Lidovky.cz

„Lustrační“ kauza: Podle práva vymazaný Babiš

  16:48
Rysem procesu je politizace v podstatě bagatelního případu. Připomíná montypythonovský skeč, kdy se obžalovaný před soudem zaklíná ochranou základních svobod, přičemž jde jen o špatné parkování.

Andrej Babiš foto: Richard Cortés, Česká pozice

Zuzana Doricová, soudkyně Okresního soudu Bratislava I, vynesla ve čtvrtek 26. června prvoinstanční rozsudek ve věci navrhovatele Andreje Babiše a odpůrce Ústavu paměti národa (ÚPN). Rozhodla, že navrhovatel byl neoprávněně evidovaný v registračním protokolu bývalé Státní bezpečnosti jako agent. Odpůrce ÚPN je povinen do tří dnů uveřejnit výrok tohoto rozsudku na svých internetových stránkách a uhradit navrhovateli náklady řízení.

Neoprávněná evidence fyzické osoby je neoprávněným zásahem, objektivně způsobilým způsobit újmu na jejích osobnostních právech, prohlásila na závěr obdivuhodně pečlivě a trpělivě vedeného procesu soudkyně Doricová.

ČESKÁ POZICE o procesu Andreje Babiše s Ústavem paměti národa informuje pravidelně, naposledy v článku: Andrej Babiš, jezevčík a jezero

Odpůrce (ÚPN) namítal, že zveřejňovat dokumenty StB je povinen ze zákona, v němž není stanovena odpovědnost ÚPN za takový neoprávněný zásah. Soudkyně však v odůvodnění rozsudku uvedla, že ÚPN je zodpovědný nejen za zveřejňování dokumentů StB, ale i za zveřejňování případů neoprávněné evidence osob v registrech StB.

Soud rozhodl, že navrhovatel Andrej Babiš byl neoprávněně evidovaný v registračním protokolu bývalé StB jako agent

Zástupce ÚPN začal svou závěrečnou řeč vyhlášením, že proces nabízí jedinečnou možnost projevit jasný a jednoznačný postoj k dědictví komunistického režimu. To byla silná káva, která však odhalila argumentační nouzi odpůrce. Namísto důkazů se dovolává přímo Dia hromovládného.

Tentýž ideologický postoj vyjevil po skončení soudu ředitel ústavu Ondrej Krajňák. „Jsme tímto rozhodnutím soudu zaskočeni. Tento den pokládám za smutný den ve slovenské justici. Měli bychom do budoucna nedovolit, aby nám historii přepisovali estébáci,“ uvedl Krajňák přesto, že ÚPN má podobných rozsudků na svých stránkách již celou řadu, takže by se nezdálo, že je důvod k takovýmto hysterickým výlevům.

Zmatek v ideologické mysli

Jak chce někdo interpretovat minulost, když nedovede interpretovat dnešek? Tím někým myslíme politologa Daniela Kroupu v jeho rozhovoru na aktuální „babišovsko-lustrační“ téma pro Denik.cz, který dobře ilustruje ideologií přesycenou atmosféru, doprovázející proces.

Na otázku, zda se nestane, že budou nadále veškeré archivní svazky brány jako nedůvěryhodné nebo jako zfalšované, odpověděl: „Rozhodnutí slovenského soudu v žádném smyslu neznedůvěryhodňuje svazky komunistického režimu. Spíše tam sehrála roli svědectví jednotlivých členů Státní bezpečnosti. Soud, který tato svědectví bere jako věrohodná, zpochybňuje svou vlastní autoritu.“

Další otázka deníku přičinlivě podotýká, že to prý dokládá i poměr předvolaných svědků – čtyři z bývalé StB a pouze dva badatelé či historici. „Ano,“ souhlasí bůhvíproč Kroupa, „soud dal rozhodně větší váhu svědectví bývalých estébáků, kteří kryjí své agenty, než historikům, kteří předkládají historické doklady.“

Soud předvolal všechny svědky, které obě strany navrhly

Co věta, to mina, říkal kdysi jeden protřelý agitátor. Kroupovi se to povedlo dokonale, ale nakladl si ty miny pod vlastní nohy. Soud totiž předvolal všechny svědky, které obě strany navrhly. Ony „estébáky“ pak paradoxně navrhovali oni „historici“ (ÚPN), které Kroupa staví k nim do protikladu. Mluví totiž z ideologické setrvačnosti, aniž by co opravdu věděl.

Jak to tedy bylo s těmi „dvěma odborníky“? Před soudem byl slyšen vedoucí digitalizačního pracoviště Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Radek Schovánek, který dříve pracoval pro odpůrce (ÚPN). Prohlásil, že svazky mu připadají autentické a proto si myslí, že Babiš vědomě spolupracoval s StB.

