Magda Vášáryová: Naivita malých je nebezpečná věc

Rozhovor ČESKÉ POZICE s výraznou slovenskou političkou a poslankyní nejen o tom, proč koncem roku odešla ze strany SDKÚ-DS.

„Straně nemám co dát, jelikož jsem tam nešla proto, abych se stala slavnou nebo abych měla někde místo; moje role byla přinést nový typ voličů a otevřít nová témata.“ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Straně nemám co dát, jelikož jsem tam nešla proto, abych se stala slavnou nebo abych měla někde místo; moje role byla přinést nový typ voličů a otevřít nová témata.“ | foto: © ISIFAČeská pozice
„Straně nemám co dát, jelikož jsem tam nešla proto, abych se stala slavnou nebo abych měla někde místo; moje role byla přinést nový typ voličů a otevřít nová témata.“

Někdejší slavná herečka, nyní neméně výrazná slovenská politička a poslankyně za Slovenskou demokratickou křesťanskou unii – Demokratickou stranu (SDKÚ-DS) překvapivě oznámila 12. prosince společně s dalšími dvěma stranickými kolegy (bývalou ministryní spravedlnosti Lucií Žitňanskou a poslancem Miroslavem Beblavým) odchod z SDKÚ-DS. Důvodem mají být dle jejich vyjádření rozdílné názory mezi nimi a vedením strany na současný obsah stranické politiky a její hodnotové vyjádření v praxi.

ČESKÁ POZICE požádala paní Magdu Vášáryovou o rozhovor, jenž se uskutečnil příznačně mezi rozpravou a hlasováním o novele interrupčního zákona. Ač již stranicky nezařazena, zůstává Magda Vášáryová až do konce volebního období (2016) poslankyní Národní rady Slovenské republiky.

O demokratických hodnotách

ČESKÁ POZICE: Když jste ohlásila odchod z SDKÚ-DS, uvedla jste, že ze strany se vytratily hodnoty, na nichž byla strana budována a jimiž se řídila. Dá se konkretizovat tento deficit? Kam se vytratil a proč?

VÁŠÁRYOVÁ: Tento problém má dvě roviny. Všechen étos a patos, jež vedly veškeré naše úsilí, abychom se zařadili mezi normální evropské země, abychom se stali členy NATO, Evropské unie, Schengenu, najednou jako kdyby zmizely. To je zkušenost v obecné rovině. Všichni hledáme nějakou konkrétní platformu, a ta naše se opírá o výše zmíněné.

Do SDKÚ-DS jsem vstupovala jako do jasně vyhraněné programové strany, která nese na svých bedrech ta nejtěžší témataDruhou rovinu problému vidím v novém vedení strany, jež řeklo, že bude dělat lidovou politiku. Co to je? Musím přiznat, že tomu od začátku nerozumím. Mnozí se dokonce ptali, zda je to něco jako ľuďácká – nebo jaká politika? Samozřejmě, že programem politické strany je konkrétní koncept pro lidi, pro koho jiného? Já jsem vstupovala do SDKÚ-DS jako do jasně vyhraněné programové strany, která nese na svých bedrech ta nejtěžší témata. A proto jsem do ní vstoupila, neboť za jednu ze stěžejních nových témat považuji kulturu a kulturně etický problém společnosti, jenž nás čeká, jenž nás dostihne, a nebudeme se mu moct vyhnout.

ČESKÁ POZICE: Přinesl duch této nové prolidové politiky konkrétní výsledky?

VÁŠÁRYOVÁ: Nám nezbývá nic jiného, jen se držet toho, co je nám vlastní – demokratických hodnot, i když to může být nepohodlné – když se například setkám s voliči a oni mi říkají, nemluvte o té svobodě, to se nedá žrát. Musíme umět přesvědčit ty nejdůležitější voliče, že svoboda je základ, bez ní nelze stavět. Musíme čelit všem těm výmyslům o dalších třetích, sedmých, osmých cestách nebo o přímé demokracii. Těch rizikových faktorů se nashromáždilo hodně. A nemyslím si, že to jsou méně důležitá témata, jako byl vstup do NATO nebo EU, ale nepodařilo se mně to prosadit.

