Lidovky.cz

Libor Grubhoffer: Naše společnost čeká na katarzi

  8:17
Loni v červnu se zastal Martina C. Putny, jehož prezident odmítl jmenovat profesorem. Od té doby nebyl dvakrát pozván na ceremoniál při udílení státních vyznamenání 28. října. V rozhovoru rektor Jihočeské univerzity mimo jiné podotýká: „Naše naděje je v mladých lidech... Přijde mi ale zvláštní, jak odtažitý je od nich nynější establishment.“

Rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer. foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

A jak rektor Libor Grubhoffer vnímá situaci 25 let po listopadu 1989 zejména v oblasti školství? „Zvláště ve vysokoškolském vzdělávání jsme dosáhli obrovských vymožeností, o kterých se nám předtím ani nesnilo – vrátili jsme se k akademickým svobodám a právům. Nedobré je, že jsme celou situaci ,přestřelili‘, takže nám nabobtnalo, počet vysokých škol se obrovsky zmnožil, a to jak veřejných, tak zejména soukromých, což poznamenalo kvalitu výuky, absolventů i studijních oborů.“

ČESKÁ POZICE: Mrzelo vás, že vás prezident Miloš Zeman už podruhé nepozval na Hrad?

GRUBHOFFER: Velice. Je to svátek zásadního významu a každého z nás, komu není lhostejná naše minulost, počátky československého státu či odkaz T. G. Masaryka, nemůže takové chování nechat lhostejným.

ČESKÁ POZICE: Jaké jste měl ohlasy na prezidentův „bojkot“ vaší osoby, a tím pádem i Jihočeské univerzity?

„Pak byly ohlasy širší veřejnosti, jakoby účastné, projevy, které mne chlácholily, ať si z toho nic nedělám. Všechny se vyjadřovaly velmi příkře k současné situaci v naší společnosti.“

GRUBHOFFER: Veskrze podpůrné. Rozdělil bych je do několika skupin. Samozřejmě si vážím těch oficiálních: podpory Akademického senátu Jihočeské univerzity, studentské komory a předsednictva Rady vysokých škol, nakonec mě jednomyslně podpořila i správní rada naší univerzity. To vše mne těší. Potom byla určitá skupina řekněme mých přátel, kteří mi blahopřáli k nepozvání. Pak byly ohlasy širší veřejnosti, jakoby účastné, projevy, které mne chlácholily, ať si z toho nic nedělám. Všechny se vyjadřovaly velmi příkře k současné situaci v naší společnosti. A nakonec byly – slovy dva – velmi negativní ohlasy.

ČESKÁ POZICE: Jaké?

GRUBHOFFER: Dva elektronické dopisy, jež vypadaly, že nejsou anonymy. Jeden z nich byl velice hrubý; rektory označoval jako lidi, jejichž arogance nezná mezí. A ten druhý byl trapně hospodský.

ČESKÁ POZICE: Byl jste v kontaktu s Mikulášem Bekem, druhým nepozvaným rektorem z Masarykovy univerzity? Domlouvali jste se, jak reagovat? V Brně šli k soše TGM...

GRUBHOFFER: Nijak zvlášť jsme ve spojení nebyli, hovořili jsme spolu jen jednou. Ale trochu jsem jim v Brně záviděl onu důstojnou tradici, že jdou k Masarykově soše klást věnce; to my v „Budějicích“ nemáme...

ČESKÁ POZICE: Jak jste slavnostní večer 28. října strávil?

GRUBHOFFER: Původně jsem měl jet do Bratislavy, ale kvůli nachlazení jsem zůstal doma – nebyl jsem u obhajoby doktorátu nezbytně nutný, neboť měli dostatek členů komise – a mohl jsem tak v klidu dokončit podklady pro hodnocení akademických pracovníků naší univerzity.

ČESKÁ POZICE: Sledoval jste ceremoniál na Hradě? Jak na vás působil?

GRUBHOFFER: Díval jsem se. A přiznám se, že u vědomí významu toho svátku mi bylo chvílemi hanba.

ČESKÁ POZICE: Kvůli oceněným, nebo „ansámblu“ kolem pana prezidenta?

