Světové finanční kruhy a evropské „autority“ se spolu s jednotlivými národními administrativami – v aktuálním případě se španělskou – snaží burcovat a šokovat evropskou veřejnost, dohnat veřejné mínění k většímu děsu. A tím i ke smířlivosti s nástroji sebedestrukce národních ekonomik a států.
Považte: Nyní roste tlak na španělský dluh a pokládá se španělská ekonomika, objemem větší než ekonomiky dosavadních zemí PIG (Portugalsko, Irsko a Řecko) dohromady. Tak honem, pospěšte si, blázni, „dépechez-vous“,„beeilt euch – Dummköpfe“! Ratifikujte pakty o euru, Evropské fiskální unii, záchranném fondu eurozóny. Vypište honem bianco-šeky na svoje národní statky, aby byly inkasovány a promrhány neodpovědnými eurofunkcionáři.
Euro-maršálové bez Marshalla
Španělsko opravdu zahoří, jenže samonosně; následky desetiletí nezodpovědnosti dnes nikdo nesmaže. Ani ničím nekrytými penězi tištěnými evropskou rotačkou. Mezitím dostali obyvatelé a firmy ve Španělsku time-out k uklizení svých aktiv z „toxických“ španělských bank do zahraničí, jako to již dříve učinili Řekové a Irové. Dnes se však u Madridu opravdu „nebojuje za Prahu“. Bojuje se tam, stejně jako dříve u Atén, jen za eurofikci a banky.
U Madridu se stejně jako dříve u Atén bojuje jen za eurofikci a bankyEvropská unie nám při té manipulaci, tedy když vytváří zdání smysluplné činnosti a hledání řešení, podsunuje „myšlenky“ o makroekonomické růstové strategii. Žádná však nemůže fungovat, pokud pokračuje ignorování jádra problému, tedy společné měny.
Hesla jako „Marshallův plán“ jsou jen účtem euro-maršálů bez Marshalla. V roce 1945 USA jako nejbohatší země světa (s nakumulovanými snad všemi měnovými a zlatými rezervami světa) poskytla prostředky na válkou zničené evropské hospodářství. Viděla jej očima milionů svých vojáků přímo na frontě. Jednak to byl dobrý skutek, jednak to byla světová ekonomická nezbytnost. Spolupráce mezi výrobcem a jeho hlavním trhem. Dnes však chce euro-věrchuška nalít do nafouklé Evropské unie peníze, které pouze tiskne, ale nevytváří. Chybějící zdroje chce pak konfiskovat jiným, kteří ještě neměli ani možnost se té řízené destrukce zúčastnit.
Děsivý je pohled dopředu
Je už snad zbytečné vyjmenovávat všechny Jobovy zvěsti, které v posledních týdnech začala jako dělostřeleckou přípravu chrlit evropejsky motivovaná a uvědomělá média: Španělsko má nejvyšší nezaměstnanost v Evropské unii – 24,1 procenta. U mladé generace dokonce okolo 50 procent! Jenže biblický Job už tady byl a varoval celá léta, nikdo jej však nechtěl ani slyšet, ani vidět.
Španělsko je dosud největší peckou v této krizi hry na letadlo. Nic víc. Jen jednou zemí ze zákonité řady.Španělský veřejný dluh sice činí „jen“ 68 procent HDP, jenže soukromý sektor zejména kvůli bezbřehé realitní bublině dluží další násobky této sumy. Španělé jako „hidalgové“ již pár měsíců poletují po Evropě s falešnou hrdostí, že si svůj dluh ukočírují a zafinancují sami (dnes je ty španělské ministerské hrdobce škoda už i jen citovat). Je to však jen ono známé „obíhání dvorku slepicí, aby si kohout nemyslel, že je tak nemravná“. Evropský kohout však nesnáší vejce - ani zlatá, ani běžná. „Evropský kohout“ umí pouze s „volným“ trhem s vejci udělat takovou paseku, až se slepice ve větších klecích začínají samy otáčet.
Titulky hlásají: „Španělsko by bylo největší obětí krize v Evropě.“ Ne. Španělsko je dosud největší peckou v této krizi hry na letadlo, ale nic víc. Je jen jednou zemí ze zákonité řady – žádné domino. Jistě, Řecko, Portugalsko a Irsko se sice svými problémy do španělského rozměru vejdou celé, jenže to je pouze zastírací pohled směrem zpět. Skutečně děsivý pohled pro eurozónu je ten dopředu.
Krach španělské zadluženosti je jen předzpěvem ke krachu té italské; a francouzská již stojí v řadě hned za ní. Tam je ta skutečná bomba. Španělsko, stejně jako Řecko před ním, jsou jen zastrašující blesko-třaskavé granáty. Snad se „podaří“ vytvořit dostatečně silný pocit ohrožení katastrofou a národní parlamenty kleknou před nehoráznými požadavky zafinancovat španělskou marnotratnost...
