Lidovky.cz

Kvalita nových zákonů se dlouhodobě zhoršuje

USA

  9:50
Do právnické síně slávy vstoupil ve svých 80 letech advokát a rozhodce Gerhardt Bubník, který reprezentoval Československo v krasobruslení a soudcoval na olympijských hrách. V rozhovoru říká: „Politici často populisticky volají bez rozmyslu po změně nějakého zákona nebo vydání nového jen v reakci na událost, která se přetřásá v mediích.“

Gerhardt Bubník, advokát a rozhodce, partner v kanceláři Bubník Myslil & Partners, bývalý předseda Rozhodčí komise Českého olympijského výboru. foto: Foto Michal ŠulaMAFRA

Gerhardt Bubník, advokát, rozhodce, partner v kanceláři Bubník Myslil & Partners a bývalý předseda Rozhodčí komise Českého olympijského výboru, který se věnuje sportovnímu právu a spolunastavoval pravidla pro doping, v rozhovoru říká: „Dělá mi starosti, zejména v posledních letech, jak často advokáti porušují etická pravidla a někdy dokonce zákon. Když říkám často, pak mám na mysli, že i deset nebo dvacet případů je pro mne a i pro pověst advokacie hodně, přestože v poměru k celkovému počtu advokátů, asi třináct tisíc, je to velice nízké promile.“

LIDOVÉ NOVINY: V padesátých letech jste reprezentoval Československo v krasobruslení. Jak se vám podařilo spojit studium práva se sportovní kariérou?

Ve třetím ročníku právnické fakulty jsem se závoděním skončil a tehdy se také začal rapidně zlepšovat můj prospěch

BUBNÍK: Nebylo to lehké. Od svých třinácti let jsem vstával šest měsíců v roce, pětkrát týdně v půl čtvrté ráno. Ve čtyři hodiny jsem v Edenu ve Vršovicích nastupoval do poslední noční tramvaje, jel na Štvanici a v půl páté jsme byli už všichni na ledě a začali trénovat povinnou jízdu. V půl osmé jsem jel do školy, do gymnázia a později na právnickou fakultu. Byl jsem stále nevyspalý, odpoledne nebo večer jsme měli ještě aspoň dvě hodiny tréninky volné jízdy.

V těchto letech jsem studiu moc nedal, a zachraňovalo mě dobrá paměť. Učil jsem se rychle a způsob studia na fakultě byl takový, že během semestru se na studentovi vlastně nic nechtělo, ve zkouškovém období bylo volno a ke zkouškám stačilo jen „biflovat“, učit se vlastně nazpaměť zákony a učebnice profesorů. Ve třetím ročníku jsem ale se závoděním skončil a tehdy se také začal rapidně zlepšovat můj prospěch.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste si vybral právě krasobruslení? Co na něm máte nejraději?

BUBNÍK: Já jsem si ho vlastně nevybral. Vybral ho pro mne můj otec. Můj starší bratr Václav hrál hokej – později reprezentoval – a na Štvanici jsme byli jako doma. Bruslit jsem uměl velmi dobře. Když mi bylo asi jedenáct, řekl trenér krasobruslení Glogar mému tátovi: „Když Vašek hraje hokej a malej dobře bruslí, tak ho dej k nám.“

Já jsem si krasobruslení vlastně nevybral. Vybral ho pro mne můj otec.

Jsem soutěživý typ, po čase mě to začalo bavit a chtěl jsem být stále lepší. Nejraději jsem měl skoky. Měl jsem dobrý odskok, ale ovládnout techniku skoků a naučit se technice a eleganci vlastního bruslení trvalo dlouho.

LIDOVÉ NOVINY: Po ukončení této kariéry jste působil jako rozhodčí, co vás na něm lákalo?

BUBNÍK: U sportu jsem chtěl zůstat. Vystudoval jsem práva, a proto jsem nechtěl dělat trenéra z povolání. Proto jsem začal s rozhodováním, rozhodčí tehdy museli být amatéři, a postupně začal lézt po žebříčku kvalifikace od té nejnižší třídy až po tu nejvyšší.