„Mě se nejvíce dotýká, že vedle úctyhodných osobností se ocitají lidé, kteří by na takové vyznamenání za normálních okolností nemohli nikdy dosáhnout“

GRUBHOFFER: Mě se nejvíce dotýká, jak dokázal – dokázali – poskládat ocenění tak, že vedle úctyhodných osobností, které si takové ocenění vskutku zasluhují, se ocitají lidé, kteří by na takové vyznamenání za normálních okolností nemohli nikdy dosáhnout. Právě tato, až bych řekl nejspíše úmyslná, kombinace obou těchto kvalit mi přišla nepřijatelná, provokující.

ČESKÁ POZICE: Bavíme se den po skandálním Zemanově rozhovoru z Lán (na ČRo 2. listopadu – pozn. red.). Ten jste slyšel?

GRUBHOFFER: Ano, poslouchal jsem jej v autě. Je to jen další příspěvek do absurdních projevů vulgárnosti a jakési rádoby lidovosti, vulgárního lidového vypravěčství, které je nedůstojné hlavy státu.

ČESKÁ POZICE: Jak vůbec vnímáte situaci 25 let po listopadu 1989? Zejména v oblasti vysokého školství nebo vědy a výzkumu – co se změnilo?

GRUBHOFFER: Nechtěl bych vidět současnost přehnaně pesimisticky či pouze v černých barvách. Zvláště v oblasti vysokoškolského vzdělávání jsme dosáhli obrovských vymožeností, o kterých se nám předtím ani nesnilo – vrátili jsme se k akademickým svobodám a právům. Nedobré je, že jsme celou situaci „přestřelili“, takže nám vysoké školství nabobtnalo, počet vysokých škol se obrovsky zmnožil, a to jak veřejných, tak zejména soukromých, což poznamenalo kvalitu výuky, absolventů i studijních oborů. Dnes máme v Česku na osm tisíc studijních oborů a dost dobře nevíme, co s tím.

ČESKÁ POZICE: A ve vědě?

GRUBHOFFER: I ve vědecko-výzkumné oblasti je řada nedořešených věcí. Mám pocit, že jsme učinili za 25 let obrovský kus práce; v mnoha parametrech jsme konkurenceschopnými, pracoviště – zejména základního výzkumu – se dostala na špičkovou a se zahraničím srovnatelnou úroveň, probíhají čilé výměny zahraničních pracovníků, studentů a stážistů.

„Proč my, taková malá země, potřebujeme zaměstnávat vynikající evropské mozky, aby posoudily, zda děláme dobrou vědu, nebo ne? Vždyť to bychom měli už dávno poznat sami.“

Přesto jsme nebyli schopni rozumným způsobem během celého čtvrtstoletí uchopit problematiku hodnocení a financování vědy; stále hledáme ten konečně správný způsob hodnocení a financování. Upínáme se na pomoc ze zahraničí: „Hodnoťte nás!“ Proč my, taková malá země, potřebujeme zaměstnávat vynikající evropské mozky, aby posoudily, zda děláme dobrou vědu, nebo ne? Vždyť to bychom měli už dávno poznat sami, bez přetěžování mezinárodní vědecké komunity.

Snažím se z každé cesty na spřátelenou Keplerovu univerzitu v Linci pochytit tamní atmosféru. Znovu a znovu zjišťuji, že v Rakousku, v řadě ohledů nám tak blízké a srovnatelné zemi, si počínají s daleko větší elegancí. V naší zemi děláme spoustu věcí jaksi upoceným způsobem. A už to trvá 25 let, celé čtvrtstoletí.

ČESKÁ POZICE: Co konkrétně myslíte?

GRUBHOFFER: Třeba největší vzrušení v univerzitním prostředí vyvolává byrokracie a její projevy arogance nebo legislativní „poťouchlosti“ našich zákonů, například toho o veřejných zakázkách. Fakulty se zlobí na svoji univerzitu a univerzity na ministerstva, řídicí orgány operačních programů a tak dále. Vznikají vypjaté situace, které často přesahují rozumnou mez.

ČESKÁ POZICE: Jde o vyplňování grantů a podobně?