ENRON jako vzor?
Ratingové agentury s obvyklým zpožděním spektakulárně snižují hodnocení země o dva stupně (BBB-) a s negativním výhledem. Stejně dramaticky padají ratingy všech hlavních španělských bank. Agentura Standard & Poor‘s galantně vybídla EU k pomoci španělským bankrotářům.
Špatná aktiva španělského bankovního sektoru se odhadují na 184 miliard eurNení divu, kouzla s jejich kvetoucím hypotéčním byznysem sice již centrální banka od roku 2008 částečně sanovala, špatná aktiva španělského bankovního sektoru se však dnes odhadují na 184 miliard eur; hlavně v důsledku nemovitostní spekulační bubliny – jde o propadlé zástavní pozemky a stavby, o špatné úvěry developerům. Promrhané evropské strukturální fondy už nikdo ani nespočítá.
Španělská centrální banka již dokonce dospěla k „odborným“ obavám. Chce řešit (nikoliv novou) realitní krizi. Pozvala si proto zahraniční realitní odborníky a bankéře a konzultuje i možnost eventuálního zřízení „holdingové firmy“, kam by se odlévaly špatné části bankovních bilancí, tedy „toxická“ aktiva. Jsou to jen variace na ENRONovské zastírací firmy použité pro krytí ztrát, nebo i na Českou konsolidační agenturu, kam se kanalizovaly průšvihy českých bank v 90. letech.
Mana nebeská z ECB
Teď nahonem banky dotankovaly u Evropské centrální banky (ECB), aby se sanovaly a také aby odkoupily co nejvíce proláklých dluhopisů své země. (V rámci mimořádného programu LTRO poskytla ECB komerčním bankám eurozóny tříleté úvěry v celkovém objemu bilionu eur za výhodný úrok 1 % p.a.) Černý Petr je tak zpět ve Frankfurtu a v Bruselu.
Eurounijní „letadlo“ nyní jen prostě vydírá – veřejnost, investory a ty národní státy, které ještě jakžtakž hospodaříOd roku 2008 španělská centrální banka nalila do bezedného bankovního sektoru již 18 miliard eur. Teď tedy lije ECB. Španělské banky za její „manu nebeskou“ nakoupily za dalších 23 miliard (v lednu) a 20,1 miliardy eur (v březnu) své státní dluhopisy, v nichž už tedy drží celkem již 263,3 miliardy. Tyto dluhopisy jsou přitom dle stávající klasifikace pro ECB záručním prostředkem nejvyšší jakosti – bez korekcí. Zápůjční spirála se může opakovat.
Tedy, nikoli do nekonečna. Jen po své limity, jako každý „báječný“ vynález typu finančního „letadla“. Madoffovo americké soukromé letadlo se zřítilo po neuvěřitelných letech naivní důvěry účastníků. To eurounijní, jehož jádrem je Evropská měnová unie, již ani panující vnější nedůvěru nevnímá. Nyní jen prostě vydírá – veřejnost, investory a ty národní státy, které ještě jakžtakž hospodaří.
Jen klacek na národní státy
Španělsko není důsledkem ani „řecké“ nákazy, ani takzvaného dominového efektu. Jedná se o důsledek (doufejme, že snad jen nedbalostního) použití nevhodného očkování eurem jako takovým. Eurem, které slouží jen k okázalému a uklidňujícímu podplácení obyvatelstva a současně umožňuje nehorázné hromadění majetku finančním sektorem. Je to jen další z řady důsledků euroměnové hry na měnovou oblast, která nemohla a nemůže fungovat. Stejně tak jako podsouvání europoidního hyperstátu – bez skutečné demokracie a efektivního dlouhodobého hospodaření.
Vidíme jenom další záludný klacek na evropské národní vlády a parlamenty, aby podlehly demagogii a v rámci zdánlivé šance na přežití katastrofy nákupem „euro-odpustků“ kývly na cokoliv. Ta krize se však nejmenuje Španělsko. Jmenuje se euro, Evropská unie samotná, tedy v podobě jejího směřování za posledních 15 let. Díky „východnímu rozšíření“ mohla vyslechnout trpké zkušenosti nových členů s někdejší RVHP a s „převoditelným“ rublem. Jenom poučovat, machrovat a kárat střední Evropu bylo k ničemu. Naslouchat zkušeným by bylo bývalo užitečné a poučné. Alespoň že ta „naše Angela“ opravdu spolehlivě ví své.
PS: Příští týden ve středu by měli čeští poslanci projednávat národu víceméně utajovaný, ale fakticky již podrobně rozjednaný přístup k bianco výdeji českých peněz do záchranného fondu eurozóny, takzvaného Evropského stabilizačního mechanismu. Senát ho již projednával. A odsouhlasil!