Dlouhá léta jsem v zimě strávil prakticky každý víkend soudcováním domácích závodů – na nevytápěných, nezastřešených stadionech, v mrazu, někdy i v dešti nebo sněžení. To vyžadovalo od všech velkou obětavost. Od roku 1965 jsem soudcoval každý rok několik mezinárodních závodů, včetně mistrovství Evropy, světa a také všechny olympijské hry.

LIDOVÉ NOVINY: Na jaké závody z té doby vzpomínáte?

Od roku 1965 jsem soudcoval každý rok několik mezinárodních krasobluslařských závodů, včetně mistrovství Evropy, světa a také všechny olympijské hry

BUBNÍK: Nejraději vzpomínám na závody, kde jsem jako rozhodčí nebo vrchní rozhodčí zažil úspěchy našich závodníků – mistrů světa a Evropy Evy a Pavla Romanoých, Hany Maškové, Ondry Nepely, Jozefa Sabovčíka, Petra Barny a naposledy v roce 1995, kdy jsem Radce Kovaříkové a René Novotnému předával v Birminghamu medaile mistrů světa.

LIDOVÉ NOVINY: V advokacii jste začínal v padesátých letech. Jak tehdy vypadala?

BUBNÍK: Vlastní způsob výkonu advokacie byl prakticky vždy a všude stejný. Mění se ale podmínky tohoto výkonu v závislosti na politickém režimu – jaký rozsah práv, volnosti a nezávislosti má advokát při výkonu svého povolání, především v oblasti obhajoby v trestních věcech.

V době komunismu jsme na tom byli v Československu trochu lépe než v ostatních takzvaných socialistických zemích. Nestali jsme se státními zaměstnanci a měli jsme přece jen jakousi vlastní samosprávu. Na druhé straně jsme byli režimem jen „nuceně“ trpěni, časem jsme měli jako buržoazní přežitek vyhynout, měli nízké společenské postavení a také naše příjmy byly regulované, a proto jsme na tom nebyli příliš dobře.

Vlastní způsob výkonu advokacie byl prakticky vždy a všude stejný. Mění se ale podmínky tohoto výkonu v závislosti na politickém režimu.

Jako koncipient jsem začínal v roce 1958 v Olomouci a měl jsem štěstí, že tam pracovalo několik výtečných předválečných advokátů a od těch jsem dostával dobrou školu, jak pokud šlo o právní odbornost, tak o to, jak se má advokacie vykonávat a jaká je advokátní etika. Stejné štěstí jsem měl na takové advokáty i v Praze, kde jsem v roce 1961, stále jako koncipient, nastoupil do advokátní poradny číslo jedna.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste vnímal vývoj tohoto povolání? Jak ho vnímáte v současnosti?

BUBNÍK: Advokacii vnímám stále stejně. Mám na mysli její úkoly, poslání, povinnosti advokáta ve vztahu ke klientovi, ve vztahu k odpůrci a jeho advokátovi a podobně. Základem vztahu mezi advokátem a klientem je důvěra. V minulosti to většinou byl i vztah osobní – vztah jednoho klienta, byť třeba majitele obchodní firmy, k jednomu advokátovi.

Pokud dnes máte advokátní kancelář s desítkami a i stovkami právníků, nedá se takový úzký vztah vybudovat. Navíc většina těchto právníků, koncipientů, takzvaných associates a junior partners, nepracují jako samostatní advokáti, ale spíše jako zaměstnanci v jakékoli jiné obchodní firmě, a v zájmu kariéry „dřou“ od nevidím do nevidím. Znal jsem to již z USA, a proto jsem se i po roce 1990 odmítal spojit s takovými velkými zahraničními kancelářemi, a naši kancelář udržoval v rozumné velikosti do deseti právníků.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se během vaší kariéry vyvíjely požadavky na advokátní etiku?