GRUBHOFFER: Grantů, evaluací, výběrových řízení, všeho možného... Tyto záležitosti se stávají tak obtěžujícími! Je to byrokracie ministerská, dílem pak jde o neuvěřitelné absurdity kolem evropských projektů, které nemají jednoduchá a rychlá řešení; často neexistuje právně jednoznačný výklad, a to výrazně zvyšuje rizika, která univerzity musí podstupovat.

ČESKÁ POZICE: Jeden kvestor mi říkal, že ministerstvo školství někdy rozhodne opačně i ve dvou identických případech, takže není jasné, jak se kdy vlastně zachovat...

„Byrokracie nás tíží a odvádí od vědy. A mám strach, že se to již stalo tak samozřejmou součástí naší každodennosti, že nejsme schopni s tím cokoliv udělat.“

GRUBHOFFER: Přesně tak. I poté, co jedna kauza čekala rok na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a úřad nakonec vydal pro univerzitu souhlasné stanovisko, tak řídicí orgán stejně trval na svém. Byrokracie nás tíží a odvádí od vědy. A mám strach, že se to již stalo tak samozřejmou součástí naší každodennosti, že nejsme schopni s tím cokoliv udělat. Obecně mi hrozně vadí, že my, malý stát, který měl všechny předpoklady k tomu, aby se vyvíjel velmi harmonickým způsobem, nevyužil této příležitosti a dospěli jsme do stavu velkého chaosu ve spoustě ohledů, což přirozeně neumožňuje dělat elegantní řešení. A neustále voláme do zahraničí: „Zachraňte nás, zhodnoťte nás!“ To je součást té naší upocenosti.

ČESKÁ POZICE: Jaké to má řešení?

GRUBHOFFER: Určité řešení asi může nastat přirozeným způsobem – v podobě kolapsu určitých segmentů. To si dovedeme například představit v souvislosti s velkými infrastrukturami; těch jsme dokázali vybudovat tolik, že se člověk nestačí divit... Jak je možné, že jsme se v této hypertrofii nedokázali umírnit a zachovat se ukázněně podobně jako Rakušané?

ČESKÁ POZICE: Jste z toho smutný?

GRUBHOFFER: Jsem. Přesto zůstávám optimistou a snažím se optimismus ve svém okolí dál šířit, protože dobrá mysl je něčím, co si musíme zachovat a doufat, že se nám společným úsilím podaří neblahou situaci napravit. Že lidé procitnou. Mám pocit, že naše společnost čeká na nějakou další velkou katarzi. Nemusí jít přímo o historický zlom, nicméně naše občanská společnost musí procitnout, uvědomit si, že spousta věcí se dnes děje nepřijatelně špatně a my musíme udělat všechno pro to, abychom se vrátili do správných kolejí.

ČESKÁ POZICE: Jsme podle vás „vykolejení“?

GRUBHOFFER: Něco v tom smyslu... Najednou jako bychom tápali, jestli jít na Západ, či na Východ. Přece to byla jasná volba!

ČESKÁ POZICE: Jako bychom 25 let po Listopadu přehazovali výhybku do Číny a do Ruska...

„Zdá se mi, že začínáme přešlapovat, jako bychom si to nechtěli rozházet ani na jedné straně, nevíme, co má přijít za rok, za pět či deset let“

GRUBHOFFER: Ano. Pro nás ale jiné volby není. Zdá se mi, že začínáme přešlapovat, jako bychom si to nechtěli rozházet ani na jedné straně, nevíme, co má přijít za rok, za pět či deset let. Pevně doufám, že naše naděje je v mladých lidech... Přijde mi ale zvláštní, jak odtažitý je nynější politický establishment od mladé generace. Mám za to, že chování čelných představitelů naší země je pro ně absurdní, že se tím ani nechtějí zabývat, alespoň tak se mi to teď jeví.

ČESKÁ POZICE: Jako třeba to, že se my, trochu starší, trápíme Zemanovými excesy, a je to netrápí?

GRUBHOFFER: Myslím, že oni se tím skutečně tolik netrápí. Ale jak říkám: chovám naději, že i z té stávající odtažitosti přijde probuzení a naše příslušnost k západní evropské kultuře nebude ohrožena.