Takže já už straně nemám co dát, jelikož jsem tam nešla proto, abych se stala slavnou nebo abych měla někde místo; moje role byla přinést nový typ voličů a otevřít nová témata. A neskromně si myslím, že ty nové voliče jsem přinesla, i nové lidi, a právě oni nyní ve značné míře z SDKÚ-DS odcházejí. Ztratila jsem tedy i zázemí, které jsem do strany přivedla.

ČESKÁ POZICE: Vedení SDKÚ-DS nevnímá odchod názorově vyhraněných politiků, jako je exministryně spravedlnosti Lucia Žitňanská, bývalý státní tajemník resortu školství Miroslav Beblavý anebo vy, jako varovný signál, že se ve straně něco děje? Že se možná mění i její hodnotový profil?

VÁŠÁRYOVÁ: Určitě, vždyť jsou to inteligentní lidé.

ČESKÁ POZICE: Jenže není vidět žádné reakce, jež by tomu odpovídaly. Bylo slyšet pouze „je nám to líto“, nic víc.

„Tento trend je zde delší dobu, kdy jsme vytlačovány jistou částí členské základny pro některá svá hlasování v parlamentu“VÁŠÁRYOVÁ: Ten zápas není nový, je tomu asi rok, co nás jisté kruhy ve straně – mne a Lucii Žitňanskou – chtěly vytlačit ze strany. Čili pro nás není dnešní situace nová, že teď něco ruplo a my jsme nyní odešly. Bohužel tento trend je zde delší dobu, kdy jsme vytlačovány jistou částí členské základny pro některá svá hlasování v parlamentu.

ČESKÁ POZICE: Například?

VÁŠÁRYOVÁ: Například hlasování pro registrovaná partnerství a podobně. A to byl problém. Dokonce moje některé přítelkyně, dnes již „ex“, mne vyzvaly, abych odešla. Nehrálo se o fazolky, nýbrž o moje politické přesvědčení, a tam nezbývá nic jiného, než vyvodit důsledky. Uvažovala jsem, i my tři všichni, kdy naši mateřskou stranu opustit, ale nepotopit. Proto jsme počkaly až do župních voleb před Vánocemi, aby v tak významném volebním roce 2014 (volby prezidenta a do Evropského parlamentu – pozn. red.) měla strana možnost se zkonsolidovat. I když já si myslím, že to, že nestavíme prezidentského kandidáta, je těžká chyba.

O budoucnosti SDKÚ-DS

ČESKÁ POZICE: Zvykli jsme si v našich zeměpisných šířkách na to, že nejen v populistických, leč i uvnitř standardních politických stran existují dvě skupiny, nebo veličiny – jedna ideová a druhá, nazvěme ji obchodnická, jak to například vidíme ve vládní straně Smer-DS. Je nebo byl i tento jev problémem v SDKÚ-DS?

VÁŠÁRYOVÁ: Myslím si, že v SDKÚ-DS je tento fenomén nejslabší. Samozřejmě že se čas od času objeví jednotlivé případy – a když, tak spíše na regionální úrovni –, ale aby to mělo vliv na směřování a vnitřní život strany, to ne. Já si ale přesto dělám starosti – jinde tento jev kvete, a v tomto je nynější vládní strana Smer-DS příkladem – v této zemi začínají vládnout lidé, kteří neprošli volbami, kteří se sejdou někde na valné hromadě akcionářů politické strany a rozhodují, kdo, kde, kam a jak.

