Letos v dubnu uplynulo 150 let od ukončení války Severu proti Jihu neboli americké občanské války, tedy proti jižanské vzpouře, jste-li sympatizanty Severu, a za jižanskou nezávislost, sympatizujete-li s Jihem – i následného zavraždění vítězného prezidenta Abrahama Lincolna.
Tato občanská válka byla nejkrvavější v amerických dějinách. V letech 1861 až 1865 bylo totiž zabito 600 až 750 tisíc Američanů, tedy více než ve všech ostatních amerických válkách dohromady, například ve válce za nezávislost (1775–1783), s Mexikem (1846–1848), první (1914–1918) a druhé (1939–1945) světové, v Koreji (1950–1953), ve Vietnamu (1955–1975) či v Iráku (2003–2011).
V této americké občanské válce nelze Jižanům upřít odvahu. Podle generála Unie (Severu) Lewa Wallace (1827–1905), jenž po této válce napsal a v roce 1880 zveřejnil slavný křesťanský román Ben Hur. Příběh Kristův, který byl v padesátých letech 20. století zfilmován a oceněn mnoha Oscary, byla sice statečnost Jižanů obdivuhodná, ale jejich kauza nejhanebnější v dějinách. To však nostalgičtí stoupenci Konfederace (Jihu) neradi slyší.
Tři politické postoje
V roce 1860 v USA existovaly tři politické postoje. Republikáni a jejich kandidát na prezidenta Abraham Lincoln tvrdili, že otrokářství je nemravné, a proto se nemá šířit na západ Ameriky. Severní demokrati byli přesvědčeni, že otroctví je mravně neutrální, a budou-li Američané na západě chtít, mohou si ho odhlasovat. Jižní demokrati považovali otroctví za dobré pro otrokáře i otroky, a proto by dle nich federální vláda měla otrokářství chránit i na celém západě Ameriky.
Republikáni a jejich kandidát na prezidenta Abraham Lincoln tvrdili, že otrokářství je nemravné, a proto se nemá šířit na západ Ameriky |
V listopadu 1860 v prezidentských volbách zvítězil Lincoln, přičemž jeho programem nebylo zrušit otroctví tam, kde existovalo, k čemuž neměl ústavní pravomoc, ale zamezit jeho územnímu šíření. To však Jižané odmítli a mezi Lincolnovým zvolením 6. listopadu 1860 a jeho nástupem do prezidentského postu 4. března 1861 „odtrhli“ sedm států Unie – později k nim „připojili“ další čtyři – a vytvořili Konfederaci.
Tu Lincoln za samostatný a suverénní stát nikdy neuznal. A tvrdil, že Ústavu Unie na jejím území nemůže zrušit žádný stát, tudíž že „vystoupení z Unie“ je neústavní. Poté 12. dubna 1861 děla Konfederace ostřelovala unionistickou posádku v pevnosti Fort Sumter v přístavu Charleston v Jižní Karolíně, čímž začala americká občanská válka. Po čtyřech letech bojů, 9. dubna 1865, vrchní velitel armád Jihu, generál Robert Lee, kapituloval u Appomattoxu, čímž nejkrvavější válka v dějinách USA skončila.
Šíření otroctví
Na Severu nikdo nepochyboval, že zvítězila správná strana, a proto nebylo třeba vítězství obhajovat. Na Jihu však poražení okamžitě začali sepisovat důvody, proč ta správná, „galantní“ strana, která bránila jen „krby svých domovů a hřbitovy svých předků“, byla v právu, ale přemohl ji agresor ze Severu, jenž Jižanům upřel nezávislost.
Konfederace vznikla proto, aby se mravně neobhajitelné otrokářství mohlo nadále šířit, přestože jeho šíření bylo demokraticky – zvolením Lincolna – zamezeno |
O galantnosti, odvaze a schopnosti jižanských generálů, především Leeho, ani o estetické přitažlivosti jejich válečného praporu – modrého, bíle lemovaného kříže sv. Ondřeje na červeném poli s třinácti bílými hvězdami – není pochyb. Jenže Konfederace vznikla proto, aby se mravně neobhajitelné otrokářství mohlo nadále šířit, přestože jeho šíření bylo demokraticky – zvolením Lincolna – zamezeno.
