 VOŠ s celkem 28 027 studenty, většinou denního studia. Z toho bylo 116 zřízeno kraji (63 procent), 49 bylo soukromých (27 procent), tucet církevních (7 procent) a sedm „státních“ (4 procenta), které zřídilo buď ministerstvo vnitra či obrany.

Velikost škol byla a je různá: od maličkých s desítkami studentů po obry s takřka tisícem studujících – průměr činil ve zmíněném roce 152 studentů na jednu školu. Z celku byla asi pětina zdravotních škol. Velký díl studujících tedy tvoří zdravotníci a sestry (23 procent), dále zájemci o ekonomii (27 procent) a učitelství (18 procent), po dvanácti procentech studentů se věnuje technickým a právním oborům (údaje z roku 2009).

Ač počet přijatých studentů spíše stagnoval, alarmující byl pokles zájemců. Zatímco v roce 2003/04 si přihlášky na VOŠ podalo rekordních 32 700 uchazečů, roku 2008/09 to již bylo jen 18,9 tisíce přihlášek – to je propad o 42 procent. Ke studiu na VOŠ je také přijímáno vyšší procento přihlášených. Pakliže v roce 2003/04 prošlo přijímacím řízením jen 72,5 procenta zájemců, před čtyřmi lety to bylo dle ÚIV již 86,2 procenta.

Rozčlenit do několika proudů?

Nejucelenějším pohledem na vyšší odborné školy v Česku zůstává patrně 250stránková studie Vyšší odborné školství na rozcestí. Vydal ji v srpnu 2009 kolektiv vedený Michalem Karpíškem, pracoval na ní i exnáměstek pro vysoké školy Jan Koucký a členem expertního sboru byl i Jiří Nantl – nynější první náměstek ministra Fialy.

Dle studie panuje „jednoznačná shoda většiny zainteresovaných, že sektor vyššího odborného vzdělávání nutně stojí před nějakou zásadní změnou, která vytýčí jeho směřování na delší dobu, pokud nemá dospět k postupnému, ne příliš vzdálenému zániku. Stejně tak existuje shoda, že česká vzdělávací soustava – včetně celoživotního učení – má obsahovat odborně, profesně zaměřené terciární vzdělávání,“ uvádí analýza, jež je veřejně dostupná na stránkách ministerstva (a přikládáme ji k článku jako soubor PDF).

Návrhem studie bylo rozčlenit VOŠ do několika proudů. Část z nich by měla směřovat do plnohodnotného začlenění do terciárního vzdělávání (třeba vznikem vysokoškolských institutů a nabídkou profesních bakalářských programů). Školy, které to nezvládou nebo nebudou chtít (a bude jich prý většina), by měly mít podporu k nabídce postsekundární specializované výuky, která prohloubí středoškolské znalosti. „Je evidentní, že odkládání řešení problémů je velmi rizikové,“ tvrdí analýza s tím, že výběr, kam budou školy směřovat, budou muset zřizovatelé – kraje, soukromníci či církve – stejně řešit.

Je vhodné být současně zařazen mezi školy mateřské, základní a střední, a zároveň deklarovat příslušnost do terciární sféry?

Uplynuly tři roky a nic moc se nezměnilo. Za ministra Josefa Dobeše vznikal od února 2011 mnohamilionový Individuální projekt národní (IpN) „Transformace VOŠ“, který měl na několika vybraných školách ukázat, jak VOŠ do terciáru více integrovat a jak to provést. Projekt byl – stejně jako další „ípéenka“ – zastaven.

Některé vyšší školy už ale s univerzitami spolupracují na společně poskytovaných bakalářských programech: třeba olomoucká VOŠ Caritas s Univerzitou Palackého (sociální politika), pražský JABOK s Evangelickou teologickou fakultou UK (sociální práce), ekonomické VOŠ ve Valašském Meziříčí a Uherském Hradišti s Vysokou školou báňskou, mělnická VOŠ s Českou zemědělskou univerzitou (zahradnictví) nebo pražská VOŠ informačních služeb s Filozofickou fakultou UK (knihovnictví) i VŠE (informatika).

Postavení vyšších škol ve vzdělávací soustavě je dáno školským zákonem č. 561/2004 Sb., což není úplně ideální. „Nemyslím si, že je vhodné a přehledné být současně zařazen do školského zákona se školami mateřskými, základními a středními, a zároveň deklarovat příslušnost do terciární sféry. Tato situace totiž vyvolává ony pochybnosti o jejich smyslu a oprávněné existenci. Rádi bychom dosáhli takového stavu, kdy VOŠ budou jednoznačně patřit do terciáru, byť jako nejzákladnější stupeň,“ řekla ČESKÉ POZICI Marie Dvořáková, ředitelka VOŠ zdravotnické Bílá vločka v Českých Budějovicích.