Dále byl slyšen referent ÚPN Jerguš Sivoš, který prohlásil, že předmětné svazky byly podle jeho mínění vedeny v souladu s administrativními směrnicemi StB, a k otázce spolupráce Babiše s StB se nevyjádřil.

Kromě toho byl soudem slyšen třetí odborník, nezávislý novinář a bezpečnostní analytik Milan Žitný.Ten sdělil svůj názor, že svazky nejsou věrohodné a nesvědčí o úmyslné spolupráci Babiše s StB. Soud měl pak k dispozici ještě dva odborné posudky od legislativců, kteří působili na ministerstvu vnitra před rozpadem republiky. Podle nich z předložených materiálů úmyslná spolupráce s StB nevyplývá.

Když dva říkají skoro totéž…

Ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra řekl: „Soud nerozhoduje o historické pravdě. Soud může vydat stanovisko, které je v právních rovinách závazné, ale tím se neruší názor historiků a badatelů. Ti se i poté mohou držet výkladu, že když se někdo pravidelně scházel s StB a dostával od ní úkoly, je to vědomá spolupráce. Zároveň zdůrazňuji, že historikové nejsou od toho, aby vynášeli rozsudky“.

Miroslav Kalousek to vidí jasně. Prý není pochyb, že Andrej Babiš byl „estébákem“, pouze o tom chybějí důkazy.

Kdežto poslanec Miroslav Kalousek (TOP 09) to vidí jasně. Prý není pochyb, že Andrej Babiš byl „estébákem“, pouze o tom chybějí důkazy. „Soud prostě může rozhodovat tehdy, má-li dostatek důkazů. On dostatek důkazů neshledal, rozhodl právem, rozhodnutí je třeba respektovat. Ale že by to něco na věci měnilo, si opravdu nemyslím.“

Pointa Kalouskova výroku by se nejlépe ozřejmila, kdybychom podobný výrok převrátili do trestněprávní roviny. Například bychom o vrcholném politikovi prohlásili, že je zloděj. Zkonstatovali bychom však, že trestněprávní orgány nikdy neměly dost důkazů, aby ho pohnaly před soud, který by ho odsoudil, což by bylo třeba respektovat. Dodali bychom však ještě, že to nemění nic na věci, že tento politik je zloděj.

Absolutní amatérismus

Ideologicky motivované výklady ÚPN navíc svědčí o neznalosti práce zpravodajských služeb. Takzvaní odborníci si prý nedovedou představit, že by StB „upravila“ nějaké záznamy. Ona je ale neupravovala, protože operativní svazky nikdy nebyly určeny k soudnímu využívání. A imitovat, napodobovat skutečnost, aby zmátli protivníka, to je denní chleba nejen příslušníků StB.

Na druhou stranu by bylo divné tvrdit, že by pouze svazky StB obsahovaly nepravdivé a všelijak upravené informace. Vzpomeňme například svazky CIA a dalších amerických zpravodajských služeb. Všechny v nich uváděné důvody k napadení Iráku Spojenými státy byly totiž falešné.

Všechny ve svazcích CIA uváděné důvody k napadení Iráku Spojenými státy byly falešné

Mantrou ÚPN je dogma, že co je na papíře, to se také stalo. Možná to vyplývá z neodbornosti a životní nezkušenosti. V horším případě z vypočítavosti. Schizofrenní vyzdvihování preciznosti a nezpochybnitelnosti práce „zločinné StB“ je ale atakem na zdravý rozum.

Stejný problém s interpretací starých textů je dobře znám i religionistům. Můžeme najít několikero řešení. Jedno je velmi komplexní a sestává ze čtvera různých přístupů k textu, doslovným počínaje, ale nekonče. Druhé je extrémně jednoduché – je založené pouze a jenom na doslovné interpretaci textu.

Pokud jde o původ textu, jednou krajností je víra, že byl dán přímo od Boha. Druhým významným přístupem je pramenná teorie, která počítá s redakcí několika různých pramenů, zaznamenávajících lidskou zkušenost s Bohem.

„Badatelé“ ze státních institucí (ÚPN, ÚSTR) jsou pak na pozici fundamentalistů vyznávajících pouze a jenom doslovnou interpretaci textů, jež pocházejí přímo od jednoho zdroje. Jím v tomto případě ale není Bůh, nýbrž instituce, fundamentalistickým zákonem označená jako „zločinná“. Badatelé se tedy chovají tak, jako by četbou satanské bible chtěli dojít spasení.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.