„Oligarchický způsob vládnutí, jenž má kořeny v období vlád Vladimíra Mečiara, je velmi nebezpečný“Tento oligarchický způsob vládnutí, jenž má kořeny v období vlád Vladimíra Mečiara v devadesátých letech, je velmi nebezpečný – pro kvalitu demokracie, pro kvalitní zákony, a život v zemi vůbec. To vede pak k tomu, že kupříkladu najednou se přijímá zákon jen proto, aby někdo mohl být viceprimátorem, a já, jelikož to vidím, vsadím se a vyhraji. Dostanu sice satisfakci, že jsem ten záměr od začátku četla správně, jenže nemáme sílu to změnit, a to je pro zemi zničující.

ČESKÁ POZICE: Když má být příští rok pro SDKÚ-DS významný z hlediska její vnitřní konsolidace, znamená to, že může dojít ke změně ve funkci předsedy? Že by mohl přijít někdo řekněme vnímavější k alarmujícím signálům?

VÁŠÁRYOVÁ: To nepřichází v úvahu, bez normálního demokratického procesu se žádné změny v této straně neudělají. A ať by se dělo cokoliv, SDKÚ-DS zůstává stále vnitřně velmi demokratickou stranou, což někdy přináší i různé komplikace, například v podobě těžkopádných primárek k sestavení volebních kandidátek. Předseda SDKÚ-DS Pavol Frešo byl zvolen v tajných volbách a je legitimním předsedou. Takové tendence tam nejsou, že by někdo chtěl bez voleb něco měnit.

ČESKÁ POZICE: Neměl jsem na mysli palácový převrat, nýbrž mimořádný kongres strany.

VÁŠÁRYOVÁ: V tak důležitém volebním roce, jako je 2014, se nemůže pozice předsedy měnit, vůbec to neočekávám. Ale já již nejsem ve straně, takže se k tomu těžko mohu konkrétněji vyjádřit.

ČESKÁ POZICE: Ani se nikdo nezabýval nebo nezabývá otázkou, proč se strana, která dvakrát stavěla premiéra a provedla klíčové reformy po dlouhých letech mečiarovského bačování, najednou spokojí s tím, že její předseda kandiduje pouze na bratislavského župana? Že z velkých témat slevila SDKÚ-DS na pouhý regionální program? Není to znak rezignace na větší a náročnější výzvy? O tom se diskuse nevede?

VÁŠÁRYOVÁ: Já jsem právě z tohoto důvodu Pavla Freša jako kandidáta na předsedu na kongresu strany nevolila. Ve svém projevu jsem uvedla, že ne proto, že bych jej podceňovala – sice budu volit a podporovat Freša jako župana, ale ne jako předsedu, protože si myslím, že SDKÚ-DS se nemá stát regionální stranou. A nerada bych byla špatným prorokem.

Ale zároveň musím upozornit, že ještě než se pan Frešo stal předsedou strany, dostala SDKÚ-DS v posledních parlamentních volbách roku 2012 pouhých šest procent hlasů voličů. A samozřejmě vnímala jsem i vliv manipulace s kauzou Gorila, která uškodila straně v období před volbami, i s tím, že představitelé SDKÚ-DS na tuto kauzu reagovali špatně, což zvyšovalo míru nevole voličů vůči nám.

ČESKÁ POZICE: Máte na mysli vyhýbavé reakce expředsedy strany Mikuláše Dzurindy a místopředsedy Ivana Mikloše?

VÁŠÁRYOVÁ: Ano, a také premiérky Ivety Radičové v té době. Špatná komunikace této kauzy nám nepřinesla plusy, právě naopak. Protože jediný politik, který do konspiračního bytu na schůzky s představitelem skupiny Penta chodil, byl Robert Fico, případně jeho člověk, ale v mediálním obrazu celá kauza padla na hlavu SDKÚ-DS a Mikuláše Dzurindy. A přitom právě Dzurinda jako premiér dal v roce 2006 případ Gorila vyšetřovat policii, což vyznívá absurdně, když se podíváme, komu to ublížilo ve volbách 2012, a komu ne.