Silné stránky VOŠ:

  • Dobré uplatnění absolventů v praxi.
  • Přístup sociálně znevýhodněných uchazečů k terciárnímu vzdělání.
  • Silné vazby na zaměstnavatele a regiony.
  • Silná odborná profilace studia, odborné praxe.
  • Individuální práce a kontakt se studenty.
  • Sdílení kapacit a zázemí se středními školami.

Slabé stránky VOŠ:

  • Nejasné postavení a cíle ve vzdělávací soustavě.
  • Neujasněné a složité vnímání ze strany veřejnosti.
  • Nízká „prostupnost“ programů a zkoušek mezi VOŠ a VŠ.
  • Velmi rozdrobená síť 179 malých VOŠ.
  • Konflikt prostředí SŠ a VOŠ – potlačení „ducha terciáru“.
  • Nejasné kompetence u akreditací.
Praxe, to je výhoda!

Vyšší odborné školy kladou důraz na praxi v oboru; zejména zdravotníci si odpracují již při škole stovky hodin, jak jim ostatně ukládá zákon. Mají také výhodu, že programy mohou v poměrně krátkém čase na rozdíl od vysokých škol přizpůsobovat potřebám trhu práce.

„VOŠ si za období patnácti let vybudovaly na trhu vzdělávání a jejich absolventi na trhu práce velmi dobré postavení. Zaměstnavatelé po jistý čas tápali, co je vlastně DiS. zač, ale dnes jsou přesvědčeni, že absolvent VOŠ může nastoupit prakticky bez nutnosti zapracování. Důvodem je velký rozsah praxe, kterou během studia student absolvuje,“ míní například Jana Adamcová, ředitelka VOŠ v Mostě.

Vyšší odborné školy si v tomto směru opravdu nevedou špatně. Například v šetření absolventů a jejich uplatnění, jež v roce 2007 provedlo Středisko vzdělávací politiky UK, hodnotili absolventi VOŠ své instituce lépe než absolventi bakalářského studia; lepší známku dali i svým pedagogům (což může souviset i s užší vazbou na učitele či mírně „středoškolským“ pojetím výuky).

Co se týče nezaměstnanosti, jsou na tom absolventi VOŠ podobně jako bakaláři – u obou činí míra podle ministerstva do deset procent. Nejlepší uplatnění nacházejí absolventi v oborech strojírenských, gastronomických a hotelnických, uvedl v roce 2008 Národní ústav odborného vzdělávání. Horší to bylo u zemědělství nebo ekonomie.

Nezaměstnanost absolventů VOŠ (2008)

  • Zemědělství – 11,1 %
  • Elektrotechnika, výpočetní technika – 7,3 %
  • Zdravotnictví – 6,6 %
  • Ekonomika, administrativa – 6,2 %
  • Podnikání v oborech – 5,9 %
  • Stavebnictví, geodézie – 5,4 %
  • Právo, správní činnost – 5,3 %
  • Gastronomie, hotelnictví – 4,0 %
  • Pedagogika, učitelství – 3,9 %
  • Umění – 2,9 %
  • Strojírenství – 2,3 %
  • Publicistika, informatika – 1,9 %

Pramen: MPSV, NÚOV

„Naši absolventi jsou připraveni pro výkon vysoce kvalifikovaných a specializovaných povolání již po ukončení VOŠ. Jde především o technologické pozice ve firmách. K tomu přispívá též praxe, která je u VOŠ celé jedno období (semestr) ve třetím ročníku. V našem případě minimálně 75 procent absolventů nastupuje po ukončení školy právě do firem, kde vykonávali praxi. Část studentů pokračuje v bakalářském studiu, kde na základě uzavřených smluv s vybranými fakultami jsou jim uznávány výsledky vzdělávání na VOŠ,“ říká Jiří Ludačka, zástupce ředitele VOŠ automobilní a technické v Českých Budějovicích.

Co si od ministerstva přejí ředitelé

Ačkoli vznikající resortní dokument Strategie vzdělávání 2020 si všímá i VOŠ, co bude dál, není úplně jasné. „Dostatečně obeznámeni nejsme. Osobně jsem se účastnila jednoho z kulatých stolů, pořádaných ministerstvem v Karlových Varech. Týkal se Strategie vzdělávání 2020. Vyšší odborné vzdělávání je tam zmíněno velmi stručně a ještě naprosto nevhodným způsobem. Je to ideální ukázka toho, jak znejistět veřejnost,“ říká Lucie Poláková, zástupkyně ředitele VOŠ Cheb. Rozzlobilo ji, že v dokumentu byla zmínka, že absolventi VOŠ „pociťují problémy“ a v „drtivé většině“ pokračují ve studiu na vysoké škole, místo aby vstoupili do práce. Realita je prý ovšem úplně jiná.