Advokacii vnímám stále stejně. Mám na mysli její úkoly, poslání, povinnosti advokáta ve vztahu ke klientovi, ve vztahu k odpůrci a jeho advokátovi a podobně. Základem vztahu mezi advokátem a klientem je důvěra.

BUBNÍK: Nejsem staromil, i když je mi 80, ale musím říci, že mi dělá starosti, zejména v posledních letech, jak často advokáti porušují etická pravidla a někdy dokonce i zákon. Když říkám často, pak mám na mysli, že i deset nebo dvacet případů je pro mne a i pro pověst advokacie hodně, přestože v poměru k celkovému počtu advokátů, asi třináct tisíc, je to velice nízké promile.

Nechci zevšeobecňovat, ale mám za to, že koncipienti se dnes již „nevychovávají“, ale jako zaměstnanci slouží ke zvyšování příjmů. Dříve se u koncipientů vůbec nesledovalo, jaký finanční objem představuje jejich práce.

LIDOVÉ NOVINY: A právo jako takové? Zhoršuje se postupně jeho úroveň?

BUBNÍK: Dlouho se již zhoršuje kvalita nových zákonů. Myslím sice, že titulek nedávného článku Karla Havlíčka o zániku státu a práva a nadpis vašeho doprovodného článku o apokalypse práva jsou hodně nadnesené – v titulcích to tak bývá –, ale s jejich obsahem v mnohém souhlasím.

Nepochybně je hodně na vině také legislativní technika. Její úroveň velice upadla a nevím, zda se vůbec někde nějak vyučuje. Asi také nejsou k dispozici kariérní dlouhodobí legislativci na jednotlivých ministerstvech. Špatně připraveny zákon vede k rychlé a často opakované novelizaci, což je další nešvar.

Za vysloveně špatný krok považuji přijetí nového občanského zákoníku. Jeho obrovský rozsah, a to, že upravuje mnoho věcí, jež v dnešní době upravovat nebylo nutné, vnesly do nejdůležitější oblasti práva nejistotu a zmatek, který potrvá léta.

Za vysloveně špatný krok považuji přijetí nového občanského zákoníku. Jeho obrovský rozsah, a to, že upravuje mnoho věcí, jež v dnešní době upravovat nebylo nutné, vnesly do nejdůležitější oblasti práva nejistotu a zmatek, který potrvá léta. Zbytečné byly také terminologické změny pojmů, které byly již 50 let vžité a nebyly vázány na socialistickou ideologii práva ani s ní spojené.

Špatné je, že právo je dnes úzce spojeno s aktuální politikou. Změna vlády a někdy i jen změna ministra vede často ke změně legislativních záměrů či k unáhleným novelizacím, které nejsou nutné. Politici také často populisticky volají bez rozmyslu po změně nějakého zákona nebo vydání nového jen v reakci na událost, která se přetřásá v mediích.

Přehlednost nebo spíše dohledatelnost se asi zlepšila, ale jen díky počítačovým databazím a internetu. Vzhledem ke vzniku nových technologii – IT a na ně navazujících –, však asi nelze zabránit stále dalším regulačním předpisům. Hlavní právní předpisy by však měly mít co největší stabilitu. Mezi ně patří například hlavní daňové zákony, a tam je to snad největší hrůza – snad vice než stokrát novelizovaný zákon o dani z přijmu.

LIDOVÉ NOVINY: V šedesátých letech jste studoval právo také na Harvardově univerzitě. Nakolik vás tato skutečnost ovlivnila?

BUBNÍK: To se nedá v krátkosti popsat. Bez nadsázky mohu říci, že bez studia na Harvardově univerzitě bych určité nedosáhl úspěchů ve své profesní kariéře. A tím nemyslím prestiž titulu, ale to, co jsem se tam naučil. A k tomu zase musím dodat: nikoli to, co jsem se tam „nabifloval“, ale to, jak mne tam naučili s právem pracovat.

