Když se na jaře roku 2009 od KDU-ČSL odloupla část poslanců v čele s Miroslavem Kalouskem a o rok později strana vypadla z Poslanecké sněmovny (navíc TOP 09 lidovce „přefrčela“ o více než 12 procent hlasů), stáli lidovci na okraji propasti hlubší než Macocha. Někteří křesťanští demokraté si tehdy klepali na hlavu: „My blbci, že jsme za tím knížetem taky nešli!“
Jenomže TOP 09 hrozí, že z původního romantického příběhu se pomalu stane příběh o krátkodechosti a odumírání. Nezvratné to není, jak jsme se pokusili dovodit v širší analýze minulý týden, jenže volby do krajských zastupitelstev přeci jen něco takového signalizují.
Naopak pro KDU-ČSL se krajské volby staly iontovým nápojem pro politickou budoucnost. Po neúspěchu v roce 2010, jenž byl komentován i jako příznak nevyhnutelného pádu jedné z nejtradičnějších českých politických stran, lidovci vyměnili vedení. Předsedou se stal do té doby neznámý náchodský zastupitel Pavel Bělobrádek, z něhož se stává stále jistější politický „žokej“. Jeho první volby v čele strany skončily nepominutelným úspěchem. Podpořme toto tvrzení několika čísly:
Minisouboj KDU-ČSL versus TOP 09
- lidovci celkem získali 57 mandátů, TOP 09 jen 44;
- lidovci nejvíce uspěli ve Zlínském kraji se ziskem 18,31 procenta hlasů, TOP 09 „udělala“ nejlepší skóre ve Středočeském kraji se ziskem 11,71 procenta hlasů;
- lidovci porazili TOP 09 v osmi krajích.
Slabší Čechy
- v rámci Čech se lidovci v samostatné kandidatuře do krajského zastupitelstva dostali jen v Jihočeském kraji;
- KDU-ČSL uspěla v Čechách jen v případě, kdy kandidovala v rámci regionálních uskupení, ve kterých měla strana navíc své lídry, uspěli v Královéhradeckém, Pardubickém, a Ústeckém kraji.
Silná Morava
- Na Moravě však lidovci zářili. Stali se nejsilnější pravicovou stranou. Občanské demokraty a topku porazili hned ve čtyřech krajích: Zlínském, Jihomoravském, Olomouckém a na Vysočině. Výrazného úspěchu na zlínské kandidátce KDU-ČSL dosáhl někdejší vicepremiér Topolánkovy vlády a bývalý vsetínský starosta Jiří Čunek (skoro 11 tisíc preferenčních hlasů).
Chytrá strategie
Co je příčinou lidoveckého úspěchu v krajských volbách? Zcela prakticky jsou tu tři zjevné důvody.
Zaprvé: I když se to před třemi lety jevilo jako oslabení, odchody Kalouska, Vlasty Parkanové či Pavla Severy ze strany se jeví jako lidovecká výhra. KDU-ČSL se tím v uplynulých třech letech ušetřila několik nepříjemných afér (například kauzu vojenský letadel Casa), které by v opačném případě dopadly na ni. Ale nejen to. Lidovecký senátor Petr Pithart říká: „Když před třemi lety odcházeli ze strany, nechali tu dluhy. Teď se jejich odchod ale jeví jako výhoda.“
Druhým důvodem úspěchu lidovců je obměna vedení, do kterého nastoupili mladí a poměrně neznámí politici, kteří však v těchto krajských volbách naznačili svůj potenciál: předseda lidovců Bělobrádek v Královéhradeckém kraji získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech královéhradeckých kandidátů, místopředseda strany Marian Jurečka zase třetí nejvyšší počet preferencí v Olomouckém kraji.
Třetí příčinou úspěchu KDU-ČSL je promyšlená strategie z hlediska kandidatury v jednotlivých krajích. V českých regionech, ve kterých jsou lidovci slabší, kandidovali v širších regionálních projektech, které především v Královéhradeckém a Pardubickém kraji dosáhli úspěchu. Naopak v krajích moravských vsadila KDU-ČSL na vlastní značku a převálcovala ostatní pravicové strany. Lidovci na Moravě využili toho, že zde mají jednak značnou část svých členů, především však jde o katolické kraje, ve kterých se lidovcům tradičně dařilo.
Šéf lidovců Pavel Bělobrádek ČESKÉ POZICI sice řekl, že volby pro jeho stranu nebyly kdovíjakým „šlágrem“, ostatní straníci KDU-ČSL ve volebním štábu v Paláci Charitas však působili spokojeně a shodovali se: jako jediná z pravicových stran jsme uspěli. „Dneska večer odsud asi neodejde střízlivá noha,“ usmíval se potutelně jeden nejmenovaný místopředseda strany.
Důvody principiální
Kromě toho pro lidovce hrají i důvody obecnější. KDU-ČSL pokouší opět jasně vymezit v politickém prostoru, kam tradičně patří. Když jsme se s lidoveckým předsedou Pavlem Bělobrádkem setkali počátkem května uprostřed příprav kampaně, v diskusi zaznělo několik podstatných poznámek, které svědčí o směřování strany.
- „Tato vláda je trapnou karikaturou pravicové politiky a reformního úsilí. Alternativou však není ČSSD. Tím se otevírá prostor pro tradiční stranu, která není žádným novotvarem a podnikatelským projektem. Jsme si vědomi, že nemůžeme být stranou pro všechny, vždy někdo s naším programem – podobně jako u jiných stran – nebude souhlasit.“
- Na téma možné spolupráce s TOP 09: „S Miroslavem Kalouskem jsem se viděl asi čtyřikrát v životě, navíc jsem nikdy nepůsobil ve vysoké politice. Celé naše předsednictvo – kromě Pavla Svobody – jsme všichni noví a osobní vazby na nejvyšší úrovni prostě nejsou. Z osobního hlediska by problémy nebyly, nikoliv však už v programové politice. S drtivou většinou věcí současné vlády máme principiální potíž. Shodneme se v mezinárodní orientaci, ale například v oblasti sociální se naše pojetí střetnou.“
- „Věkový průměr kolem čtyřiceti let nemá v české politice obdobu. Mám radost, že i v krajských volbách, které považujeme za důležité, stavíme mladé lídry do čela kandidátek. Daří se nám i na facebooku, učíme se s těmito komunikačními nástroji pracovat. Od sjezdu k nám vstoupilo téměř 300 lidí, z toho asi 130 mladších pětatřiceti let, to přece o něčem svědčí. V jednotlivých krajích pořádáme akce pro mladé, abychom je nějakým způsobem dostali do politiky. Chceme, aby se mladí lidé vzdělávali, aby se zapojili do rozhodování ve straně a ukázali svoji energii. Aby se skloubila mladistvá dravost a zkušenost starších členů.“
Soumrak a osvěžení KDU-ČSL bude předmětem hlubších analýz, v tomto okamžiku však už můžeme s jistotou říci, že důležitý vzkaz krajských voleb 2012 zní: KDU-ČSL je zpět.