Lidovky.cz

Maďarsko-ruským vztahům chybí společný zájem. S Bruselem nikoli

  19:47
Při pohledu zvenku Maďarsko plní roli přívozu – vyvolává zdání, že občas spustí kotvu v přístavu Západu a občas Východu. Ve skutečnosti však Viktor Orbán dbá, aby o členství země v NATO a EU nebylo sporu. Navzdory tomuto přetrvávajícímu závazku jsou jeho důvěrné vztahy s Moskvou nebezpečné.

Proti spojenectví Putina a Orbána. Během návštěvy šéfa Kremlu v Budapešti měli být Maďaři připraveni použít píšťalku. foto: Foto István LékoČeská pozice

Začátkem příštího roku, nejpozději však na jaře, opět přijede do Maďarska Vladimir Putin, aby převzal ocenění čestný občan (Civis Honoris Causa), jež obdržel od Debrecínské univerzity. Své rozhodnutí z konce srpna vysokoškolský ústav odůvodnil tím, že Kreml hodlá díky ruskému prezidentovi přiznat univerzitě významnou roli při investicích Paks II. Spolu s návštěvou plánovanou na příští rok se Putin během tří let setká s maďarským premiérem Viktorem Orbánem osmkrát. S takovou četností ruská hlava státu nejednala s žádnou jinou hlavou státu či premiérem.

Členské země Evropské unie postihují Putina bojkotem neoficiálních návštěv za to, že východoukrajinští povstalci podporovaní Kremlem v červenci 2014 sestřelili malajsijské dopravní letadlo. Tento bojkot však Maďarsko systematicky porušuje. Putin je v Budapešti vždy vítaným hostem, naposledy byl v maďarském hlavním městě na konci léta, protože ho Orbán jako čestného prezidenta Mezinárodní federace juda pozval na zahájení mistrovství světa v tomto sportovním odvětví.

Nepřijatelná argumentace

Při pohledu zvenku Maďarsko plní roli přívozu, jelikož vyvolává zdání, že občas spustí kotvu v přístavu Západu a občas v přístavu Východu. Ve skutečnosti však Orbán úzkostlivě dbá, aby nikdy nepřekročil Rubikon, čili aby o členství Maďarska v NATO a EU nebylo formálně nikdy sporu. Červenou čarou v současnosti je embargo EU vůči Rusku kvůli anexi Krymu.

Maďarská argumentace, že jde čistě o hospodářské vztahy a politika nehraje žádnou roli v maďarsko-ruských vztazích, je nepřijatelná. O tom, nakolik budou vztahy mezi oběma zeměmi vystaveny politice, se totiž nebude rozhodovat pouze v Budapešti.

O zrušení, respektive prodloužení sankcí rozhoduje Evropská rada, shromáždění hlav států a předsedů vlád jako nejvyšší rozhodovací orgán EU. Ta se zatím pokaždé zasazovala o jejich zachování. V radě má každý členský stát právo veta, čili Orbán ho mohl kdykoliv uplatnit, nikdy to však neudělal.

Pravda, dodatečně vždy uvedl, že hospodářské sankce vůči Rusku nemají smysl, jelikož Moskva kvůli nim nezmění svou politiku, zato ruské protisankce v reakci na omezující opatření Bruselu způsobují v hospodářských vztazích s Kremlem značné škody. Navzdory přetrvávajícímu závazku Maďarska ohledně členství v EU a NATO jsou jeho důvěrné vztahy s Moskvou velmi nebezpečné.

Maďarská argumentace, že jde čistě o hospodářské vztahy a politika nehraje žádnou roli ve vztazích mezi oběma zeměmi, je nepřijatelná. O tom, nakolik budou vztahy mezi oběma zeměmi vystaveny politice, se totiž nebude rozhodovat pouze v Budapešti. Rusko od dob cara Petra Velikého uplatňuje vůči Evropě politiku z pozice říše.

Prstenec přátelských států

Podle zahraničněpolitické doktríny z první poloviny 18. století je Rusko v bezpečí, obklopuje-li ho prstenec přátelských států. Přeloženo do současného jazyka geostrategie, rozšíří-li Moskva svůj vliv na země sousední v širším či užším smyslu, může se cítit v bezpečí. Vzhledem k tomu, že se NATO a EU od zhroucení komunismu ve východní Evropě nepřetržitě rozšiřují na východ, zatímco Putin chce částečně obnovit, či dokonce rozšířit sféru vlivu bývalého Sovětského svazu, lze prohlásit: střední a jihovýchodní Evropa se stala „tvrdým jádrem“ EU a nárazníkovou zónou Ruska.

Podle zahraničněpolitické doktríny z první poloviny 18. století je Rusko v bezpečí, obklopuje-li ho prstenec přátelských států. Přeloženo do současného jazyka geostrategie, rozšíří-li Moskva svůj vliv na země sousední v širším či užším smyslu, může se cítit v bezpečí.

Putin udělal a dělá hodně, aby zatlačil zpět Západ, který se podle něho nebezpečně přibližuje k hranicím Ruska. Hraje na všechny „hudební nástroje“. Na konci minulého roku zorganizoval neúspěšný převrat v Černé Hoře, aby zabránil vstupu této balkánské země do NATO. Utrpěl fiasko rovněž v Makedonii, kde se neúspěšně pokoušel ovlivnit parlamentní volby, a proto se místo rusofilní vlády k moci dostal prozápadně orientovaný kabinet.