Na Harvad Law School neexistují přednášky v našem smyslu. Každá „přednáška“ je diskuse vedená profesorem, na kterou se musíte předem pečlivě připravit. Každý profesor na konci hodiny zadá literaturu a významná soudní rozhodnutí, která musíte do příští hodiny prostudovat a promyslet. V tomto směru je to horší než u nás na gymnáziu. Neexistuje, abyste přišel nepřipraven.

Bez nadsázky mohu říci, že bez studia na Harvardově univerzitě bych určité nedosáhl úspěchů ve své profesní kariéře. A tím nemyslím prestiž titulu, ale to, co jsem se tam naučil.

Při diskusích profesor vyvolává, a běda, když nevíte, o co jde. Je to náročné, každý je nucen studovat denně dlouho do noci. Nedá se vystudovat nárazovou přípravou před zkouškou, jak jsem to dělal zde. Zkoušky jsou jen písemné a každá trvá skoro celý den. Profesor nehodnotí naučené, „jedině správné“ odpovědi, ale jak jste zadanou látku analyticky rozebral a jaké argumenty pro svoje stanovisko jste dokázal předložit.

LIDOVÉ NOVINY: Co vám dala tato zkušenost do dalšího profesního života?

BUBNÍK: Naučil jsem se ke každému případu, který jsem převzal, přistupovat kriticky a analyticky – nejprve odhalovat problémy, na něž mohu narazit, připravit se na ně, a nikoli hledat jednoduché, pro mého klienta pozitivní odpovědi. Tím jsem se asi pak u nás nejvíce odlišoval od práce většiny kolegů. Ti tento můj přístup znali, oceňovali a často se se mnou chodil radit.

V době, kdy jsem na Harvardově univerzitě studoval, jsem to moc neoceňoval a nebyl jsem nijak šťastný. Byl jsem sám, studium od rána do večera, i v sobotu a neděli, práce na náročné dizertaci, nedostatek peněz, žádná zábava, žádní blízcí přátelé. Navíc se odehrála invaze Sovětského svazu do naší země.

Naučil jsem se ke každému případu, který jsem převzal, přistupovat kriticky a analyticky – nejprve odhalovat problémy, na něž mohu narazit, připravit se na ně, a nikoli hledat jednoduché, pro mého klienta pozitivní odpovědi.

Až v pozdějších letech jsem ve své další práci advokáta ocenil, co mi dala Harvardova univerzita. I práce na náročné dizertaci se vyplatila, protože jsem za ni dostal cenu děkana za nejlepší práci v oboru soukromého mezinárodního práva.

LIDOVÉ NOVINY: Jste expertem na sportovní právo, věnoval jste se tomu mezinárodnímu. Které právní obory byly ve vaší kariéře nejdůležitější?

BUBNÍK: Takzvané sportovní právo – není to uznaný samostatný právní obor – jsem začal dělat až po roce 1996, kdy jsem stal členem vedení Mezinárodní bruslařské unie a jejím právním poradcem. Jinak jsem celý život dělal mezinárodní občansko-právní a hlavní obchodně-právní agendu a mezinárodní obchodní arbitráž.

Také jsem se jako jeden z mála advokátů věnoval v době komunistického režimu autorskému právu a zastupoval různé autory při ochraně jejich práv proti státním nakladatelstvím. V devadesátých letech jsem pak zastupoval velké zahraniční investory v privatizaci, dělal například smlouvy o joint venture.

Sportovní právo zahrnuje všemožné, v mém případě spolkové právo – kluby a národní i mezinárodní svazy jsou prakticky vždy spolky –, tedy práci například na stanových a dalších řádech federace či soutěžních pravidlech. Dále vyjednávání a sepisování smluv o prodeji televizních a internetových práv – v rámci Evropské unie celosvětově –, smluv o reklamách, smluv se sponzory, smluv mezi kluby a hráči, smluv mezi hráči a jejich agenty, zapisování ochranných známek, zastupování EU v soudních a arbitrážních sporech, funkce žalobce v disciplinárních věcech, včetně dopingových.

