Lidovky.cz

Lévy: Kaddáfího lynč je zlomový bod

  11:28

Francouzský filozof považuje nechutnou smrt diktátora za klíčovou událost pro budoucnost Libye.

Libyjci se chodili osobně přesvědčit do mrazícího boxu obchodu v Misurátě, že vystavené mrtvé tělo uprostřed jsou skutečně pozůstatky Muammara Kaddáfího. foto: © REUTERSČeská pozice

O kontroverzním francouzském filozofovi Bernardu-Henrim Lévym se říká, že je v Elysejském paláci jako doma – takový „prezidentův filozof“, který má ovšem velký vliv na zahraničně-politická rozhodnutí Nicolase Sarkozyho. Byl to údajně právě Lévy, který si vymyslel francouzské vojenské angažmá v Libyi...

Myslitel Lévy napsal zajímavý článek, jenž vyšel nedávno v anglickém překladu v magazínu Newsweek s názvem Morální bod zlomu, o možných neblahých důsledcích kruté smrti Muammara Kaddáfího.

Lévy o sobě tvrdí, že je staromódní odpůrce absolutního zla, které podle něj reprezentuje trest smrti. Proto s Kaddáfího lynčem zásadně nesouhlasí, přestože i „vzteklý pes“ byl ztělesněním zla. Libyjský diktátor masově popravoval své odpůrce, vraždil, mučil, upaloval zaživa. Na druhou stranu měl spoustu možností vyjednávat, válku ukončit a zachránit si život. On však zvolil krvavý boj až do konce, vědomě si vybral svůj osud.

Barbarský lynč by se mohl stát jakýmsi bodem zlomu, po němž demokratická vzpoura začne degenerovat ve svůj protiklad

Lévymu (a asi nejen jemu) připadá Kaddáfího konec odporný a akt msty, který viděl celý svět, může pošpinit základní morální poselství povstání, které – až do této události – bylo podle autora téměř vzorové. Barbarský lynč diktátora by se mohl stát jakýmsi bodem zlomu, po němž demokratická vzpoura začne degenerovat ve svůj protiklad.

Lévy o tom telefonicky hovořil s jedním z vůdců povstání v Benghází i s velitelem jednotky, která Kaddáfího dopadla. Oba prý zářili štěstím, že se zbavili nenáviděného muže, „který se k nám choval jako ke krysám a my ho jako krysu vytáhli z kanálu“. Francouz však poukazuje na staré známé pravidlo, že „ušlechtilost vítězů se měří podle toho, jak zacházejí s poraženými“. Vědomi si této formulky jsou i ti členové Přechodné národní rady Libye, s nimiž se Lévy setkal. A obávají se, že osud „libyjského jara“ může viset právě na krutých obrazech posledních plukovníkových okamžiků na tomto světě. Smrt diktátora proto musí být formálně vyšetřena – i jako důkaz, že vítězové nechtějí kauzu zamést pod koberec.

Bernard-Henri Lévy vyvozuje ze způsobu smrti Muammara Kaddáfího dvě možné cesty, kudy se Libye bude ubírat: Buď se tento kolektivní zločin stane zakládajícím aktem éry hrůzy, nebo naopak bude labutí písní barbarského věku, koncem libyjské noční můry, smrtelným chroptěním Kaddáfího systému, jenž se před skonem musel otočit proti svému zakladateli a aplikoval mu jeho vlastní jed, čímž uvolnil cestu pro novou epochu, jež naplní očekávání arabského jara, jak květnatě praví Lévy.

Druhá cesta je Francouzovo vroucí přání, respektive více než to: je to jeho přesvědčení. Dodejme, že Lévy se rovněž považuje za nevyléčitelného romantika...    

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.