Když před 18 lety německý právník Peter Eigen zakládal organizaci Transparency International, zajímaly ho velké mezinárodní korupční případy – „nákupy“ objednávek na investice ve výši mnoha miliard dolarů pro hlavy států nebo jejich vrcholné úředníky zahraničními firmami za desítky milionů dolarů. Poté, co vytvořila ve více než 90 státech světa národní sekce, Eigen zjistil, že běžným lidem je jedno, zda jejich prezident má novou jachtu v Monaku nebo nový zámek. Většinu lidí mnohem víc než miliardy dolarů na kontě šéfa státu tíží malé úplatky pro ředitele školy, policistu nebo zdravotní sestru. Začátkem února byl Eigen hostem Goetheho institutu v Praze a poskytl ČESKÉ POZICI rozhovor.
ČESKÁ POZICE: Co vás natolik rozzlobilo, že jste se rozhodl bojovat s korupcí na celém světě?
EIGEN: Do roku 1991 jsem byl manažerem Světové banky v Keni. V ní jsem zažil korupční dostihy při provádění chybných namísto dobrých projektů, po nichž lidé touží. A když jsem chtěl proti korupci něco dělat, ze Světové banky mě vyhodili.
ČESKÁ POZICE: Co jste viděl?
EIGEN: Jak podniky z Německa, Kanady, Japonska nebo Francie korumpovaly keňské politiky, aby obdržely velké zakázky. Tímto způsobem se prováděly projekty za miliardy dolarů a často větší, než byly třeba. Keňští představitelé, prezident, ministři, vrcholní státní úředníci, se rozhodovali podle výše nabízeného úplatku. Nešlo přitom o deset nebo dvacet milionů dolarů, ale o vyšší částky.
Peter Eigen (72)
Německý právník, který zhruba 25 let působil ve východní a západní Africe a Jižní Americe jako manažer Světové banky a poradce vlády Botswany. Zkušenosti, které za tu dobu získal, ho v roce 1993 přiměly založit nevládní organizaci Transparency International, jejímž cílem je boj s korupcí. Eigen je manželem profesorky Gesine Schwanové, která se za politickou stranu SPD dvakrát pokoušela o úřad prezidenta.
ČESKÁ POZICE: Jak jste poznal, že šlo o korupci?
EIGEN: Všiml jsem si, že především byly prováděné nejhorší projekty. Ty, které jsme během konference dárců v Nairobi odmítli, protože byly špatné. Rychle jsem pochopil, že za tím je korupce.
ČESKÁ POZICE: Tato korupce asi nebyla příliš velkým tajemstvím, mohly-li firmy ve svém domovském uvádět úplatky v daňovém přiznání?
EIGEN: Zahraniční korupce byla zakázaná jen v USA. Bývalý americký prezident Jimmy Carter v roce 1977 vydal zákon o korupci v zahraničí (Foreign Corrupt Practices Act). V Německu však bylo možné si tyto náklady odečíst jako „užitečné výdaje“, tedy určitá legalizace korupce. Stejné to bylo v jiných státech. Ve Francii dokonce existoval podrobný soupis, jaké procento takových výdajů v jednotlivých státech bylo možné odečíst. Změnilo se to až v roce 1999, po přijetí úmluvy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) proti korupci. Většina států ji začala dodržovat. Zahraniční korupce byla zakázaná i v Německu.
Když jsem chtěl proti korupci něco dělat, ze Světové banky mě vyhodili, říká zakladatel Transparency International Peter Eigen
Výjimku tvoří Velká Británie, která přistupuje k této konvenci až nyní. Před rokem v ní začaly práce nad patřičným zákonem, ale nedávno byly přerušené. Proto je zahraniční korupce ve Velké Británii nadále neregulovaná.
ČESKÁ POZICE: Transparency International je známá především indexem vnímání korupce. Jaký je vztah skutečné korupce a jejího vnímání?
EIGEN: Korupce se obtížně dokazuje, protože je to zločin páchaný potichu. Nejen tisíce, desítky tisíc dotazovaných byznysmenů a pozorovatelů, ale i novináři, kteří prezentují své názory pro náš index vnímání korupce, však vědí, co dělali. Proto jsou jejich názory důvěryhodné.
Zjistili jsme, že mezi umístěním konkrétního státu na našem žebříčku a realitou existuje silný vztah. Díky tomu, že jsme v jednotlivých státech zaznamenávali tyto hodnoty různými metodami, přesvědčili jsme se, že náš index je precizní nástroj.
Transparency International
Definuje se jako globální organizace občanské společnosti. Zasazuje se jak na globální, tak na národní úrovni o vyšší průhlednost v hospodářství i v institucích konkrétní země. Na celém světě bojuje s korupcí, která zasahuje každého člověka.
Vyhodnocuje několik indexů korupce. Nejdůležitějším a nejznámějším je index vnímání korupce. Jednou za dva až čtyři roky vzniká také index plátců úplatků, který zjišťuje národní sklon ke korupci. Sedm let zveřejňuje globální korupční barometr neboli světovou předpověď vývoje korupce.
ČESKÁ POZICE: Například Polskem před několika lety otřásla takzvaná Rywinova aféra. Za sedmnáct milionů dolarů měl být změněn tiskový zákon, aby vyhovoval jednomu z mediálních koncernů. Když to vyplulo na povrch, vznikla v parlamentu vyšetřovací komise, jejíž zasedání přenášela živě televize. Díky tomu rapidně narostla citlivost Poláků vůči korupci. Projevilo se to i na indexu vnímání korupce?