Strana, která prohrála volby a jež měla v programu šíření otroctví, se však s porážkou ani s územním omezením otroctví nesmířila a odtrhla tu menší část země, v níž měla většinu, aby otrokářský systém mohl nadále expandovat. Vizí Jižanů byl kromě tohoto šíření nový státní útvar Konfederace, dobytí Mexika, anexe ostrovů Kuba a Santo Domingo a vytvoření otrokářské říše v Karibiku, čímž se jejich noviny během „secesionistické“ zimy 1860/1861 netajily.
Přirozená a ústavní práva
Lincoln se domníval, že občané mají právo na revoluci, jsou-li potlačovaná jejich přirozená nebo ústavní práva. Lincoln tato práva Jižanů potlačovat nechtěl, dokonce byl ochotný respektovat i ta jejich ústavní práva, jež potlačovala přirozená práva jiných lidí – otroků. Jen nechtěl, aby potlačování přirozených práv územně expandovalo. S tímto programem pak vyhrál volby a stal se prezidentem.
Lincoln se domníval, že občané mají právo na revoluci, jsou-li potlačovaná jejich přirozená nebo ústavní práva |
Jižané mu však nedali šanci. Ještě než nastoupil do prezidentského postu, odtrhli část území USA, na němž měli většinu. Má menšina, která volby prohrála, právo na odtržení a vytvoření nového státu, pokud ve svobodné a demokratické republice, jež respektuje přirozená a ústavní práva, je zvolena vláda, jež tato práva respektuje?
Lincoln byl přesvědčen, že toto právo nemá, protože by to nakonec způsobilo zánik svobodné vlády. Princip jednostranného odtržení je anarchistický a vedl by k dalšímu štěpení pokaždé poté, co by nová menšina prohrála volby. Tím by vznikly malé městské státy, jež by se staly snadnou kořistí neliberálních a nedemokratických říší.
Odhodlání, vize a rozhodnost
Na revoluci a povstání mají občané právo, jen když vláda potlačuje jejich přirozená či ústavní práva, což se však v zimě 1860/1861 nestalo. Odštěpení Jihu tudíž bylo vzpourou proti legitimní vládě ještě předtím, než se chopila moci. A to jen proto, aby se otrokářský systém mohl nadále šířit.
Pokud by Lincoln odštěpení toleroval, Jižané by dobyli Mexiko i Karibik a vybudovali by otrokářskou říši, jež by ohrožovala zbytek svobodných USA. Proto se rozhodl vstoupit s nimi do války okamžitě, a nikoli o několik let později, kdy by mohli být neporazitelní. Proto začal Ústavu na území celých USA vynucovat silou.
Jižané by uspěli, nebýt odhodlání, vize a rozhodnosti Abrahama Lincolna, za což zaplatil životem |
V průběhu války však zjistil, že k porážce povstalců potřebuje odstranit jejich sociálně-ekonomický systém – otrokářství. Byl sice proti němu, ale nechtěl ho zničit neústavně ani násilím. To, že se povstalci chopili zbraní, ho však k tomu přinutilo. Válku začali povstalci a prohráli ji, čímž přišli o své otroky.
Jižanské povstání je až do současnosti největší vzpourou proti svobodné a demokratické republice, jež na rozdíl od Španělska v roce 1936 a Chile v roce 1973 práva svých občanů nepotlačovala. Jižané by uspěli, nebýt odhodlání, vize a rozhodnosti Abrahama Lincolna, za což zaplatil životem. K jeho velikosti pak přispívá, že vůči povstalcům a zrádcům chtěl být po jejich porážce velkorysý a vstřícný. V Evropě té doby by totiž končili na šibenici, nebo u zdi.