Od března 2009 jsem byl žalobcem v celosvětově prvním dopingovém případu založeném na dlouhodobém abnormálním krevním profilu sportovce – dnes takzvaný biologický pasport

V tomto směru jsem byl od března 2009 žalobcem v celosvětově prvním dopingovém případu založeném na dlouhodobém abnormálním krevním profilu sportovce – dnes takzvaný biologický pasport. Jako arbitr Mezinárodní sportovní arbitráže v Lausanne jsem v různých odvětvích sportu rozhodoval vedle dopingových případů i otázky například fotbalových transferů, včetně finančních náhrad, či spory mezi národními a mezinárodními federacemi.

V souvislosti s tím, jak se v hlavních sportech mění sport v byznys a show, mění se i otázky, které se musejí řešit. Začíná se uplatňovat antitrustové – kartelové – právo, pracovní právo – volný pohyb práce v Evropské unii –, ochrana obchodních známek, do regulace sportu začala zasahovat Evropská komise, Evropský soud či Soud pro lidská práva ve Štrasburku. Musejí se řešit složité otázky autorských práv, ochrany osobnosti, geoblocking televizního vysílání a mnoho dalších.

LIDOVÉ NOVINY: Roste po poradenství v této oblasti i poptávka klientů?

BUBNÍK: Samozřejmě. Týká se to ale především „velkých“ sportů – fotbal, hokej, basketbal, lyžování a dalších – a tam zase jen u velkých klubů – a pokud jde o fyzické osoby, pak jen „velkých hvězd“. Tam jde o velké peníze a prakticky jen tyto subjekty si mohou dovolit hradit vysoké honoráře advokátů „specialistů“ a soudní náklady spojené s případnými soudními spory.

LIDOVÉ NOVINY: Které okamžiky ve své kariéře považujete za nejdůležitější?

BUBNÍK: Je těžké z mé bohaté, více než 55leté praxe vybírat nejdůležitější okamžiky. Bylo jich mnoho. Pocit většího osobního uspokojení jsem spíše měl, když se mi podařilo jednotlivci pomoci v životních nesnázích, i když honorář byl malý nebo jsem právní pomoc poskytoval bezplatně, než v případě vítězství ve velkých obchodních sporech.

Pocit většího osobního uspokojení jsem spíše měl, když se mi podařilo jednotlivci pomoci v životních nesnázích, i když honorář byl malý nebo jsem právní pomoc poskytoval bezplatně, než v případě vítězství ve velkých obchodních sporech

Z nich mohu zmínit jako nejvýznamnější vítězství ve velmi obtížné a dlouhotrvající arbitráži ve Vídni, kdy jsem jako člen mezinárodního týmu advokátů k němu podstatně přispěl a kdy jsme klientovi vysoudili více než sto milionů amerických dolarů. To byla před více než 20 lety ohromná a v běžné obchodní arbitráži neslýchaná částka.

Úspěchem bylo i vítězství v obtížném a důležitém antitrustovém sporu před Federálním soudem v New Yorku. Považuji si také, že jsem v době komunistického režimu jako zástupce autorů dokázal vyvolat u Nejvyššího soudu rozhodnutí posilující ochranu autorů proti státním nakladatelstvím a vydavatelstvím, které bylo uveřejněno jako precedens ve Sbírce rozhodnutí.

Gerhardt Bubník (80)

  • Významný advokát a rozhodce, partner v kanceláři Bubník Myslil & Partners.
  • Bývalý reprezentant Československa v krasobruslení, po ukončení kariéry působil jako funkcionář a rozhodčí, a to i na olympijských hrách a mistrovstvích světa, řadu soutěží rovněž organizoval.
  • Bývalý předseda Rozhodčí komise Českého olympijského výboru.
  • Věnuje se sportovnímu právu, spolunastavoval pravidla pro doping.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.