„Uvítali bychom jasnou a srozumitelnou koncepci, která nám dá jistotu. V této situaci je velmi obtížné dělat plány rozvoje školy, když nevíte, co bude za rok. Uvítali bychom také snadnější prostupnost absolventů VOŠ na vysoké školy a naopak. Náš nový vzdělávací program je vytvořen i s kreditním systémem ECTS (uznávaný systém bodů za absolvované zkoušky, který se užívá i na vysokých školách – pozn. red.),“ říká Poláková.

Ředitel VOŠ Petr Hubáček: „Co ministr, to skoro obrat o 180 stupňů.“

I podle Petra Hubáčka, ředitele VOŠ ve Valašském Meziříčí, se pohledy na tyto školy neustále mění: „Co ministr, to skoro obrat o 180 stupňů.“ Hubáček ovšem věří, že takto nastavené školy jsou dobrou alternativou pro výchovu k praxi a budou pokračovat.

„Informací o záměrech ministerstva ve věci rozvoje VOŠ je od léta 2012 poskrovnu. Uvítali bychom výhled aspoň na pět let. Vzdělávání je totiž jako dlouhodobá služba s celoživotním efektem citlivé téma. Přál bych si, aby se k němu ministerstvo veřejně vyjadřovalo co nejšťastněji. Jde o léta budovanou důvěru našich studentů, rodičů, partnerů, zaměstnavatelů a zřizovatelů,“ řekl ČESKÉ POZICI Petr Uherka, ředitel Vyšší odborné školy publicistiky v Praze (VOŠP), jenž se plánům na transformaci VOŠ i osobně věnoval.

Stejně jako další ředitelé vidí Uherka šanci ve větší „průchodnosti“ profesního a vysokoškolského studia, neboť některé programy na VOŠ a bakalářská výuka se často liší jen formálně – body ECTS za zkoušky by ideálně mohly uznávat i jiné školy. Vyšší odborné školy nabízejí užitečné profesní (terciární) vzdělání, které vychází vstříc zaměstnavatelům v regionech.

Co přijde v dalších pěti letech? „Boj o talentované, činorodé, pracovité studenty bude intenzivnější. Domníváme se, že se prosadí ještě jemnější specializace, že se zvýší důraz na rozvíjení specifických zaměstnaneckých kompetencí. Myslím, že VOŠ budou čím dál více získávat zahraniční, evropské akreditace. Například i proto, že prostupnost jejich programů se zahraničními vysokými školami je vyšší než v ČR,“ doplňuje Uherka.

Bakaláře, nebo dál beze změn?

Všichni oslovení ředitelé – pochopitelně – akcentovali smysluplnost vyšších odborných škol. Vytváření nejistoty kolem nich vadí i Jiřímu Honkovi, řediteli Vyšší odborné školy v Opavě. „Mezi absolventy středních škol se vytváří dojem, že VOŠ jsou na pokraji krachu, ti poté často volí ,jistotu‘ studia na vysoké škole,“ říká Honka, jenž je o novinkách informován prostřednictvím Asociace vyšších odborných škol (AVOŠ). Ta vznikla v roce 1997. Druhou aktivní organizací je Sdružení škol vyššího studia (SŠVS) fungující již od roku 1991.

„Mezi absolventy středních škol se vytváří dojem, že VOŠ jsou na pokraji krachu, ti poté často volí ,jistotu‘ studia na vysoké škole“AVOŠ, která sdružuje větší část vyšších odborných škol, v roce 2007 sama navrhla řešení; pod studií je mezi řadou autorů podepsána i nynější předsedkyně asociace Markéta Pražmová. Navrhli transformaci části VOŠ na profesní instituty (akademie), jež by vyučovaly speciální bakalářské studijní programy zaměřené na praxi. Ostatní školy by pokračovaly jako dnešní VOŠ; vzniknout by mohly i takzvaně polyfunkční školy s návazným studiem od středního odborného až po akademie.

„Věříme, že na vyšší odborné školy bude nahlíženo individuálně a budeme si moci zvolit, zda se staneme součástí bakalářského programu na VŠ, nebo zachováme současný stav,“ říká ředitel Honka. Pokud by si v Opavě mohli vybrat, zvolili by prý variantu současného tříletého studia.