EIGEN: Tyto skandály se sice často objevují izolované, ale silně ovlivňují názory dotázaných. Abychom předešli drastickým změnám indexu způsobeným reakcí na takové ojedinělé případy, sčítáme údaje za tři roky. Vliv ojedinělého skandálu na index je tím trochu vyvážen. Nepřekvapilo by mě však ani to, že by jej silně ovlivnil.
ČESKÁ POZICE: Takový posun ve vnímání však ještě nemusí znamenat stejně prudký nárůst skutečné korupce.
EIGEN: Tak tomu opravdu je. Lidi v mnoha zemích překvapuje naše hodnocení korupce v jejich státech nebo to, za jak značně zkorumpované se považují. Například USA. Američané jsou přesvědčení, že jsou mnohem lepší než Evropané, protože zahraniční korupci zakázali už v roce 1977, přičemž evropští podnikatelé jsou desítky let zvyklí systematicky dávat v zahraničí úplatky. V našich anketách však Američané dopadli hůř než Němci, Francouzi nebo Britové. Značně je to překvapilo.
Index vnímání korupce je neúplatný
Index vnímání korupce je však neúplatný. Lidé, kteří s korupcí denně přicházejí do styku, jsou dotazováni, zda je američtí, němečtí nebo polští předkladatelé projektů konfrontují s poctivými technickými a hospodářskými argumenty, nebo jim nabízejí úplatky.
ČESKÁ POZICE: Vyskytla se taková překvapení i v Evropě?
EIGEN: Těžko říct. V mnoha socialistických státech byla korupce vnímaná jako to, co je v kapitalismu běžné. Musí v nich teprve asimilovat pravidla, která platí ve fungujícím kapitalistickém státě, neboli v tržním hospodářství.
V mnoha zemích, které tuto transformaci podstoupily, je korupce značně rozšířená. Proto má Česko na seznamu indexu vnímání korupce poměrně špatnou pozici. Je sice v horní první třetině světa, ale na místě, které neodpovídá kultuře ani úspěchům České republiky.
ČESKÁ POZICE: Čím to je?
EIGEN: Nevím. V Německu máme Čechy rádi a jejich kultury si vážíme. Domnívám se, že i v Česku lze počítat se změnami.
Index vnímání korupce
Zveřejňuje Transparency International od roku 1993. První anketa byla provedena v 41 státech. Nejlépe se v ní umístily Nový Zéland, Dánsko a Singapur, nejhůř Čína a Indonésie. Nejnovější anketa z roku 2010 už zahrnovala 178 států. Nejnižší korupce byla zaznamenána v Dánsku, Novém Zélandu a v Singapuru. Na konci žebříčku se umístily Afghánistán, Barma a Somálsko.
ČESKÁ POZICE: Vedle velké korupce existuje i malá. Například je-li třeba dát lékaři v ordinaci peníze, aby si klient zkrátil dobu čekání. S kterým druhem korupce se hůř bojuje, s velkou, nebo s malou?
EIGEN: Když jsem na začátku devadesátých let zakládal Transparency International, zajímala mě především velká mezinárodní korupce, protože jí rozumím. Jako manažer Světové banky jsem viděl, jak velká korupce ruinovala národní hospodářství mnoha zemí. Například prezident nějaké země může poručit převést na své konto ve švýcarské bance 20 milionů dolarů, aby špatně rozhodl o velké elektrárně, o nějakém potrubí nebo o železniční trati. V důsledku toho může být obyvatelstvo jeho země poškozeno, po celé generace zbídačeno a zapleteno do velkých konfliktů a divokých dobrodružství.
Národní indexy jsou často podstatnější než index vnímání korupce, který vyvolal takový velký rozruch
Na to jsem se chtěl soustředit. Národní sekce, které jsme vytvořili, však říkají: nás vůbec nezajímá, zda náš prezident bude, nebo nebude mít na švýcarském kontě o deset milionů dolarů víc. Zajímá nás, aby byly naše děti přijaté do školy bez úplatku pro ředitele, zdravotní sestry se o nás staraly, aniž bychom jim museli strkat do kapsy bankovku a aby nás policisté, pokud jsme nic špatného neprovedli, na ulici nepronásledovali jen proto, že si chtějí zajistit druhou výplatu. Tato drobná korupce je pro většinu lidí mnohem podstatnější.
Proto národní sekce víc zajímá dohled nad ní. Je jim skoro jedno, zda jejich prezident má další novou jachtu v Monaku, ještě jeden zámek anebo bankovní konto s miliardami dolarů. Taková je realita.
ČESKÁ POZICE: Co rozhoduje v indexu vnímání korupce? Velká, nebo malá korupce?
EIGEN: Nezpovídáme lidi na venkově, jen byznysmeny v hlavních městech. Proto se index vnímání korupce zaměřuje na velkou korupci.
ČESKÁ POZICE: Nebylo by vhodné zřídit dva indexy?
EIGEN: Ankety děláme i v jednotlivých státech a jsou čím dál zajímavější. Tážeme se rodin, kolik peněz musejí obětovat, aby se jejich dítě dostalo na školu. Na kolik je přijde, aby byly dobře zásobené vodou. Tyto národní indexy jsou v naší práci často podstatnější než index vnímání korupce, který vyvolal takový velký rozruch, protože je už dobře usazen v mezinárodním povědomí.