Putin naopak může považovat za úspěch, že v Bulharsku se do čela státu dostal rusofilní politik Rumen Radev, stejně jako v Moldavsku, kde loni byl zvolen prezidentem Igor Dodon. Moldavsko ležící vedle Ukrajiny je pro Putina cenné a nová hlava tohoto státu dělá přesně to, co od ní Kreml očekává: poté, co v květnu byli z Moldavska vykázáni ruští diplomaté, prezident Dodon tento krok tvrdě kritizoval a následně začátkem září vetoval rozhodnutí vlády o vyslání vojáků na cvičení NATO na Ukrajině simulující odražení ruského útoku.

Skutečné cíle Moskvy

Putin potěšil nového moldavského prezidenta dárkem při jeho první návštěvě v Moskvě. Tou malou pozorností nebylo nic jiného než mapa Velkého Moldavska z 18. století. Při přebírání mapy Dodon prohlásil: „Pokud by se ruská říše nezastavila u řeky Prut, teď bychom měli Moldavsko celé.“ (Prut tvoří hranici mezi Moldavskem a Rumunskem, historicky však patřil k Moldavsku i rumunský region ležící na západ od hraniční řeky.)

Podle generála amerických sil dislokovaných ve střední Evropě Bena Hodgese by byli spojenci NATO mnohem klidnější, pokud by věděli, jaké jsou skutečné cíle Moskvy. Jenže nikdo je nezná.

Toto prohlášení vyvolalo v Bukurešti paniku zejména proto, že ruská hlava státu odpovídající na otázku amerického novináře před rokem prohlásila: pokud by chtěl někdo nastolit otázku vrácení Kurilských ostrovů Japonsku (ostrovy se dostaly pod sovětskou okupaci na konci druhé světové války), bylo by třeba se zabývat i otázkou hranic mezi Maďarskem a Rumunskem.

Nedávno se konalo rusko-běloruské vojenské cvičení v blízkosti hranic Polska a tří baltských států pod názvem Západ 2017. Od roku 2013 šlo o největší předvádění ruských sil na kontinentu. Podle generála amerických sil dislokovaných ve střední Evropě Bena Hodgese by byli spojenci NATO mnohem klidnější, pokud by věděli, jaké jsou skutečné cíle Moskvy. Jenže nikdo je nezná, jisté však je, že podobné předvádění vojenských sil se odehrálo i před odtržením Jižní Osetie od Gruzie v roce 2008 a před anexí Krymu v roce 2014.

Předpoklad nápravy

Maďarsko-ruské vztahy je třeba zasadit do této nejisté situace. Vůbec není v zájmu vlády v Budapešti, aby maďarské hospodářství, sotva postavené na nohy, vystavila východoevropskému konfliktu s nejistým koncem. Orbánova vláda uvažuje o silném Maďarsku, předpokladem toho jsou však nenarušené obchodní vztahy s EU.

Jak odeznívá uprchlická krize, může Budapešť napravit svůj vztah s Bruselem. Samozřejmě za předpokladu, že státy s rozhodujícím vlivem v EU k tomu projeví ochotu a nezavedou dvourychlostní unii, protože v opačném případě by se maďarský přívoz mohl ocitnout uprostřed řeky. Západní přístav jej nepřijme a v tom východním už nebude chtít spustit kotvu.

Například 30 procent maďarského vývozu směřuje do Německa a obdobný je i podíl německých společností na celkovém dovozu do Maďarska. O německých automobilkách v Maďarsku, které HDP země ročně navyšují zhruba o procento a půl, ani nemluvě. Podle uvedeného Kreml naopak zjevně hraje na „plíživou“ destabilizaci v regionu. To vše vyvolává geostrategický rozpor ve vztazích mezi Budapeští a Moskvou, jejž mohou časté návštěvy Putina v Maďarsku jen obtížně zakrýt.

Pro Maďarsko dosud příliš nepřinášejí očekávaný výsledek ani hospodářské vztahy s Ruskem. Pokud se podíváme pouze na největší plánovaný projekt – výstavbu nového bloku jaderné elektrárny v Paksi –, můžeme vidět řadu faktorů nejistoty. Podle některých propočtů by například ruský úvěr byl příliš drahý kvůli vysokým úrokům. Neví se ani, jak by se mohla uskutečnit smluvně stanovená 40procentní účast tuzemských subjektů, neboť tolik připravených maďarských firem není.

Právě proto v maďarsko-ruských vztazích chybí společný zájem a lze očekávat, že dříve či později dojde k tvrdému vyjednávání mezi Budapeští a Moskvou. A jak odeznívá uprchlická krize, může Budapešť napravit svůj vztah s Bruselem. Samozřejmě za předpokladu, že státy s rozhodujícím vlivem v EU k tomu projeví ochotu a nezavedou dvourychlostní unii, protože v opačném případě by se maďarský přívoz mohl ocitnout uprostřed řeky. Západní přístav jej nepřijme a v tom východním už nebude chtít spustit kotvu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.