Z šetření, které uspořádalo ministerstvo v srpnu 2009, vyplývá, že názor jednotlivých škol, kam dále směřovat, není vůbec jednotný. Třináct procent dotázaných by na své škole nejraději zavedlo standardní bakalářské studium, ale dvě největší skupiny jsou skoro vyrovnané. Více než třetina VOŠ se vyjádřila pro přechod na nějakou formu institutu s profesním bakalářským vzděláním, ale další třetina je pro uchování statu quo.

Co dál? Představy samotných VOŠ

  • Standardní bakalářské studium – 13 %
  • Samostatné profesní bakalářské studium – 36 %
  • Vyšší odborné vzdělání v současné podobě – 36 %
  • Zkrácené vyšší odborné vzdělání – 7 %
  • Pomaturitní specializační studium – 4 %
  • Jiné – 4 %

Pramen: Šetření mezi VOŠ, studie 2009

Ředitel VOŠ sociálně pedagogické a teologické JABOK, která má uznání i mezi akademiky, považuje v úvodu zmíněný scénář ministra Fialy za dosti reálný. Uvítal by vznik profesně zaměřených vysokých škol. „Domnívám se, že bez možnosti vzniku třeba jen několika nových subjektů není reálné vytvořit síť profesního vysokého školství, které – dle mého názoru – rozvoj profesního vzdělávání potřebuje,“ říká Michal Kaplánek, jenž spatřuje kromě sítě jakýchsi „Fachhochschulen“ i možnost v ročních pomaturitních programech.

„Očekávám, že v příštích pěti letech bude kontinuálně klesat počet studentů vyšších odborných škol, takže přežijí jen ty školy, které se napojí  na již existující vysokou školu, anebo ty, které nabídnout zcela nové modely pomaturitního vzdělávání,“ míní ředitel Kaplánek. VOŠ by se dle něho transformovat měly: buď na vysokoškolská pracoviště, anebo naopak – na vzdělávací agentury zaměřené na nabízení kratších programů. Pokud ale síť profesních VŠ nevznikne, budou mít dle docenta Kaplánka VOŠ smysl i nadále.

Expert: Vidím dvě varianty vývoje

Michal Karpíšek, autor citované studie z roku 2009, vidí dva budoucí scénáře pro odvětví VOŠ.

Tím prvním je „živoření na okraji systému v současných podmínkách a postupný zánik. Ačkoli tomu údaje o přijatých stále ještě nenasvědčují, v dalších letech nutně musí dojít k poklesu počtu uchazečů o terciární studium, především z řad absolventů středních škol. A nebude naplněna ani kapacita současných vysokých škol, kterým většina (určitě ne všichni) zájemců dá přednost, logicky,“ řekl ČESKÉ POZICI Karpíšek, šéf české SŠVS a také viceprezident Evropské asociace vysokých odborných škol (EURASH).

Vyšší odborné školy jsou navíc slabým politickým hráčem, který nemá větší sílu bojovat za své uznání; nemá zřetelného a hlasitého lídra

Případné změny zdravotnických kvalifikací – iniciativa ministerstva zdravotnictví, aby i nelékařské profese vyžadovaly bakalářský titul – a též kvalifikací v oblasti sociálních služeb podporující přesun k bakalářskému studiu mohou dle něho proces ještě urychlit, protože se týkají takřka poloviny zájemců a přijatých studentů na VOŠ, kde se navíc za studium platí.

Druhou variantou je, že se najde nějaké koncepční řešení. „Řešení spočívající v provázání části kapacit VOŠ na vysoké školství a v předefinování cílů, postavení a charakteristik zbylého sektoru VOŠ,“ míní Karpíšek. V případě prvním asi nějakou formou transformace do struktury vysokého školství, spolupráce při zajištění profesních bakalářů, ale i otevření podmínek v rámci vysokého školství pro takový segment. „Zbylé“ VOŠ se pak musejí soustředit na poskytnutí specializované kvalifikace – i v kratší formě.

Varianta první přijde Karpíškovi pravděpodobnější. Už proto, že se snahy o transformaci setkávají s odporem ze všech stran – u akademické reprezentace, která si svou sféru střeží, stejně jako u představitelů VOŠ. Vyšší odborné školy jsou navíc slabým politickým hráčem, který nemá větší sílu bojovat za své uznání; nemá zřetelného a hlasitého lídra. Otázka, co bude se školami, které odvádějí práci, jež se po nich chtěla, zůstává nezodpovězena.

Počet příspěvků: 3, poslední 2.4.2013 06:22 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.