„SDKÚ-DS byla tím tahounem, jemuž vděčíme za to, že dnes nejsme v pozici Běloruska, kde jsme ale docela klidně mohli skončit“A přitom platí, a bude to tak i v učebnicích dějepisu, že SDKÚ-DS, která nikdy neměla víc než 18 procent ve volbách – to je třeba mít na paměti, ne víc – vytáhla Slovensko neuvěřitelnou rychlostí z problémů, v nichž zemi zanechal v roce 1998 Vladimír Mečiar. SDKÚ-DS byla tím tahounem, jemuž vděčíme za to, že dnes nejsme v pozici Běloruska, kde jsme ale docela klidně mohli skončit.

Lze se zamyslet nad tím, zda všechny ty manipulace a mediální ataky, kterými útočil Smer-SD na SDKÚ-DS, přinesou Slovensku užitek. Snad se někdo zajistí ekonomicky na 15 generací, leč zemi tím nepomůže. Protesty z kauzy Gorila, z nichž vzešel například požadavek na přímou demokracii, aby se dokonce i prokurátoři volili přímou volbou, aby ve vládě seděli pouze odborníci, a ne stranické kádry, vykazují velmi nebezpečné tendence. Jsou to naivní představy, leč nebezpečné. Ve své knížce Půlnoční soused jsem napsala, že naivita tohoto typu právě v takových malých zemích, jakou je Slovensko, je velmi nebezpečná a má schopnost nás zničit. Naivita Štůrovců, naivita demokratů ve třicátých letech...

ČESKÁ POZICE: Naivita poválečné inteligence...?

VÁŠÁRYOVÁ: Ano, ale i naivita Veřejnosti proti násilí v roce 1990 s jejím Mečiarem, jehož nejprve obdivovali – a nikde nikdo nebere zodpovědnost za to, co se stalo. Naivita se objevuje opakovaně znovu a znovu, a to mně zvedá žluč.

O krátké paměti

ČESKÁ POZICE: K událostem v SDKÚ-DS se delší dobu vůbec nevyjadřuje bývalý předseda strany, dvojnásobný premiér Mikuláš Dzurinda. Jako kdyby ani nebyl. Jak si to vysvětlit?

VÁŠÁRYOVÁ: Proč by měl mluvit? Osm let života věnoval reformám, které byly a jsou pozitivním přínosem – a žije z nich i dnešní vláda –, ale Dzurinda skončil jako největší škůdce. Není samozřejmě sám, například Lajos Bokros, ministr financí Maďarské republiky, jenž zachránil Maďarům jejich peníze, je největším škůdcem Maďarska. V těchto menších zemích to tak chodí, v tomto se Maďarům vyrovnáme.

„A co má Dzurinda říct? Že změnil orientaci země z Východu na Západ? Že jeho vlády přivedly zemi do NATO a EU?“A co má Dzurinda říct? Že změnil orientaci země z Východu na Západ? Že jeho vlády přivedly zemi do NATO a EU? Ľudovít Kaník je v zahraničí obdivován, neboť dokázal změnit zákoník práce, bez nějž mnohé reformní kroky nebylo možné provést a nebyly by účinné, ale doma je Kaník sociální netvor. Když v Polsku ministr práce a sociálních věcí jen zmínil, že by změnil zákoník práce, tak 25 tisíc lidí ze Slezska přišlo do Varšavy a vymlátilo výkladní skříně a polilo město rudou barvou. A my na slovenském velvyslanectví, jež sídlí za úřadem vlády, jsme tři dny slzeli, ne dojetím, leč od plynu, jímž rozháněla policie demonstranty...

Jen v malé zemi, kde píší a mluví lidé bez rozhledu a zkušeností o důležitých věcech, lze prosadit mínění o sociálním netvoru. A tyto nálepky jsou již na nich, na Dzurindovi, Kaníkovi, i na Ivanu Miklošovi, jenž dvakrát zachránil Slovensko před krachem...