ČESKÁ POZICE: Poslední dobou vstupují do politiky i akademici a rektoři: Fiala, Hampl, Zlatuška, Rais... Myslíte, že to bude přibývat a může to i správu věcí veřejných povznést?

GRUBHOFFER: Pevně doufám, že ano. Vidím v tom velkou příležitost pro blízkou budoucnost.

ČESKÁ POZICE: A vás to láká, třeba kandidovat do Senátu?

„Stranickou příslušností jsou možnosti svobodného vyjadřování omezeny. Výhodu svobodného jednání si chci podržet.“

GRUBHOFFER: V současné době o tom skutečně nepřemýšlím. Ve své podstatě jsem velice politický člověk, ale nikoliv v tom stranickém slova smyslu. Dokud mi vydrží tato pozice, že si nezadám s žádnou politickou stranou ani hnutím, tak se mohu stavět svobodně k záležitostem, které mne trápí, mohu na ně upozorňovat a případně hledat i řešení. Stranickou příslušností jsou možnosti svobodného vyjadřování omezeny. Výhodu svobodného jednání si chci podržet.

ČESKÁ POZICE: Co budete dělat po skončení rektorského mandátu? Vrátíte se naplno k vědě?

GRUBHOFFER: Snažím se stát pevně nohama na zemi. A tak dobře vím, že s vlastní vědou jde obrovsky dopředu i její metodologie včetně technických vymožeností. Jsem dalek toho, abych se těšil, jak budu v laboratoři rovnocenným partnerem svých mladých kolegů a kolegyň. To už je pro mě nereálné. Snažím se ale být stále v kontaktu s laboratoří, a když vidím, že jsem mladým spolupracovníkům včetně studentů ku prospěchu a že stále stojí o můj názor i ve vědeckých otázkách, tak je to pro mě důležité a zavazující znamení, abych dal přednost vědě.

ČESKÁ POZICE: Asi to stále děláte výborně, když vás Jan Konvalinka, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu, zařadil v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ mezi ty nejlepší vědecké skupiny v Česku...

„Ve vědě platí, že každý pocit radosti má jepičí život, a naše mysl se už ubírá k novým otázkám a jejich řešením“

GRUBHOFFER: Přečetl jsem si to a moc mě to potěšilo, zejména kvůli mým kolegům a studentům z našeho týmu. Těm vděčím za takové lichotivé hodnocení. Ve vědě však platí, že každý pocit radosti má jepičí život, a naše mysl se už ubírá k novým otázkám a jejich řešením.

ČESKÁ POZICE: Jak bude Jihočeská univerzita slavit výročí 17. listopadu?

GRUBHOFFER: Chystáme se tak učinit důstojným způsobem, půjdeme více ke kořenům, až do roku 1939. (V pondělí 10. listopadu začal cyklus Budějovického listopadu ’89 přednáškou Tomáše Halíka, ve čtvrtek 13. listopadu byla zahájena konference Cesty ke svobodě, které se zúčastnili Šimon Pánek, bývalí ministři Luboš Dobrovský, Jan Ruml, Hana Marvanová, Lída Rakušanová i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman či někdejší velvyslanec Petr Kolář – pozn. red.)

ČESKÁ POZICE: Co čekáte, že se stane 28. října 2015?

GRUBHOFFER: (váhá) Možností je několik... Moc bych si přál, aby příští oslava československé státnosti proběhla důstojně. Po všech stránkách. Aby se už neopakoval 28. říjen v letošní podobě.

Libor Grubhoffer (57)

Libor Grubhoffer při slavnostní inauguraci do postu nového rektora Jihočeské...

Libor Grubhoffer při slavnostní inauguraci do postu nového rektora Jihočeské univerzity v květnu 2012.

  • Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2001 byl jmenován profesorem molekulární a buněčné biologie a genetiky.
  • Ve dvou funkčních obdobích vedl jako děkan Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity (2004–2011). Od května 2012 stojí v jejím čele.
  • Je autorem více než sta článků v impaktovaných časopisech, patří k předním českým vědcům.
  • Podílí se na výzkumu v boji proti klíšťatům coby přenašečům lymeské borreliózy a klíšťové encefalitidy.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.