ČESKÁ POZICE: Zkusme připomenout, kdy to bylo?

VÁŠÁRYOVÁ: Poprvé v roce 1998 při konsolidaci veřejných financí po vládě Vladimíra Mečiara, a podruhé v roce 2010, kdy po vládě Roberta Fica zdědil Mikloš deficit 8,4 procenta HDP. Za 18 měsíců tento stav změnil na normál. Je nutno říct, že u nás jsou i úspěšní lidé, ale z nich nejúspěšnější jsou stejně píaristé na negativní kampaně. Dokonale definovali v hlavách lidí obraz Dzurindy, Mikloše a Kaníka jako škůdce. A tak to již zůstane. A pak je zde ten, kterému lidé dnes věří a který je přivede do... no na řeckou cestu, bohužel...

ČESKÁ POZICE: Lze očekávat, že se v dalších parlamentních volbách může SDKÚ-DS dostat pod hranici pěti procent?

VÁŠÁRYOVÁ: Určitě si to nepřeji.

ČESKÁ POZICE: Pravá část spektra se dělí na stále víc subjektů s menšími volebními zisky, a zároveň je vidět růst extremistických prvků, objevují se i první volební úspěchy ultrapravice, jako banskobystrický župan...

VÁŠÁRYOVÁ: Lidé mají krátkou paměť, to je věčný problém.

ČESKÁ POZICE: V SDKÚ-DS jste skončila, v roce 2016 skončí vaše volební období poslankyně. Co bude dál?

„Chci, aby ženský hlas, který dnes není slyšet, zesílil. Ale ne jako okrašlující element veřejného prostoru.“VÁŠÁRYOVÁ: Promiňte, je nemilé žádat od dámy, aby řekla svůj věk, a já již budu mít určitý věk, ale budu stále aktivní tak, jako vždy. Tak, jak jsem založila v roce 1993 Slovenskou společnost pro zahraniční politiku, založila jsem Via kulturu, Institut pro kulturní politiku, byla jsem zvolena za šéfku Živeny, této nejstarší organizace žen, kterou vždy vedly demokratky a kterou rozpustily za Slovenského štátu, kterou rozpustili komunisté, a já nechci, aby skončila tak, jak dnes vypadá Matica slovenská.

Chci, aby ženský hlas, který dnes není slyšet, zesílil. Ale ne jako okrašlující element veřejného prostoru, jak to slýchávám – ať jdou do háje s touto koncepcí. Ženy dokážou být stejné tvrdé a nekompromisní a dělat nepříjemné věci, ale my přinášíme jinou zkušenost, a ta je pro demokracii nepostradatelná.

Magda Vášáryová (*1948)
Vystudovala sociologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Již v době vysokoškolského studia začala její bohatá kariéra filmové a divadelní herečky. Po sametové revoluci přijala nabídku od Václava Havla na velvyslanecký post v Rakousku.
Po zániku československé federace založila think-tank Slovenská spoločnosť pre zahraničnú politiku (SFPA), která vydávala časopisy Zahraniční politika a Slovak Foreign Policy Affairs. Jako výkonná ředitelka zde působila až do roku 1999, kdy kandidovala za třetí sektor na prezidentku Slovenské republiky (získala 6,5 procenta hlasů). Od roku 2000 působila v Polsku jako slovenská velvyslankyně.
Po pěti letech nastoupila jako státní tajemnice na Ministerstvo zahraničních věcí SR, od roku 2006 do 12. prosince 2013 byla poslankyní Národní rady SR za SDKÚ-DS. Nyní působí v parlamentě jako stranicky nezávislá poslankyně.
Ovládá několik cizích jazyků, s manželem, známým slovenským komikem a hercem Milanem Lasicou, má dvě dcery.